Digitální fotoaparáty VI: Kam se ukládají snímky?
10.3.2003, David Dvořák, článek
Dnes si povíme něco málo o tom, kam se v digitálním fotoaparátu ukládají fotografie a jen stručně si představíme jednotlivé paměťové karty.
V dnešním pokračování našeho seriálku o digitální fotografii se podíváme na problém týkající se ukládání nafotografovaných dat. Už víme, že v klasické fotografii slouží k "ukládání" informace o snímku film. U digitálního fotoaparátu se k témuž účelu používá paměť, do které se obrázky zapisují v mezinárodně známém formátu, aby bylo další hardwarové zařízení schopno obrázky interpretovat a provádět s nimi případné další úpravy. Tady bych ihned doplnil, že se u některých fotoaparátů používají paměťová média jako disketa či CD.
Digitální fotoaparáty mají většinou (až na výjimky) paměť vnitřní (vestavěnou, která se nedá zvětšit), která slouží jako vyrovnávací paměť mezi elektronikou pořizující snímky a externí pamětí, na níž se jednotlivá data ukládají. Velikost vyrovnávací paměťi potom určuje výkon, se kterým je fotoaparát schopen provádět sérii snímků - u špičkové zrcadlovky Canon EOS 1Ds pak zvládá zaznamenat i třicet snímků za sebou, rychlostí osm snímků za sekundu. My se ale v dalším budeme věnovat hlavně externím paměťovým kartám. Co se týká těch "výjimek" ze začátku odstavce, jedná se především o starší modely, které mívaly jen vnitřní paměť, navíc malé kapacity, ale při jejich rozlišení to stačilo na řadu snímků, které se pak přehrály do počítače.
Je důležité poznamenat, že ačkoliv existuje paměťových karet celá řada, přece jen mají něco společné. A to je princip záznamu. U digitálních fotoaparátů se totiž používají hlavně paměti typu flash. Ty jsou příbuznými pamětí SRAM, DRAM, ..., používaných u klasických stolních počítačů. Paměťové karty jsou složeny z miliónů miniaturních paměťových buněk křemíkového typu, které jsou vyráběny litografickou cestou. Jejich velkou výhodou je fakt, že záznam není magnetický, a proto jim nevadí magnetické pole. Ale co je nejdůležitější: flash paměť si udrží data i poté, co je odpojena od zdroje elektrického proudu (ten potřebuje jen pro čtení a zápis).
Proveďme si tedy souhrn současných paměťových karet, které používají digitální fotoaparáty:
Jedná se o typ paměťových karet, který vyvinula firma Toshiba a do svého programu digitálních fotoaparátů je převzaly hlavně firmy Olympus a FujiFilm. Tyto karty byly navrženy s ohledem na co největší jednoduchost výrobního procesu. Vyrábějí se v kapacitách od 8 MB do 128 MB, přičemž jejich rozměry jsou 45x37x0.76mm a váží 1.8g. Dodávají se ve dvou voltážích pro 3.3V a 5V. Výrobci také garantují životnost až 10 let a 1 milión mazacích cyklů.
Jejich vývoj zdá se ustanul a do budoucna budou nahrazeny kartami xD Picture Card, které mají kapacitní limit někde u 8 GB.
V současnosti jde asi o nejrozšířenější paměťovou kartu. Vyrábí se dva typy, CompactFlash I a II, které se liší svými rozměry, ale hlavně tím, že u CompactFlash II je použit řadič a to přináší značné výhody v rychlosti přenosu dat. Co se týká kapacity, CompactFlash I se vyrábí s velikostí paměti od 8 MB do 1 GB, CompactFlash II od 160 MB do 1 GB. CompactFlash I je destička o rozměrech 42.8x36.5x3.3mm a váží 33g. "Tloušťka" CompactFlash II je o něco větší a to celých 5mm. Napájecí napětí je 3.3V nebo 5V.
Data tyto karty přenáší rychlostí až 16.6 MB/s, přičemž přístupová doba je při čtení pod 200 ns a při zápisu 10 us. Používá je většina firem, produkujících digitální fotoaparáty.
Paměťové karty MemoryStick jsou specifickým produktem firmy Sony, která je navrhla jako datová média či jako karty do svých digitálních zařízení. Využít lze hned několik kapacitních variant, přičemž maximem je zatím 128 MB. Karty mají podlouhlý tvar (50x21.5x2.8mm), váží 2g a pracují s napájecím napětím o velikosti 3.3V. Vynikají svojí rychlostí a malými rozměry.
