Jak si vybrat kompakt: stabilizace a displej
5.8.2010, Milan Šurkala, článek
Dnes se podíváme ještě na několik dalších vlastností, které mohou být při výběru kompaktu důležité. Podíváme se např. na problematiku mechanických a digitálních stabilizací, případně na technologie LCD a AMOLED displejů.
Kapitoly článku:
Pro komponování záběru a prohlížení fotografií jsou zpravidla určené LCD displeje. Situace ale není tak jednoduchá. Pro kompozici záběru mohou být použity i hledáčky, a to jak optické, tak i elektronické. Zatímco u stabilizace je lepší mechanická či optická varianta, zde naopak docela jasně vedou elektronické verze. Optické hledáčky jsou totiž mírně mimo osu a mají velmi malé pokrytí obrazu (cca 50-70 % plochy, tj. cca 70-85 % délky jedné strany). Dnes se už v podstatě nevyskytují. Je pro to jednoduchý důvod. Fotoaparáty jsou stále menší a menší, zatímco LCD displeje větší a větší. Jednoduše je není kam dát.
Canon PowerShot G11, patrně poslední fotoaparát s optickým hledáčkem
U EVF je situace obdobná. Z menších kompaktů EVF rovněž vymizelo a zůstalo jen u velkých ultrazoomů. A i zde se dokonce objevují zajímavé konstrukce bez hledáčku. Bohužel dnešní kompakty mívají často jen 0,2" nebo 0,24" hledáčky s 200 nebo 230 tisíci body. Řeší se tak účinně problém s hůře pozorovatelným LCD displejem při silném slunci (na displeji v takovém případě není skoro nic vidět, kdežto v EVF s tím není problém), ale pro dobré posouzení ostrosti, nebo snad manuální ostření je díky rozměrům a malému rozlišení takový hledáček stejně nevhodný.
Fujifilm FinePix HS10, EVF hledáček s automatickým přepínáním
Nyní se ale vraťme k hlavním displejům. Jejich úhlopříčka činí nejčastěji 2,7" nebo 3,0". Jeden palec je 2,54 cm. Celkově ale lze říci, že u dnešních přístrojů lze nalézt úhlopříčky od 2,5" do 3,7".
Poměr stran je většinou 4:3, někteří výrobci (zejména Canon) u některých svých modelů dávají displeje se širokoúhlým poměrem stran 16:9. V takovém případě je obraz vynikající pro širokoúhlé snímky a videosekvence, ale pro fotografie v poměru 4:3 je to velmi nevyhovující. Ikonky se sice schovají na kraje, ale pro samotné zobrazení snímku zbude zhruba o 30% méně plochy.
Největší mystifikací kolem displejů jsou jednoznačně body a pixely. Tyto dva pojmy vůbec neznamenají jedno a totéž. Bod je část displeje, která má buď modrou, zelenou nebo červenou barvu. Pixel je pak shluk těchto tří bodů, které jen spolu mohou dát kompletní barevnou informaci (tedy např. bílou barvu, viz následující snímek -> toto je skutečně bílá barva, důkaz = snímek zmenšete). Pokud tedy čtete, že displej má 230.400 bodů, ve skutečnosti má jen 76.800 pixelů, což je 320×240 pixelů.
Takto vypadá bílá barva na LCD displeji! Bílý čtvereček = pixel, černý čtvereček = bod
Některé displeje, např. AMOLED společnosti Samsung disponují technologií PenTile. Ta umožňuje výrazně zvýšit rozlišení displeje, aniž by došlo k vysokému nárůstu počtu bodů (ono v podstatě rozlišení = počet bodů, takže to jaksi nedává smysl, ale ještě zadržte).
Jde o to, že se zde pixely vyskytují v zásadně dvoubodových variantách. Protože lidské oko je na zelenou barvu nejcitlivější, každý pixel má zelený bod a pak na střídačku buď modrý nebo červený bod. Zatímco 320×240 displej má 230.000 bodů a 640×480 displej 921.000, PenTile má při rozlišení 640×480 pixelů jen 614.000 bodů. Nevýhodou může být ne úplně dokonalá věrnost barev v detailech (na displeji, nikoli na skutečném snímku, ten je tím nedotčen).
Důležitými vlastnostmi LCD displejů jsou pozorovací úhly. U levnějších přístrojů (ale bohužel nezřídka i u těch dražších) najdeme základní variantu, kdy ze stran a seshora dojde k výraznému poklesu kontrastu a zespoda k úplné inverzi barev. Některé LCD displeje jsou v tomhle ale mnohem lepší a k poklesu kontrastu téměř nedochází. Nadprůměrné displeje má např. společnost Olympus, jejich HyperCrystal LCD patří rozhodně k těm nejlepším. Takové displeje jsou celkem dobře pozorovatelné i na slunci, každopádně ale všechny stále mají co vylepšovat.
Samsung WB2000 s AMOLED displejem s vysokým rozlišením.
Druhým přístupem je AMOLED technologie, kterou hodně propaguje již zmíněný Samsung. Zatímco LCD funguje na principu podsvícení, kterému je pomocí krystalů bráněno svítit, AMOLED funguje jako aktivní prvek, který sám svítí. Mezi výhody patří např. úspora energie. Tvrdí se, že tyto displeje mají podstatně lepší pozorovací úhly, což je pravda. V tomto zejména levné LCD displeje doslova válcují. Oproti pokročilým LCD není rozdíl až tak výrazný.
Dalším tvrzením je podstatně lepší sledovatelnost na slunci. Zde bych už byl opatrnější, lesklý povrch tuto snahu značně ničí a v zásadě nelze říci, že by tomto ohledu byly AMOLED displeje výrazně lepší. Někdy je to znát, někdy je to ale v zásadě srovnatelné s dobrými LCD displeji.
