Takových napodobenin objektivů vyrobily v Číně už hodně.

H2 má dobrý jen objektiv a ostření, tělo a ovládání se moc nevydařilo, displej má špatné rozlišení a hledáček je titěrný. Navíc fotí nejen se šumem, ale taky dost zvláštně posouval barvy. Celkově nepůsobil moc bytelně, je to docela plast, za ty peníze je lepší volbou Panasonic nebo Canon.

Je třeba říci, že tu chybí plno dalších editorů, co jsou vhodné na fotky a v té době byly docela šikovné.

Aktualizace od Canonu jsou celkem spolehlivé.

E330 byla povedená zrcadlovka, jež měla poměrně dobré, ale drahé objektivy. Vstup Olympusu na trh 4­/3 se docela povedl.

ACDSee jsem používal nejdříve, ale bohužel je placený a ne moc vydařený, IrfanView mi moc nevyhovoval rozhraním, XnView se docela povedl, ale i tam něco vadilo, Picassa je fajn, jen je trochu agresivní a Zoner Photo Studio je dobrý program, ale jen na prohlížení je trochu pomalejší a těžkopádný. Dnes už jsou mnohem lepší programy, ale je zajímavé, že jsou vyvíjeny většina z nich dodnes, jen Google odpískal bohužel Picassu.

Podobných programů bylo docela hodně.

Takže jsem se s problémy nesetkal.

Dnes už Kyocera je jen vzpomínkou na časy, kdy nabízela i fotoaparáty.

Myslím si, že tyhle rady jsou celkem jasné, ale třeba to někomu dá námět.

Každopádně zajímavý počin, jen chybí stabilizátor a přeci jen trochu odladěnější funkce a možnosti, ale i tak je to dobře, že se takové fotoaparáty udělají.

Programy na obnovu fungují jen někdy.

Ricoh dělala většinou docela zajímavé fotoaparáty, leč velmi drahé.

HP umělo udělat vyspělé kompakty, co měly poměrně nabité funkce. Trpěly však mouchami, které jiné foťáky nemají a tím odrazovali mnohé od nákupu.

velmi rychle začala navyšovat.

V době, kdy mobily nebyly nic moc, to bylo fajn.

Tento vypadá archaicky, ale měl hodně možností.

Paleta štětců pro běžné úpravy zbytečná.

Dneska už i 128 GB karta není nic extra.

Dnes už se dá použít mnohem vyšší v této velikosti.

Snaha získat partnera je častá.

Komprese JPEG je sice trochu překonaná, ale dodnes se používá pro svoji rozšířenost a použití a zpětnou kompatibilitu.

Řada W je pro méně náročné, co mají rádi značku Sony a nejde jim ani tak o kvalitu fotek či ovládání a chtějí pěkný malý foťáček do kapsy.

Zejména řada SuperZoom a Mju byla velmi povedená.

Nicméně konkurence je také dobrá a někdy nabídne více nebo za lepší cenu.

Taková zařízení byla častá, dnes už se jich tolik nenajde.

Jen škoda, že ta cena byla opravdu astronomická i pro profesionálního fotografa.

Vývoj SD byl postupný, 2GB jako limit se držel docela dlouho.

Sanyo nabízelo zajímavé fotoaparáty, ale nějakou extra kvalitou moc nevynikaly.

Malá placička, co točila video, ale na focení to byl jeden velký šum.

Je fakt, že dříve byl nutný mnohonásobný bracketing a skládání a pak i fotky z digitálů vypadaly u statických fotek hezky, dnes už ta multiexpozice je standardní HDR režim i u mobilů.

Sony nemá špatné foťáčky, ale tento je opravdu spíše pro začátečníky.

Interpolace RGBG masek je bohužel tak trochu podvod s rozlišením a podobné je to i u displejů.

Samsung uměl dělat pěkné foťáčky, škoda, že fotodivizi úplně zrušil.

Přehled novinek potěšil, i když jich nebylo zase tolik.

HP sice není vysloveně fotoznačka, ale uměl dělat celkem pěkné foťáky.

Panasonic L1 byla pěkná zrcadlovka, tehdy Panasonic vyšel ze zkušeností Olympusu.

Problémem bylo vždy takové ne moc odladěné ovládání a nelogičnosti.

Sony řady H nemají špatný objektiv, horší je to však s ergonomií a kvalitou plastů a taky s malým hledáčkem.

Ricoh fotoaparáty neměly moc úspěch, takže jich ani není moc škoda.

Benq přinesl mnoho zajímavých fotoaparátů, jeden ještě dodnes mám, ale kvalita fotek nebyla nikdy nic moc.

Minox nabízel celkem zajímavé modely, ale spíše designem než funkcemi, cena taky nebyla moc nízká.

