Ty chemikálie mají bezpečnostní uzávěr. Musí buďto víčko zmáčknout na vyznačených místech aby šlo odšroubovat, nebo zhora stlačit a stlačené šroubovat. Je hlavně kvůli dětem.

Chobotnice je prý tak šikovná, že dokáže otevřít sklenici se šroubovacím víčkem.

Tuto brašnu používám asi půl roku, mám v ní Panasonic Lumix DMC FZ 20 v jedné přihrádce sluneční clonu, ve druhé externí blesk Metz 36 C 2 a od někdejší Praktiky upravený úhlový hledáček, který mohu nasadit na hledáček aparátu. Při focení dětí., pejsků a květin je dobrý. Aparát nemá totiž výklopný displej. U brašny jsem žádné vrzání nezaznamenal. Vytýkám jí ale absenci větší venkovní kapsy, do které by se vešla třeba svačina. U staré Hama tam byla.

A co takhle přečíst si návod k přístroji? Nebo znovu článek Koaly? Je to tam docela podrobně popsáno, i když pro úplného začátečníka je to hodně informací najednou. Taky bych si to na svém aparátu vyzkoušel, vždyť se žádný film nezkazí a obrázky se nemusí vyvolávat. Metoda pokusu a omylu se osvědčuje i ve fotografování. Jinak přeji dobré světlo a hodně radosti z focení.

Děkuji panu Šurkalovi za pěkný, lidsky podaný seriál, který i mne, fotografa amatéra od 11 let, nyní 74 letého velice bavil a vždycky jsem si alespoň připoměl třeba už pozapomenuté vědomosti. To, co jsem musel korigovat výběrem vývojky, dobou vyvolávání, volbou gradace papíru a případného nadržování pod zvětšovákem, se nyní snáze zvládá v Zoneru.
Přeji Vám, pane Šurkalo nejen mnoho zdraví a štěstí v novém roce, ale hlavně vždycky dobré světlo a pohotový ukazováček na spoušti aparátu. ­(I když mne napadá, že by se někdy hodil i ukazováček na spoušti pistole. Ale v tom nám snad pomohou volby.­) Totéž přeji i všem zpřízněným čtenářům a příznivcům naší milé Koaly. Vladimír Novotný Brno.

Lidičky, co se to s vámi stalo? Vždycky tu byla pohoda a porozumění. Koaličky se snaží ty, kteří to potřebují poučit a nás ostatní pobavit. A pokud jde o manuály k aparátům, začátečníkovi nebývají vždy zcela srozumitelné a i ten pokročilý se občas podívá pokud narazí na nějakou funkci, kterou třeba jeho předchozí aparát neměl. Vždyť to celoživotní učení nás taky musí bavit. Jinak přeji všem pěkné svátky a dobré světlo v novém roce.

Protože vnučka chodila na taneční konzervatoř a ta pořádala jednou za rok koncert pro veřejnost, kde jsme mohli fotit, postupně jsem se „vyučil“ jak na to. Nastavil jsem ISO 200 a pevný čas 1­/50. To ještě při pomalejších pohybech není mázlé. Pro tanečky se mi osvědčilo seriové snímání několika snímků. Vycházel jsem z předpokladu, že rozmazané v počítači nespravím, ale s expozicí se dá přece jen trochu pracovat. Takto se mi podařilo vnučku vyfoti docela dobře. Na výstavu by to nebylo, ale jako dokument do jejího archivu to stačí.

O ceně jsem neuvažoval. Zeptám se ve fotobazaru na Mendlově náměstí v Brně, odkud jsem. Tam jsou solidní. Samozřejmě bych byl levnější. Mám k tomu i maskovací rám, expozimetr na pozitivní proces, lupu a p.

Zvětšovák mohu poskytnout. Je to Magnifax 6x9 + dva další objektivy. Jeden na 6x6 a druhý na kinofilm. Nikdo z potomstva o fotografování na film nemá zájem a já už se na stará kolena také nehodlám vracet.

Při portrétování si vždycky vzpomenu na PANA FOTOGRAFA, kterého jsem si moc vážil nechal se jeho snímky často inspirovat, jmenoval se Taras Kuščinský. Jeho snímky jsou vždycky k poznání.

