Foťte u moře
7.7.2003, Marek Kuřina, článek
Dnes se podíváme na téma fotografování u moře v článku, který pro vás připravila naše redakce, a který se bude týkat už pomalu se blížících dovolených. Na našem serveru ovšem na toto snad nejkrásnější období v roce podíváme pochopitelně z pohledu digitálních fotoaparátů, jež si určitě vezmete sebou, abyste si zvěčnili vaše exoticky prožité chvilky.
Kapitoly článku:
Začít musíme od zásadní otázky. Patříte také vy mezi ty, kteří se ještě definitivně nerozhodli, zda ještě letos vystačí s tím klasickým nebo si již pořídí nový digitální aparát? Tak posuďte sami: pokud si sebou vezmete starou "klasiku", budete si muset nakoupit filmy a s následným vyvoláním a zvětšením snímků zaplatíte při pěti filmech přes půl druhého tisíce korun. A to navíc dobředu nevíte, jestli na vás po otevření obálky s vyvolanými snímky nevykoukne nakonec několik zcela rozmazaných barevných fleků. To se vám s digitálním fotopřístrojem určitě nestane, protože celý proces vzniku snímku máte pod kontrolou, neboť si může prohlédnout fotografii na displeji ihned po nasnímání a pokud se nepovedla, okamžitě ji smazat a pořídit jinou. Navíc před vytištěním fotek či jejich předáním do fotolabu je lze (a většinou je to potřebné) snímky v některém z grafických programů počítače upravit (zvýraznit barvy, doostřit nebo odstranit všudypřítomné červené oči apod.).
I v případě, že jste počítačový analfabet, nemusíte se ničeho bát. Již delší dobu funguje řada servisů, ve kterých vám fotky upraví a nakonec i vytisknou, také změní jejich velikost podle toho, jak budete chtít. Poslední dobou se dokonce začínají objevovat i automaty, na nichž si sami navolíte, co a jak chcete vytisknout. S digitálem tak mohou vaše fotografie vypadat skoro jako od profesionála, a to, že jste na danou scenerii využili celou paměť karty (a pak ji následně vymazali), nemusí nikoho zajímat.
Na rozdíl od filmu také nemusíte vytisknout hned všechny fotografie, stačí vybrat jen ty nejvyvedenější a ty zbývající můžete ponechat v původní elektronické podobě. Investice do digitálního fotopřístroje se tak pomalu ale jistě začne vracet. Navíc řadu dalších výhod poznáte teprve až při práci s digitálem (například dalekosáhlé možnosti šíření snímků, které klasická technologie poskytnout prostě nedokáže).
Pokud jste se tedy na základě třeba i výše uvedeného odstavce rozhodli pro digitální fotopřístroj, potom si musíme povědět, jaký by byl ten nejvhodnější. Většina amatérských fotografů, kteří se spokojují se zvětšeninami ve formátu 10 x 15 cm (ještě jsem na žádné návštěvě neviděl, že by se někdo chlubil snímky ve formátu A4), bohatě vystačí s modely se snímačem se dvěmi miliony obrazových buněk. A protože dnes je možné takto kvalitní přístroj poříditi i za méně než deset tisíc korun, potom bude cena asi pro většinu zákazníků překážkou lehce překonatelnou.
Nezapomeňte na paměť
Digitální fotopřístroj pochopitelně nemá jako médium film, nýbrž snímač. Proto je nutné snímky někam ukládat. Některé levnější modely nabízejí možnost výběru, jestli budete ukládat nasnímané fotografie do vnitřní zabudované paměti (která má většinou ovšem velice omezenou kapacitu) nebo do externí paměti, tedy na paměťové karty. Prvním případem se nebudeme zabývat, protože vnitřní paměť využijete spíše v nenadálé nouzové situaci, a proto obrátíme naši pozornost na paměťové karty.
