Jaký digitální fotoaparát na dovolenou? – 4.díl
30.6.2006, Roman Pihan, článek
V tomto díle seriálu si povíme o dalších důležitých vlastnostech digitálních fotoaparátů a sice paměťových kartách, napájení, bateriích a možnosti filmování.
Paměťová karta
Na trhu je řada paměťových karet a různé fotoaparáty používají různé z nich. Prakticky vzato ale druh paměťové karty je zcela lhostejný. Všechny slouží ke svému účelu dobře a druh paměťové karty je často jen „konkurenční odlišnost“. Hlavními parametry paměťových karet jsou kapacita, rychlost přenosu dat, rozměry a cena.
SmartMedia (SM)
Jeden z nejstarších, největších a nejjednodušších druhů paměťové karty. U nových fotoaparátů se s ním již většinou nepotkáte a tak tato karta pomalu mizí z trhu. Svého času bývala SmartMedia nejlevnější, nyní to ale již neplatí. SmartMedia kartu dnes najdete pouze u nejlevnějších 1 a 2 Mpix fotoaparátů, kde je její kapacita a rychlost přenosu adekvátní.
CompactFlash (CF)
Také jeden ze starších a objemnějších druhů karty, na rozdíl od SmartMedia ale zažívá svojí renesanci a stala se formátem profesionálů. Pro svojí kapacitu, spolehlivost, rychlost a nízkou cenu jí používá většina DLSR a často i vyspělejších kompaktů.
Na trhu existuje typ I a typ II. Jediný rozdíl mezi typem I a typem II je tloušťka karty - CF typ I je 3,3 mm tlustá, kdežto CF typ II je 5 mm tlustá. Elektrické signály jsou však stejné a standard CF II byl vytvořen jen proto, aby bylo možné dělat paměti s vyšší kapacitou. CF typ I bude tedy logicky pracovat ve slotu typu CF I i CF II, ale CF II nepůjde zastrčit do slotu, který s tlustší variantou nepočítá. Kapacity nad 2,2 GB vyžadují, aby zařízení podporovalo systém souborů FAT32.
CF karty se liší nejen kapacitou a tloušťkou, ale i rychlostí zápisu a čtení. Můžete tak pořídit karty různých rychlostí (2x, 4x, 10x, 25x) a s vyšší rychlostí půjde nahoru i cena. Pro běžné použití je i standardní rychlost zcela dostatečná a vyšší rychlosti tak ocení zejména majitelé DSLR se schopností snímat 3-8 snímků za vteřinu. Rychlost reálného zápisu a čtení dat je však více závislá na konstrukci rozhraní ve fotoaparátu než na rychlosti karty, a tak vyšší rychlosti karet se v běžných fotoaparátech pravděpodobně ani nevyužijí.
Před pár lety se objevily tzv. MicroDrive jednotky. Na pohled jde o běžnou CompactFlash karta typu II, která je ale uvnitř vybavena malým hard diskem. Výhodou je zajímavý poměr kapacita / cena, na druhou stranu, vzhledem k otáčení HDD a přítomnosti mechanických částí je toto médium teoreticky zranitelnější, nežli průměrná paměťová karta.
Velikostní porovnání jednotlivých druhů paměťových karet.
MemoryStick (MS)
Karty MemoryStick používá ve svých fotoaparátech jen Sony. Jsou o něco dražší a zatím nedosahují takových kapacit jako třeba CompactFlash karty. Existují v několika variantách – Duo (zmenšená verze), PRO (zrychlená verze se zvětšenou kapacitou) a MagicGate (s ochranou autorských práv).
MultiMediaCard (MMC) a Secure Digital (SD)
Obě karty jsou si velmi podobné a většina zařízení může používat oboje – je lepší to však pro jistotu ověřit. Karta Secure Digital je o 0,7mm tlustší, má o 2 piny na svém konektoru více, má miniaturní přepínač znemožňující zápis na kartu, ale hlavní rozdíl je v tom, že karta Secure Digital má vestavěnou ochranu proti kopírování. Ta je určena zejména pro hudební obsah. MultiMediaCard je vyráběna též ve zmenšené variantě RS (Reduce Size) a ve variantě Secure MMC s podobnou ochranou autorských práv jako karta SD, jež je k vidění také jako miniSD a microSD varianta.
xD Picture Card
xD Picture Card je formát firem Fuji, Olympus a Toshiba a název je odvozen z „eXtreme Digital“. Karty jsou velmi malé a tak se hodí do titěrných zařízení. Vzhledem k velikosti karet se zatím nedosahuje takových kapacit jako třeba u CF karet a tak se hodí pro malé a nenáročné zařízení.