Skener mám dobrý, protože kvalitní diáky a fotky reprodukuje věrně. Tu změnu u těch diáků poznám i při promítnutí diaprojektotrem.

Mám stejnou zkušenost. Díky Zoneru můžu i něco vylepšit. Nejsem příznivcem velkých změn, ale sem tam nějaká chybička dá odstranit. I při sebevětší pečlivosti se na filmu vyskytne tečka po zrnku prachu a p. I těm diákům za těch i čtyřicet let „ujely barvy“.

Chválit autora je už po tolika článcích zbytečné. Ví o čem píše. K tomu focení na stadionech. Vždycky mě pobaví „fotografové“ na tribunách se zapnutými blesky v kompaktech. S bleskem, který má směrné číslo kolem deseti fotí na vzdálenosti i kolem 100m. Když takovému člověku řeknete, že to nemá smysl a že si navíc zbytečně vybíjejí baterku mnohdy vás asi nepochopí. Myslím, že blesk se dá vypnout v každém foťáku.

To přece není tráva, ale křoviska za stromem. Ty tam asi jsou tak proč je retušovat? Myslím ten strom vpravo v pozadí.

A kdepak chodí takové víly? Zkusil bych jak mi funguje stabilizátor v Lumixu.

Další možnost je použití odrazné plochy třeba z bílého papíru. To používají i filmaři pro projasnění stínů.

Naprosto s vámi souhlasím. Jsem také muž ­(i rodné číslo to dokládá­) a vášeň pociťuji podle situace různou. Kdysi jsem byl vášnivým skautíkem, později radioamatérem, motoristou i fotografem. I k ženám se ta vášeň občas projevuje. Takže tak.

V tom zaujetí pro věc je právě to kouzlo.

To mohlo být zajímavé. A co jste s tím udělali? Vymazali jste ji na ostatních snímcích klonovacím razítkem, nebo nějak jinak?

V počítačovém časopise jsem za křížovku vyhrál poukázku na kurzy u jedné brněnské firmy v ceně 3000Kč. Přihlásil jsem se na kurz Makrofotografie a na kurz Nejčastější chyby při fotografování. Většina účastníků, spíše účastnic byly dámy, které to měly jako rekvalifikaci zaplacenou pravděpodobě Úřadem práce. Pouze v kurzu Makrofotografie jsem se dozvěděl něco o nejnovějších objektivech a jinak nic nového. V tom druhém už vůbec nic. Kdybych to měl platit byl bych docela naštvaný. Ještě mám u nich k dobru 800, které ale nemám za co vybrat. Stále mi posílají nabídky na další kurzy, ale nemám už k nim důvěru. Myslím, že místo kurzů je lepší zkušený kamarád, nebo jako u mne tatínek, který mě do focení zasvětil od mých asi 12 let. Jinak metoda omylů a pokusů. Když už nás to nestojí peníze za drahé filmy a vyvolání. Přeji všem dobré světlo a pěkný víkend.

Článek je napsán naprosto výstižně. Domnívám se, že většina vůbec vyfocených snímků je rodinně dokumentárních. Nejprve se fotí vzájemně milenci, poté svatba, první dítko, druhé dítko, první zoubek, chlapeček či holčička na hrníčku, mateřská školka, prvňáček ve škole atd. Přes maturitu ev. promoci k další svatbě a kolotoč se opakuje. Většina lidí fotí pro radost nejen z vlastního focení, ale i pro radost druhých. A tak to má být.

S dnes už obstarším, ale mi stále vyhovujícím Panasonic Lumixem DMC FZ 20 jsem dostal CD s programem Arcsoft Panorama Makerem. Umí skládat panoramata horizontálně, vertikálně i kombinovaně. Naučil jsem se s ním pracovat a mým potřebám stačí. Také Zoner Photo Studio 13 panoramata umí. Zatím jsem to nezkoušel. Přeji Koaličce dobré světlo a budu se těšit na další článek. Pěkný víkend všem.

A což tak zvuk natahování a poté spouštění Compuru? Třeba nastaveného na 1 sec? Jak to krásně vrčí!!!

To se mi líbí. Pro začátečníky je to jednoduchá ukázka vlivu nastavení na výslednou fotku. To by měli dodávat k aparátům třeba na CD.

