CeBIT 2004: Jak se nám líbil
26.3.2004, Michal Spáčil, článek
Počítačově generovaná hlasatelka s nabádavým výrazem, který dává vzpomenout na zprávy ČST před rokem 1989, promlouvá z obrazovek k davům spěchajících lidí. Místo klasicky znechucených obličejů, jaké známe z domácího Invexu, potkáváme na CeBITu uvolněné a přátelské návštěvníky, byznysmeny a vystavovatele, všichni bez stresu a s úsměvem. Nebo se nám to jen zdá? Naše vážné i lehké dojmy z CeBITu najdete v tomto článku.
Nemusíte vézt s sebou zrovna korán a příručku pilota, abyste na česko-německých hranicích vzbudili pozornost. Dvě redakční auta plná notebooků, fotoaparátů a vůbec techniky však projíždějí o páté hodině ranní téměř bez povšimnutí. Že by se již blížil vstup do EU? Osm redaktorů vydavatelské skupiny Svět hardware, do níž patří i Digimanie, se nenechalo odradit zprávami o předpokládané nižší účasti vystavovatelů i návštěvníků a po deváté hodině ranní již odemykají, patnáct kilometrů za Hannoverem, čarovým kódem na novinářských průkazech závory turniketů, ne nepodobných těm v pražském metru.
Po krátké poradě v Press centru se skupinka rozprchává do všech stran a já se vydávám do pavilonu č.1, kde tuším hlavní stan výrobců digitálních fotoaparátů a spřátelených technologií. Celkový dojem z CeBITu je napoprvé ohromující: zhruba tři sta třicet tisíc metrů výstavní plochy, téměř šest a půl tisíce vystavovatelů a pavilony s architekturou á la Total Recall (vzpomínáte?). Z nedohledného parkoviště odváží návštěvníky prostorné dodávky až k branám výstaviště, což ve větrném a chladném ránu nelze dost docenit. Co je zajímavé, tato vozítka řídí většinou mladé dámy. U nás by to spíše byli nenaložení zarostlí gentlemani v montérkách.
Ke mě čelem, k lesu zády. Chaloupka na muří nožce je dobrý orientační bod
Po chvilce bloudění mezi futuristickými stavbami se nořím do útrob pavilonu, který slibuje největší žeň fotoaparátů a kde se podle propozic nacházejí expozice Velké šestky - největších výrobců digitálů. Po prvním nakouknutí začínám chápat, že určené dva dny nebudou stačit ani k tomu, abych kolem všech zajímavých výstav byť jen prošel. Zpravodajství z CeBITu, alespoň co se týče méně rozšířených značek, musí tedy být výběrové, i s rizikem, že se na některé zajímavé projekty nedostane.
Jako první hledám expozici Olympusu, což má své hluboké, zčásti nešťastné důvody. Nešťastné proto, že nakonec vše, co se napíše, záleží na sebeprezentačních schopnostech výrobce. Na českých stránkách Oly totiž byl k nalezení seznam všech novinek, které výrobce na CeBIT přichystal. S velkým předstihem, se stručnou charakteristikou jednotlivých přístrojů a s jasným oddělením fotoaparátů uvedených již na únorovém americkém PMA a těch představených na letošním CeBITu úplně poprvé. Novinářům taková malá pozornost ulehčí práci a hlavně umožní odlišit, co sám výrobce považuje za podstatné a na co naopak až takový důraz neklade. Na druhé straně je nutné být ve střehu a údaje výrobců vždy dělit alespoň deseti, v tom jsou si všichni rovni.
Umělá hlasatelka byla - jak to říct - poněkud umělá
Střet CeBIT versus PMA nabyl zde, co se novinek týče, nečekaných podob. Především tím, že se v podstatě nekonal. Musíme samozřejmě počítat s tím, že hlavní "pecky" ukážou výrobci o měsíc dříve v USA a na CeBIT tak zůstanou jen drobky. Někde měli vystavovatelé poměrně přesný přehled a nasměrovali mě přímo na CeBITové novinky, častěji však tápali a k žádané informaci dospěli až po dlouhém radění, k němuž byl obvykle přizván nejvyšší právě volný zástupce firmy. Stávalo se u fotoaparátů známých již z PMA, že mě přítomní pánové v obleku po dotazu na skutečné novinky přesvědčovali o "naprosto unikátní evropské premiéře", "poprvé k vidění mimo USA a Japonsko" a tak podobně. Někdy jsem měl dojem, že bych se měl cítit jako svědek události srovnatelné jen s tou šťastnou chvílí roku 1826, kdy Joseph Niepce namířil svůj přístroj z okna pracovny a pořídil první fotografii světa. Ovšem více než měsíc staré novinky z PMA jsou už pro účely webové publicistiky stará vesta. Jistě se k nim budeme vracet, jak budou pronikat na naše trhy, ale to už je jiná kapitola.