Formát této karty byl uveden v roce 1998 firmou Hitachi. Karta je se svou hmotností jednoho a půl gramu a velikostí malé poštovní známky (32x24x1.4mm), spolu s kartou SecureDigital, nejmenším paměťovým zařízením. V současné době se používá (mimo jiných zařízení) u miniaturních digitálních fotoaparátů, přičemž její maximální kapacita je 1 GB. Napájecí napětí je 3.3V.
Za vývojem karty stojí společnost Matshushita. Rozměrově je totožná s MultiMedia Card, ale obsahuje obvody, které zvyšují rychlost přenosu jednotlivých dat. Navíc díky těmto obvodům umí komunikovat s ochrannými prvky, umístěnými na nosičích krytých autorskými právy. Díky tomu je karta SecureDigital dražší, než kapacitně odpovídající MultiMedia Card. Maximální kapacita je 1 GB a napájecí napětí 3.3V.
Je nástupcem rozšířených SmartMedia karet. Díky svým rozměrům (20x25x1.7mm) se v současné době jedná o nejmenší formát média pro ukládání dat. Stejně jako SmartMedia, ani xD karta neobsahuje vestavěný řadič. Proto je výrobně levnější, ovšem na druhou stranu jakékoliv zařízení, které bude s touto kartou komunikovat, musí mít řadič vestavěn. Karta váží 2.2g a pracuje s napájecím napětím 3.3V. Maximální kapacita je 1 GB, ale výhledově bude k dispozici kapacita až 8 GB. Za uvedením karty na trh stojí firmy FujiFilm a Olympus, které jimi osazují své poslední modely fotoaparátů a hodně si od tohoto formátu slibují.
Pro úplnost dodejme, že se můžeme setkat ještě s jinými paměťovými médii. Například firma Sony používá u některých svých fotoaparátů CD či CD-RW, u starších modelů i diskety. Dále se můžeme setkat i s disky IBM Microdrive, které jsou rozměrově shodné s kartami CompactFlash II, ovšem principielně se jedná o miniaturní pevný disk, jehož kapacita se (zatím) pohybuje od 320 MB do 1 GB. Jako nevýhoda se ale jeví vysoká pořizovací cena a značná spotřeba energie.
Ukázali jsme si, že pro digitální fotoaparáty existuje několik typů paměťových karet, které jsou většinou vzájemně nekompatibilní. Respektive fotoaparát je uzpůsoben vždy na jeden jediný typ (výjimečně dva), který nelze později zaměnit za jiný. Takže při volbě vhodného typu fotoaparátu ke koupi, by se měl budoucí uživatel zajímat i o podporované paměťové médium. Hlavně s ohledem na jeho kapacitu.
Digitální fotoaparáty mají většinou (až na výjimky) paměť vnitřní (vestavěnou, která se nedá zvětšit), která slouží jako vyrovnávací paměť mezi elektronikou pořizující snímky a externí pamětí, na níž se jednotlivá data ukládají. Velikost vyrovnávací paměťi potom určuje výkon, se kterým je fotoaparát schopen provádět sérii snímků - u špičkové zrcadlovky Canon EOS 1Ds pak zvládá zaznamenat i třicet snímků za sebou, rychlostí osm snímků za sekundu. My se ale v dalším budeme věnovat hlavně externím paměťovým kartám. Co se týká těch "výjimek" ze začátku odstavce, jedná se především o starší modely, které mívaly jen vnitřní paměť, navíc malé kapacity, ale při jejich rozlišení to stačilo na řadu snímků, které se pak přehrály do počítače.
Je důležité poznamenat, že ačkoliv existuje paměťových karet celá řada, přece jen mají něco společné. A to je princip záznamu. U digitálních fotoaparátů se totiž používají hlavně paměti typu flash. Ty jsou příbuznými pamětí SRAM, DRAM, ..., používaných u klasických stolních počítačů. Paměťové karty jsou složeny z miliónů miniaturních paměťových buněk křemíkového typu, které jsou vyráběny litografickou cestou. Jejich velkou výhodou je fakt, že záznam není magnetický, a proto jim nevadí magnetické pole. Ale co je nejdůležitější: flash paměť si udrží data i poté, co je odpojena od zdroje elektrického proudu (ten potřebuje jen pro čtení a zápis).
Proveďme si tedy souhrn současných paměťových karet, které používají digitální fotoaparáty:
- SmartMedia
- CompactFlash
- MemoryStick
- MultiMedia
- SecureDigital
- xD Picture Card
SmartMedia
Jedná se o typ paměťových karet, který vyvinula firma Toshiba a do svého programu digitálních fotoaparátů je převzaly hlavně firmy Olympus a FujiFilm. Tyto karty byly navrženy s ohledem na co největší jednoduchost výrobního procesu. Vyrábějí se v kapacitách od 8 MB do 128 MB, přičemž jejich rozměry jsou 45x37x0.76mm a váží 1.8g. Dodávají se ve dvou voltážích pro 3.3V a 5V. Výrobci také garantují životnost až 10 let a 1 milión mazacích cyklů.
