Návrat dvouoké zrcadlovky?
9.3.2004, Michal Spáčil, aktualita
Dříve populární konstrukce fotoaparátu se dvěma objektivy se dočkala znovuzrození. Zprostředkovala je firma nejpovolanější - Rollei, jejíž legendární středoformátové dvouoké zrcadlovky Rolleiflex jsou trvalým předmětem sběratelského kultu.
Hned v úvodu musíme poněkud zmírnit slova uvedená v nadpisu. Spíše než o znovuzrození osvědčeného systému by bylo lepší o novém přístroji Rollei MiniDigi hovořit jako o úsměvné citaci doby minulé. Tento foťáček totiž, kromě historické podoby, má zapůsobit na kupce i svými titěrnými rozměry, které by u skutečné dvouoké zrcadlovky byly zcela nemyslitelné.
Důkazem spíše raritního zaměření novinky je i rozlišení CCD snímače - pouhé 2Mpix dnes již nikoho neohromí (ne v pozitivním slova smyslu). Expozice i vyvážení bílé je plně v "rukou" automatiky. Stejně jako u filmových předchůdců, i zde je objektiv s pevným ohniskem, v digitální podobě s ohniskovou vzdáleností 9mm. Klasické středoformátové dvouočky disponovaly většinou 80mm objektivy, což zhruba odpovídá běžnému lidskému vidění - ekvivalent 50mm u kinofilmu.
Výrobce se držel tradice i co do poměrů stran obrazu - výsledná fotografie je zde čtvercová, pro dvoumegový čip je to tedy 1280×1280 pixelů. Kdo by z nějakých důvodů stál o ještě nižší rozlišení, může přepnout na 640x640pix. Zaostřit lze od 0,5m do nekonečna; v době digitální fotografie je minimální vzdálenost příliš velká, ovšem u dvouokých zrcadlovek bez použití předsádek šlo o standard.
Příčina, proč tento fotopřístroj musí být konstruován jen jako luxusní hračka a nelze zde jít cestou, kterou se vydala např. Leica s modelem Digilux, spočívá v technologii samé. Není dnes žádný důvod, pro nějž by bylo vhodné konstruovat fotoaparát se dvěma objektivy, z nichž jeden promítá obraz na fotocitlivou vrstvu (CCD či film) a druhý zobrazuje snímanou scénu na matnici. V případě MiniDigi je zřejmě použit pro každý objektiv jeden CCD čip. Do dvouočky se totiž díváme shora, na vrchní stěnu, kam se obraz vykresluje na matnici - ta je zde nahrazena LCD displejem. Pokud by se informace pro LCD četla z hlavního CCD čipu, je otázkou, k čemu by vůbec byl horní objektiv. Pokud jsou zde ovšem použity dva CCD čipy, jde o řešení "ad hoc", které nemá žádný praktický význam.
Přesto můžeme doufat, že je Rollei MiniDigi vypuštěným zkušebním balónkem, který má ověřit stále silnější zájem zákazníků o tradičně koncipované modely digitálních fotoaparátů. I když digitální technologie umožnila stylizovat tělo fotoaparátů v podstatě libovolně (vzpomeňme na podiv, s nímž se před pár lety setkaly dnes u DF běžné excentricky umístěné objektivy), design těla dvouokých zrcadlovek je precizován již 80 let, a za takovou dobu se vychytá nejedna moucha.
Na prestižním informačním zdroji o digitální fotografii, serveru DPReview, označují Rollei MiniDigi za repliku Rolleiflexu z roku 1929. Tato informace, ač má pravdivé jádro, je nepřesná. První dvouočka Rolleiflex skutečně spatřila světlo světa v roce 1929 (výrobce se ovšem tehdy nazýval Franke und Heidecke). S MiniDigi má však po designové stránce společného pramálo, jak vidíte na fotografii níže.
Podle našeho názoru je Rollei Mini Digi replikou přístroje mnohem pozdějšího. V rozích ohnuté orámování nápisu Rolleiflex na čelní stěně se objevilo až v roce 1958, stejně jako logo firmy na krytu matnice v podobě obráceného trojúhelníku. I když podle zveřejněné fotografie nese MiniDigi několik ahistorických prvků (pokud pomineme ten základní - digitální technologii), její design má nejblíže k přístroji Rolleiflex 2.8 F, model K7F, vyráběnému od roku 1960 až do r. 1981, jehož bylo celkem prodáno 82.800 kusů.
Na principu dvouoké zrcadlovky Rollei byly u nás vyráběny v letech 1948-1971 známé Flexarety (n. p. Meopta), které jsou dodnes v činné službě u mnohých fotografů a lze je za pár stovek koupit v bazaru. Zmiňujeme se o nich proto, že s největší pravděpodobností odvedou pro své nové majitele skvělou fotografickou práci. Kéž by bylo možné říct totéž o všech nově vyrobených digitálních fotoaparátech v cenách desetinásobně vyšších.