Německo je protestantská země s dlouhou duchovní tradicí. Ale fungující kostel přímo uprostřed výstaviště jsem přece jen nečekal.
Největší výrobci DF se samozřejmě předháněli v lákadlech a tricích a mně nezbylo než konstatovat, že se CeBIT z původní podívané spíše pro techniky a lidi z branže stává masovou lidovou zábavou. Nic proti tomu, veletrh dnes nemůže mít podobu akademického dýchánku. Již v článku expozici Konicy Minolty jsme se zmínili o přehlídce v plavkách s řadou dívek a jediným mužem, který, což jsme dříve uvést opomněli, byl vybaven kromě plavek ještě mohutným suspenzorem. Na dotaz jednoho čtenáře uvedeného článku o Minoltě dodávám, že jsem se i pokusil tuto show zachytit na CCD, přišel jsem ovšem až na konec a než jsem stačil pořádně zaostřit, bylo po představení. Snad příště.
Pozor, bez trochy cviku rozmažete jedoucí závodničku i se zapnutým optickým stabilizátorem. Ale budiž - to je běžné reklamní přehánění.
Do hlavního stanu v Press centru jsem se vracel často a rád, už jen kvůli tomu, že k dispozici byly internetové přípojky jak LAN, tak i pro Dial-up, samozřejmě zdarma, a nevybavení žurnalisté si mohli posloužit i místními notebooky. To jsem plně docenil ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že jsem pro služební notebook, který jsem měl s sebou, potupně zapomněl heslo do Windows. Nakonec mě vysvobodil vedoucí redakční divize, který si šťastnou náhodou heslo pamatoval. (Šťastnou pro notebook - už už hrozilo, že jej vyhodím z okna.) Teoreticky se ten, kdo se necítil na celodenní maratón běhání po expozicích, mohl schovat v Press centru a pořebné informace čerpat z tiskových zpráv a dalších materiálů, jež byly přehledně roztříděny v celém jednom patře budovy. Pro mě ovšem měly jeden zásadní nedostatek - němčinu.
Novinářská legitka sloužila převážně jako sklad SD karet. Moravskému uchu zněl zvlášť libozvučně nápis na stužce TLAČ PRASA, vzniklý kombinací slovenského a polského označní tisku.
Když už se dotýkáme jazykových záležitostí, zmíním se krátce o zkušenostech, jenž jsem učinil se svou Massa-Bob-English. Nejlépe se mi komunikovalo s vystavujícími z Tchajwanu a okolí, jejichž angličtina byla místy velmi podobná té mé. Kde byla dobrá vůle, nenastaly v konverzaci žádné zádrhely - nakonec v oblasti DF a vůbec IT se vyskytuje pár desítek mezinárodních výrazů, s nimiž si i jen mírně poučený mluvčí vystačí. U jednoho menšího, ovšem známého vystavovatele z Japonska jsem narazil na komunikační bariéru, která mi dala na chvíli možnost vcítit se do pocitů mexického zemědělce na honosném zasedání tajné společnosti ve Windsoru. Často bylo od expozic slyšet češtinu, někdy s obsahem "redaktoři z toho či onoho konkurenčního periodika měli dříve (příp. později) venku zprávu o tom nebo onom produktu (události)", ovšem při použití méně vybraného slovníku.
K vidění byly zajímavé scenérie a konstelace.
Pokud bychom měli mluvit o obecnějších trendech pozorovatelných na CeBITu, proslýchalo se například, že z užšího vedení vystavujících firem se veletrhu účastní jen málokdo, objem zde uzavřených obchodů klesá a IT firmy vůbec přikládají veletrhům čím dál menší váhu. V oblasti digitálních fotoaparátů došlo k předvídatelnému zvýšení počtu megapixelů, připodobňování sortimentu celému spektru klasických fotoaparátů v podobě různých účelových přístrojů, patrná je pečlivější práce s designem ve všech výkonnostních třídách. Přibylo množství digitálních fotoaparátů se vzhledem a ovládáním podobným přístrojům na kinofilm.
Do výroby DF se pustila řada malých výrobců, jejichž produkty, vesměs kompakty s pevným ohniskem, zatím mnoho nepřinášejí, do budoucna ovšem představují potenciální velkou sílu v oblasti low-endů, které z velké části celý DF průmysl živí. Další postřeh - německý novinář, byť i internetový, je na rozdíl od svého českého kolegy "pán" - očekává a dostává z každé expozice jen to nejlepší, "nosí" se. Ne že by s našinci na CeBITu nezacházeli vzorně, jde spíš o to, že český žurnalista je z domova naučený očekávat vstřícnost tu větší, tu menší. Na druhé straně se od něj zase tolik nečeká po stránce věcné, ani jazykové.