Tímto výletem do technologie stabilizací a displejů jsme zakončili povídání o kompaktních fotoaparátech a jak už na papíře vybrat ty špatné a ponechat ve výběru ty lepší. Povídali jsme si o snímacích čipech, objektivech a nejrůznějším technologiím (ať už užitečným nebo úplně zbytečným).
Nyní už byste měli být velmi dobře vyzbrojeni proti lákadlům a občasným nesmyslům, které na vás výrobci a prodejci chystají.
Canon PowerShot G11, patrně poslední fotoaparát s optickým hledáčkem
U EVF je situace obdobná. Z menších kompaktů EVF rovněž vymizelo a zůstalo jen u velkých ultrazoomů. A i zde se dokonce objevují zajímavé konstrukce bez hledáčku. Bohužel dnešní kompakty mívají často jen 0,2" nebo 0,24" hledáčky s 200 nebo 230 tisíci body. Řeší se tak účinně problém s hůře pozorovatelným LCD displejem při silném slunci (na displeji v takovém případě není skoro nic vidět, kdežto v EVF s tím není problém), ale pro dobré posouzení ostrosti, nebo snad manuální ostření je díky rozměrům a malému rozlišení takový hledáček stejně nevhodný.
Fujifilm FinePix HS10, EVF hledáček s automatickým přepínáním
Nyní se ale vraťme k hlavním displejům. Jejich úhlopříčka činí nejčastěji 2,7" nebo 3,0". Jeden palec je 2,54 cm. Celkově ale lze říci, že u dnešních přístrojů lze nalézt úhlopříčky od 2,5" do 3,7".
Poměr stran je většinou 4:3, někteří výrobci (zejména Canon) u některých svých modelů dávají displeje se širokoúhlým poměrem stran 16:9. V takovém případě je obraz vynikající pro širokoúhlé snímky a videosekvence, ale pro fotografie v poměru 4:3 je to velmi nevyhovující. Ikonky se sice schovají na kraje, ale pro samotné zobrazení snímku zbude zhruba o 30% méně plochy.
Největší mystifikací kolem displejů jsou jednoznačně body a pixely. Tyto dva pojmy vůbec neznamenají jedno a totéž. Bod je část displeje, která má buď modrou, zelenou nebo červenou barvu. Pixel je pak shluk těchto tří bodů, které jen spolu mohou dát kompletní barevnou informaci (tedy např. bílou barvu, viz následující snímek -> toto je skutečně bílá barva, důkaz = snímek zmenšete). Pokud tedy čtete, že displej má 230.400 bodů, ve skutečnosti má jen 76.800 pixelů, což je 320×240 pixelů.
Takto vypadá bílá barva na LCD displeji! Bílý čtvereček = pixel, černý čtvereček = bod
Některé displeje, např. AMOLED společnosti Samsung disponují technologií PenTile. Ta umožňuje výrazně zvýšit rozlišení displeje, aniž by došlo k vysokému nárůstu počtu bodů (ono v podstatě rozlišení = počet bodů, takže to jaksi nedává smysl, ale ještě zadržte).
Jde o to, že se zde pixely vyskytují v zásadně dvoubodových variantách. Protože lidské oko je na zelenou barvu nejcitlivější, každý pixel má zelený bod a pak na střídačku buď modrý nebo červený bod. Zatímco 320×240 displej má 230.000 bodů a 640×480 displej 921.000, PenTile má při rozlišení 640×480 pixelů jen 614.000 bodů. Nevýhodou může být ne úplně dokonalá věrnost barev v detailech (na displeji, nikoli na skutečném snímku, ten je tím nedotčen).
Důležitými vlastnostmi LCD displejů jsou pozorovací úhly. U levnějších přístrojů (ale bohužel nezřídka i u těch dražších) najdeme základní variantu, kdy ze stran a seshora dojde k výraznému poklesu kontrastu a zespoda k úplné inverzi barev. Některé LCD displeje jsou v tomhle ale mnohem lepší a k poklesu kontrastu téměř nedochází. Nadprůměrné displeje má např. společnost Olympus, jejich HyperCrystal LCD patří rozhodně k těm nejlepším. Takové displeje jsou celkem dobře pozorovatelné i na slunci, každopádně ale všechny stále mají co vylepšovat.
Samsung WB2000 s AMOLED displejem s vysokým rozlišením.
Druhým přístupem je AMOLED technologie, kterou hodně propaguje již zmíněný Samsung. Zatímco LCD funguje na principu podsvícení, kterému je pomocí krystalů bráněno svítit, AMOLED funguje jako aktivní prvek, který sám svítí. Mezi výhody patří např. úspora energie. Tvrdí se, že tyto displeje mají podstatně lepší pozorovací úhly, což je pravda. V tomto zejména levné LCD displeje doslova válcují. Oproti pokročilým LCD není rozdíl až tak výrazný.
Dalším tvrzením je podstatně lepší sledovatelnost na slunci. Zde bych už byl opatrnější, lesklý povrch tuto snahu značně ničí a v zásadě nelze říci, že by tomto ohledu byly AMOLED displeje výrazně lepší. Někdy je to znát, někdy je to ale v zásadě srovnatelné s dobrými LCD displeji.
Závěr
Tímto výletem do technologie stabilizací a displejů jsme zakončili povídání o kompaktních fotoaparátech a jak už na papíře vybrat ty špatné a ponechat ve výběru ty lepší. Povídali jsme si o snímacích čipech, objektivech a nejrůznějším technologiím (ať už užitečným nebo úplně zbytečným).
Nyní už byste měli být velmi dobře vyzbrojeni proti lákadlům a občasným nesmyslům, které na vás výrobci a prodejci chystají.
