K čemu je dobrý stativ?
15.5.2003, David Dvořák, článek
Stalo se vám někdy, že jste si pečlivě připravili snímek a těšili jste se až tu fotografovanou nádheru po stisknutí spouště zvěčníte na svém digitálním médiu? A výsledkem byl sice expozičně dobrý snímek, ale velmi rozostřený až roztřesený? V tom případě je nejvyšší čas si ke své fotografické výbavě přikoupit i stativ.
Co je vlastně stativ a proč je tak výhodné nějaký vlastnit? Pustíme se do tohoto tématu poněkud odzadu a sice od "prozkoumání" jevu, který způsobil ono rozmazání snímku.
Na úplném počátku si nejspíš vyberete objekt, který se vám zalíbil, a proto jste se rozhodli si ho vyfotografovat. V tom případě se můžete vydat několika cestami, z nichž každá zavisí především na možnostech vašeho fotoaparátu. Pokud máte jednoduchý kompakt, nejspíš je vybaven jen automatickým režimem, který se snaží "všechno udělat za vás". Pokud ovšem máte přístroj poněkud lepší, můžete expozici ovlivnit jak korekcemi, tak i vlastním nastavením - například při prioritě clony. Zadáte clonu tak, aby byla na snímku dostatečná hloubka ostrosti (u zrcadlovek bývá možnost kontroly hloubky ostrosti) a automatika vypočte potřebný čas. Nejvíce kreativních možností máte při plně manuálním režimu expozice, ale ten vyžaduje jisté zkušenosti. Navíc ho pro náš případ nemusíme uvažovat.
Důležité však je, že někdy jsou podmínky za nichž fotografujete tak trochu "nepříznivé". Co tím myslím? Například se vám zalíbí námět v lese. Z hlediska expozice může v takovém exteriéru nastat (a pravděpodobně i nastane) problém s nedostatečným osvětlením fotografované scény. Jednoduše řečeno, nastavíte clonu a čas vychází třeba 1/2 vteřiny. Pokud se rozhodnete fotografovat za těchto podmínek, výsledkem bude rozmazaný snímek! A důvod? Jediný, prostě jednoduše "neudržíte" fotoaparát dostatečně v klidu, aniž by se během expozice rozhýbal. (I u levnějších kompaktů, které neukazují expoziční čas, jste varováni. Většinou se na displeji rozbliká symbol ruky, který právě indikuje možné roztřesení.)
Obecně se přijímá pravidlo, že nejdelší expoziční čas, kterým se dá exponovat z ruky je 1/60 vteřiny. Nicméně, není to tak zcela pravda. Pravidlo platí, pokud fotografujete pouze se základním objektivem o ohniskové délce 50mm (ekvivalent 35 mm přístrojů). Poněkud univerzálnější je pravidlo, které říká, že expoziční čas, který jsme schopni tzv. "udržet z ruky" je roven převrácené hodnotě použité ohniskové vzdálenosti. Proto u teleobjektivů s ekvivalentní ohniskovou délkou 135 mm již tato expoziční doba činí 1/135 s. A to je v mnoha případech skutečně krátká doba, jejímž použitím by došlo k podexponování snímku. Jak z toho tedy ven? Ano, tušíte správně! Vezmeme si na pomoc stativ.
Stativů existuje hned několik druhů. Liší se stabilitou, rozměry i hmotností, ale stručně bysme je mohli rozdělit do dvou skupin. V první by byly stativy vhodné na cesty a ve druhé stativy studiové.
Pro skutečně precizní práci bych doporučoval jedině stativ dostatečně pevné konstrukce, který dokáže velice dobře držet stabilitu. Dalším pravidlem by mělo být použití dálkové spouště nebo samospouště, aby byl vyloučen jakýkoliv vliv fotografa na roztřesení přístroje i stativu samotného.
Tyto podmínky beze zbytku splňují stativy studiové, ovšem s těmi se budete těžko vláčet třeba po horách. Většinou jsou dřevěné konstrukce a váží několik desítek kilogramů. Takže nejsou to pravé ořechové pro nás, fotoamatéry toužící si zvěčnit vodopády na Bílé Opavě v Jeseníkách.