Jak velkou kartu potřebujete?
Odpovědět na tuto otázku je prostá – kolik fotografií a filmů potřebujete nechat na kartě než jí „vysypete“ do PC? Jste-li zvyklí kartu každý den kopírovat a máte-li pořád po ruce PC, databanku nebo notebook, stačí poměrně malá karta. Chcete-li si nechat archiv všech fotek stále na kartě a kopírovat je do PC vždy na Vánoce (známe takové lidi), potřebujete extrémně velkou kartu.
Počet JPEG fotografií, které se vejdou na jednu kartu, shrnuje hrubě následující tabulka. Je to pouze odhad, protože velikost JPEG souboru je závislá na obsahu obrazu a stupni komprese. Ostatní obsah karty (např. filmy) počet fotografií samozřejmě snižuje.
Napájení a baterie
Všechny digitální fotoaparáty potřebují ke své práci elektrickou energii. A tu čerpají z baterií či akumulátorů. Vhodný typ baterií je tak faktorem ovlivňujícím výběr fotoaparátu s tím, že nákup dalších baterií (akumulátorů) v budoucnu stejně pravděpodobně přijde.
Doby, kdy fotoaparáty udělaly na plně nabité baterie jen pár snímků jsou naštěstí pryč, a tak moderní přístroje vydrží na jedny baterie již poměrně dlouho (v průměru několik set snímků). Přesto je ale spotřeba baterií důležitý parametr, naneštěstí ale není měření nijak standardizováno, a tak je třeba sledovat recenze.
Bateriový blok nebo tužkové baterie nebo tužkové akumulátory?
Řada fotoaparátů pracuje na běžné tužkové AA baterie či akumulátory. AA akumulátory jsou levné a fakt, že jsou snadno k sehnání po celém světě, je též velmi příjemný. Vyjma krizových situací je tak nákup nedobíjitelných baterií nesmysl. Akumulátory mají větší výkon a rychle se vrátí, a to i s nabíječkou.
Dnešní kapacitní standard NiMH AA baterií je i přes 2600 mAh.
Největší výkon poskytují bateriové bloky (Battery Pack). Jsou ale dražší a liší se model od modelu a výrobce od výrobce. Umožňují však nejen delší fotografování ale i větší komunikaci s fotoaparátem a tak mohou např. sdělovat mnohem přesněji jak dlouho ještě bude možné fotografovat, mohou si ponechat i rezervu energie na uložení snímků na kartu apod. Bateriové bloky jsou tak častým řešením pro vyspělé kompakty a DSLR.
Bateriové bloky jsou obvykle dražší a vyžadují specializovanou nabíječku. Mají však větší výkon a lépe spolupracují s fotoaparátem.
Jaké baterie či bateriový blok pořídit
NiMH (Nickel Metal Hydride) AA akumulátory jsou vhodnější než starší NiCD (Nickel Cadmium). Nemají paměťový efekt a jejich kapacitu výrobci stále zvyšují. S růstem kapacity roste pochopitelně i cena, přičemž dnešní standard jsou kapacity kolem 2500 mAh (akumulátor je schopen dodávat proud 2,5 A po dobu 1 hodiny). A to bývá pro běžný fotoaparát dost na velmi dlouhé fotografování.
Li-ion (Lithium-ion) akumulátory
Jsou lehčí a kompaktnější, ale dražší než NiNH akumulátory. Také nemají paměťový efekt a vždy jsou součástí bateriového bloku
Filmování
Dnes je téměř standardem, že digitální fotoaparáty jsou schopné pořizovat videosekvence. Až na výjimky se nejedná se o film v pravém slova smyslu, protože skutečný DVD film určený pro televizi a pořízený běžnou videokamerou má rozlišení každého snímku 720 x 576 pixelů a těchto snímků je 25 za vteřinu (při neprokládaném obrazu). Řada levnějších fotoaparátů sice dokáže pořizovat videosekvence o dostatečném rozlišení až 640 x 480 pixelů ale obvykle pouze s rychlostí 10 - 20 snímků za vteřinu (fps = frame per second). Malý počet snímků za vteřinu vede potom k viditelně trhaným a neplynulým pohybům a tak je videosekvence vhodná spíše jen k dokumentačním účelům.
