Kompakty a používané technologie

Vyrovnávání stínů, rozšíření dynamického rozsahu

Takřka každý dnešní fotoaparát nabízí technologii pro prosvětlování stínů. Většina z nich je založena na detekci tmavých míst, které softwarově prosvětlí. V podstatě to má stejný efekt, jako by zde byla zvýšena ISO citlivost, v takových oblastech pak výrazně roste šum. Často jsou k dispozici také přepálené snímky. Některé přístroje na to jdou trochu chytřeji a expozici stáhnou, takže světla trochu ztmaví (zbaví se přepalů) a stíny prosvětlí stejným způsobem, jak již bylo řečeno. Snímek se tak částečně zbaví přepalů i tmavých oblastí.
Názvy těchto technologií se různí. Asi nejznámější je D-Lighting od Nikonu, v poslední době ve své nové verzi Active D-Lighting. Zde je právě ten rozdíl ve dvou přístupech. První D-Lighting jen prosvětloval stíny, Active D-Lighting již upravuje expozici s tím, že počítá s následným prosvětlením stínů. Známá je také technologie Shadow Adjustment Technology od firmy Olympus, která u většiny přístrojů funguje rovněž tímto způsobem. U starších přístrojů byl ale zásah do obrazu obrovský a výrazně snižoval kvalitu.

Canon tuto technologii pojmenovává i-Contrast, u Samsungu nese název ACB (Auto Contrast Balance), nicméně při recenzích těchto přístrojů jsem si nevšiml, že by nějak výrazně fungovala. Panasonic přináší Intelligent Contrast (někdy slabšího, někdy lepšího účinku), nově pak High Dynamic Mode, který je účinný možná až příliš. Světla jsou dost tmavá, naopak stíny dost světlé a snímky mohou někdy působit nekontrastně. U Sony pak můžete objevit technologii D-R a D-R Plus, která je účinnější.

Jak jsem již zmiňoval u automatického výběru scény, fotoaparáty Fujifilm mohou mít EXR čip a asi nejzajímavější z nich EXR DR (Dynamic Range). Polovina pixelů (každý druhý pixel) je nastavený tak, aby snímal dobře světlo, druhá polovina je zase nastavena na stíny. Výsledek se zkombinuje dohromady a je dobře prokreslena světlá i tmavá oblast snímku. Jedinou nevýhodou je jen poloviční rozlišení oproti normálu.

Dotykové ovládání

V poslední době se objevuje stále více fotoaparátů s dotykovým ovládáním. Nabízejí velké LCD displeje, většinou jen naprosté minimum tlačítek a pohodlné ovládání prstem nebo přibaleným "perem". To se ale v praxi příliš neosvědčilo, prsty jsou přeci jen pohodlnější a rychlejší způsob, nicméně ústící zase do problémů se zapatlanými displeji. Asi nejširší nabídku fotoaparátů s dotykovými displeji má společnost Sony, kde je použito u fotoaparátů řady Cyber-shot T. nabídku podobných přístrojů má i Samsung (např. modely ST550 a ST1000), Panasonic (FX550), nově i Canon (IXUS 200 IS).

Průběžné ostření

Pro rychlejší ostření začali výrobci používat zajímavou vychytávku průběžného ostření. Fotoaparát ostří pořád a v okamžiku namáčknutí spouště už tedy má zhruba zaostřeno, takže je třeba ostřící vzdálenost jen jemně doladit a nezkoušet celý ohniskový rozsah. Díky tomu některé kompakty mohou nabízet ostřící časy téměř na úrovni zrcadlovek, ale ne vždy je tato funkce implementována dokonale. V některých případech slouží spíše jako udržování ostrého obrazu v LCD displeji než jako pomoc pro rychlejší pořízení snímku.
Průběžné ostření si našlo cestu i do levnějších kompaktů, značka Olympus jej dokonce u svých kompaktů ani nedovoluje vypnout. Spotřebovává se tak více energie a snižuje výdrž na baterie, fotoaparáty jsou ale svižnější. U BenQ se tento režim nazývá Inteligentní zaostřování.

