Historie fotoaparátu
29.1.2007, Irena Ševelová, článek
Společně se sledováním technologických novinek a různých trendů je neméně zajímavá také historie, aneb co vlastně stálo na počátku současné fototechniky. A v tomto článku si právě takový výlet uděláme.
Od dávnověku se lidé snažili vymyslet způsob, jak co nejvěrohodněji zachytit události kolem sebe. Velmi primitivním předchůdcem dnešního fotoaparátu byl vynález významného malíře Leonarda da Vinciho. Ten vymyslel přístroj camera obscura. Jednalo se o zatemněnou skříňku s čočkou, která promítala obraz na plochu. Následně se tento obraz obkreslil uhlem. Ale to byl teprve začátek dlouhé cesty k vynálezu fotoaparátu, kterému předcházel ještě objev vlastností skla a světlocitlivých sloučenin stříbra.
V období 16.-17. století totiž přišli chemici na to, že některé látky, pokud se ponechají v otevřeném prostoru, mění svoji barvu. Tento jev má na svědomí světlo, ale tehdy se domnívali, že to způsobuje působení vzduchu a tepla. Až Johann Heinrich Schulz v roce 1725 objevil, že soli stříbra jsou citlivé na světlo.Trvalo ovšem téměř dalších sto let než kombinací těchto dvou samostatných objevů, vznikl první obraz na papíře. První pokus, který využil tento objev, udělal Francouz Joseph Nicéphore Niepce v roce 1813. Joseph Nicéphore Niepce byl také mimo jiné vynálezcem kola. Princip spočíval v tom, že papír ponořil do roztoku chloridu sodného a pak ho propláchnul v roztoku dusičnanu stříbrného, aby se vysrážel chlorid stříbrný. Na papíru se tak objevil negativní obraz. V té době však ještě nebyl znám proces ustálení, expozice tak pokračovala dále, až papír zčernal. Niepce se pak zaměřil na využití zinkových desek, které potřel rozpuštěným asfaltem.
Trvalo další tři roky než se mu v roce 1816 podařilo obraz zachytit, ustálit a vyleptat. Zhotovil tak první heliogravuru. Tento proces yvžadoval expozici na slunečním světle trvající 8 hodin. Proto se prvními fotografickými objekty mohli stát pouze budovy. Výsledek jeho zkoumání se dostavil teprve o deset let později, v roce 1826. Tehdy světlo spatřila vůbec první fotografie na celém světě. Tuto fotografii nazval J. N. Niepce Pohled z okna. Fotoaparát Niepce se skládal ze dvou dřevěných skříněk. V jedné z nich byly čočky a v druhé skleněná deska (matnice). Zaostření fotoaparátu zajišťoval měch, který obě skříňky spojoval. Pojem fotografie (kreslení světlem) je však ještě mnohem starší než fotoaparát. Vymyslel ho v roce 1839 německý astrolog Johann Mädler.
Nejstarší fotografie - pohled z okna
Přestože vynálezcem fotoaparátu je Joseph Nicéphore Niepce, je tento objev často nespravedlivě přisuzován jeho krajanovi a konkurentovi Louisovi Mandeovi Daguerreovi. Ten úplnou náhodou v roce 1839 zjistil, že je možné rtuťovými parami vyvolat obraz neviditelně zachycený na stříbrné desce, na kterou zároveň působily účinky jodových par. Tak vyrobil touto metodou, které se říká daguerrotypie, první snímek. Jedná se o úplný základ v oblasti techniky fotografování. Na osvit stačilo už pouze několik minut. Ve stejném roce se začal prodávat první fotoaparát vyrobený Alphonsem Girouxem. Každý prodaný fotoaparát byl označen jménem Daguerra a možná proto mu byl později tento vynález nespravedlivě přisuzován. Radost z objevu využití metody daguerrotypie však netrvalo dlouho. Daguerrotypie se od počátku potýkala s velkými problémy. Z obrázků nebylo možno udělat kopie. Navíc povrch fotografie byl velmi citlivý na dotek a obrázky musely být uchovány za sklem jako umělecké dílo. Další nevýhodou byl také obraz, který byl zrcadlově převrácen. To samozřejmě šlo odstranit zrcadlem, ale ostatní problémy zůstaly. A to raději na ni nemluvím o vysoké toxicitě použitých chemických látek.
