Digitální fotoaparát X: Záblesková zařízení
14.3.2003, David Dvořák, článek
Další díl seriálu o digitálním fotoaparátu se stručně věnuje zábleskovým zařízením, jejich možnostem a funkcích.
V dnešním pokračování našeho povídání o digitálních fotoaparátech se blíž podíváme na záblesková zařízení, lidově nazývaná blesk. Uvidíme, že nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. A také zjistíme, že nejjednodušší řešení není vždycky nejlepší.
Na začátku bychom se mohli zeptat, jaký je vlastně význam blesku? Hlavním smyslem použití blesku je fakt, že se nemůžeme úplně vždycky spolehnout na přirozené denní světlo. Je zřejmé, že potřeba použití vznikne za špatných světelných podmínek (v interiéru, za šera, v mlze) anebo za specifických podmínek, jako je například osoba fotografovaná v protisvětle.
Součástí každého blesku je záblesková výbojka, elektronika a zdroj. Výbojka je konstruovaná tak, aby byla schopná během velmi krátké doby vyzářit pokud možno co největší světelný tok. Je plněna inertním plynem (argon, xenon) a k výboji dojde díky ionizaci způsobené vysokým napětím. Světelná teplota výboje je podobná dennímu světlu, což odpovídá hodnotě 5600K. K nashromáždění potřebného elektrického náboje slouží kondenzátor. Zdrojem mohou být tužkové baterie či akumulátory.
Jedná se o nejdůležitější faktor, který nám podává informaci o tom, jaký je výkon blesku. Obecně platí, že směrné číslo (GN - guide number) je udáno jako součin vzdálenosti dosahu blesku a clonového čísla c:
Udává se pro citlivost ISO100. Pro vyšší citlivosti jsou uvedena směrná čísla v manuálu k blesku, ale dají se i přepočítat. Obecně platí, že při zvyšování citlivosti dochází ke zvyšování směrného čísla (na 1 EV připadá zvětšení zhruba 1,4x). Ze vztahu pro směrné číslo můžeme ihned vidět, že pro dané GN je maximální vzdálenost dosahu blesku dána podílem GN a základního clonového čísla. Tj. máme-li k dispozici blesk s GN=14 a objektiv s cmin=2.8 je tato maximální vzdálenost rovna pěti metrům. Při fotografování s vyšším clonovým číslem pak dosah blesku rapidně klesá (pro totéž GN, ale c=8 už je to jenom 1,75m).
Nicméně je již z výše uvedeného vidět, že pokud budu mít k dispozici blesk s větším směrným číslem, bude fotografování opět radostnější. Velkých směrných čísel (a velkých výkonů) však dosahují jen externí blesky a u kompaktů většinou není možnost jejich připojení. Díky tomu by si měl uživatel dát pozor na to, co fotí, protože pokud bude fotografovat s málo výkonným bleskem hodně vzdálené objekty (třeba na koncertě) vyjdou fotografie velmi tmavé. Proto by se při případné koupi externího blesku měl brát hlavní zřetel na směrné číslo (a potom samozřejmě i na další možnosti blesku).
Po tomto stručném popisu jednotlivých součástí a funkce si blesky rozdělíme do specifických skupin:
Jak již název napovídá, jedná se o blesky, které jsou přímo součástí těla fotoaparátu. U kompaktních přístrojů bývá přítomen prakticky vždy. Jejich dosah bývá do tří metrů, což odpovídá malému směrnému číslu - typicky 6-10 při ISO100. Díky tomu, že je vestavěný, je ihned po "ruce", což je jeho největší výhoda. Blesk bývá v základním nastavení fotoaparátu zapnutý na automatický režim, což znamená, že se aktivuje v případě, kdy expoziční automatika zjistí, že je slabé osvětlení a nastaví dlouhý čas (1/60s a delší). V takovém případě je blesk "odpálen" automaticky. Samozřejmě je možné automatický režim vypnout, protože existují situace, kdy uživatel potřebuje fotit za přirozeného světla (třeba západ slunce) a blesk by tak narušil barevné podání snímku. (Nicméně v těchto případech je potřeba pracovat s nastavením bílé barvy a citlivosti.)