Jejich vývoj zdá se ustanul a do budoucna budou nahrazeny kartami xD Picture Card, které mají kapacitní limit někde u 8 GB.
CompactFlash
V současnosti jde asi o nejrozšířenější paměťovou kartu. Vyrábí se dva typy, CompactFlash I a II, které se liší svými rozměry, ale hlavně tím, že u CompactFlash II je použit řadič a to přináší značné výhody v rychlosti přenosu dat. Co se týká kapacity, CompactFlash I se vyrábí s velikostí paměti od 8 MB do 1 GB, CompactFlash II od 160 MB do 1 GB. CompactFlash I je destička o rozměrech 42.8x36.5x3.3mm a váží 33g. "Tloušťka" CompactFlash II je o něco větší a to celých 5mm. Napájecí napětí je 3.3V nebo 5V.
Data tyto karty přenáší rychlostí až 16.6 MB/s, přičemž přístupová doba je při čtení pod 200 ns a při zápisu 10 us. Používá je většina firem, produkujících digitální fotoaparáty.
MemoryStick
Paměťové karty MemoryStick jsou specifickým produktem firmy Sony, která je navrhla jako datová média či jako karty do svých digitálních zařízení. Využít lze hned několik kapacitních variant, přičemž maximem je zatím 128 MB. Karty mají podlouhlý tvar (50x21.5x2.8mm), váží 2g a pracují s napájecím napětím o velikosti 3.3V. Vynikají svojí rychlostí a malými rozměry.
MultiMedia Card
Formát této karty byl uveden v roce 1998 firmou Hitachi. Karta je se svou hmotností jednoho a půl gramu a velikostí malé poštovní známky (32x24x1.4mm), spolu s kartou SecureDigital, nejmenším paměťovým zařízením. V současné době se používá (mimo jiných zařízení) u miniaturních digitálních fotoaparátů, přičemž její maximální kapacita je 1 GB. Napájecí napětí je 3.3V.
SecureDigital
Za vývojem karty stojí společnost Matshushita. Rozměrově je totožná s MultiMedia Card, ale obsahuje obvody, které zvyšují rychlost přenosu jednotlivých dat. Navíc díky těmto obvodům umí komunikovat s ochrannými prvky, umístěnými na nosičích krytých autorskými právy. Díky tomu je karta SecureDigital dražší, než kapacitně odpovídající MultiMedia Card. Maximální kapacita je 1 GB a napájecí napětí 3.3V.
xD Picture Card
Je nástupcem rozšířených SmartMedia karet. Díky svým rozměrům (20x25x1.7mm) se v současné době jedná o nejmenší formát média pro ukládání dat. Stejně jako SmartMedia, ani xD karta neobsahuje vestavěný řadič. Proto je výrobně levnější, ovšem na druhou stranu jakékoliv zařízení, které bude s touto kartou komunikovat, musí mít řadič vestavěn. Karta váží 2.2g a pracuje s napájecím napětím 3.3V. Maximální kapacita je 1 GB, ale výhledově bude k dispozici kapacita až 8 GB. Za uvedením karty na trh stojí firmy FujiFilm a Olympus, které jimi osazují své poslední modely fotoaparátů a hodně si od tohoto formátu slibují.
Pro úplnost dodejme, že se můžeme setkat ještě s jinými paměťovými médii. Například firma Sony používá u některých svých fotoaparátů CD či CD-RW, u starších modelů i diskety. Dále se můžeme setkat i s disky IBM Microdrive, které jsou rozměrově shodné s kartami CompactFlash II, ovšem principielně se jedná o miniaturní pevný disk, jehož kapacita se (zatím) pohybuje od 320 MB do 1 GB. Jako nevýhoda se ale jeví vysoká pořizovací cena a značná spotřeba energie.
Závěr
Ukázali jsme si, že pro digitální fotoaparáty existuje několik typů paměťových karet, které jsou většinou vzájemně nekompatibilní. Respektive fotoaparát je uzpůsoben vždy na jeden jediný typ (výjimečně dva), který nelze později zaměnit za jiný. Takže při volbě vhodného typu fotoaparátu ke koupi, by se měl budoucí uživatel zajímat i o podporované paměťové médium. Hlavně s ohledem na jeho kapacitu.