Brzy se ozval anglický šlechtic Henry Fox Talbot, který dokázal zhotovit stejně kvalitní obraz jako Daguerr, ale na rozdíl od něj bez využití měděné desky, pouze s obyčejným papírem a navíc mohl z originálu získat jakýkoliv počet kopií. Jeho objev spočíval v tom, že kus papíru natřel slabý roztokem soli a usušil. Následně ho natřel ještě slabým roztokem dusičnanu stříbrného a znovu osušil. Potom takto připravený papír asi půl hodiny exponoval. Dále ho ustálil v jodidu draselném. Později zjistil, že když přidá kyselinu duběnkovou, bude papír na světlo mnohem citlivější a nutná doba pro expozici se tak výrazně zkrátí. Pozitiv vytvořil tak, že negativ položil na další papír, který byl stejným způsoben připraven a ten pak osvětlil na slunci. Pak ho stejným způsobem vyvolal a ustálil. Ta vznikla v roce 1839 calotypie. Kvalitou nemohla calotypii daguerrotypie konkurovat. Prostřednictvím calotypie se mohlo zhotovit neomezené množství kopií, retuš se mohla dělat přímo na negativu, ale dokonce i na otisku, zhotovená fotografie měla teplejší tóny a nebyla citlivá na poškrábání.
Nový vynález se rychle šířil, zdokonaloval a těšil se všeobecnému zájmu lidí. Někteří skeptici předvídali zánik malířskému umění v důsledku vynálezu fotoaparátu, ale jak se ukázalo, opak byl pravdou a tento vynález spíše rozmachu malířství pomohl. Do té doby byli totiž malíři jedinou možností, jak zachytit realitu, proto se většinou zaměřovali na konkrétní kresby. Prakticky neexistovala žádná abstrakce, která se později stala součástí mnoha zajímavých uměleckých směrů. Rozvíjet malířské umění abstraktním směrem bylo malířům umožněno teprve po vynálezu fotoaparátu, který lidem zajišťoval autentickou podobu a zachycení okamžiku.
Ale ani calotypie se netěšila zájmu veřejnosti dlouho. V roce 1851 ji nahradil kolodiový proces, který vynalezl Frederick Scott Archer. Tento proces byl založen na tom že, čistá skleněná deska byla potažena kolodiem, který obsahoval jodid draselný a bromid draselný. Následně došlo k zcitlivění ponořením do roztoku dusičnanu stříbrného. Expozici bylo nutno provádět ve speciálním držáku. Fotografie byla pak vyvolána v roztoku síranu železnatého a ustálena v kyanidu draselném. Proces byl ukončen vypráním a usušením. U kolodiového procesu osvit trval několik vteřin, to byla šance konečně fotografovat i osoby. Jediný problém byl v tom, že desky musely být připraveny na místě. A tak se objevilo mnoho fotografických stanů.
Vývoj fotografie se ustálil teprve v roce 1871. Tehdy Richard Leach Maddox vytvořil bromostříbrné desky se želatinovou emulzí. Tyto desky byly sice zpočátku méně citlivé než skleněné desky potažené kolodiem, ale jejich výhoda byla ta, že byly suché. George Eastman tohoto využil a začal na nich ještě více pracovat. Dosáhl zlepšení a v roce 1880 zavedl jejich výrobu. Desky se používaly ve fotografických ateliérech, až do 2. poloviny 20. století. Pokud byly využity mimo prostor ateliéru, měly velkou nevýhodu - po každém snímku bylo nutné vyměnit desku. Toto byl snad jeden z posledních opravdu vážných nedostatků fotografování. Pomohl ho odstranit, až v roce 1887 Hannibal Goodwin, který vynalezl film jako nový podkladový materiál pro fotografickou emulzi.
