Vše o formátu RAW – 9. díl

Barevná vada (chromatická aberace) je nepříjemné barevné duhování hran, které je často k nalezení na kontrastních hranách s bílou barvou. Objevuje se tedy např. na hranách oken, na listech stromů snímaných proti jasné obloze atd. Je to z valné části chyba objektivu, malou barevnou vadu má však díky Bayerově masce i vlastní senzor. Moderní objektivy sice tuto vadu potlačují na minimum a je tedy poměrně vzácné se s ní setkat, pokud se ale vada projeví, je velmi nepříjemná.

Při vyvolání RAWu je možné do jisté míry barevnou vadu kompenzovat. Využívá se k tomu prostého faktu, že před provedením Bayerovy interpolace jsou jednotlivé RGB barvy odděleny a je tedy možné si je představit jako barevné pláty. Jsou-li barevné pláty odděleny, je možné s nimi i nezávisle posouvat. Tento fakt se právě používá pro korekci barevné vady. Barevné pláty se ve skutečnosti jen neposouvají, ale natahují, protože barevná vada bývá největší na krajích a v rozích snímku a tak se barevné pláty natahují jako z gumy s cílem vadu objektivu na krajích co nejvíce potlačit.

Při vlastní korekci je třeba obraz sledovat nejlépe v rohu ve 100% zvětšení a hledat takovou hodnotu obou táhel, kdy barevné duhování zmizí. První táhlo koriguje barevnou vadu červeno/azurovou a natahuje červený kanál relativně k zelenému, kdežto druhé táhlo opravuje barevnou vadu modro/žlutou a natahuje modrý kanál relativně k zelenému.

Druhou typickou chybou mnoha objektivů je vinětace – nepříjemné ztmavení rohů snímku. Na vinětaci jsou náchylné z fyzikálních důvodů zejména širokoúhlé objektivy, nezřídka kdy ji ale najdete i u teleobjektivů. Rozumnou vinětaci není problém odstranit zesvětlením rohů, bez speciálních nástrojů je to ale poměrně pracné. RAW nabízí velmi dobrý nástroj, který rovnou a stejně zesvětlí všechny 4 rohy snímku.

Je třeba zadat jen střední bod (Midpoint), který určuje velikost středního kruhu, kterého se oprava netýká. Čím větší tedy bude střední kruh, tím menší růžek snímku bude korigován. Míra (Amount) potom určuje, o kolik bude roh zesvětlen. Záporná Míra dokáže rohy i ztmavit čili vinětaci naopak vytvořit. Jak opravu vinětace, tak opravu barevné vady je možné provést i v hotovém JPEG souboru, provedení v RAW ale zajistí minimální ztrátu kvality.

RAW dokáže provést také jednoduché operace jako je srovnání horizontu/svislic, otočení snímku, ořez atd. Zda tyto úpravy provést v RAW nebo až v editoru je jen otázkou volby, obě metody poskytnou stejně kvalitní výstup. Provést je přímo v RAW je ale poměrně pohodlné a rychlé a tak lze tyto nástroje z praktických důvodů doporučit.

Prach na senzoru a následné „hroudy“ v obraze provází digitální fotografii od jejího vzniku. Zatímco film se vždy měnil za nový a čistý, senzor zůstává ve fotoaparátu stále stejný. Prach se tak na něm hromadí, stíní buňky senzoru a ve snímku – zejména ve světlé obloze, na ateliérovém pozadí atp. se potom objevují nepříjemné tmavé hroudy. Vestavěné čištění senzoru může situaci zlepšit, 100% řešení však nepředstavuje.

Adobe Camera RAW poskytuje nástroj, jak přímo v RAW tyto nečistoty retušovat. Opět platí, že retušování není problém provést i v hotovém obraze, a tak je jen na vás, zda dáte přednost nástrojům v RAW nebo nástrojům v editoru. Pokud se rozhodnete pro RAW, tak postup je velmi jednoduchý. Po volbě nástroje pro retuš je nutné kolem prachu na snímku myší natáhnout kruh - kliknout na střed prachu a se stisknutým tlačítkem myši vytáhnout kruh vhodného průměru kolem skvrny. Photoshop označí prach červeným ohraničením a vytvoří druhý zelený kruh, odkud si bude brát retušovací „zdravý“ vzorek. Oba kruhy je možné posouvat i měnit jejich průměr až k úplné spokojenosti. Na výběr je i metoda retuše – Clone provede kopii vzorku ze zdravého místa na prachové místo, zatímco Heal chytře přihlíží k okolním pixelům a k jejich barvě i textuře. Účinek je nejlépe zkusit, jednoduchou retuš zvládnou hravě oba. V jednom RAW snímku je samozřejmě možné retušovat více míst.

V praxi je celkem typické, že RAW snímky pořízené na stejném místě a tedy za podobných podmínek budou vyžadovat podobné parametry převodu. Proto je u většiny převodníků možné uložit parametry (recept) vyladěné podle jednoho snímku a použít je i na snímky další. Ne všechny programy tomu sice říkají recept (Recipe), ale význam je velmi názorný.

Výhody RAWu jasně vyplynuly z tohoto i z předchozích dílů seriálu. Shrnuto – RAW je více než JPEG, zachová maximální možnou kvalitu, umožňuje řadu věcí opravit (např. expozici nebo vyvážení bílé) a snímáním do RAW tedy určitě ničemu neublížíte. Ani RAW ale nedokáže opravit chyby ostření či rozhýbání snímku.

RAW má ale i své praktické nevýhody:

Ukládání RAW+JPEG sice prohloubí nevýhody uvedené v prvním a druhém bodě, dojde však k usnadnění činností popsaných v posledních dvou bodech.

RAW tedy není příliš vhodný na běžné reportážní nebo rodinné fotografie, kde se spíše ocení okamžité vypálení na CD a kde kvalita nebývá prioritou. RAW také obtěžuje tam, kde fotografií bývá velké množství a kde je potom hrozná práce je převádět. RAW je ale vynikající nástroj pro snímky, na kterých vám opravdu záleží.