Díky zavedené politice většiny výrobců digitálních fotopřístrojů jsem přesvědčen, že jste našli ve standardním vybavení paměťovou kartu s malou (někdy až směšnou) kapacitou. Proto vám vřele doporučuji před vaší prázdninovou výpravou zakoupit si určitě kartu s větší kapacitou. Ale potom si musíme položit otázku, jak velká karta vám bude vlastně stačit? Abychom se mohli rozhodnout musíme zvážit především to, jaké rozlišení má snímač ve vašem modelu a jestli disponuje váš model možností ukládat fotky v nekomprimované podobě (formáty TIFF a RAW) a jaké kompresní poměry ve formátu JPEG nabízí. Abyste si udělali alespoň přibližný obrázek, prohlédněte si naší tabulku.
Z tabulky pochopitelně nevyplývá, že náročnějšímu fotografovi bude u dvoumegapixelového fotpřístroje 64 MB karta stačit, naopak svátečnímu fotografovi, který ještě některé nepovedené pokusy dodatečně vymaže, bude možná stačit i 32 MB karta.
Fotograf, který občas uloží i nějaký nekomprimovaný snímek, bude zase potřebovat typ s vyšší kapacitou anebo víc karet. Otázkou zůstává, která varianta je výhodnější? Odpověď zatím dává hlavně poměr kapacita/cena. Ovšem ten se u jednotlivých typů karet liší a s přibýváním výkonnějších se u těch nižších dost rychle mění. Jednoduše se podívejte a rozhodněte podle aktuálního ceníku.
Také nezapomeňte, že karta musí být plně kompatibilní s vaším fotopřístrojem. Máte-li třeba kartu Compact Flash I, pořiďte si stejnou s vyšší kapacitou, nebo si v návodu ověřte, zda lze použít i typ II. Bohužel jenom několik málo fotopřístrojů umí pracovat s více typy karet. Na trhu najdete, kromě již zmíněných karet, také karty MemoryStick, nejnovější xD Picture a MMC (MultiMedia Card) a SD (Secure Digital). Každá z nich je jinak velká, rychlá (co se týká zápisu a čtení dat) a liší se i konstrukčně (některé obsahují řadič dat).
Pojedete-li na delší dovolenou a fotografování bude vaší denní potřebou, potom se určitě vyplatí pořídit si malé přenosné zálohovací zařízení, do něhož se snímky z karty přenesou, jako je například Kobe Image Tank Digital. Jeho kapacita se pohybuje v řádech několika desítek GB a je tedy téměř nenaplnitelným fotografickým archivem. Většina z nich umí komunikovat s více typy karet (přímo či prostřednictvím adaptéru), některé mají i vlastní zobrazovač pro kontrolu a úpravu snímků. O databankách se dozvíte více v další kapitole.
I v případě, že jste počítačový analfabet, nemusíte se ničeho bát. Již delší dobu funguje řada servisů, ve kterých vám fotky upraví a nakonec i vytisknou, také změní jejich velikost podle toho, jak budete chtít. Poslední dobou se dokonce začínají objevovat i automaty, na nichž si sami navolíte, co a jak chcete vytisknout. S digitálem tak mohou vaše fotografie vypadat skoro jako od profesionála, a to, že jste na danou scenerii využili celou paměť karty (a pak ji následně vymazali), nemusí nikoho zajímat.
Na rozdíl od filmu také nemusíte vytisknout hned všechny fotografie, stačí vybrat jen ty nejvyvedenější a ty zbývající můžete ponechat v původní elektronické podobě. Investice do digitálního fotopřístroje se tak pomalu ale jistě začne vracet. Navíc řadu dalších výhod poznáte teprve až při práci s digitálem (například dalekosáhlé možnosti šíření snímků, které klasická technologie poskytnout prostě nedokáže).