Tento vynález uplatnil Eastman při výrobě svitkovýchfilmů. Tím dochází k masově expanzi černobílých fotografií po celém světě. V roce 1888 firma Eastman Dry Plate Company v Orchestru ve státě New York vyrábí fotoaparát značky Kodak, který využíval právě svitkové filmy. Slogan firmy zněl: „Vy stiskněte spoušť, my uděláme ostatní.“ Přístroj vzbudil velký rozruch, protože do té doby bylo focení opravdu odbornou a technicky náročnou činností. I když se tak mohlo zdát, technika nového fotoaparátu se nijak zvlášť nezjednodušila. Jednalo se spíše o obchodní trik. Fotoaparát byl vybaven svitkem papíru, který se dal použít až na 100 fotografií. Když byl tento svitek využit, poslal se fotoaparát zpátky k firmě, která zajistila zhotovení a odeslání fotografií majiteli. O rok později firma Kodak představila první celuloidový svitkový film. V roce 1900 se začal vyrábět fotoaparát Kodak Brownie za neuvěřitelně nízkou cenu 1 dolar.
Fotoaparát Kodak DUO 620 (1936)
V roce 1908 byl přihlášen patent prvního barevného filmu. Barevný negativní film je složen ze tří na sebe přiléhajících citlivých vrstev, ze kterého každá obsahuje krystaly bromidu stříbrného, stejně jako to je u černobílého filmu. Horní vrstva je nejvíce citlivá k modrým, středně zeleným a spodní k červeným paprskům. Součástí citlivých vrstev jsou barvotvorné složky jako je benzoylacetanilid, fenylmethylpyrazolon a naftol. Jsou to bezbarvé sloučeniny, které v průběhu vyvolávání mění barvu.
Základy moderního fotografování byly položeny v tomto období a v následujících letech se příliš nezměnily. Pouze vznikla řada firem, které se výrobou fotoaparátu zabývaly, a proto se tento přístroj čím dál tím víc šířil mezi veřejnost. Jednou z nich byla i firma Leitz, která přišla na trh s fotoaparátem Leica. Ten byl díky svým malým rozměrům velmi oblíben mezi dokumentaristy a novináři. V roce 1947 představuje Erwin Herbert Land tzv. instantní film a zakládá Polaroid Lan Copany. Jedná se novinku, protože Land využívá ve svém novém fotoaparátu chemikálii, která se uvolňuje okamžitě po expozici, takže snímek je ihned po vyfocení hotový.
Fotoaparát Leica
V roce 1948 přišel s převratným vynálezem holografie Dennis Gabor. Rozvoj holografie nastal, ale až v 60. letech 20. století. Princip funguje tak, že na rozdíl od běžné fotografie, která zachycuje bod po bodu intenzitu jednotlivých paprsků světla, holografie zachytí trojrozměrný záznam předmětu na dvourozměrový obrazový nosič. Tam se zapíše informace o intenzitě, tak o fázi světla odráženého od předmětu.
Převratným objevem ve fotografování byl vynález tzv. ,,bezfilmového fotoaparátu“. Dnes bychom řekli digitálního fotoaparátu. Na tomto vynálezu pracovala firma Kodak už v 70. letech 20. stol. Ale výsledek se dostavil až o téměř 20 let později. V roce 1988 byl představen první fotoaparát, který zaznamenával snímky do počítačových souborů. Jednalo se o Fuji DS-1P, který disponoval interní pamětí o velikosti 16 MB. V roce 1991 Kodak uvedl první zrcadlovku, Kodak DCS-100. Její cena se tehdy pohybovala kolem 13 000 USD.
Fotoaparát Fuji DS-1P
Zabudovaný displej přišel s přístrojem Casio QV-10. Úplně první fotoaparát zapisující na karty Compact Flash byl pak Kodak DC-25 v roce 1996.
Dalším významným přelomovým rokem v historii moderní fotografie byl rok 1999, kdy byla představena první zrcadlovka vyrobená samostatně tradičním výrobcem. Tento fotoaparát byl přístupný pouze pro profesionální fotografy. Jednalo se Nikon D1, který jste tehdy mohli pořídit za cenu 6 000 USD.