Neosobně chladná krása expozic rozmaže i oko objektivu
Na Německo jsem se tentokrát, s hlavou aktuálně plnou berlínské Jazzanovy, docela těšil. I když jsem z něj nakonec mnoho neviděl, jako redaktor jsem každopádně odjížděl z CeBITu spokojen. Možnost zafotit si s čerstvými novinkami hned při jejich uvedení je totiž k nezaplacení.
Po krátké poradě v Press centru se skupinka rozprchává do všech stran a já se vydávám do pavilonu č.1, kde tuším hlavní stan výrobců digitálních fotoaparátů a spřátelených technologií. Celkový dojem z CeBITu je napoprvé ohromující: zhruba tři sta třicet tisíc metrů výstavní plochy, téměř šest a půl tisíce vystavovatelů a pavilony s architekturou á la Total Recall (vzpomínáte?). Z nedohledného parkoviště odváží návštěvníky prostorné dodávky až k branám výstaviště, což ve větrném a chladném ránu nelze dost docenit. Co je zajímavé, tato vozítka řídí většinou mladé dámy. U nás by to spíše byli nenaložení zarostlí gentlemani v montérkách.
Ke mě čelem, k lesu zády. Chaloupka na muří nožce je dobrý orientační bod
Po chvilce bloudění mezi futuristickými stavbami se nořím do útrob pavilonu, který slibuje největší žeň fotoaparátů a kde se podle propozic nacházejí expozice Velké šestky - největších výrobců digitálů. Po prvním nakouknutí začínám chápat, že určené dva dny nebudou stačit ani k tomu, abych kolem všech zajímavých výstav byť jen prošel. Zpravodajství z CeBITu, alespoň co se týče méně rozšířených značek, musí tedy být výběrové, i s rizikem, že se na některé zajímavé projekty nedostane.
Jako první hledám expozici Olympusu, což má své hluboké, zčásti nešťastné důvody. Nešťastné proto, že nakonec vše, co se napíše, záleží na sebeprezentačních schopnostech výrobce. Na českých stránkách Oly totiž byl k nalezení seznam všech novinek, které výrobce na CeBIT přichystal. S velkým předstihem, se stručnou charakteristikou jednotlivých přístrojů a s jasným oddělením fotoaparátů uvedených již na únorovém americkém PMA a těch představených na letošním CeBITu úplně poprvé. Novinářům taková malá pozornost ulehčí práci a hlavně umožní odlišit, co sám výrobce považuje za podstatné a na co naopak až takový důraz neklade. Na druhé straně je nutné být ve střehu a údaje výrobců vždy dělit alespoň deseti, v tom jsou si všichni rovni.
Umělá hlasatelka byla - jak to říct - poněkud umělá
Střet CeBIT versus PMA nabyl zde, co se novinek týče, nečekaných podob. Především tím, že se v podstatě nekonal. Musíme samozřejmě počítat s tím, že hlavní "pecky" ukážou výrobci o měsíc dříve v USA a na CeBIT tak zůstanou jen drobky. Někde měli vystavovatelé poměrně přesný přehled a nasměrovali mě přímo na CeBITové novinky, častěji však tápali a k žádané informaci dospěli až po dlouhém radění, k němuž byl obvykle přizván nejvyšší právě volný zástupce firmy. Stávalo se u fotoaparátů známých již z PMA, že mě přítomní pánové v obleku po dotazu na skutečné novinky přesvědčovali o "naprosto unikátní evropské premiéře", "poprvé k vidění mimo USA a Japonsko" a tak podobně. Někdy jsem měl dojem, že bych se měl cítit jako svědek události srovnatelné jen s tou šťastnou chvílí roku 1826, kdy Joseph Niepce namířil svůj přístroj z okna pracovny a pořídil první fotografii světa. Ovšem více než měsíc staré novinky z PMA jsou už pro účely webové publicistiky stará vesta. Jistě se k nim budeme vracet, jak budou pronikat na naše trhy, ale to už je jiná kapitola.
Německo je protestantská země s dlouhou duchovní tradicí. Ale fungující kostel přímo uprostřed výstaviště jsem přece jen nečekal.