Portrétní režimy

Dokonalejší portréty jsou cílem snad všech výrobců. Scénické režimy, případně přímo speciální režimy focení pro portréty najdete téměř na každém kompaktu. Většinou se zapne detekce tváří a pleťové odstíny se pak softwarově vyhladí. Efekt je ve většině případů dost silný a výsledky působí na maximální sílu velmi nepřirozeně, což platí zejména pro dva průkopníky této technologie, Beauty Shot od Olympusu a Perfect Portrait od Samsungu. Je dobré tedy stáhnout výkon technologie na minimum, pak působí zejména na ženských tvářích docela hezky. U Nikonu má tento systém název Změkčení pleti.
Zajímavý je také Love Portrait od společnosti BenQ, který vyfotí snímek, pokud na něm najde právě dvě tváře (ani více, ani méně). Podobně to má i Fujifilm, který má režim pro pár, ale také s přednastaveným počtem obličejů. Fotoaparát pořídí snímek, až napočítá daný počet osob.

HDMI

Spolu s rozšiřováním širokoúhlých HD televizí se také častěji u fotoaparátů objevuje HDMI rozhraní, díky němuž je přehrávání vysoce kvalitních HD videosekvencí snazší. Toto rozhraní najdete u většiny fotoaparátů s podporou HD videosekvencí, ale není to pravidlem.

Bracketing, Dual Shot

Bracketing je název pro sekvenční snímání s různým nastavením. Nejvíce rozšířený je asi expoziční bracketing, který vyfotí jeden normálně exponovaný snímek, druhý podexponovaný a třetí přeexponovaný. Automatika totiž ne vždy volí expozici správně a je možné, že právě jeden ze dvou "nestandardně" vyfocených snímků bude ten pravý. Bracketing ale nabízí spíše profesionálnější kompakty. Některé z nich, např. Panasonic Lumix LX3 s novým firmwarem podporuje i bracketing vyvážení bílé (několik snímků s různým vyvážením bílé) nebo Multi-Aspect bracketing, tedy s různými poměry stran. Fujifilm pak nabízí tzv. Dual Shot, který vyfotí dva snímky, jeden s bleskem, druhý bez něj. Pak si lze v klidu na PC vybrat, který je lepší.

Sledování objektu

Zatímco průběžné ostření je k dispozici u mnoha kompaktů, sledování objektů zatím tak tradiční technologií není. Využívá služeb průběžného ostření, nicméně přidává k tomu také vyhledávání objektu, na který se původně zaostřilo. Neostří tedy průběžně na pole uprostřed záběru, ale snaží se vyhledat daný objekt ve scéně a zaostřit na něj, ať už je statický, nebo se po scéně pohybuje. Technologie sledování objektů mívá většinou mírné problémy se zaostřením na rychle se pohybující objekty, nicméně při správném zaostření se už zpravidla dobře drží. Sledování objektu můžete nalézt např. u fotoaparátů Panasonic a Olympus (u obou společností nese název AF Tracking), v nových kompaktech jej používá i Canon (Servo AF), Fujifilm (Tracking Auto Focus) a Nikon.

Režim panoramat

Focení panoramat má téměř každý fotoaparát. U většiny je to řešeno pouhou nápovědou pomocí průhledného okraje pro navázání dalšího snímku. Výsledné panorama musíte ale složit v počítači. Podstatně lepším způsobem je přístup společnosti Olympus. Zde vyfotíte první snímek a fotoaparát vám sám napoví, jak s dalším snímkem (jen trefíte bílý kosočtverec do bílého čtverce). Snímek se sám vyfotí a panorama bude složeno ještě ve fotoaparátu. Dalším výborným způsobem je cesta společnosti Sony u svých nových kompaktů s CMOS snímačem. Jen se točíte kolem své osy, fotoaparát neustále fotí sekvenčním snímáním, a z těchto snímků pak vznikne jediné panorama.