Další funkcí bývá tzv. fill in. Uplatní se především při fotografování v protisvětle, kdy použijeme částečného výkonu blesku ke změkčení stínů na fotografovaném objektu (typicky to může být třeba portrét). U některých přístrojů je k dispozici i funkce slow, kdy blesk vyzařuje kontinuálně světlo o nízké intenzitě během fotografované doby (která je relativně dlouhá - odtud pojem slow).
Než se pustíme do další funkce, která bývá též přítomná u všech blesků, povíme si něco i o nevýhodách. První (a značnou) je fakt, že je vestavěný blesk napájen z akumulátorů fotoaparátu, čímž odebírá velké množství z už tak omezených zdrojů. Proto při použití blesku uživatel nafotí menší počet fotografií než bez něj. K částečnému vykompenzování dochází tím, že je výkon blesku omezen (tzn. malé směrné číslo), což má ovšem za následek kratší dosah blesku. Další nevýhodou je fakt, že vestavěný blesk je umístěn zpravidla blízko osy objektivu. Díky tomu pak dochází k tzv. "efektu červených očí". Pokud totiž fotografujeme osoby, které se dívají přímo do objektivu, dojde k odrazu bleskového světla od sítnice, která je u lidí červená. Dostatečně dobře se tento jev dá odstranit tím, že je blesk umístěn co nejdál od optické osy objektivu (typicky u systémových blesků).
Nyní se můžeme vrátit k poslední funkci, kterou je právě redukce "červených očí". Funguje tak, že ještě před vlastní expozicí blesk vyšle intenzivní záblesk (nebo celou sérii), což způsobí reflexivní ztažení zornic. Nicméně i přesto, že je tato metoda funkční, má své mouchy. Je zřejmé, že se díky předbleskům expozice oddaluje a navíc dochází k dalšímu odčerpávání energie z akumulátorů. Na tomto místě je dobré poznamenat, že u většiny minilabů si může uživatel odstranění efektu červených očí objednat - v editoru minilabu to není žádný problém.
Jedná se o externí zařízení, které se k fotoaparátu připojuje buď pomocí kontaktního kabelu anebo přímo do aktivní patice (hot shoe). Použití systémového blesku má hned několik výhod. Především má takový blesk vlastní energetický zdroj (většinou čtyři tužkové baterie), což mu umožňujě vyzářit mnohem větší světelný výboj (směrné číslo 50 i víc), takže není problém fotit objekt vzdálený i více než deset metrů anebo používat velká clonová čísla kvůli větší hloubce ostrosti. Velká většina těchto blesků má také pohyblivý reflektor, který se může otáčet kolem své osy a také naklápět v rozsahu -5 až 90 stupňů.
U lepších systémových blesků se navíc můžeme setkat i se zoomovacím reflektorem, který umožňuje měnit úhel vyzařovaného světla - od širokoúhlého až po kratší teleobjektiv. Takže se pro delší ohniska opět zvedá směrné číslo, protože se úhel vyzařování zmenšuje. Pohyblivý reflektor se s výhodou používá pro fotografování s pomocí odraženého světla. Naklopíme reflektorovou hlavu do úhlu např. 70 stupňů (čímž hlava míří na strop místnosti) a uděláme fotku. Fotografovaný předmět není osvícen přímým bleskovým světlem, ale odraženým, takže nedostáváme ostré stíny. Součástí některých reflektorů bývá i výsuvná (nebo přídavná) odrazná destička, při jejímž použití dojde k ještě lepším výsledkům, protože část světla jde k objektu přímo. Kvůli širokoúhlým objektivům bývá standardní součástí také širokoúhlá předsádka, která rozšíří vyzařovací úhel reflektoru (u blesků firmy Nikon je zabudovaná přímo do hlavy blesku, stejně tak i odrazná destička).
