Srovnávací test pevných 50mm objektivů

Autofokus, ostření

Objektivy nabízí různé metody ostření, v praxi se však projevují dost podobně. Canon EF 50mm F1,8 má ostření opravdu velmi hlučné, ale přesto rychlé. V režimu autofokusu tomuto objektivu jako jedinému nefunguje manuální doostření, je to daň za levnou konstrukci. Výhodou 50mm F1,8 objektivu je dobrá přesnost ostření, testovaný kus netrpěl ani back/front focusem, ani focus shiftem (posun roviny zaostření při různých clonách). Jak vidíte na grafu, i s klasickým ostřením je F1,8 objektiv velmi rychlý a nijak výrazně nezaostává.
Canon 50mm F1,4 a Canon 50mm F1,2L už mají USM ostření, které je výrazně tišší. Kdo by čekal výrazný rozdíl v rychlosti, ten bude zklamán. Přeostření z nekonečna na cca 0,7 metru zabere rovněž něco málo přes půl sekundy. Překvapivě je F1,2 objektiv ze všech nejpomalejší (rovněž jeho manuální ostření má velmi pomalou vazbu a ostřícím kroužkem se něco natočíte, než přejedete z jedné polohy do druhé - výhodou je možnost velmi přesného zaostření). Oba testované objektivy vykazovaly zejména na APS-C zrcadlovkách front focus a oba trpí i na focus shift. V prvním případě jde o to, že autofokus ostří kousek před, než by měl, což ale lze vyřešit seřízením objektivu a těla, případně u EOS 5D Marku II přímo v těle přístroje.

Focus shift je jiný problém, typický pro světelné objektivy. Jde o to, že clona lehce posouvá ostřící rovinu. Pokud tedy ostříte např. při cloně F1,2 a při focení zvolíte clonu F2,8, může být snímek lehce neostrý (ostřící rovina se může lehce posunout). Nejjistější je tak ostřit s náhledem hloubky ostrosti, alespoň u více otevřených clon. Tento problém hodně trápí F1,2L objektiv, mírně se projevoval i na Canonu F1,4.

Sigma 50mm F1,4 měla ostření velmi dobré. I zde se vyskytoval mírný front focus, byl ale menší než u objektivů Canon - to je ale záležitost konkrétních kusů objektivu. Focus shift jsem nezaznamenal. I zde je možnost manuálního doostření po autofokusu bez přepínání tlačítek, ostření je ze všech objektivů nejrychlejší a relativně tiché díky HSM motoru. Stejně jako u Canonů F1,4 a F1,2, i zde najdete ukazatel zaostřené vzdálenosti.
Co se týče ostřících vzdáleností, jsou na tom všechny objektivy velmi podobně. Výrobci udávají u všech modelů ostřící vzdálenost 45 centimetrů, při testu jsem naměřil 41 cm (Canon F1,8) až 44 cm (Canon F1,2). Od přední čočky objektivu je to 30 až 33 centimetrů. Zvětšení objektivů se pohybuje kolem udávaných 0,14 až 0,15×, na APS-C zrcadlovkách lze dosáhnout asi 0,25× přepočtené zvětšení. Na makro tedy objektivy rozhodně nejsou stavěné. Zkoušel jsem však makropředsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi a na F1,8 a F1,4 objektivu fungují překvapivě bez vinětace (na další objektivy nejde umístit kvůli velkému průměru závitu). S touto předsádkou dostanete na APS-C zrcadlovce 0,65× zvětšení, což se už pro rozumné makro dá použít.

Makro režim

Jak jsme si již ukázali, pro makro nejsou tyto pevné padesátky vůbec vhodné. Řešením by mohly být mezikroužky nebo předsádky. Jinak si s cca 0,15× zvětšení na full frame zrcadlovce a 0,25× zvětšením na APS-C modelu moc maker nenafotíte.
Full frame zrcadlovka s pevnou padesátkou (zde od Sigmy) opravdu nedokáže snímat fotografie, které by alespoň náznakem připomínaly makro. Při plně otevřené cloně je kresba poněkud hladší. Vidíte, že hloubka ostrosti je velmi malá.
Na APS-C zrcadlovce je díky crop faktoru 1,6 zvětšení výrazně lepší. Nicméně ani tak se stále k makru moc nepřibližujete.

Světelnost a clona

Všechny objektivy mají pevné ohnisko, takže nelze hovořit o průběhu světelnosti. Můžeme jen zmínit rozsah clon. Ten je dán z jedné strany světelností, ze druhé maximálním zacloněním, které činí F22 u objektivu Canon 50mm F1,8 a Canon 50mm F1,4. Objektivy Canon 50mm F1,2 a Sigma 50mm F1,4 končí už na cloně F16. V případě modelu Canon 50mm F1,8 je clona pouze pětilamelová, což nevede právě k moc hezkému bokehu (ve tvaru pětiúhelníků). Další dva Canony už mají osmilamelovou clonu a vstup už má více tvar připomínající kruh. Sigma má dokonce devět lamel.

Bokeh

Velmi důležitý je i charakter bokehu, tvaru rozmazaného pozadí. Ten je dán při jakémkoli přiclonění tvarem clonového otvoru. Na následujících snímcích zkusím jak plně otevřený objektiv, tak přicloněný na F2,8.
Při cloně F1,2 je i zaostřená část nepříliš ostrá. Hloubka ostrosti je pochopitelně minimální, bokeh má velmi příjemný tvar.
I F1,4 objektiv od Canonu má příjemný bokeh, rozostření pozadí je trochu menší než u verze se světelností F1,2.
Objektiv Canon EF 50mm F1,8 má i na plně otevřenou clonu slušnou kresbu. Rozmazání pozadí je opět menší než v předchozím případě, za což může horší světelnost. Bokeh i zde vypadá dobře.
Objektiv Sigma má oproti Canonu téže světelnosti trochu jemnější bokeh, odrazy světel mají méně ostré hrany. Nyní přicloníme na F2,8 u všech objektivů.
Po přiclonění dává F1,2L objektiv velmi pěkné výsledky. Zaostřená plocha je skutečně ostrá a i odrazy světel dávají díky 8lamelové cloně s kruhovým tvarem pěkný tvar.
F1,4 objektiv Canonu má sice také osmilamelovou clonu, ale odrazy světel už dávají lehce patrný osmiúhelníkový tvar.
S objektivem Canon EF 50mm F1,8 problém narůstá, neboť má velmi jednoduchou 5lamelovou clonu. Ta dává v rozostřených částech jasné pětiúhelníky.
Objektiv Sigma je někde mezi F1,4 a F1,2L objektivem od Canonu. Má 9lamelovou clonu a její tvar vykazuje jen mírné náznaky devítiúhelníku.