Ha, toto mě zajímá. Co si za to představujete, případně odkud jste?

Se Zenitem jsem taky začínal, už to budou dva roky. Ten zvuk závěrky je nepřekonatelný. Teď mám poněkud lepší stroj a s lepšími objektivy. Až včera jsem si ale vyvolal doma první film. A byl to super pocit, když to vyšlo :­) Těším se na pořízení zvětšováku, až pak to teprve bude kompletní.. Skener je zatím taková nouzovka, stál sice tolik, kolik jsem dal za foťák, ale ani náhodou z něj nedostanu všechny detaily z filmu.

:­) Pravda, ale o to mi nešlo. Možná mají přítomní jiné zkušenosti, ale z mého okolí si fotky nenechává dělat vůbec nikdo.

Jasně, souhlasím. Pro film platí ­(podle mě­) to, že za jednotlivé snímky se platí, proto se fotograf více snaží. A na výsledku je to pak většinou znát.

Podíval bych se na to z druhé strany ­- nedávno jsem se třeba díval na fotografie mého prapradědy ­-­- datovanou před sto lety ­-­-, stál na ni s knírem a v uniformě Rakouska­-Uherska. Fotografie mého dědy z jeho dětství a z dětství mých rodičů jsou schované v šuplíku. Ze svého dětství ­(začátek 90. let­) mám fotek taky spousty. Jasně, nijak kvalitní, jenom dokumentační ­(ale ty jsou taky potřeba­) a focené levným kompaktem.

Fotky pokračují až do roku 2004, kdy jsme si koupili první digitál. Nastala doba digitálního temna, kdy od té doby jsme fotky nenechali dělat ani jednou. Jasně, naše chyba, ale takhle to má bezpochyby strašná spousta lidí. Navíc by ani za moc nestály, vzhledem ke kvalitám tehdejších čipů. ­(Ona i teď to v mainstreamu není žádná sláva.­)

Lidi si teď nafotí na dovolené dvě stě fotek ­(cvaků­), které si uloží někde na disk. Supr, za deset let ty fotky třeba nebudou existovat. Média jsou spotřební. Jaký to rozdíl oproti filmu, který je funkční i teď, po 50 letech, co ležel zapomenut na půdě.
Papírová fotka prostě vydrží, jen kdysi měli lidi mnohem větší motivaci si ji udělat. Což považuju za velkou výhodu.

Hezký článek. Jen na vyvolání svých filmů si klidně počkám, nijak mi to nevadí. Výsledek je překvapením, má to svoje kouzlo. A za peníze, které jsem do kinofilmového těla a objektivů teď o prázdninách vložil, jsem dostal kvalitu, za kterou bych u digitálu zaplatil několika násobek. ­(U materiálů typu Velvia asi i více­). Je to fajn, zkuste to. Ty fotky mají duši.