Ten to článek mě přiměl k zamyšlení, že dobré fotografie vznikaly už dávno před tím kdy jsme dostali do rukou tu vyspělou techniku, která nás zbavila nutnosti máchat se ve vývojce, přerušovací lázni a ustalovači a pomocí zvětšováku volit správný výřez, gradaci papíru ap. A to nemluvím o volbě vývojek ap. Pánové Jaroslav Kulhánek, Erich Einhorn, Andreas Feininger, Ludvík Souček nás kdysi učili různá kouzla s fotograií. Tyto znalosti se ovšem dají použít i ve fotografii digitální. Je ovšem potřeba vzít si z toho pokladu jen to, co je třeba. Umění fotografa spočívá hlavně ve schopnosti dívat se. Kompozice ap, to je už vyšší dívčí a je to právě to, čím se jeden od druhého lišíme. Každý pozná fotky pánů Drtikola, Kuščinského, Stibora i dalších.

Jako to tak pozoruji, zdá se mi, že tato rubrika se pomalu,ale jistě stává úplně zbytečnou. V poslední době slouží pouze k tomu, aby si zde vyměňovali názory diskutéři a s přínosem k fotografii to nemá nic společného. S tou Koalou je alespoň troch legrace. Tím se nechci nijak dotknout mladé a dosud málo zkušené autorky. Nechci jí přát rychlé stárnutí, ale vím, že některé znalosti příjdou až se zkušenostmi danými zráním.

Dík. Tam je to názorně ukázáno.

Ta matematika mi nevychází. 1­/1,5=0,6666x 25,4=16mm. 1­/2,5=0,4x25,4=10,16mm.

Nebyla, ale protože na tomto fóru se scházejí rozumní a pohodoví lidé, dovolil jsem si zeptat se. Věděl jsem, že mne nebude nikdo zešměšňovat a dostanu rozumnou odpověď. Děkuji vám za tuto rubriku. Jsem starý dědek, fotím od 11 let, ale to bylo na film, tehdy ještě 6x9 cm. Postupně přes kinofilm až k digitálu.

Vysvětlete mi, prosím, jak se ta velikost čipu udává. 1­/1,5 to je poměr stran, nebo velikost úhlopříčky nebo jak? Který čip je větší 1­/1,5, nebo 1­/2,5? Můžete to přibližně přepočítat ­(zaokrouhleně­) na mm? Děkuji.

Já jsem ten který psal o tom šufánku, ale naprosto souhlasím v Vámi. Když slyším „jdu se mejt“, chce se mi blejt. Ať si v té Praze mluví jak se jim líbí, ale ať to proboha necpou do dabingu. Jaká krásná čeština zní ze starých filmů. A hrají v nich pražští herci. Přeji dobré světlo všem a už se přestaňme tady hádat o „suchý z nosu“.

Je přece jasné, že přehršel bylo množství, které se vejde do misky vytvořené dvěma dlaněmi. Takže je to, podle mých chlapských rukou asi tak dva větší polévkové šufánky. Pro Čecháčky ­- naběračky.

Ten syndrom bych nazval spíše Klausovým, ten je přece odborník na všechno.

Psát v těchto diskusích o Karlu Čapkovi je nesmysl. Ten pán totiž psal spisovnou češtinou a navíc měl neuvěřitelně velkou slovní zásobu a silnou empatii, což se o mnohých diskutérů říci nedá. Jeho fejetony vyšly v mnoha jiných knihách než v Zahradníkovu roku.

Pokud je ta slečna opravdu pěkná, dá se i nějaká ta nepříjemnost za cenu pěkného snimku, vytrpět.

Mám zkušenost kdy určitě nefotit jak se to stalo mně. V Paříži večer na Montmartru na náměstíčku s umělci. Zabral jsem se do předvečerní atmosféry a hledal vhodný záběr. Mezi tím mi za zády odešla celá výprava, s kterou jsem tam byl. Kdo to tam znáte, víte, že mohli odejít mnoha uličkami odtud vedoucími. Francouzsky neumím, němčinu Frantíci neradi, takže jsem se vydal nazdařbůh. Ještě, že jsem věděl kde parkuje autobus. Ale těch pár desítek minut nikomu nepřeju.