Specifikace Rollei MiniDigi
Důkazem spíše raritního zaměření novinky je i rozlišení CCD snímače - pouhé 2Mpix dnes již nikoho neohromí (ne v pozitivním slova smyslu). Expozice i vyvážení bílé je plně v "rukou" automatiky. Stejně jako u filmových předchůdců, i zde je objektiv s pevným ohniskem, v digitální podobě s ohniskovou vzdáleností 9mm. Klasické středoformátové dvouočky disponovaly většinou 80mm objektivy, což zhruba odpovídá běžnému lidskému vidění - ekvivalent 50mm u kinofilmu.
Výrobce se držel tradice i co do poměrů stran obrazu - výsledná fotografie je zde čtvercová, pro dvoumegový čip je to tedy 1280×1280 pixelů. Kdo by z nějakých důvodů stál o ještě nižší rozlišení, může přepnout na 640x640pix. Zaostřit lze od 0,5m do nekonečna; v době digitální fotografie je minimální vzdálenost příliš velká, ovšem u dvouokých zrcadlovek bez použití předsádek šlo o standard.
Příčina, proč tento fotopřístroj musí být konstruován jen jako luxusní hračka a nelze zde jít cestou, kterou se vydala např. Leica s modelem Digilux, spočívá v technologii samé. Není dnes žádný důvod, pro nějž by bylo vhodné konstruovat fotoaparát se dvěma objektivy, z nichž jeden promítá obraz na fotocitlivou vrstvu (CCD či film) a druhý zobrazuje snímanou scénu na matnici. V případě MiniDigi je zřejmě použit pro každý objektiv jeden CCD čip. Do dvouočky se totiž díváme shora, na vrchní stěnu, kam se obraz vykresluje na matnici - ta je zde nahrazena LCD displejem. Pokud by se informace pro LCD četla z hlavního CCD čipu, je otázkou, k čemu by vůbec byl horní objektiv. Pokud jsou zde ovšem použity dva CCD čipy, jde o řešení "ad hoc", které nemá žádný praktický význam.
Přesto můžeme doufat, že je Rollei MiniDigi vypuštěným zkušebním balónkem, který má ověřit stále silnější zájem zákazníků o tradičně koncipované modely digitálních fotoaparátů. I když digitální technologie umožnila stylizovat tělo fotoaparátů v podstatě libovolně (vzpomeňme na podiv, s nímž se před pár lety setkaly dnes u DF běžné excentricky umístěné objektivy), design těla dvouokých zrcadlovek je precizován již 80 let, a za takovou dobu se vychytá nejedna moucha.
Na prestižním informačním zdroji o digitální fotografii, serveru DPReview, označují Rollei MiniDigi za repliku Rolleiflexu z roku 1929. Tato informace, ač má pravdivé jádro, je nepřesná. První dvouočka Rolleiflex skutečně spatřila světlo světa v roce 1929 (výrobce se ovšem tehdy nazýval Franke und Heidecke). S MiniDigi má však po designové stránce společného pramálo, jak vidíte na fotografii níže.
Podle našeho názoru je Rollei Mini Digi replikou přístroje mnohem pozdějšího. V rozích ohnuté orámování nápisu Rolleiflex na čelní stěně se objevilo až v roce 1958, stejně jako logo firmy na krytu matnice v podobě obráceného trojúhelníku. I když podle zveřejněné fotografie nese MiniDigi několik ahistorických prvků (pokud pomineme ten základní - digitální technologii), její design má nejblíže k přístroji Rolleiflex 2.8 F, model K7F, vyráběnému od roku 1960 až do r. 1981, jehož bylo celkem prodáno 82.800 kusů.
Na principu dvouoké zrcadlovky Rollei byly u nás vyráběny v letech 1948-1971 známé Flexarety (n. p. Meopta), které jsou dodnes v činné službě u mnohých fotografů a lze je za pár stovek koupit v bazaru. Zmiňujeme se o nich proto, že s největší pravděpodobností odvedou pro své nové majitele skvělou fotografickou práci. Kéž by bylo možné říct totéž o všech nově vyrobených digitálních fotoaparátech v cenách desetinásobně vyšších.
Specifikace Rollei MiniDigi
- Snímací čip: 2 Mpix CCD
- Objektiv: F 2.8, pevné ohnisko 9mm
- Rozsah zaostření: 0.5m - nekonečno
- Expozice: Automatická
- Vyvážení bílé: Automatické
- Paměťové úložiště: SD card
- Velikost fotografií: 1280×1280, 640×640 (poměr stran 1:1)
- Displej: 1,1palců barevný LCD, umístěný na vrchní straně
- Napájení: CR2 Lithium
- Rozměry: 49×73×45mm