Systémové blesky samozřejmě zvládají všechny funkce vyjmenované výše, navíc umožňují i efektivní regulaci výkonu. Lze to nechat na automatice (v automatickém režimu), ale můžeme toto nastavení provádět i ručně. Efekt červených očí je při použití systémových blesků mnohem menší, protože vlastní reflektor bývá dostatečně vzdálen od optické osy, nicméně i přesto je k dispozici funkce na redukci efektu červených očí - světlo ale bývá červené, aby tolik nerušilo fotografovanou osobu.
U všech těchto blesků je vedle automatického provozu možný i provoz plně manuální, včetně manuálního zoomování. Součástí bývá též přehledný LCD displej s podsvícením, takže uživatel má dokonalý přehled o nastavených parametrech i za špatných světelných podmínek. Samozřejmostí bývá i korekce expozice bleskového světla, kde můžeme v kombinaci s korekcí celkové expozice dosahovat velice zajímavých výsledků (zvlástě při celkové podexpozici pozadí dostáváme "vypíchnutý" hlavní motiv - ale to je spíš o technice fotografování a nepatří do tohoto článku). Některé systémové blesky umožňují i tzv. modelační záblesk (pro kontrolu osvětlení dané scény) nebo stroboskopický efekt. Ten umožňuje zhotovit snímek s rozfázovaným pohybem (např. tanečnice), protože při něm blesk vydává sérii záblesků s intenzitou danou zlomkem maximálního výkonu.
Jistou nevýhodou systémových blesků je jejich velikost, a pak také náklady spojedné s jejich pořízením.
Studiovým bleskům se nebudeme věnovat, protože se jedná o tématiku specializovanou na profesionální atelierové využití, se kterým se běžný amatérský fotograf většinou nesetká.
Z dnešního povídání o zábleskových jednotkách jsme se dozvěděli pár možná nových informací. Jednou z nejdůležitějších byla definice směrného čísla blesku a jeho souvislost s výkonem. Víme, že budeme-li chtít fotografovat vzdálené objekty nebo si "hrát" s různou hloubkou ostrosti, potřebujeme k tomu výkonný blesk s velkým směrným číslem. Také jsme se dozvěděli něco málo o jednotlivých funkcích daných typů blesků, takže rozhodnutí nad tím, co kdo potřebuje pro svou práci či zábavu už je na každém z nás. (Ostatně jako vždy.)
Na začátku bychom se mohli zeptat, jaký je vlastně význam blesku? Hlavním smyslem použití blesku je fakt, že se nemůžeme úplně vždycky spolehnout na přirozené denní světlo. Je zřejmé, že potřeba použití vznikne za špatných světelných podmínek (v interiéru, za šera, v mlze) anebo za specifických podmínek, jako je například osoba fotografovaná v protisvětle.
Součástí každého blesku je záblesková výbojka, elektronika a zdroj. Výbojka je konstruovaná tak, aby byla schopná během velmi krátké doby vyzářit pokud možno co největší světelný tok. Je plněna inertním plynem (argon, xenon) a k výboji dojde díky ionizaci způsobené vysokým napětím. Světelná teplota výboje je podobná dennímu světlu, což odpovídá hodnotě 5600K. K nashromáždění potřebného elektrického náboje slouží kondenzátor. Zdrojem mohou být tužkové baterie či akumulátory.
Směrné číslo blesku
Jedná se o nejdůležitější faktor, který nám podává informaci o tom, jaký je výkon blesku. Obecně platí, že směrné číslo (GN - guide number) je udáno jako součin vzdálenosti dosahu blesku a clonového čísla c:
Udává se pro citlivost ISO100. Pro vyšší citlivosti jsou uvedena směrná čísla v manuálu k blesku, ale dají se i přepočítat. Obecně platí, že při zvyšování citlivosti dochází ke zvyšování směrného čísla (na 1 EV připadá zvětšení zhruba 1,4x). Ze vztahu pro směrné číslo můžeme ihned vidět, že pro dané GN je maximální vzdálenost dosahu blesku dána podílem GN a základního clonového čísla. Tj. máme-li k dispozici blesk s GN=14 a objektiv s cmin=2.8 je tato maximální vzdálenost rovna pěti metrům. Při fotografování s vyšším clonovým číslem pak dosah blesku rapidně klesá (pro totéž GN, ale c=8 už je to jenom 1,75m).