Zbytečně bych se opakoval psaním, že se mu tyto články líbí. Tentokrát si ale myslím, že úplným začátečníkům Koala trochu zamotá šišku. Pokud se mi nechce měnit nastavení vyvážení bílé podle daného světla, při nastavení na aut., pomohu si archem bílého papíru.

Jsem dědek, ­(73­), který začínal fotit s tátovým měcháčem 6x9 bez jakéhokoli měření čehokoli. Vzdájenost se musela odhadnout, expozice taky. Táta mě naučil takovou fintu, že když odhadnu vzdálenost a nastavím na foťáku, mám udělat malý krúček vzad. Teprve za mnoho let, až když jsem se začal zajímat o fotografickou optiku důkladněji, jsem pochopil, že ta finta vlastně zajišťovala, s ohledem na nesymetrické rozložení hloubky ostrosti, jakous takous jistotu zaostření. Poté Flexaret a služební Praktisix až k Praktice 5B se třemi výměnnými objektivy. ­(50, 29 a 130­). To bylo pořád na film. Teď fotím Lumixem DMC­-FZ20, za který jsem dal, byla to novinka, 19.000. A je to pětimegáč. Jak ty ceny letí dolů. Myslím, že Koala není psána pro nás, staré praktiky, ale spíše pro ty, kteří by jinak cvakali nazdařbůh bez toho, že by věděli, že můžou některé věci při tom ovlivnit ku prospěchu výsledku a následné radosti z pěkných snímků. Takže nějaké hádky o tom co jde a nejde jsou tady zbytečné. Kdo má zrcadlovku, ví proč si vybral tu kterou si koupil a ví jak s ní zacházet. Přeji všem dobré světlo a mnoho pěkných fotoúlovků.

I když jsem už starý dědek a fotím od cca 12 let, velice rád si čtu tato koalí povídání. Takto by měl vypadat návod u fotoaparátu pro začátečníky s digitálním fotoaparátem. U filmu jsme tato kouzla dělat nemohli. V extrémních případech jsme mohli ovlivnit gama při vyvolání volbou vývojky a doby vyvolávání a následně volbou vhodného papíru při zhotovení snímku. Pokračujte, prosím ve stejném duchu. Člověk se rád přiučí, nebo alespoň zopakuje již zapomenuté.

Přívětivou formou, pro začínající fotografy podaný návod. Bez zbytečného machrování. Popkračujte ve stejném duchu.

To se stalo na mé vlastní svatbě v r. 1960. Známý nám ji filmoval tehdy ještě na klasickou osmičku a při gratulacích nakonec věnoval největší pozornost manželčině kolegyni a mé rodiče úplně vynechal.

Bude to znít úsměvně, ale musím se vrátit do dob kdyjsem začínal fotit na svatbách. Samozřejmě jen známých a v rodině. Ale to bylo v dobách, kdy jsme fotili ještě na film. A bylo k vzteku když před důležitým okamžikem bylo třeba vyměnit film. fotil jsem flexaretem, takže na jeden film pouhých 12 snímků. To se opravdu muselo počítat a načasovat si výměnu filmu na nějaké hluché místo. Víc aparátů jsem neměl, byl jsem rád, že jsem měl alespoň blesk se směrným číslem 20. Film 24 DIN a s případnou podexpozicí počítat při vyvolávání. Samozřejmě že to bylo černobíle. Když bylo nejhůř, musela se namíchat vývojka pyrokatechin s louhem. To pak stačila i čtvrtinová expozice. Za cenu trochu většího zrna se daly důležité snímky zachránit. V některém kostele byla docela tma.

To je potom ten fotograf, váhám jak to napsat slušně, hloupý. Má to říct. Vždyť svatba má být záležitost veselá. Další polibek pro všechny fotografující není problém.