A5xx a A6xx a A7xx byly celkem dobré fotoaparáty, jenže za svou cenu měly hodně konkurence.

Canon IXUS nevypadaly špatně, ale za svou cenu nabízely málo muziky, byly určené spíše pro ty, co chtějí něco malého.

Canon S3 byl oproti S2 velký skok. Nicméně pořád je u něj co ladit.

Drahé karty jsou u SanDisk tradice.

Je fakt, že Kodak docela byl průkopník nových věcí, dneska už jen skomírá.

P řada je fajn, ale cena mohla být lepší, Lko moc nezaujme a ani Sko.

Makro objektivy většinou jsou dobré i na pěkné fotky produktů a ostré, tento má i VR stabilizátor.

Na video fajn, na fotky ale moc ne.

Casio neoplývalo funkcemi ani lákavou cenou, ale ovládání a design se jim povedl.

Cena SanDisk nebyla nikdy moc lidová.

Veletrh PMA na konci zimy bývá často plný novinek.

Nižší řady Canonu nejsou u zrcadlovek nic moc, ale řada xxD špatná nikdy nebyla. 30D přineslo oproti 20D hodně vylepšení.

ID pero je problém, ztratí se a bude těžké to používat.

Fotky většinou moc dobré z Benqu nejsou, ale cenu má dobrou.

Bohužel obrazově to nebývá nic moc takové foťáky.

Periskopické objektivy umožnily kompaktnost a přišla s nimi Minolta. Navíc ještě WiFi připojení. Jenže obrazově to bylo už slabší.

Byly drahé a obrazově ani funkcemi moc neoplývaly, ale občas se také výjimky našly.

Řada Z Kodaku nabízela ve své době za svoje peníze opravdu hromadu funkcí a možností, sice byly pomalé a zpracování obrazu a některé funkce byly slabší, ale jinak zase vynikaly jinde. Je možná škoda, že Kodak dopadl tak zle.

Vyšší cena a slabší papírové parametry mohly Canonu ublížit, ale přesto se dobře prodával. Bylo to hlavně díky kvalitnímu zpracování obrazu a možnostem focení a ne superlativy parametrů, které však nic moc neznamenaly.

Je škoda, že doba, kdy FujiFilm vyráběl Super CCD je pryč, měla něco do sebe, dneska je už vše CMOS.

Panasonic a jeho rychlé ostření a jednoduché ovládání bylo vždycky fajn, ovšem zpracování obrazu nebyla nikdy jeho silná stránka.

Casio už fotoaparáty nevyrábí, ale Sony má dodnes modely W.

W modely nabídly za přijatelnou cenu celkem dost muziky, ale ničím moc nevynikaly.

Bylo to dobré, ale drahé.

Je to pěkný fotoaparát, co má nějaké mouchy, ale velký snímač umožnil docela dobré fotky i za horšího světla.

Tak hodně naměřené rychlosti ovlivňuje použitá čtečka, v jiné by byly často jiné.

Malé displejíčky jsou fajn, ale dnes se moc nenosí.

Olympus přešel ze svých xD karet a Sony z MemorySticků na tradičnější SD karty.

Bohužel malé karty se také snáze ztratí a zničí.

Na Olympus Stylus a Mju rád vzpomínám, malé, hezké a celkem dobře fungující foťáčky, bohužel už je to pryč. Je to škoda, že už se nevyrábí.

Olympus má solidní podvodní fotoaparáty, jen to video mu nikdy moc nešlo.

Třída C­-xxxx to není, tady je důraz kladen spíše na nižší cenu, ale jinak SP nabízely celkem solidní výbavu. SP­-320 měla řada neduhů, ale jinak se s ní dobře fotilo.

Obecně zatímco fotoaparáty dohnaly celkem kamery ve kvalitě videa, naopak se to nestalo. Kamery jsou moc specializované na natáčení videa jak zpracováním, tak ergonomicky, tak také objektivy a čipy a tedy se na fotografování nehodí a nikdy nehodily. Jejich výhoda spočívá v tom, že video se s nimi natáčí pohodlněji než fotoaparáty a jsou na něj více uzpůsobené, ale fotky jsou tam jen nouzová vlastnost.

Je škoda, že Kodak více nepřijal digitální technologie, postupně ztrácel pozici na trhu, až nakonec se dostal do kritické meze. Dnes už Kodak jen skomírá. Je to škoda.

Tahle zrcadlovka se opravdu povedla, ve své době moderní funkce a solidní kvalitu obrazu a rozměry kompaktní, to bylo moc fajn. Škoda, že nebyla dvakrát laciná.

E­-330 kromě LiveView umožňovala také mít zapnutý interní i externí blesk současně a snímat, a pak další zajímavosti, ale kde její časy jsou. Škoda, že už Olympus zrcadlovky nedělá.