Nicméně je již z výše uvedeného vidět, že pokud budu mít k dispozici blesk s větším směrným číslem, bude fotografování opět radostnější. Velkých směrných čísel (a velkých výkonů) však dosahují jen externí blesky a u kompaktů většinou není možnost jejich připojení. Díky tomu by si měl uživatel dát pozor na to, co fotí, protože pokud bude fotografovat s málo výkonným bleskem hodně vzdálené objekty (třeba na koncertě) vyjdou fotografie velmi tmavé. Proto by se při případné koupi externího blesku měl brát hlavní zřetel na směrné číslo (a potom samozřejmě i na další možnosti blesku).
Po tomto stručném popisu jednotlivých součástí a funkce si blesky rozdělíme do specifických skupin:
- vestavěné blesky
- systémové blesky
- studiové blesky
Vestavěné blesky
Jak již název napovídá, jedná se o blesky, které jsou přímo součástí těla fotoaparátu. U kompaktních přístrojů bývá přítomen prakticky vždy. Jejich dosah bývá do tří metrů, což odpovídá malému směrnému číslu - typicky 6-10 při ISO100. Díky tomu, že je vestavěný, je ihned po "ruce", což je jeho největší výhoda. Blesk bývá v základním nastavení fotoaparátu zapnutý na automatický režim, což znamená, že se aktivuje v případě, kdy expoziční automatika zjistí, že je slabé osvětlení a nastaví dlouhý čas (1/60s a delší). V takovém případě je blesk "odpálen" automaticky. Samozřejmě je možné automatický režim vypnout, protože existují situace, kdy uživatel potřebuje fotit za přirozeného světla (třeba západ slunce) a blesk by tak narušil barevné podání snímku. (Nicméně v těchto případech je potřeba pracovat s nastavením bílé barvy a citlivosti.)
Další funkcí bývá tzv. fill in. Uplatní se především při fotografování v protisvětle, kdy použijeme částečného výkonu blesku ke změkčení stínů na fotografovaném objektu (typicky to může být třeba portrét). U některých přístrojů je k dispozici i funkce slow, kdy blesk vyzařuje kontinuálně světlo o nízké intenzitě během fotografované doby (která je relativně dlouhá - odtud pojem slow).
Než se pustíme do další funkce, která bývá též přítomná u všech blesků, povíme si něco i o nevýhodách. První (a značnou) je fakt, že je vestavěný blesk napájen z akumulátorů fotoaparátu, čímž odebírá velké množství z už tak omezených zdrojů. Proto při použití blesku uživatel nafotí menší počet fotografií než bez něj. K částečnému vykompenzování dochází tím, že je výkon blesku omezen (tzn. malé směrné číslo), což má ovšem za následek kratší dosah blesku. Další nevýhodou je fakt, že vestavěný blesk je umístěn zpravidla blízko osy objektivu. Díky tomu pak dochází k tzv. "efektu červených očí". Pokud totiž fotografujeme osoby, které se dívají přímo do objektivu, dojde k odrazu bleskového světla od sítnice, která je u lidí červená. Dostatečně dobře se tento jev dá odstranit tím, že je blesk umístěn co nejdál od optické osy objektivu (typicky u systémových blesků).
Nyní se můžeme vrátit k poslední funkci, kterou je právě redukce "červených očí". Funguje tak, že ještě před vlastní expozicí blesk vyšle intenzivní záblesk (nebo celou sérii), což způsobí reflexivní ztažení zornic. Nicméně i přesto, že je tato metoda funkční, má své mouchy. Je zřejmé, že se díky předbleskům expozice oddaluje a navíc dochází k dalšímu odčerpávání energie z akumulátorů. Na tomto místě je dobré poznamenat, že u většiny minilabů si může uživatel odstranění efektu červených očí objednat - v editoru minilabu to není žádný problém.
