Digitální minilaby
13.5.2003, David Dvořák, článek
Máte již nafotografované snímky a hodláte je nechat dále zpracovat? V tom případě si dnes můžete přečíst, jaké jsou vaše možnosti, kudy digitální snímek "putuje" a co se s ním děje, než na konci celého procesu dostaneme kvalitní fotografii, prakticky k nerozeznání od klasické zvětšeniny.
V dnešním dalším povídání o digitální fotografii se podíváme na vlastní možnost jejího zhotovení. Jelikož je dnes voleb poněkud víc než před několika lety, budeme se věnovat té asi nejlevnější a nejjednodušší a tou je návštěva digitálního minilabu.
Velká většina z nás už digitální minilab zcela jistě navštívila, a to i ti, kteří nefotografují digitálně ale klasicky. Součástí digitálního minilabu je totiž skener, který převede klasický film do digitální podoby a dále už jsou data zpracovávána v obou případech naprosto totožným způsobem.
Mohli bychom se ptát, v čem jsou tedy rozdíly? Hlavně v možnostech, které nám digitální fotografie dává a v nichž má před klasickou fotografií nesporně navrch. Tedy za předpokladu, že vlastníme počítač, popřípadě i nějaký ten grafický editor. V tom případě totiž můžeme upravit fotografie do takové podoby, v níž bychom chtěli mít výsledný snímek. Máte pravdu, úplně nejjednodušší to také není, ale oproti klasické fotografii si nehrajete s drahou chemií a nemusí vás trápit možnost trvalého poškození fotografie (stačí, když máte zálohu).
Pokud již máte snímek připravený, máte hned několik možností, jak jej do digilabu předat. Některé jsou pohodlnější, jiné méně, ale tak už to bývá. Nejklasičtější způsob je do digitálního minilabu jednotlivé snímky zanést osobně na nějakém datovém médiu (CD, zip, datové karty). Samozřejmě pokud nechcete, tak na snímcích nemusíte provádět žádné úpravy, v labu jsou ochotni vám je provést, samozřejmě za vyšší cenu.
Nicméně asi nejpohodlnějším způsobem (za předpokladu, že máte dostatečně rychlý přístup k internetu) je poslat fotografie ke zpracování pomocí virtuální sběrny. Existuje již dostatečné množství firem, které takovou sběrnu mají - odlišují se jen komfortem při ukládání, různými volbami a dalšími doplňkovými možnostmi či službami.
Dobrá, tak jsme si řekli, jakým způsobem do laboratoře fotky dostaneme. Nyní si povíme něco o tom, z čeho se takový digitální minilab skládá a jak pracuje. Základem digitálního minilabu je samozřejmě počítač, výkonný skener a pak jednotka, která provádí osvit a tisk vlastních fotografií.
Popis činnosti však začneme skenerem, protože je to vstupní jednotka pro případ, že zákazník přinese do laboratoře na zpracování klasický film (ten se samozřejmě napřed vyvolá ve vyvolávacím automatu a do skeneru se vloží vyvolaný). Skener je skutečně velmi výkonný, aby byl schopný zpracovat značné množství fotek v dostatečném rozlišení.
Po naskenování se snímek již v digitální podobě dostává do počítače. Protože se věnujeme digitální fotografii, řekněme, že její zpracování začíná až tady. Do počítače se dostane klasickou cestou, buď načtením z média, které přinesl zákazník anebo ze síťového zdroje, pokud byla fotografie poslána do laboratoře přes webové rozhraní. V počítači již existuje možnost s fotografií provádět další úpravy jako je kontrola ostrosti či manuální nastavení barevných korekcí. Zákazník má většinou možnost si určit, zda má o provedení barevných korekcí zájem nebo ne.
Dalším procesem je samotný "převod" digitálních dat na fotografii. Ten se provádí exponováním snímku na klasický fotografický papír, který se potom v dalším kroku vyvolá chemickou cestou. Takže z digitálního minilabu dostáváme už hotové fotky. Zastavme se ale na chvíli u toho, jak probíhá expozice snímku uvnitř digitálního minilabu. Existují tři různé metody z nichž nejstarší je FOCRT (Fiber Optic Cathode Ray Tube), jejíž princip je poměrně jednoduchý. Součástí zařízení je speciální obrazovka, na kterou se digitální fotografie zobrazují. A světlo z této obrazovky se používá k vlastní expozici snímku. Díky jednoduchosti je výhodou tohoto zařízení relativně nízká cena (v porovnání s dalšími technikami), nevýhodou je pak malá ostrost výsledných fotografií.