Největší výrobci DF se samozřejmě předháněli v lákadlech a tricích a mně nezbylo než konstatovat, že se CeBIT z původní podívané spíše pro techniky a lidi z branže stává masovou lidovou zábavou. Nic proti tomu, veletrh dnes nemůže mít podobu akademického dýchánku. Již v článku expozici Konicy Minolty jsme se zmínili o přehlídce v plavkách s řadou dívek a jediným mužem, který, což jsme dříve uvést opomněli, byl vybaven kromě plavek ještě mohutným suspenzorem. Na dotaz jednoho čtenáře uvedeného článku o Minoltě dodávám, že jsem se i pokusil tuto show zachytit na CCD, přišel jsem ovšem až na konec a než jsem stačil pořádně zaostřit, bylo po představení. Snad příště.
Pozor, bez trochy cviku rozmažete jedoucí závodničku i se zapnutým optickým stabilizátorem. Ale budiž - to je běžné reklamní přehánění.
Do hlavního stanu v Press centru jsem se vracel často a rád, už jen kvůli tomu, že k dispozici byly internetové přípojky jak LAN, tak i pro Dial-up, samozřejmě zdarma, a nevybavení žurnalisté si mohli posloužit i místními notebooky. To jsem plně docenil ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že jsem pro služební notebook, který jsem měl s sebou, potupně zapomněl heslo do Windows. Nakonec mě vysvobodil vedoucí redakční divize, který si šťastnou náhodou heslo pamatoval. (Šťastnou pro notebook - už už hrozilo, že jej vyhodím z okna.) Teoreticky se ten, kdo se necítil na celodenní maratón běhání po expozicích, mohl schovat v Press centru a pořebné informace čerpat z tiskových zpráv a dalších materiálů, jež byly přehledně roztříděny v celém jednom patře budovy. Pro mě ovšem měly jeden zásadní nedostatek - němčinu.
Novinářská legitka sloužila převážně jako sklad SD karet. Moravskému uchu zněl zvlášť libozvučně nápis na stužce TLAČ PRASA, vzniklý kombinací slovenského a polského označní tisku.
Když už se dotýkáme jazykových záležitostí, zmíním se krátce o zkušenostech, jenž jsem učinil se svou Massa-Bob-English. Nejlépe se mi komunikovalo s vystavujícími z Tchajwanu a okolí, jejichž angličtina byla místy velmi podobná té mé. Kde byla dobrá vůle, nenastaly v konverzaci žádné zádrhely - nakonec v oblasti DF a vůbec IT se vyskytuje pár desítek mezinárodních výrazů, s nimiž si i jen mírně poučený mluvčí vystačí. U jednoho menšího, ovšem známého vystavovatele z Japonska jsem narazil na komunikační bariéru, která mi dala na chvíli možnost vcítit se do pocitů mexického zemědělce na honosném zasedání tajné společnosti ve Windsoru. Často bylo od expozic slyšet češtinu, někdy s obsahem "redaktoři z toho či onoho konkurenčního periodika měli dříve (příp. později) venku zprávu o tom nebo onom produktu (události)", ovšem při použití méně vybraného slovníku.
K vidění byly zajímavé scenérie a konstelace.
Pokud bychom měli mluvit o obecnějších trendech pozorovatelných na CeBITu, proslýchalo se například, že z užšího vedení vystavujících firem se veletrhu účastní jen málokdo, objem zde uzavřených obchodů klesá a IT firmy vůbec přikládají veletrhům čím dál menší váhu. V oblasti digitálních fotoaparátů došlo k předvídatelnému zvýšení počtu megapixelů, připodobňování sortimentu celému spektru klasických fotoaparátů v podobě různých účelových přístrojů, patrná je pečlivější práce s designem ve všech výkonnostních třídách. Přibylo množství digitálních fotoaparátů se vzhledem a ovládáním podobným přístrojům na kinofilm.
Do výroby DF se pustila řada malých výrobců, jejichž produkty, vesměs kompakty s pevným ohniskem, zatím mnoho nepřinášejí, do budoucna ovšem představují potenciální velkou sílu v oblasti low-endů, které z velké části celý DF průmysl živí. Další postřeh - německý novinář, byť i internetový, je na rozdíl od svého českého kolegy "pán" - očekává a dostává z každé expozice jen to nejlepší, "nosí" se. Ne že by s našinci na CeBITu nezacházeli vzorně, jde spíš o to, že český žurnalista je z domova naučený očekávat vstřícnost tu větší, tu menší. Na druhé straně se od něj zase tolik nečeká po stránce věcné, ani jazykové.
Neosobně chladná krása expozic rozmaže i oko objektivu
Na Německo jsem se tentokrát, s hlavou aktuálně plnou berlínské Jazzanovy, docela těšil. I když jsem z něj nakonec mnoho neviděl, jako redaktor jsem každopádně odjížděl z CeBITu spokojen. Možnost zafotit si s čerstvými novinkami hned při jejich uvedení je totiž k nezaplacení.