Zrcadlovka a já: O filmu

Jak se později ukázalo, opak byl pravdou. Problémy se vyskytly téměř vzápětí. Tedy, když jsem kamarádovi oznámila, že mu donesu jeden černobílý a jeden barevný film. „Počkej, barevný negativ? Já volám jen černobílé a diapozitivy. Barevné negativy jsem opustil již před léty a ty doma nevyvolávám, je to proces C-41.“ Zůstala jsem zkoprněle hledět a požádala o vysvětlení.

Dozvěděla jsem se, že většina černobílých filmů se vyvolává celou pestrou škálou vývojek od Rodinalu, přes Amaloco, X-Tol, Ilfosol-S a další. Zpravidla se pracuje při teplotě 20 stupňů ve dvou lázních, jedna vývojka a jeden ustalovač. Existuje řada návodů, jak dlouho vyvolávat a jak často míchat. Výjimku tvoří několik málo filmů jako je například Fuji 400CN, které se vyvolávají stejným procesem jako barevné negativy. Ten proces se prý označuje jako C-41. Dříve bývaly i jiné procesy na barevné negativy, ale už se nepoužívají. C-41 je čtyřlázňový proces a zpracovává se při teplotě 38 stupňů Celsia. A ještě jiný proces je na barevné diapozitivy, E-6. Je také čtyřlázňový a také při 38 stupních Celsia.
Uf. Možná to pro vás je notoricky známé, ale já tímto objevila nový svět na dně králičí nory. Předně jsem zjistila, že existuje něco jako diapozitivní film. Až dosud jsem žila v přesvědčení, že diapozitivy se vyrábí z normálního barevného filmu. Jaký objev! Možná vám to připadá hloupé a možná přemýšlíte o tom, odkud jsem spadla, stejně jako můj kamarád, ale já, jakožto dítě digitálního věku, si z fotokomory pamatuji jen vůni vývojky a červené světlo a otisky svých prstů na fotopapíře, které jsem s tatínkovou pomocí dělala jako malá.

Fotit jsem začala až na vzestupu éry digitálních zrcadlovek zhruba před pěti lety. Do té doby jsem neměla ani vlastní kompakt. O černobílé fotografii a procesu vyvolávání filmů vím jen velmi málo, a to, že existuje. Zato vím, jak upravit fotografii v grafickém programu, oříznout ji, změnit úrovně a křivky, upravit teplotu barev nebo vylepšit expozici.

Na kinofilm jsem začala fotit až dlouho poté, co jsem si pořídila svou druhou zrcadlovku, a vlastně úplně náhodou. K objednávce techniky jsem totiž dostala jako dárek kinofilmovou Minoltu i se dvěma filmy. Pak mi další kamarád vypůjčil ještě o něco lepší analogový Dynax 7. Začala jsem se zabývat tím, jaký film si mám koupit, nechala jsem si poradit a nakonec to skončilo touhle diskuzí o různých procesech vyvolávání filmu. Vypadá to, že aby Alenka zjistila, jak hluboká je králičí nora, bude se muset v této oblasti značně dovzdělat, což mi rozhodně nemůže škodit. Nikdy by mě ale nenapadlo, že se k tomu dostanu takovou oklikou a právě přes svou zrcadlovku. Díky za ni a za přátele, co vědí, o čem mluví.