Další metodou jsou průsvitné LCD displeje, které se prosvítí jako při klasickém zvětšování a navíc se dají použít i v klasickém minilabu. Jejich výhodou oproti předchozí metodě je vyšší ostrost, za to ovšem provozovatel zaplatí vyšší pořizovací cenu.
Zřejmě nejkvalitnější je metoda poslední. U ní se k expozici používá laserového paprsku, který na fotopapír "vykreslí" zadanou digitální fotografii v té nejvyšší kvalitě, jak co do ostrosti snímku tak i do jeho rozlišení. U laserových digitálních minilabů není problém dělat ve vynikající kvalitě zvětšeniny 20x30cm a větší (za předpokladu kvalitní fotografické předlohy). Za tuto kvalitu však pořizovatel zaplatí nejvyšší cenu.
Dnešní digitální minilaby jsou již povětšinou vybaveny právě laserovým vykreslováním, takže o kvalitu výsledného snímku by uživatel teoreticky neměl mít starost. Cena je sice vyšší, ale s postupem času a přechodem většiny uživatelů k digitálním fotoaparátům bude nepochybně klesat až na cenu dnešních klasických fotografií. Největšími výrobci digitálních minilabů jsou dnes především firmy Kodak a Fuji. Stranou však nezůstává ani Agfa a další.
Jediný "problém", který tak zůstává je jen barevné podání výsledné fotografie. V našem předchozím seriálku jsme již o úpravách fotografií a jejich barevného podání podrobněji psali. Ovšem i přesto může dojít k nesrovnalostem. Především v barevném spektru a nastavení minilabu. Ano, minilaby jsou ochotny dodat barevný profil, ale pokud nemáme nákladný software a kvalitní monitor, moc nám nepomohou. Takže nejlepším řešením v amatérských podmínkách se jeví kalibrace monitoru podle již vyvolané fotografie.
O co jde? Upravíte barevné spektrum své fotky tak, jak potřebujete. Poté ji odešlete do minilabu a necháte ji zpracovat - samozřejmě bez jakýchkoliv barevných úprav! Poté, co si fotografii přinesete domů a překonáte prvotní zklamání (fotografie bude nepochybně barevně "ujetá") doporučuju nastavit barevný profil monitoru přesně podle této fotografie. To znamená, že si v prohlížeci obrázků otevřete vámi upravený snímek a budete tak dlouho laborovat s nastavením barev monitoru, až i na něm dostanete fotografii v barvách té, kterou držíte v ruce. Výhodou jsou samozřejmě monitory, které umožňují uchovat několik uživatelských nastavení. A co dál? No, nyní si s fotografií pohrajte znovu a opakujte celý proces. Na jeho konci už by měla být fotografie podle vašich představ.
Velká většina z nás už digitální minilab zcela jistě navštívila, a to i ti, kteří nefotografují digitálně ale klasicky. Součástí digitálního minilabu je totiž skener, který převede klasický film do digitální podoby a dále už jsou data zpracovávána v obou případech naprosto totožným způsobem.
Mohli bychom se ptát, v čem jsou tedy rozdíly? Hlavně v možnostech, které nám digitální fotografie dává a v nichž má před klasickou fotografií nesporně navrch. Tedy za předpokladu, že vlastníme počítač, popřípadě i nějaký ten grafický editor. V tom případě totiž můžeme upravit fotografie do takové podoby, v níž bychom chtěli mít výsledný snímek. Máte pravdu, úplně nejjednodušší to také není, ale oproti klasické fotografii si nehrajete s drahou chemií a nemusí vás trápit možnost trvalého poškození fotografie (stačí, když máte zálohu).
Pokud již máte snímek připravený, máte hned několik možností, jak jej do digilabu předat. Některé jsou pohodlnější, jiné méně, ale tak už to bývá. Nejklasičtější způsob je do digitálního minilabu jednotlivé snímky zanést osobně na nějakém datovém médiu (CD, zip, datové karty). Samozřejmě pokud nechcete, tak na snímcích nemusíte provádět žádné úpravy, v labu jsou ochotni vám je provést, samozřejmě za vyšší cenu.
Nicméně asi nejpohodlnějším způsobem (za předpokladu, že máte dostatečně rychlý přístup k internetu) je poslat fotografie ke zpracování pomocí virtuální sběrny. Existuje již dostatečné množství firem, které takovou sběrnu mají - odlišují se jen komfortem při ukládání, různými volbami a dalšími doplňkovými možnostmi či službami.
Dobrá, tak jsme si řekli, jakým způsobem do laboratoře fotky dostaneme. Nyní si povíme něco o tom, z čeho se takový digitální minilab skládá a jak pracuje. Základem digitálního minilabu je samozřejmě počítač, výkonný skener a pak jednotka, která provádí osvit a tisk vlastních fotografií.