První zrcadlovkou, která se svými vlastnostmi i cenou přiblížil amaterským uživatelům a taky pro ně byl vyrobena, byl v roce 2003 Canon EOS 300D. Jeho cena se pohybovala kolem 1000 USD.
Od prvního primitivního fotoaparátu Joseph Nicéphore Niepce jsme urazili ve vývoji fotoaparátu opravdu neuvěřitelně dlouhou cestu, která vedla od klasického fotoaparátu na film až po dnešní digitální fotoaparáty, bez kterých se již neobejdeme.
V období 16.-17. století totiž přišli chemici na to, že některé látky, pokud se ponechají v otevřeném prostoru, mění svoji barvu. Tento jev má na svědomí světlo, ale tehdy se domnívali, že to způsobuje působení vzduchu a tepla. Až Johann Heinrich Schulz v roce 1725 objevil, že soli stříbra jsou citlivé na světlo.Trvalo ovšem téměř dalších sto let než kombinací těchto dvou samostatných objevů, vznikl první obraz na papíře. První pokus, který využil tento objev, udělal Francouz Joseph Nicéphore Niepce v roce 1813. Joseph Nicéphore Niepce byl také mimo jiné vynálezcem kola. Princip spočíval v tom, že papír ponořil do roztoku chloridu sodného a pak ho propláchnul v roztoku dusičnanu stříbrného, aby se vysrážel chlorid stříbrný. Na papíru se tak objevil negativní obraz. V té době však ještě nebyl znám proces ustálení, expozice tak pokračovala dále, až papír zčernal. Niepce se pak zaměřil na využití zinkových desek, které potřel rozpuštěným asfaltem.
Trvalo další tři roky než se mu v roce 1816 podařilo obraz zachytit, ustálit a vyleptat. Zhotovil tak první heliogravuru. Tento proces yvžadoval expozici na slunečním světle trvající 8 hodin. Proto se prvními fotografickými objekty mohli stát pouze budovy. Výsledek jeho zkoumání se dostavil teprve o deset let později, v roce 1826. Tehdy světlo spatřila vůbec první fotografie na celém světě. Tuto fotografii nazval J. N. Niepce Pohled z okna. Fotoaparát Niepce se skládal ze dvou dřevěných skříněk. V jedné z nich byly čočky a v druhé skleněná deska (matnice). Zaostření fotoaparátu zajišťoval měch, který obě skříňky spojoval. Pojem fotografie (kreslení světlem) je však ještě mnohem starší než fotoaparát. Vymyslel ho v roce 1839 německý astrolog Johann Mädler.
Nejstarší fotografie - pohled z okna
Přestože vynálezcem fotoaparátu je Joseph Nicéphore Niepce, je tento objev často nespravedlivě přisuzován jeho krajanovi a konkurentovi Louisovi Mandeovi Daguerreovi. Ten úplnou náhodou v roce 1839 zjistil, že je možné rtuťovými parami vyvolat obraz neviditelně zachycený na stříbrné desce, na kterou zároveň působily účinky jodových par. Tak vyrobil touto metodou, které se říká daguerrotypie, první snímek. Jedná se o úplný základ v oblasti techniky fotografování. Na osvit stačilo už pouze několik minut. Ve stejném roce se začal prodávat první fotoaparát vyrobený Alphonsem Girouxem. Každý prodaný fotoaparát byl označen jménem Daguerra a možná proto mu byl později tento vynález nespravedlivě přisuzován. Radost z objevu využití metody daguerrotypie však netrvalo dlouho. Daguerrotypie se od počátku potýkala s velkými problémy. Z obrázků nebylo možno udělat kopie. Navíc povrch fotografie byl velmi citlivý na dotek a obrázky musely být uchovány za sklem jako umělecké dílo. Další nevýhodou byl také obraz, který byl zrcadlově převrácen. To samozřejmě šlo odstranit zrcadlem, ale ostatní problémy zůstaly. A to raději na ni nemluvím o vysoké toxicitě použitých chemických látek.