Svatby a jiné oficiální akce je opravdu potřeba fotit se zkušeností. Řekl bych, že je potřeba znát „scénář“ akce, být připraven na následující, „neprošvihnout“ třeba nasazování prstýnků, polibek ap. Se světlem nic nenaděláte, uvnitř pomůže výkonný blesk, třeba i se změkčující clonkou, ale v parku je nutné se jen postavit do správného místa. Jinak se vždy bavím, když vidím někoho fotit venku dvacet, nebo ještě více metrů vzdálený objekt kompaktem se zapnutým bleskem, který má směrné číslo maximálně 10. Když jsem jednou takovému odborníkovi řekl, že si jen zbytečně vybíjí baterii, málem mi vynadal. Také na stadionech je to legrační. Z té svatby se třeba z toho velkého množství třeba náhodou vybere i něco použitelného.

Myslí, že autorka má pravdu. Já vidím rozdíl i v tom, že my muži dáváme i větší důraz na kvalitu svého technického vybavení, nastavení aparátu ap. Samozřejmě je rozdíl jde­-li o focení „na kšeft“, nebo pro zábavu a potěšení své i blízkých.

Oprava. myslím

Myslím, že člověk, pokud je oblečen na to počasí, které právě panuje, vydrží hodně. Ne už tak aparát. V létě mu není dobře na pražícím sluníčku, v zimě potom nemá rád na př. přechod ze zimy do tepla. Pak se vše ve foťáku orosí, což elektronika nemá ráda. V zimě mají také baterky menší výdrž. Jinak fotím rád i v zimě, ale na sníh musí slunit svítíčko. To je nejlépe v protisvětle. Souhlasím i s tím pobytem u krbu se svařákem, ale vylepšil bych to přítomností někoho přítulného opačného pohlaví. Přeji pěkné svátky a dobré světlo všem spřízněným dušičkám.

Už jsem dlouho nebyl na „centrálce“. A s foťákem už vůbec ne. Další prostředí, které jsem ještě nefotil. Možná, že bude lépe ne úplně v noci, ale v podvečer, aby nebyla potřebná tak dlouhá expozice. Myslím, že můžu jít max na 8 sec. B ten digitál nemá.

Tak mně napadá ještě dřevěný deskáč bez závěrky s expozicí kloboučkem na objektiv.

Máte pravdu, my leváci jsme opravdu šikovnější. Umíme ovládat přístroje pro praváky, myšku u počítače pravou rukou i mnoho jiných nástrojů a přístrojů oběma rukama. Takže i foťák a kameru. To praváci většinou neumí. Přeji dobré světlo a klidné ruce všem spřízněným dušičkám.

Protože fotím už asi šedesát let, od měchového aparátu Zeiss Ikon 6x9 přes Flexaret a Practicu až k současnému Lumixu, prošel jsem zřejmě všemi těmi zmíněnými fázemi. Pokud se dostanu někam, kam už nemám možnost dostat se znovu, snažím se vyfotit vše co se dá. Naštestí už to nestojí políčka drahého filmu. A vyvolání je taky dnes trochu dražší... V digitálu se maže snadno. A to klidně dělám.

Přesně vyjádřený i můj názor. Také mám tu zkušenost, že jsem po havarii počítače přišel o mnoho fotek. Když si uvědomím, že všechny negativy, které jsem vytvořil od svých cca 11 let mám pěkně uložené a tedy k dispozici k vytvoření obrázků je to rozdíl. A to je mi 72 let.
Nevím jestli ty uložené na CD tak dlouho vydrží. Držím palce ať těch havárek je co nejméně.

To je jedině správný nejen profesionální přístup. Myslím, že i vážný amatér se dostává do tohoto stavu. To je ten rozdíl od těch běžných „cvakařů“. Přeji dobré světlo všem spřízněným dušičkám.

Byli fotoaparáty. Vždycky jsem si myslel, že ten, kdo někam píše, má alespoň základní vzdělání.

Chtěl bych upozornit na velké nebezpečí pro moderní aparáty plné elektroniky: V jeskyních je většinou veliká vlhkost vzduchu. Až 95% rel.
Nejlépe by aparátu bylo ve vodotěsném pouzdře. Mám dlouholeté zkušenosti s focením v Ochozské jeskyni. Fotil jsem s bleskem o sm.č. 45 se dvěma lampami. Byl to starý Kovolux. V jeskyni není žádné jiné světlo a vzdálenost objektu bývá někdy i několik metrů. Někteří fotografové používají i kupodivu stále hořčíkovou směs. To svítí víc.