CeBIT 2005: Zoomící se lumíci
11.3.2005, Marek Kuřina, aktualita
Jeden z prvních stánků, na který jsme na letošním CeBITu narazili, byla na dálku nepřehlédnutelná obřími obrazovkami zastavěná plocha Panasonicu. Pochopitelně vám ale nebudeme nyní popisovat ostrý obraz některé z Vier, ale podíváme se trochu blíže na čerstvé novinky mezi Lumixy - modely FZ4 a LZ2.
Nejprve se podíváme na 4megapixelový Lumix DMC-FZ4, který výborně padne do ruky, ovšem fanoušky designu asi nepotěší jeho bakelitový vzhled, na druhou stranu je i díky tomu tato novinka na své rozměry (108 x 68 x 85 mm) velmi lehká. A jak se nám s modelem těch několik minut pracovalo? Zpočátku nás čtyřka rychlostně mírně zklamala, protože první expozici po zapnutí modelu uděláte až za 2,5 sekundy, což je dnes už lehce podprůměrný výsledek. Ukládání snímků v maximálním rozlišení už bylo svižnější, většinou jsme se vešli do dvou sekund. Pomalu se ale dostáváme k superlativům. Novinka má i bez namáčknutí prakticky nezaznamenatelné zpoždění spouště a také ostření i při umělém osvětlení trvalo do 0,2 sekundy. Také zoomování (12x optické přiblížení) je velmi rychlé, v celém rozsahu trvá přesun z širokoúhlého ohniska do teleobjektivu přibližně sekundu.
Výborně fungovala také stabilizace obrazu, za 10 minut „testování“ se nám prakticky nepodařilo udělat rozmazanou fotografii. Kvalitní optické soustavě společnosti Leica ovšem velmi špatně sekunduje nejenom dnes už nekoukatelně mrňavý 1,5palcový barevný LCD displej, ale především elektronický hledáček, který má jednak nízké rozlišení 114 000 pixelů a pak také velmi pomalu překresluje. Ovládání modelu nám přišlo po všech stránkách „standardní“, především jsme ale ocenili přímé tlačítko stabilizace, takže ji v případě akutní potřeby nemusíte hledat v Menu. To samotné je přehledné, přestože graficky nepatří k nejvydařenějším. Ještě jsme si všimli, že tlačítko vyskakovacího blesku klade dostatečně tuhý odpor, takže blesk nechtěně nezapnete ani náhodou.
V krátkosti se ještě zmíníme o drobečkovi LZ2, do kterého byste vůbec neřekli, že také umí stabilizovat. A v této oblasti v ničem nezaostává za svým funkčně vyspělejším bratříčkem FZ4-kou. Náběh má dvojka pomalejší – exponovat se dá po třech sekundách po zapnutí a také ostření je o něco pomalejší než u FZ4-ky. Opět prakticky neexistuje zpoždění spouště. Model se velice dobře drží i ovládá jednou rukou – ukazováčkem pravé ruky jej nejenom zapnete, ale také stisknete spoušť nebo pohodlně zoomujete (6x optické přiblížení). Malou výhradu si ovšem neodpustíme: 4polohový ovladač na zadní straně je až příliš zapuštěn do těla modelu, takže majitelé urostlejších prstů budou mít problémy trefit přesně malinkatou plošku s nevýrazným vyvýšením. Model se objeví na trhu ve dvou provedeních (stříbro a čerň). Oba dva velmi zajímavé modely jsem drželi v ruce pouze několik minut, a tak na zhodnocení toho u fotopřístrojů nejdůležitějšího, tedy kvality fotografií, si budete muset spolu s námi počkat až na testy.
Výborně fungovala také stabilizace obrazu, za 10 minut „testování“ se nám prakticky nepodařilo udělat rozmazanou fotografii. Kvalitní optické soustavě společnosti Leica ovšem velmi špatně sekunduje nejenom dnes už nekoukatelně mrňavý 1,5palcový barevný LCD displej, ale především elektronický hledáček, který má jednak nízké rozlišení 114 000 pixelů a pak také velmi pomalu překresluje. Ovládání modelu nám přišlo po všech stránkách „standardní“, především jsme ale ocenili přímé tlačítko stabilizace, takže ji v případě akutní potřeby nemusíte hledat v Menu. To samotné je přehledné, přestože graficky nepatří k nejvydařenějším. Ještě jsme si všimli, že tlačítko vyskakovacího blesku klade dostatečně tuhý odpor, takže blesk nechtěně nezapnete ani náhodou.
V krátkosti se ještě zmíníme o drobečkovi LZ2, do kterého byste vůbec neřekli, že také umí stabilizovat. A v této oblasti v ničem nezaostává za svým funkčně vyspělejším bratříčkem FZ4-kou. Náběh má dvojka pomalejší – exponovat se dá po třech sekundách po zapnutí a také ostření je o něco pomalejší než u FZ4-ky. Opět prakticky neexistuje zpoždění spouště. Model se velice dobře drží i ovládá jednou rukou – ukazováčkem pravé ruky jej nejenom zapnete, ale také stisknete spoušť nebo pohodlně zoomujete (6x optické přiblížení). Malou výhradu si ovšem neodpustíme: 4polohový ovladač na zadní straně je až příliš zapuštěn do těla modelu, takže majitelé urostlejších prstů budou mít problémy trefit přesně malinkatou plošku s nevýrazným vyvýšením. Model se objeví na trhu ve dvou provedeních (stříbro a čerň). Oba dva velmi zajímavé modely jsem drželi v ruce pouze několik minut, a tak na zhodnocení toho u fotopřístrojů nejdůležitějšího, tedy kvality fotografií, si budete muset spolu s námi počkat až na testy.