Brzy se ozval anglický šlechtic Henry Fox Talbot, který dokázal zhotovit stejně kvalitní obraz jako Daguerr, ale na rozdíl od něj bez využití měděné desky, pouze s obyčejným papírem a navíc mohl z originálu získat jakýkoliv počet kopií. Jeho objev spočíval v tom, že kus papíru natřel slabý roztokem soli a usušil. Následně ho natřel ještě slabým roztokem dusičnanu stříbrného a znovu osušil. Potom takto připravený papír asi půl hodiny exponoval. Dále ho ustálil v jodidu draselném. Později zjistil, že když přidá kyselinu duběnkovou, bude papír na světlo mnohem citlivější a nutná doba pro expozici se tak výrazně zkrátí. Pozitiv vytvořil tak, že negativ položil na další papír, který byl stejným způsoben připraven a ten pak osvětlil na slunci. Pak ho stejným způsobem vyvolal a ustálil. Ta vznikla v roce 1839 calotypie. Kvalitou nemohla calotypii daguerrotypie konkurovat. Prostřednictvím calotypie se mohlo zhotovit neomezené množství kopií, retuš se mohla dělat přímo na negativu, ale dokonce i na otisku, zhotovená fotografie měla teplejší tóny a nebyla citlivá na poškrábání.
Nový vynález se rychle šířil, zdokonaloval a těšil se všeobecnému zájmu lidí. Někteří skeptici předvídali zánik malířskému umění v důsledku vynálezu fotoaparátu, ale jak se ukázalo, opak byl pravdou a tento vynález spíše rozmachu malířství pomohl. Do té doby byli totiž malíři jedinou možností, jak zachytit realitu, proto se většinou zaměřovali na konkrétní kresby. Prakticky neexistovala žádná abstrakce, která se později stala součástí mnoha zajímavých uměleckých směrů. Rozvíjet malířské umění abstraktním směrem bylo malířům umožněno teprve po vynálezu fotoaparátu, který lidem zajišťoval autentickou podobu a zachycení okamžiku.
Ale ani calotypie se netěšila zájmu veřejnosti dlouho. V roce 1851 ji nahradil kolodiový proces, který vynalezl Frederick Scott Archer. Tento proces byl založen na tom že, čistá skleněná deska byla potažena kolodiem, který obsahoval jodid draselný a bromid draselný. Následně došlo k zcitlivění ponořením do roztoku dusičnanu stříbrného. Expozici bylo nutno provádět ve speciálním držáku. Fotografie byla pak vyvolána v roztoku síranu železnatého a ustálena v kyanidu draselném. Proces byl ukončen vypráním a usušením. U kolodiového procesu osvit trval několik vteřin, to byla šance konečně fotografovat i osoby. Jediný problém byl v tom, že desky musely být připraveny na místě. A tak se objevilo mnoho fotografických stanů.
Vývoj fotografie se ustálil teprve v roce 1871. Tehdy Richard Leach Maddox vytvořil bromostříbrné desky se želatinovou emulzí. Tyto desky byly sice zpočátku méně citlivé než skleněné desky potažené kolodiem, ale jejich výhoda byla ta, že byly suché. George Eastman tohoto využil a začal na nich ještě více pracovat. Dosáhl zlepšení a v roce 1880 zavedl jejich výrobu. Desky se používaly ve fotografických ateliérech, až do 2. poloviny 20. století. Pokud byly využity mimo prostor ateliéru, měly velkou nevýhodu - po každém snímku bylo nutné vyměnit desku. Toto byl snad jeden z posledních opravdu vážných nedostatků fotografování. Pomohl ho odstranit, až v roce 1887 Hannibal Goodwin, který vynalezl film jako nový podkladový materiál pro fotografickou emulzi.
Tento vynález uplatnil Eastman při výrobě svitkovýchfilmů. Tím dochází k masově expanzi černobílých fotografií po celém světě. V roce 1888 firma Eastman Dry Plate Company v Orchestru ve státě New York vyrábí fotoaparát značky Kodak, který využíval právě svitkové filmy. Slogan firmy zněl: „Vy stiskněte spoušť, my uděláme ostatní.“ Přístroj vzbudil velký rozruch, protože do té doby bylo focení opravdu odbornou a technicky náročnou činností. I když se tak mohlo zdát, technika nového fotoaparátu se nijak zvlášť nezjednodušila. Jednalo se spíše o obchodní trik. Fotoaparát byl vybaven svitkem papíru, který se dal použít až na 100 fotografií. Když byl tento svitek využit, poslal se fotoaparát zpátky k firmě, která zajistila zhotovení a odeslání fotografií majiteli. O rok později firma Kodak představila první celuloidový svitkový film. V roce 1900 se začal vyrábět fotoaparát Kodak Brownie za neuvěřitelně nízkou cenu 1 dolar.