Tady je mnohem vhodnější použít některý z kovových skládacích stativů, kterých je na našem trhu také dostatek. Ovšem pozor. Není stativ jako stativ. Světově proslulých je na tomto poli fotografických doplňků hned několik firem, jmenoval bych alespoň Manfrotto a Gitzo. Ty mají ve svém výrobním portfoliu celou škálu stativů, od jednoduchých kovových modelů pro příležitostné fotografy až po stativy z kompozitních materiálů a uhlíkových vláken pro profesionály. Ty se pak vyznačují nejen vysokou stabilitou, ale, a to je důležité, také velmi nízkou hmotností. Věřím, že třeba na horách je pak radost s takovým stativem cestovat. No, nám ostatním nezbývá, než se smířit s tím, že bychom stativ za 15 tisíc nevyužili a pořídit si kvalitní kovový, který si stabilitou celkem nezadá, jen v hmotnosti je na tom poněkud hůř. Nicméně mám vyzkoušeno, že i s 3 kg stativem se dá žít.
Pokud kupujete stativ, můžete se setkat s dvěma možnostmi. Buď se jedná o samotný stativ, anebo je jeho součástí i tzv. stativová hlava. Bez ní je stativ samozřejmě k ničemu, ale lepší firmy vám dávají možnost si vybrat z různých druhů těchto hlav. Může jít o hlavu jednoduchou kulovou, třícestnou či na speciálním rameni pro lepší snímání makrosnímků. Firma Manfrotto si s nabídkou skutečně vyhrála. Před koupí je proto lepší ne dvakrát, ale hned třikrát měřit, než zaplatíte.
Je také dobré přečíst si specifikaci, abyste nebyli zklamáni tím, z jaké maximální výšky můžete fotografovat - pro minimální platí samozřejmě totéž. Dalším hlediskem je hmotnost, těžké stativy se na dlouhých cestách skutečně pronesou.
Před čím bych ovšem poněkud varoval, jsou stativy plastové. Je pravda, že jejich cena je nízká a hmotnost také, ale stabilita a ovládání skutečně na špičkových úrovních nejsou. Nepíšu to proto, že bych proti nim něco měl, ale proto, že jsem měl možnost s pomocí plastového stativu fotografovat. Ve všech kloubech byla značná vůle a nastavení snímku přesně tak, jak jsem požadoval chtělo skutečně dostatek trpělivosti.
Na úplném počátku si nejspíš vyberete objekt, který se vám zalíbil, a proto jste se rozhodli si ho vyfotografovat. V tom případě se můžete vydat několika cestami, z nichž každá zavisí především na možnostech vašeho fotoaparátu. Pokud máte jednoduchý kompakt, nejspíš je vybaven jen automatickým režimem, který se snaží "všechno udělat za vás". Pokud ovšem máte přístroj poněkud lepší, můžete expozici ovlivnit jak korekcemi, tak i vlastním nastavením - například při prioritě clony. Zadáte clonu tak, aby byla na snímku dostatečná hloubka ostrosti (u zrcadlovek bývá možnost kontroly hloubky ostrosti) a automatika vypočte potřebný čas. Nejvíce kreativních možností máte při plně manuálním režimu expozice, ale ten vyžaduje jisté zkušenosti. Navíc ho pro náš případ nemusíme uvažovat.
Důležité však je, že někdy jsou podmínky za nichž fotografujete tak trochu "nepříznivé". Co tím myslím? Například se vám zalíbí námět v lese. Z hlediska expozice může v takovém exteriéru nastat (a pravděpodobně i nastane) problém s nedostatečným osvětlením fotografované scény. Jednoduše řečeno, nastavíte clonu a čas vychází třeba 1/2 vteřiny. Pokud se rozhodnete fotografovat za těchto podmínek, výsledkem bude rozmazaný snímek! A důvod? Jediný, prostě jednoduše "neudržíte" fotoaparát dostatečně v klidu, aniž by se během expozice rozhýbal. (I u levnějších kompaktů, které neukazují expoziční čas, jste varováni. Většinou se na displeji rozbliká symbol ruky, který právě indikuje možné roztřesení.)