Další otázkou je zvuk. Některé fotoaparáty natáčí zvuk jen monofoně, některé dokonce nemají mikrofon vůbec a tak natáčí video jen bez zvuku. Jen ty nejlepší mají stereo zvuk. Rozdíl oproti videokamerám je i ve formátu videa. Zatímco skutečné video kamery uloží na pásek velmi málo komprimovaný film v digitálním DV Video formátu či na DVD vypálí filmové VOB soubory, digitální fotoaparáty uloží na kartu film „jen“ ve formátu silně komprimovaného souboru MPEG, AVI či MOV. Soubory typu MOV vyžadují na PC QuickTime Player, protože Windows Media Player je nepřehraje. V každém případě je velikost video souboru obrovská a natáčet tak lze s ohledem na kartu a PC jen omezenou dobu.
Levnější a jednoduší fotoaparáty mají také omezenou maximální délku videosekvence. Je to dáno buď malým výkonem obrazového procesoru který nestíhá data zpracovávat nebo pomalou rychlostí zápisu na kartu, z důvodu, že se tak výrobce prostě rozhodl (30 s apod.) či limitovanou velikostí jednoho souboru na kartě. Pokud vám to vadí ověřte si, že videosekvence jsou neomezené.
V příštím díle se budeme věnovat výkonu různých automatik fotoaparátu – měření expozice, ostření, vyvážení bílé a s tím související rychlosti reakce na spoušť.
Na trhu je řada paměťových karet a různé fotoaparáty používají různé z nich. Prakticky vzato ale druh paměťové karty je zcela lhostejný. Všechny slouží ke svému účelu dobře a druh paměťové karty je často jen „konkurenční odlišnost“. Hlavními parametry paměťových karet jsou kapacita, rychlost přenosu dat, rozměry a cena.
SmartMedia (SM)
Jeden z nejstarších, největších a nejjednodušších druhů paměťové karty. U nových fotoaparátů se s ním již většinou nepotkáte a tak tato karta pomalu mizí z trhu. Svého času bývala SmartMedia nejlevnější, nyní to ale již neplatí. SmartMedia kartu dnes najdete pouze u nejlevnějších 1 a 2 Mpix fotoaparátů, kde je její kapacita a rychlost přenosu adekvátní.
CompactFlash (CF)
Také jeden ze starších a objemnějších druhů karty, na rozdíl od SmartMedia ale zažívá svojí renesanci a stala se formátem profesionálů. Pro svojí kapacitu, spolehlivost, rychlost a nízkou cenu jí používá většina DLSR a často i vyspělejších kompaktů.
Na trhu existuje typ I a typ II. Jediný rozdíl mezi typem I a typem II je tloušťka karty - CF typ I je 3,3 mm tlustá, kdežto CF typ II je 5 mm tlustá. Elektrické signály jsou však stejné a standard CF II byl vytvořen jen proto, aby bylo možné dělat paměti s vyšší kapacitou. CF typ I bude tedy logicky pracovat ve slotu typu CF I i CF II, ale CF II nepůjde zastrčit do slotu, který s tlustší variantou nepočítá. Kapacity nad 2,2 GB vyžadují, aby zařízení podporovalo systém souborů FAT32.
CF karty se liší nejen kapacitou a tloušťkou, ale i rychlostí zápisu a čtení. Můžete tak pořídit karty různých rychlostí (2x, 4x, 10x, 25x) a s vyšší rychlostí půjde nahoru i cena. Pro běžné použití je i standardní rychlost zcela dostatečná a vyšší rychlosti tak ocení zejména majitelé DSLR se schopností snímat 3-8 snímků za vteřinu. Rychlost reálného zápisu a čtení dat je však více závislá na konstrukci rozhraní ve fotoaparátu než na rychlosti karty, a tak vyšší rychlosti karet se v běžných fotoaparátech pravděpodobně ani nevyužijí.
