Astrofotografie

Tajemství astrofotografie

Vyfotografovat kvalitně fotografii vesmírného objektu není tak jednoduché, jak se možná zdá. Bez zkušenosti s klasickou fotografií se neobejdete, ale bohužel pouze s ní si také nevystačíte. Ani sebelepší fotografická výbava Vám nezajistí dobrý výsledek, pokud nebudete dodržovat základní specifika, která je nutné k fotografování vesmírných objektů znát.

Úskalí astrofotografie

Při pozorování vesmírných objektů dalekohledem jste si určitě všimli, že jejich jasnost je velmi malá. Přesto na některých zvlášť vydařených fotografiích můžeme rozeznávat barvy a detaily různých galaxií a to v takové kvalitě, v jaké bychom je pouze lidským zrakem nikdy nemohli spatřit. Takového výsledku je docíleno, pokud byl film nebo elektronický senzor dostatečně dlouhou dobu exponován. Pouze tehdy akumulovaná světelná kvanta dokáží ve fotografické emulzi nebo na senzoru vytvořit pozorovatelnou změnu.
Dalším možným úskalím je nevhodně vybraný film. Některé vesmírné objekty produkují záření jen na určitých vlnových délkách, proto musíte použít film, který je na dané délky citlivý. U elektronických senzorů tento problém nemusíte řešit, ale při jejich použití je tu jiný problém a sice vysoké pořizovací náklady takového vybavení. Problém, se kterým Vám kvalitní vybavení ani Vaše schopnosti fotografa nepomůžou, je světelné znečištění a to především ve velkých městem (a bohužel nejen tam, ale i mimo ně lze stále složitěji nalézt místa s ideální viditelností noční oblohy).

Jaký zvolit dalekohled pro astrofotografii?

I zde platí, že čím kvalitnější dalekohled zvolíte, tím se šance na to, že s výsledkem budete spokojení, zvyšuje. Pro začátky je v podstatě dostačující i bazarová amatérská DSLR, pokročilým fotografům bych doporučila Canon EOS 20Da, který je přimo pro astrofotografii určen. O kvalitě vašeho snímku rozhoduje světelnost dalekohledu a průměr objektivu. Aby byla fotografie dostatečně ostrá, doporučují odborníci použít fotoaparát s minimální světelností 1:8 a s průměrem nejméně 8-10 cm. Při výběru dalekohledu doporučuji zvolit takový, ke kterému je možné připojit fotoaparát a okulár, aby se s fotoaparátem namířeným k nebesům lépe fotografovalo.

Jaké použít metody při fotografování vesmírných objektů?

Existuje několik metod, které pro astrofotografii můžete využít. To, která z nich je nejvhodnější právě pro Vás, musíte rozhodnout sami. Záleží na kvalitě fotografického vybavení, ale především na úrovní Vašich zkušeností.


Pro začátečníky – širokoúhlá fotografie s použitím klasických fotoaparátů na pevném stativu

Tak jako ve všem i zde platí, že nejlepší je začít postupně od začátku, proto pokud s astrofotografií teprve začínáte, doporučuji nevynechat tuto techniku. Nejlepší volbou fotoaparátu pro tento účel je klasická zrcadlovka na kinofilm, v ideálním případě doplněná mechanickou závěrkou v režimu B nebo T. Samozřejmě ale můžete použít také digitální fotoaparát. Důležitý je i výběr vhodného objektivu. Vhodné jsou ty, které mají ohniskovou vzdálenost do cca 100 mm. Ani výběr stativu nedoporučuji podcenit. Je vhodné, aby byl dostatečně tuhý, nejlépe s drátěnou spouští, která Vám pomůže při exponování bez rozechvění fotoaparátu. Tuto metodu můžete využívat při fotografování například souhvězdí, stopy meteorů, velkých komet, polárních září a dalších. Pro kvalitní výsledek nezapomeňte použít citlivější film.