Pokud jste se tedy na základě třeba i výše uvedeného odstavce rozhodli pro digitální fotopřístroj, potom si musíme povědět, jaký by byl ten nejvhodnější. Většina amatérských fotografů, kteří se spokojují se zvětšeninami ve formátu 10 x 15 cm (ještě jsem na žádné návštěvě neviděl, že by se někdo chlubil snímky ve formátu A4), bohatě vystačí s modely se snímačem se dvěmi miliony obrazových buněk. A protože dnes je možné takto kvalitní přístroj poříditi i za méně než deset tisíc korun, potom bude cena asi pro většinu zákazníků překážkou lehce překonatelnou.
Nezapomeňte na paměť
Digitální fotopřístroj pochopitelně nemá jako médium film, nýbrž snímač. Proto je nutné snímky někam ukládat. Některé levnější modely nabízejí možnost výběru, jestli budete ukládat nasnímané fotografie do vnitřní zabudované paměti (která má většinou ovšem velice omezenou kapacitu) nebo do externí paměti, tedy na paměťové karty. Prvním případem se nebudeme zabývat, protože vnitřní paměť využijete spíše v nenadálé nouzové situaci, a proto obrátíme naši pozornost na paměťové karty.
Díky zavedené politice většiny výrobců digitálních fotopřístrojů jsem přesvědčen, že jste našli ve standardním vybavení paměťovou kartu s malou (někdy až směšnou) kapacitou. Proto vám vřele doporučuji před vaší prázdninovou výpravou zakoupit si určitě kartu s větší kapacitou. Ale potom si musíme položit otázku, jak velká karta vám bude vlastně stačit? Abychom se mohli rozhodnout musíme zvážit především to, jaké rozlišení má snímač ve vašem modelu a jestli disponuje váš model možností ukládat fotky v nekomprimované podobě (formáty TIFF a RAW) a jaké kompresní poměry ve formátu JPEG nabízí. Abyste si udělali alespoň přibližný obrázek, prohlédněte si naší tabulku.
| Rozlišení | 2 Mpix, JPEG | 3 Mpix, JPEG | 3 Mpix, TIFF | 4 Mpix, TIFF |
| Kapacita karty | 64 MB | 128 MB | 256 MB | 512 MB |
Z tabulky pochopitelně nevyplývá, že náročnějšímu fotografovi bude u dvoumegapixelového fotpřístroje 64 MB karta stačit, naopak svátečnímu fotografovi, který ještě některé nepovedené pokusy dodatečně vymaže, bude možná stačit i 32 MB karta.
Fotograf, který občas uloží i nějaký nekomprimovaný snímek, bude zase potřebovat typ s vyšší kapacitou anebo víc karet. Otázkou zůstává, která varianta je výhodnější? Odpověď zatím dává hlavně poměr kapacita/cena. Ovšem ten se u jednotlivých typů karet liší a s přibýváním výkonnějších se u těch nižších dost rychle mění. Jednoduše se podívejte a rozhodněte podle aktuálního ceníku.
Také nezapomeňte, že karta musí být plně kompatibilní s vaším fotopřístrojem. Máte-li třeba kartu Compact Flash I, pořiďte si stejnou s vyšší kapacitou, nebo si v návodu ověřte, zda lze použít i typ II. Bohužel jenom několik málo fotopřístrojů umí pracovat s více typy karet. Na trhu najdete, kromě již zmíněných karet, také karty MemoryStick, nejnovější xD Picture a MMC (MultiMedia Card) a SD (Secure Digital). Každá z nich je jinak velká, rychlá (co se týká zápisu a čtení dat) a liší se i konstrukčně (některé obsahují řadič dat).
Pojedete-li na delší dovolenou a fotografování bude vaší denní potřebou, potom se určitě vyplatí pořídit si malé přenosné zálohovací zařízení, do něhož se snímky z karty přenesou, jako je například Kobe Image Tank Digital. Jeho kapacita se pohybuje v řádech několika desítek GB a je tedy téměř nenaplnitelným fotografickým archivem. Většina z nich umí komunikovat s více typy karet (přímo či prostřednictvím adaptéru), některé mají i vlastní zobrazovač pro kontrolu a úpravu snímků. O databankách se dozvíte více v další kapitole.