Obecně se přijímá pravidlo, že nejdelší expoziční čas, kterým se dá exponovat z ruky je 1/60 vteřiny. Nicméně, není to tak zcela pravda. Pravidlo platí, pokud fotografujete pouze se základním objektivem o ohniskové délce 50mm (ekvivalent 35 mm přístrojů). Poněkud univerzálnější je pravidlo, které říká, že expoziční čas, který jsme schopni tzv. "udržet z ruky" je roven převrácené hodnotě použité ohniskové vzdálenosti. Proto u teleobjektivů s ekvivalentní ohniskovou délkou 135 mm již tato expoziční doba činí 1/135 s. A to je v mnoha případech skutečně krátká doba, jejímž použitím by došlo k podexponování snímku. Jak z toho tedy ven? Ano, tušíte správně! Vezmeme si na pomoc stativ.
 |
| Kovový stativ |
Stativů existuje hned několik druhů. Liší se stabilitou, rozměry i hmotností, ale stručně bysme je mohli rozdělit do dvou skupin. V první by byly stativy vhodné na cesty a ve druhé stativy studiové.
Pro skutečně precizní práci bych doporučoval jedině stativ dostatečně pevné konstrukce, který dokáže velice dobře držet stabilitu. Dalším pravidlem by mělo být použití dálkové spouště nebo samospouště, aby byl vyloučen jakýkoliv vliv fotografa na roztřesení přístroje i stativu samotného.
Tyto podmínky beze zbytku splňují stativy studiové, ovšem s těmi se budete těžko vláčet třeba po horách. Většinou jsou dřevěné konstrukce a váží několik desítek kilogramů. Takže nejsou to pravé ořechové pro nás, fotoamatéry toužící si zvěčnit vodopády na Bílé Opavě v Jeseníkách.
 |
| Stativ z karbonových vláken |
Tady je mnohem vhodnější použít některý z kovových skládacích stativů, kterých je na našem trhu také dostatek. Ovšem pozor. Není stativ jako stativ. Světově proslulých je na tomto poli fotografických doplňků hned několik firem, jmenoval bych alespoň Manfrotto a Gitzo. Ty mají ve svém výrobním portfoliu celou škálu stativů, od jednoduchých kovových modelů pro příležitostné fotografy až po stativy z kompozitních materiálů a uhlíkových vláken pro profesionály. Ty se pak vyznačují nejen vysokou stabilitou, ale, a to je důležité, také velmi nízkou hmotností. Věřím, že třeba na horách je pak radost s takovým stativem cestovat. No, nám ostatním nezbývá, než se smířit s tím, že bychom stativ za 15 tisíc nevyužili a pořídit si kvalitní kovový, který si stabilitou celkem nezadá, jen v hmotnosti je na tom poněkud hůř. Nicméně mám vyzkoušeno, že i s 3 kg stativem se dá žít.
 |
| 3D (třícestná) stativová hlava |
Pokud kupujete stativ, můžete se setkat s dvěma možnostmi. Buď se jedná o samotný stativ, anebo je jeho součástí i tzv. stativová hlava. Bez ní je stativ samozřejmě k ničemu, ale lepší firmy vám dávají možnost si vybrat z různých druhů těchto hlav. Může jít o hlavu jednoduchou kulovou, třícestnou či na speciálním rameni pro lepší snímání makrosnímků. Firma Manfrotto si s nabídkou skutečně vyhrála. Před koupí je proto lepší ne dvakrát, ale hned třikrát měřit, než zaplatíte.
Je také dobré přečíst si specifikaci, abyste nebyli zklamáni tím, z jaké maximální výšky můžete fotografovat - pro minimální platí samozřejmě totéž. Dalším hlediskem je hmotnost, těžké stativy se na dlouhých cestách skutečně pronesou.
Před čím bych ovšem poněkud varoval, jsou stativy plastové. Je pravda, že jejich cena je nízká a hmotnost také, ale stabilita a ovládání skutečně na špičkových úrovních nejsou. Nepíšu to proto, že bych proti nim něco měl, ale proto, že jsem měl možnost s pomocí plastového stativu fotografovat. Ve všech kloubech byla značná vůle a nastavení snímku přesně tak, jak jsem požadoval chtělo skutečně dostatek trpělivosti.