Druhá varianta - širokoúhlá fotografie s kompenzací zemské rotace

Pro začátky s astrofotografií můžete také využít i tuto techniku. Hlavní rozdíl mezi ní a výše zmíněnou první metodou je ten, že fotoaparát připevníte na osu, která je rovnoběžná s osou zemskou. Když budete fotoaparátem otáčet kolem osy rychlostí přibližně jedné otočky za 24 hodin, získáte bodové obrazy hvězd i při dlouhých expozicích. Nejčastější varianta takové otáčející se konstrukce fotoaparátu je paralaktický stolek.

Vynikajícího výsledku docílíte, pokud použijete okulár s osvětleným vláknovým křížem. Přitom, ale není dobré, aby ohnisková vzdálenost byla větší než při fotografování z pevného stativu. Doporučuji ji sledovat a nepřesáhnout 300 mm.


Pro zkušenější – pointovaná fotografie s využitím teleobjektivu namontovaného na dalekohledu

Pro využití této techniky se doporučuje použít teleobjektiv s velkou ohniskovou vzdáleností cca 500 mm a dalekohled na paralaktické montáži s motorovým pohonem polární osy. Nezapomeňte ani na tuhou montáž, bez které se u teleobjektivu s delší ohniskovou vzdáleností neobejdete. Ideální by bylo, kdyby byla montáž vybavena rovnou polárním hledáčkem. Princip této techniky tkví v tzv. pointaci. To znamená, že pomocí dalekohledu sledujete zvolený vesmírný objekt a udržujete ho v průsečíku osvětleného vláknového kříže. Díky tomu můžete už v průběhu expozice upravovat nepřesnosti v chodu montáže. Metodu pointace lze využít při fotografování například Velké mlhoviny Orionu, Galaxii M31 v Andromedě, různých komet a dalších. Expoziční čas u pointace se pohybuje mezi desítkami minut, ale může se také vyšplhat až na více než hodinu. Tato technika si už vyžaduje jisté předešlé zkušenosti s astrofotografií.


Pro zkušené – pointovaná fotografie v primárním ohnisku dalekohledu

Tato technika je v porovnání s ostatními už opravdu složitá, proto vám nedoporučuji pouštět se do ní bez velkých zkušeností s astrofotografií a bez příslušného kvalitního vybavení. Pro její využití budete potřebovat tuhou paralatickou montáž. Ideální by bylo, kdyby tato montáž byla trvale připevněna na permanentním sloupu. Tato montáž musí mít také přesný pohon, ve kterém můžete využít korekce v obou osách. Bohužel, pro úspěch pointované fotografie se budete muset smířit s tím, že bez dokonalé, ale i drahé montáže, nikdy dobrých výsledků nedosáhnete. Pointované fotografie vznikají procesem zvaným pointace. Ten vznikne tak, že do okulárového výtahu dalekohledu vložíme pointační okulár, což je okulár s osvětleným záměrným křížem. Do průsečíku kříže okuláru zaměřte libovolnou hvězdu a udržujte ji v této pozici. Tak docílíte snímků s obrazy hvězd, které jsou opravdu přesné.

Připravte se ale na to, že cena takto kvalitní montáže běžně v prodeji přesahuje cenu dalekohledu. Pokud budete využívat digitální fotografování, nároky na přesnost pointace se Vám zvýší než kdybyste použili kinofilmový formát. Největší riziko při využití této techniky je, že velká část objektů je tak slabá, že je zachytíte pouze na fotografii, takže při komponování záběru v hledáčku nemůžete dopředu vědět, jaký bude mít konečný záběr podobu. Řešením jsou počítačově řízené montáže, kterým můžete vesmírný objekt zaměřit. Takové vybavení je však už poměrně velkou finanční investicí.
Astrofotografie je u nás stále oblíbenější a rozšířenější. Stejně jako u klasické fotografie je dobré i v tomto případě se obrnit trpělivostí, protože první výsledky práce asi nebudou hned podle vašich představ. Trpělivost se ale vyplácí. Pokud se budete o svá díla chtít podělit s veřejností, můžete využít webové stránky České astrofotografie měsíce (www.astro.cz), kde odborná porota vždy jednou za měsíc vybere ze zaslaných příspěvků ten nejlepší.

Fotografie jsou převzaté ze serveru www.astropix.com