Domácí studio – 3.díl

Změkčení světla odrazem

Nasměrování světla směrem pryč od fotografovaného objektu na velkou bílou plochu (obvykle zeď) je snadná a pohodlná cesta jak zajistit měkké difúzní světlo. V tomto smyslu se tedy postupuje jaksi obráceně. Normální „ideální“ studio je zcela černé a velké, aby měl fotograf jednak prostor ale také pod kontrolou všechno světlo, které na scénu přidává. Ideální studio pro fotografování odrazem je zcela bílé a relativně malé, aby bylo možno kamkoliv nasměrovat zdroj světla a odrazem o zdi se ho co nejvíce vrátilo zpět na objekt/scénu. V tomto smyslu jsou tedy ideální bíle vymalované místnosti našich panelových bytů .

Odražené světlo není možné tak přesně kontrolovat jako přímé světlo a taktéž síla světla odrazem velmi klesá, nicméně je to levný a pohodlný způsob, při kterém se dají použít libovolné lampy či halogeny a s vynikajícími výsledky i fotografický blesk. Světlo lamp ani blesku přitom není třeba nijak změkčovat a je možné je na odraznou desku či zeď nasměrovat tak jak jsou. Změkčení provede právě odraz.

Nejdostupnější odraznou deskou jsou již zmíněné bílé zdi místností. Nasměrováním světla na strop, na boční zeď či za fotografa a tím vytvoření měkkého čelního světla je velmi účinné a vede takřka k bezestínovému fotografování. V praxi se ale objevuje i několik problémů:

1. Odrazem světlo silně slábne a tak je třeba počítat buď s mnohem vyšším výkonem světel nebo s velkým nárůstem expozičních časů.
2. Odrazem se světlo barví jednak barvou stěn ale i barvou všech ostatních předmětů o které se světlo odráží. Neplechu proto dělává zejména nábytek, barevné koberce, různé poličky, obrazy na zdech atp.
3. Svítit odrazem je nemožné v místnostech s dřevěným stropem, s vytapetovanými či vymalovanými zdmi či v příliš velkých místnostech, s vysokým stropem atp.
4. Při svícení odrazem se mohou vyskytnout „prasátka“ způsobená skly, zrcadly, lustrem atd.


Pokud nejsou k dispozici vhodné zdi, je možné svítit na nějakou velkou bílou desku a tou odrážet patřičně změkčené světlo na objekt. Jako odraznou desku je možné použít buď přímo k tomuto účelu navrženou opět fotografickou odraznou desku 5 v 1, která svým bílým, stříbrným či zlatým povrchem je určena právě k odrazu. Zlatý povrch jen mírně obarví odražené světlo do žluté, což se projeví subjektivně jeho „oteplením“ (barvě světla se budeme věnovat dále). Jako levná alternativa k odrazné desce je možné použít bílé polystyrénové desky určené na zateplování fasád (1 deska cca 10,- Kč) či obyčejné bílé prostěradlo.

Světlo v přírodě

I příroda nám nabízí oba typy světel. Ostré polední Slunce je bodový zdroj světla, který v souladu s teorií vytváří ostré a hluboké stíny, ve kterých se ráda ztrácí kresba. Stín však není zcela černý – i ve stínu Slunce je snadno možné číst. Zdrojem světla pro zastíněná místa je Sluncem ozářená obloha, která je plošně obrovská, světlo z ní je tedy dostatečně difúzní a stíny tedy měkké často až žádné. Extrémním příkladem difúzního světla je potom podzimní mlžný den, kdy přes veškerou snahu nelze určit polohu Slunce a jediná jistota tedy je, že Slunce je někde nad hlavou a ne pod ní. Difúzní stan bez spodního světla tedy vytvoří podobný efekt.

To nejlepší z obou metod

Příliš difúzní světlo má tendenci dobře prokreslit předmět, zbavit ho stínů a lesků, ale současně ho zbaví struktury a plastičnosti, kterou právě stíny tvoří. V praxi je tedy užitečné nasvítit předmět silně difúzním světlem, které zajistí jeho prokreslení ze všech stran a zbaví ho stínů. Současně je ale vhodné řízeně přidat světlo, které z jednoho směru bude silnější a vytvoří tedy přirozenou a žádoucí plasticitu a objem reálného předmětu. Současně umožní vhodným způsobem soustředit pozornost na to, co fotograf považuje (nebo má zadáno) jako nejdůležitější.

Případová studie - interiér

Účinek odraženého světla je možné ukázat například na běžném interiéru. Světlo, které dává reálnou plasticitu, stíny a tvar je denní světlo z levého okna, které je však vzhledem k charakteru scény silně stranové. Rozměr okna a jeho vzdálenost relativně k fotografovaným předmětům je řekněme střední - světlo tedy není ani bodové ale ani výrazně difúzní. Možná by se dalo světlo nazvat šerosvitem. V důsledku toho je kontrast na fotografii poměrně vysoký – temná místa v pravé části nejsou příliš osvětlena, jsou tedy výrazně tmavá a tvar a detaily předmětů se již ztrácí. Toto světlo je velmi kresebné, není příliš tvrdé ani zbytečně moc difúzní a slušelo by například pro kreativní portrét.



Je-li však cílem zachytit interiér pro reklamní či dokumentační účely, tak kontrast na fotografii výše je příliš velký a zakrývá již předměty ve stínu. Po vytištění fotografie na papír, jehož gamut je horší než monitor PC by se dokonce mohlo stát, že se některá tmavá místa již slijí do nepříjemné jednolité černé. Je tedy nanejvýš vhodné přidat do scény velké plošné vykrývací světlo (fill light), které částečně zachová kresebnost světlem z okna, vykryje však hluboké stíny.



Pro vykrytí lze použít např. fotografický blesk, jehož barva je velmi blízká dennímu světlu z okna. Nevznikají tedy žádné výrazné „barevné problémy“. Přímé nasměrování do stínu je sice možné, logicky ale ve scéně vzniknou nepěkné odlesky a ostré stíny zapříčiněné tvrdým (plošně malým) světlem fotografického blesku. Lepší tedy je blesk nasměrovat na bílý strop a světlo z něj přidat do scény odrazem. Plošně velký stop vytvoří měkké difúzní světlo, které podle síly blesku vhodně vykryje stíny a prokreslí i předměty v nich. Současně vhodným vyvážením jeho síly lze zachovat žádoucí účinek bočního světla.


Příště se podíváme na modelování scény světlem prakticky.