Systémové blesky
Jedná se o externí zařízení, které se k fotoaparátu připojuje buď pomocí kontaktního kabelu anebo přímo do aktivní patice (hot shoe). Použití systémového blesku má hned několik výhod. Především má takový blesk vlastní energetický zdroj (většinou čtyři tužkové baterie), což mu umožňujě vyzářit mnohem větší světelný výboj (směrné číslo 50 i víc), takže není problém fotit objekt vzdálený i více než deset metrů anebo používat velká clonová čísla kvůli větší hloubce ostrosti. Velká většina těchto blesků má také pohyblivý reflektor, který se může otáčet kolem své osy a také naklápět v rozsahu -5 až 90 stupňů.
U lepších systémových blesků se navíc můžeme setkat i se zoomovacím reflektorem, který umožňuje měnit úhel vyzařovaného světla - od širokoúhlého až po kratší teleobjektiv. Takže se pro delší ohniska opět zvedá směrné číslo, protože se úhel vyzařování zmenšuje. Pohyblivý reflektor se s výhodou používá pro fotografování s pomocí odraženého světla. Naklopíme reflektorovou hlavu do úhlu např. 70 stupňů (čímž hlava míří na strop místnosti) a uděláme fotku. Fotografovaný předmět není osvícen přímým bleskovým světlem, ale odraženým, takže nedostáváme ostré stíny. Součástí některých reflektorů bývá i výsuvná (nebo přídavná) odrazná destička, při jejímž použití dojde k ještě lepším výsledkům, protože část světla jde k objektu přímo. Kvůli širokoúhlým objektivům bývá standardní součástí také širokoúhlá předsádka, která rozšíří vyzařovací úhel reflektoru (u blesků firmy Nikon je zabudovaná přímo do hlavy blesku, stejně tak i odrazná destička).
Systémové blesky samozřejmě zvládají všechny funkce vyjmenované výše, navíc umožňují i efektivní regulaci výkonu. Lze to nechat na automatice (v automatickém režimu), ale můžeme toto nastavení provádět i ručně. Efekt červených očí je při použití systémových blesků mnohem menší, protože vlastní reflektor bývá dostatečně vzdálen od optické osy, nicméně i přesto je k dispozici funkce na redukci efektu červených očí - světlo ale bývá červené, aby tolik nerušilo fotografovanou osobu.
U všech těchto blesků je vedle automatického provozu možný i provoz plně manuální, včetně manuálního zoomování. Součástí bývá též přehledný LCD displej s podsvícením, takže uživatel má dokonalý přehled o nastavených parametrech i za špatných světelných podmínek. Samozřejmostí bývá i korekce expozice bleskového světla, kde můžeme v kombinaci s korekcí celkové expozice dosahovat velice zajímavých výsledků (zvlástě při celkové podexpozici pozadí dostáváme "vypíchnutý" hlavní motiv - ale to je spíš o technice fotografování a nepatří do tohoto článku). Některé systémové blesky umožňují i tzv. modelační záblesk (pro kontrolu osvětlení dané scény) nebo stroboskopický efekt. Ten umožňuje zhotovit snímek s rozfázovaným pohybem (např. tanečnice), protože při něm blesk vydává sérii záblesků s intenzitou danou zlomkem maximálního výkonu.
Jistou nevýhodou systémových blesků je jejich velikost, a pak také náklady spojedné s jejich pořízením.
Studiovým bleskům se nebudeme věnovat, protože se jedná o tématiku specializovanou na profesionální atelierové využití, se kterým se běžný amatérský fotograf většinou nesetká.
Závěr
Z dnešního povídání o zábleskových jednotkách jsme se dozvěděli pár možná nových informací. Jednou z nejdůležitějších byla definice směrného čísla blesku a jeho souvislost s výkonem. Víme, že budeme-li chtít fotografovat vzdálené objekty nebo si "hrát" s různou hloubkou ostrosti, potřebujeme k tomu výkonný blesk s velkým směrným číslem. Také jsme se dozvěděli něco málo o jednotlivých funkcích daných typů blesků, takže rozhodnutí nad tím, co kdo potřebuje pro svou práci či zábavu už je na každém z nás. (Ostatně jako vždy.)
