Zbraň do ruky AI rozhodně stále nepatří. Tak daleko určitě ještě nejsme a troufám si říci, že velmi dlouho ještě ani nebudeme.

A jak přesně, že se to rozporuje s tím co zde píšu? Já tu psal, že AI je jedno, že danou trasu nezná a ani ji nepotřebuje znát, protože vychází z podnětů ­(dat­), které na té dané cestě průběžně nasbírá, jaké má naskriptované odpovědi pro danou situaci ty pak vyhodnocuje, porovnává a výsledek je pak její reakcí.
Předem určené má pouze informace jak se chovat při které situaci, tedy že na křižovatce se značkou STOP má na kraji křižovatky zastavit, nebo že smí na semaforech jet až v momentě, kdy v jejím směru svítí zelená, či že stojící překážku má objet pokud je to možné. Ale pochopitelně nemůže mít v databázi každou situaci, každý tvar křižovatky a silnice, ale pouze informace jak se v dané situaci chovat. Protože výmol je stále výmol a je jedno, jestli je vpravo, vlevo, velký či malý. Pokaždé upraví jízdu tak, aby se mu pokud možno vyhnula, nebo ho co nejšetrněji přejela, případně kdy má raději zastavit a předat řízení řidiči. Pokud bych měl jmenovat veškeré situace, pak by to byl neskutečně dlouhý elaborát, ale principy rozhodování jsou stále stejné. Problém X, řeší se metodou Y a ta má pravidla Z s body a­), b­) a c­) jak postupovat. Jen těch pravidel je obrovské množství.

Jenže AI v automobilech nemůžete srovnávat s kreativním AI. V autě AI nic nevytváří, pouze reaguje na vzniklou situaci. Vyhodnocuje jaká jsou místní pravidla pro provoz, kde jsou chodci, ostatní vozidla, překážky na silnici a kudy vede samotná cesta. Nic víc ta v autě neřeší. Pouze se snaží dostat z bodu A do bodu B a nenabourat u toho. To, že je tam křižovatka na které chce odbočit majitel vozidla doprava a při testech touto cestou nikdy to auto nejelo, není v podstatě žádný problém, protože řeší neustále stejné věci. Té AI je úplně jedno, jestli se nachází v Dallasu, nebo Praze. Postupuje pouze podle předem určených sekvencí. Rozpoznat dopravní značení a aktuální stav na dané trase. Nepotřebuje tu trasu znát. Vlastně by to bylo úplně k ničemu vědět, že tahle cesta vede okolo růžového domku se zahrádkou. Začínáte míchat jablka s hruškami. Obojí je sice ovoce, ale každý jiný druh.

Musíte pochopit, že mezi inspirací a plagiátorstvím je zásadní rozdíl. Jestliže se inspirujete nějakým obrazem a namalujete podobný, máte plný nárok na autorská práva, protože jste nepoužil nic z původního obrazu.
Pokud však budete malovat obraz 1:1, nebo to samé jen jinak, tak už se jedná o plagiát. Jelikož AI používá data z jiných obrazů, bez kterých nikdy nic nevytvoří, tak se nejedná o dílo zcela nové, ale převzaté a různě kombinované.
O plagiát se jedná i tehdy, pokud si vezmu pouze část z původního díla. Pokud to nadnesu, tvorba AI je v podstatě jen pokročilejší fotografický filtr.
A abych to ještě lépe vysvětlil, pak AI funguje obdobně, jako kdybych přišel, vyfotil si v Louvreu Monu Lisu, tu fotku si tisíckrát vytiskl a pak z toho složil koláž a vydával to za vlastní dílo, na kterém se Leonardo da Vinci nikterak nepodílel.

Ale kdepak. V tom je zásadní rozdíl. Nicméně mezi inspirací a plagiátorstvím je velmi tenká hranice a i u lidí je velmi obtížné určovat, zda se jedná stále o pouhou inspiraci, nebo prach sprosté kopírování. AI se učí, to ano, ale jen pracovat s nástroji kde mají být na obličeji oči, jak vypadají vlasy, že voda nemůže mít šikmou hladinu atd. Ale netvoří vlastní obsah, jelikož nemá fantazii ­/ představivost. Takže jediné co umí, je používat zdrojová data, ze kterých pak vytváří nová. Bez jiných fotek, nebo obrázků prostě nic nového sama od sebe nikdy nevytvoří. A tady je onen kámen úrazu, protože na ty obrázky ze kterých ty informace vytáhla, tak ty někdo musel vytvořit. Do autorských práv na takto vzniklý obrázek by pak měli být zahrnuti všichni, kdo do něj přispěli.

Majitel AI by měl mít práva na algoritmus a způsob zpracování dat, zdrojový kód, ale ne obsah vytvořený AI. Jednoduše protože AI nedělá nic jiného, než skládá z již existujících fotografií a obrázků nové. Sama od sebe bez zdroje nic nevytvoří. Tedy nemůže mít práva na to, když použije kousky z existujících tvoreb, které někdo umístil na internet. Měl by mít práva jen za předpokladu, že veškerá zdrojová data, která AI použila, byla pouze a výhradně z vlastnictví daného autora. Tedy třeba on sám by fotografie vytvořil, nebo namaloval malby ze kterých AI čerpala. Jakmile však použije byť jedinou fotografii cizí, nemůže získat práva na tvorbu, nebo by měl mít původní tvůrce právo na určitý podíl.
Jenže tady nastává problém, že se bude těžko prokazovat do jaké míry je jeho dílo použito a jestli to bylo opravdu jeho atd. Takže je jednodušší copyright rovnou neschválit.

Nic ve zlém, ale vážně zde argumentujete českými zákony na to, co se děje ve Velké Británii?

Někteří lidé se v tom jen vyžívají a škodolibě dávají záporná hodnocení, byť si to dotyčný nezasloužil, jelikož jeho příspěvek byl přínosný. Sám jsem již nespravedlivě dostal mnoho mínusů. Nicméně k tématu. Hrozně se těším, až bude tuto funkci opravdu možné používat v masivním množství, účinně a jednoduše. Bylo by to naprosto super. Čistě teoreticky by mohl mít i software fotoaparátu zabudovanou technologii na výpočet pohybu rozmazání, nebo jak již bylo zmíněno by měl v sobě pohybový senzor, jenž by byl dostatečně přesný, aby podle toho mohl lépe určit zaostření. Pak by ani nebylo nutné dodělávat fotku v PC. V ideálním případě by byl sklouben kvalitní softwarový výpočet, který by byl porovnán podle matice získané na základě HW měření a výsledný efekt by mohl být takřka dokonalý.
PS: Sorry, že reaguji se značným časovým odstupem, ale prve jsem nečetl diskuzní fórum, tak snad si to ještě někdo bude chtít ode mě přečíst a doufejme, že nedostanu moc mínusů. =D