Fotoaparát Kodak DUO 620 (1936)
V roce 1908 byl přihlášen patent prvního barevného filmu. Barevný negativní film je složen ze tří na sebe přiléhajících citlivých vrstev, ze kterého každá obsahuje krystaly bromidu stříbrného, stejně jako to je u černobílého filmu. Horní vrstva je nejvíce citlivá k modrým, středně zeleným a spodní k červeným paprskům. Součástí citlivých vrstev jsou barvotvorné složky jako je benzoylacetanilid, fenylmethylpyrazolon a naftol. Jsou to bezbarvé sloučeniny, které v průběhu vyvolávání mění barvu.
Základy moderního fotografování byly položeny v tomto období a v následujících letech se příliš nezměnily. Pouze vznikla řada firem, které se výrobou fotoaparátu zabývaly, a proto se tento přístroj čím dál tím víc šířil mezi veřejnost. Jednou z nich byla i firma Leitz, která přišla na trh s fotoaparátem Leica. Ten byl díky svým malým rozměrům velmi oblíben mezi dokumentaristy a novináři. V roce 1947 představuje Erwin Herbert Land tzv. instantní film a zakládá Polaroid Lan Copany. Jedná se novinku, protože Land využívá ve svém novém fotoaparátu chemikálii, která se uvolňuje okamžitě po expozici, takže snímek je ihned po vyfocení hotový.
Fotoaparát Leica
V roce 1948 přišel s převratným vynálezem holografie Dennis Gabor. Rozvoj holografie nastal, ale až v 60. letech 20. století. Princip funguje tak, že na rozdíl od běžné fotografie, která zachycuje bod po bodu intenzitu jednotlivých paprsků světla, holografie zachytí trojrozměrný záznam předmětu na dvourozměrový obrazový nosič. Tam se zapíše informace o intenzitě, tak o fázi světla odráženého od předmětu.
Převratným objevem ve fotografování byl vynález tzv. ,,bezfilmového fotoaparátu“. Dnes bychom řekli digitálního fotoaparátu. Na tomto vynálezu pracovala firma Kodak už v 70. letech 20. stol. Ale výsledek se dostavil až o téměř 20 let později. V roce 1988 byl představen první fotoaparát, který zaznamenával snímky do počítačových souborů. Jednalo se o Fuji DS-1P, který disponoval interní pamětí o velikosti 16 MB. V roce 1991 Kodak uvedl první zrcadlovku, Kodak DCS-100. Její cena se tehdy pohybovala kolem 13 000 USD.
Fotoaparát Fuji DS-1P
Zabudovaný displej přišel s přístrojem Casio QV-10. Úplně první fotoaparát zapisující na karty Compact Flash byl pak Kodak DC-25 v roce 1996.
Dalším významným přelomovým rokem v historii moderní fotografie byl rok 1999, kdy byla představena první zrcadlovka vyrobená samostatně tradičním výrobcem. Tento fotoaparát byl přístupný pouze pro profesionální fotografy. Jednalo se Nikon D1, který jste tehdy mohli pořídit za cenu 6 000 USD.
První zrcadlovkou, která se svými vlastnostmi i cenou přiblížil amaterským uživatelům a taky pro ně byl vyrobena, byl v roce 2003 Canon EOS 300D. Jeho cena se pohybovala kolem 1000 USD.
Od prvního primitivního fotoaparátu Joseph Nicéphore Niepce jsme urazili ve vývoji fotoaparátu opravdu neuvěřitelně dlouhou cestu, která vedla od klasického fotoaparátu na film až po dnešní digitální fotoaparáty, bez kterých se již neobejdeme.