Před pár lety se objevily tzv. MicroDrive jednotky. Na pohled jde o běžnou CompactFlash karta typu II, která je ale uvnitř vybavena malým hard diskem. Výhodou je zajímavý poměr kapacita / cena, na druhou stranu, vzhledem k otáčení HDD a přítomnosti mechanických částí je toto médium teoreticky zranitelnější, nežli průměrná paměťová karta.
Velikostní porovnání jednotlivých druhů paměťových karet.
MemoryStick (MS)
Karty MemoryStick používá ve svých fotoaparátech jen Sony. Jsou o něco dražší a zatím nedosahují takových kapacit jako třeba CompactFlash karty. Existují v několika variantách – Duo (zmenšená verze), PRO (zrychlená verze se zvětšenou kapacitou) a MagicGate (s ochranou autorských práv).
MultiMediaCard (MMC) a Secure Digital (SD)
Obě karty jsou si velmi podobné a většina zařízení může používat oboje – je lepší to však pro jistotu ověřit. Karta Secure Digital je o 0,7mm tlustší, má o 2 piny na svém konektoru více, má miniaturní přepínač znemožňující zápis na kartu, ale hlavní rozdíl je v tom, že karta Secure Digital má vestavěnou ochranu proti kopírování. Ta je určena zejména pro hudební obsah. MultiMediaCard je vyráběna též ve zmenšené variantě RS (Reduce Size) a ve variantě Secure MMC s podobnou ochranou autorských práv jako karta SD, jež je k vidění také jako miniSD a microSD varianta.
xD Picture Card
xD Picture Card je formát firem Fuji, Olympus a Toshiba a název je odvozen z „eXtreme Digital“. Karty jsou velmi malé a tak se hodí do titěrných zařízení. Vzhledem k velikosti karet se zatím nedosahuje takových kapacit jako třeba u CF karet a tak se hodí pro malé a nenáročné zařízení.
Druh karty | Maximální dnes dostupná kapacita (6/2006) | Hrubá cena v Kč vč. DPH za 1 MB (porovnáváno na kartách 1 GB) |
| SmartMedia (SM) | 128 MB | 1,22* |
| CompactFlash (CF) | 12 GB | 1,06 |
| MemoryStick (MS) | 4 GB | 1,75 |
| Secure Digital (SD) | 4 GB | 0,96 |
| MultiMedia (MMC) | 4 GB | 1,45 |
| xD Picture Card (xD) | 1 GB | 1,46 |
* Karta 1 GB není na trhu. Porovnáváno na nižších kapacitách.
Jak velkou kartu potřebujete?
Odpovědět na tuto otázku je prostá – kolik fotografií a filmů potřebujete nechat na kartě než jí „vysypete“ do PC? Jste-li zvyklí kartu každý den kopírovat a máte-li pořád po ruce PC, databanku nebo notebook, stačí poměrně malá karta. Chcete-li si nechat archiv všech fotek stále na kartě a kopírovat je do PC vždy na Vánoce (známe takové lidi), potřebujete extrémně velkou kartu.
Počet JPEG fotografií, které se vejdou na jednu kartu, shrnuje hrubě následující tabulka. Je to pouze odhad, protože velikost JPEG souboru je závislá na obsahu obrazu a stupni komprese. Ostatní obsah karty (např. filmy) počet fotografií samozřejmě snižuje.
Kapacita karty | 3 Mpix | 4 Mpix | 5 Mpix | 6 Mpix |
128 MB | 160 | 128 | 98 | 85 |
256 MB | 320 | 256 | 195 | 170 |
512 MB | 640 | 512 | 390 | 340 |
1 GB | 1280 | 1024 | 780 | 680 |
Napájení a baterie
Všechny digitální fotoaparáty potřebují ke své práci elektrickou energii. A tu čerpají z baterií či akumulátorů. Vhodný typ baterií je tak faktorem ovlivňujícím výběr fotoaparátu s tím, že nákup dalších baterií (akumulátorů) v budoucnu stejně pravděpodobně přijde.
Doby, kdy fotoaparáty udělaly na plně nabité baterie jen pár snímků jsou naštěstí pryč, a tak moderní přístroje vydrží na jedny baterie již poměrně dlouho (v průměru několik set snímků). Přesto je ale spotřeba baterií důležitý parametr, naneštěstí ale není měření nijak standardizováno, a tak je třeba sledovat recenze.