Řada FZ u Panasonicu je etalonem kvalitních ultrazoomů a obrazově kvalitou se mu tehdy blížil jen Canon nebo mnohem dražší Leica. Je fakt, že čipy nebyly nejkvalitnější a zpracování obrazu taky mělo rezervy, ale kvalita optického stabilizátoru byla výborná, rozsah zoomu, světelnost nebo ergonomie, ovládání a možnosti. Jen RAW nic moc. Měl jsem FZ4 a až na neozvučené video a 4 Mpx snímač, který sice neoslnil, ale světelnost f­/2,8 v celém rozsahu 12xzoom byla super hlavně při nočním focení. Navíc superrychlé ostření jsem si nemohl vynachválit, také srdíčkový režim pro začátečníky. Prostě velmi dobrá řada a vyspělejší FZ10, FZ20 a další už byly jen třešničkou na dortu. Zamrzí tu snad jen chybějící RAW, ale novější modely už ho měly. Dodnes mám FZ82 a za danou cenu nemá opravdu v ultrazoomech konkurenci.

Zapojení Panasonicu do DSLR zrcadlovek byl prima krok, i když postupně přešel pouze na bezzrcadlovky.

Tyhle pokusy se změnou snímačů vždy po čase vedly k problémům ve zpracování obrazu a výrobci se vrátily ke klasickému rozložení. Možná je to škoda, ale nevyplatilo se jim to. Nový vývoj a ladění stojí peníze a díky problémům se produkty neprodávají tak dobře, takže se investice někdy ani nevrátí nebo zisk je malý.

V tuto dobu byla kvalita kompaktů Olympus velmi dobrá, musím dodnes chválit C­-5050, C­-5060 WZ, oba nabízejí velmi dobré obrazové výsledky a skvělé ovládání, SP řada už je na tom hůře, zde ještě 8 Mpx čipy nezvládaly moc šum, proto 5 MPx či 6 Mpx čip byl lepší volbou, tam se dala citlivost až do ISO 400 používat bez větších omezení.

Minolta jako magnát kopírovacích strojů u nás, se časem prosadila i s vydařenými fotoaparáty, dodnes mám Minoltu F300 a vzpomínám na další podařené stroje třeba A1, A2, A200 ad., také Dynax 5 a 7 měly svůj půvab, ale největší nostalgie na super klasické zrcadlovky Dynax 7 a Dynax 9 ad., jaká to škoda. Ani spojení s Konicou a zajímavé ultrazoomy řady Z nezachránily tuto poměrně vyspělou fotografickou firmu.

Casio je spíše výrobce hodinek a kalkulaček a tak jeho pokus vyrobit kvalitní fotoaparát ne vždy vyšla, nicméně pár úspěšných modelů měl. Tento se k nim ale neřadí, je to spíše takový pokus prodat málo za hodně peněz.

Určitě je to zajímavý kus, ale lepší si bylo připlatit za vyspělejší fotoaparáty.

Někdy je dobré si článek po sobě přečíst.

Casio dělalo spíše digitální šperky než fotoaparáty, třeba na ples do kapsy saka nebo někam do společnosti byly fajn, ale jinak mouchy a cena odradily od koupě.

FujiFilm měl vždycky nějaké mouchy, ale jeho snímací čipy patřily k tomu lepšímu, tento fotoaparát moc funkcemi nezářil, ale na fotografování špatný nebyl.

Rozsah zoomu měl zajímavý, ale taky docela vysokou cenu.

Sony uměl rychlé a zajímavé paměťové karty, ale jinde nepoužitelné a za astronomickou cenu.

Vzpomínám si na Kodak zrcadlovky, Kodak filmy a kde ty časy dneska jsou?

Hlavně rychlé ostření, kvalitní stabilizace a rozumná kvalita objektivu a funkce. Vše však kazily horší snímací čipy a zpracovaní obrazu. U prvních Panasoniců také mizerně omezené video, dnes ve videu už docela exceluje.

Škoda, že Sony má vždy vlastní standardy, předražené karty byly toho důkazem.

Krabička s mnoha funkcemi se tehdy opravdu hodila.

Kompakty Pentax byly trochu dražší a spíše stylové než nějak extra vybavené funkcemi.

FujiFilm a jeho snímače patřily k povedeným obrazovým snímačům, vysoká citlivost u nich byla na místě.

Minox je spíše na design než na funkčnost a cena je přemrštěná.

Pěkný microdrive.

Určitě zajímavý počin, pevné širokoúhlé ohnisko je zajímavé, na druhou stranu to nepředčí klasický plynulý zoom od širokáčů, ale je fakt, že v této době to byla alternativa ne moc širokoúhlým zoomům, dnes to umí kdejaký mobil.

S 500 nabízel základní funkce, zajímavější byla řada i.