Popis činnosti však začneme skenerem, protože je to vstupní jednotka pro případ, že zákazník přinese do laboratoře na zpracování klasický film (ten se samozřejmě napřed vyvolá ve vyvolávacím automatu a do skeneru se vloží vyvolaný). Skener je skutečně velmi výkonný, aby byl schopný zpracovat značné množství fotek v dostatečném rozlišení.
Po naskenování se snímek již v digitální podobě dostává do počítače. Protože se věnujeme digitální fotografii, řekněme, že její zpracování začíná až tady. Do počítače se dostane klasickou cestou, buď načtením z média, které přinesl zákazník anebo ze síťového zdroje, pokud byla fotografie poslána do laboratoře přes webové rozhraní. V počítači již existuje možnost s fotografií provádět další úpravy jako je kontrola ostrosti či manuální nastavení barevných korekcí. Zákazník má většinou možnost si určit, zda má o provedení barevných korekcí zájem nebo ne.
Dalším procesem je samotný "převod" digitálních dat na fotografii. Ten se provádí exponováním snímku na klasický fotografický papír, který se potom v dalším kroku vyvolá chemickou cestou. Takže z digitálního minilabu dostáváme už hotové fotky. Zastavme se ale na chvíli u toho, jak probíhá expozice snímku uvnitř digitálního minilabu. Existují tři různé metody z nichž nejstarší je FOCRT (Fiber Optic Cathode Ray Tube), jejíž princip je poměrně jednoduchý. Součástí zařízení je speciální obrazovka, na kterou se digitální fotografie zobrazují. A světlo z této obrazovky se používá k vlastní expozici snímku. Díky jednoduchosti je výhodou tohoto zařízení relativně nízká cena (v porovnání s dalšími technikami), nevýhodou je pak malá ostrost výsledných fotografií.
Další metodou jsou průsvitné LCD displeje, které se prosvítí jako při klasickém zvětšování a navíc se dají použít i v klasickém minilabu. Jejich výhodou oproti předchozí metodě je vyšší ostrost, za to ovšem provozovatel zaplatí vyšší pořizovací cenu.
Zřejmě nejkvalitnější je metoda poslední. U ní se k expozici používá laserového paprsku, který na fotopapír "vykreslí" zadanou digitální fotografii v té nejvyšší kvalitě, jak co do ostrosti snímku tak i do jeho rozlišení. U laserových digitálních minilabů není problém dělat ve vynikající kvalitě zvětšeniny 20x30cm a větší (za předpokladu kvalitní fotografické předlohy). Za tuto kvalitu však pořizovatel zaplatí nejvyšší cenu.
Dnešní digitální minilaby jsou již povětšinou vybaveny právě laserovým vykreslováním, takže o kvalitu výsledného snímku by uživatel teoreticky neměl mít starost. Cena je sice vyšší, ale s postupem času a přechodem většiny uživatelů k digitálním fotoaparátům bude nepochybně klesat až na cenu dnešních klasických fotografií. Největšími výrobci digitálních minilabů jsou dnes především firmy Kodak a Fuji. Stranou však nezůstává ani Agfa a další.
Jediný "problém", který tak zůstává je jen barevné podání výsledné fotografie. V našem předchozím seriálku jsme již o úpravách fotografií a jejich barevného podání podrobněji psali. Ovšem i přesto může dojít k nesrovnalostem. Především v barevném spektru a nastavení minilabu. Ano, minilaby jsou ochotny dodat barevný profil, ale pokud nemáme nákladný software a kvalitní monitor, moc nám nepomohou. Takže nejlepším řešením v amatérských podmínkách se jeví kalibrace monitoru podle již vyvolané fotografie.
O co jde? Upravíte barevné spektrum své fotky tak, jak potřebujete. Poté ji odešlete do minilabu a necháte ji zpracovat - samozřejmě bez jakýchkoliv barevných úprav! Poté, co si fotografii přinesete domů a překonáte prvotní zklamání (fotografie bude nepochybně barevně "ujetá") doporučuju nastavit barevný profil monitoru přesně podle této fotografie. To znamená, že si v prohlížeci obrázků otevřete vámi upravený snímek a budete tak dlouho laborovat s nastavením barev monitoru, až i na něm dostanete fotografii v barvách té, kterou držíte v ruce. Výhodou jsou samozřejmě monitory, které umožňují uchovat několik uživatelských nastavení. A co dál? No, nyní si s fotografií pohrajte znovu a opakujte celý proces. Na jeho konci už by měla být fotografie podle vašich představ.