Bateriový blok nebo tužkové baterie nebo tužkové akumulátory?
Řada fotoaparátů pracuje na běžné tužkové AA baterie či akumulátory. AA akumulátory jsou levné a fakt, že jsou snadno k sehnání po celém světě, je též velmi příjemný. Vyjma krizových situací je tak nákup nedobíjitelných baterií nesmysl. Akumulátory mají větší výkon a rychle se vrátí, a to i s nabíječkou.
Dnešní kapacitní standard NiMH AA baterií je i přes 2600 mAh.
Největší výkon poskytují bateriové bloky (Battery Pack). Jsou ale dražší a liší se model od modelu a výrobce od výrobce. Umožňují však nejen delší fotografování ale i větší komunikaci s fotoaparátem a tak mohou např. sdělovat mnohem přesněji jak dlouho ještě bude možné fotografovat, mohou si ponechat i rezervu energie na uložení snímků na kartu apod. Bateriové bloky jsou tak častým řešením pro vyspělé kompakty a DSLR.
Bateriové bloky jsou obvykle dražší a vyžadují specializovanou nabíječku. Mají však větší výkon a lépe spolupracují s fotoaparátem.
Jaké baterie či bateriový blok pořídit
NiMH (Nickel Metal Hydride) AA akumulátory jsou vhodnější než starší NiCD (Nickel Cadmium). Nemají paměťový efekt a jejich kapacitu výrobci stále zvyšují. S růstem kapacity roste pochopitelně i cena, přičemž dnešní standard jsou kapacity kolem 2500 mAh (akumulátor je schopen dodávat proud 2,5 A po dobu 1 hodiny). A to bývá pro běžný fotoaparát dost na velmi dlouhé fotografování.
Li-ion (Lithium-ion) akumulátory
Jsou lehčí a kompaktnější, ale dražší než NiNH akumulátory. Také nemají paměťový efekt a vždy jsou součástí bateriového bloku
Filmování
Dnes je téměř standardem, že digitální fotoaparáty jsou schopné pořizovat videosekvence. Až na výjimky se nejedná se o film v pravém slova smyslu, protože skutečný DVD film určený pro televizi a pořízený běžnou videokamerou má rozlišení každého snímku 720 x 576 pixelů a těchto snímků je 25 za vteřinu (při neprokládaném obrazu). Řada levnějších fotoaparátů sice dokáže pořizovat videosekvence o dostatečném rozlišení až 640 x 480 pixelů ale obvykle pouze s rychlostí 10 - 20 snímků za vteřinu (fps = frame per second). Malý počet snímků za vteřinu vede potom k viditelně trhaným a neplynulým pohybům a tak je videosekvence vhodná spíše jen k dokumentačním účelům.
Další otázkou je zvuk. Některé fotoaparáty natáčí zvuk jen monofoně, některé dokonce nemají mikrofon vůbec a tak natáčí video jen bez zvuku. Jen ty nejlepší mají stereo zvuk. Rozdíl oproti videokamerám je i ve formátu videa. Zatímco skutečné video kamery uloží na pásek velmi málo komprimovaný film v digitálním DV Video formátu či na DVD vypálí filmové VOB soubory, digitální fotoaparáty uloží na kartu film „jen“ ve formátu silně komprimovaného souboru MPEG, AVI či MOV. Soubory typu MOV vyžadují na PC QuickTime Player, protože Windows Media Player je nepřehraje. V každém případě je velikost video souboru obrovská a natáčet tak lze s ohledem na kartu a PC jen omezenou dobu.
Levnější a jednoduší fotoaparáty mají také omezenou maximální délku videosekvence. Je to dáno buď malým výkonem obrazového procesoru který nestíhá data zpracovávat nebo pomalou rychlostí zápisu na kartu, z důvodu, že se tak výrobce prostě rozhodl (30 s apod.) či limitovanou velikostí jednoho souboru na kartě. Pokud vám to vadí ověřte si, že videosekvence jsou neomezené.
V příštím díle se budeme věnovat výkonu různých automatik fotoaparátu – měření expozice, ostření, vyvážení bílé a s tím související rychlosti reakce na spoušť.
