Panning aneb vyfoť mě, když mě chytíš

Panning - klasická cesta

Tuto metodu zachycení snímku můžeme použít na několik způsobů. Pravděpodobně nejpoužívanější bude panning při sportovní či reportážní fotografii. Nejde ani tak o to, že by technika nebyla schopna zachytit objekt ostře. I v uzavřených halách je kombinace úrovně osvětlení, světelnosti objektivů či citlivosti snímačů daleko za skutečnou potřebou fotografa, a tak nebude problém dostat se na čas expozice kratší než 1/125. To je čas potřebný k ostrému snímku při použití krátkých až středně dlouhých teleobjektivů.

Kouzlo panningu však spočívá ve spojení ostrého objektu, který chceme zachytit, a rozostřeného pozadí. Tato kombinace dodá snímku efektní dynamiku a zachycený objekt skutečně působí dojmem, jako by se pohyboval i na fotografii. U tohoto typu panningu je ideální čas expozice takový, aby pohybující se objekt byl téměř nehybný (např. pohybující se nohy cyklisty jsou přínosem), ale pozadí již bylo rozmazané.
Podle závislosti na světelných podmínkách je třeba rozhodnout, zda je možné panning provádět pouze z ruky, nebo bude potřeba použít stativ. Ideálním stativem je monopol, který udrží fotoaparát s objektivem v klidu a neroztřesený, ale přitom můžete poměrně bez omezení sledovat pohybující se objekt. Je vcelku pochopitelné, že lepších výsledků téměř vždy dosáhnete za použití stativu, a tak pokud vás tento druh zachycení okouzlil, investice do monopodu se vám bohatě vyplatí.

Popsaný druh panningu je standardní a nejpoužívanější. Jde o zachycení objektu pohybující se po přímce, jež je tečnou kružnice, po které fotograf pohybuje fotoaparátem s objektivem. Z toho vyplývá, že čím vetší je poloměr této kružnice, tedy čím více je vzdálený pohybující se předmět od fotografa, tím méně působí zkreslení vlivem otáčení objektu okolo své osy vzhledem k fotografovi. Zvyšuje se však pravděpodobnost neostrosti vlivem dlouhé ohniskové vzdálenosti použitého objektivu pro zachycení vzdáleného objektu.

Naopak čím blíže je objekt fotografovi, tím větší je pravděpodobnost, že udržíte osu objektivu na pomyslném středu objektu, ale zesiluje se tím zkreslení způsobené otáčením objektivu kolem svislé osy objektu (pokud použiji přehnaný příklad, představte si situaci, kdy budete chtít pár metrů od jízdní dráhy zachytit projíždějící objekt, třeba již zmíněného cyklistu. Začnete jej snímat v okamžiku, kdy jej vidíte zepředu. Ale po dobu delší expozice, pro vytvoření pohybu pozadí, cyklista projede kolem vás a vy tak zaberete jeho bok a expozici ukončíte na jeho zádech. Může to znít trochu zmateně, ale v podstatě jde o to, nalézt střední vzdálenost, z které budete fotografovat. To je o vyzkoušení, tréninku.

Lze to i jinak

Druhým způsobem je sledování objektu při pohybu, který vede k nebo od fotografa. Sám o sobě je tento způsob poměrně jednoduchý, protože objekt se vůči svému pozadí pohybuje pouze minimálně. Proto je vhodné zapojit ještě jednu zajímavou techniku. Tu lze však provádět pouze s objektivy s proměnlivou ohniskovou vzdáleností. Při sledování objektu použijete i změnu ohniska. Vznikne tak efekt, kdy se pohybové rozmazání projeví silněji od středu scény k okrajům. Snímaný objekt tak bude mít ještě relativně zachované tvary, ale okolí již bude pohybově rozmazané. Toto je již výrazně náročnější technika, která vyžaduje častý trénink pro získání správné volby rozsahu změny ohniskové vzdálenosti a rychlosti změny tohoto ohniska.

Dalším druhem panningu je nezřídka využíván např. v reportážní fotografii. Jedná se v podstatě pouze o jakousi modifikaci prvního způsobu. Jediný rozdíl je v tom, že se fotograf pohybuje současně se snímaným objektem. Toto je bohužel náročnější na provedení. Člověk má obyčejně jen dvě oči a ty mu jako naschvál míří velmi podobným směrem. Takže buď budete sledovat objekt, nebo cestu, po které jdete či utíkáte. Už z toho je jasné, že jedna z těchto činností nemusí dopadnout dobře. Napadá mě sice něco o vozíku a kamarádovi, ale to už si jistě každý kutil promyslí, jak to zorganozivat.

Panning - 100× jinak

Paninng však nemusí být vždy jen cestou k zachycení objektu s efektem pohybu. S určitými změnami některých postupů můžete dosáhnout i jistého druhu uměleckého vyjádření. Tou hlavní změnou je převrácení naruby. Středem, přesněji osou otáčení nebude tentokrát fotograf, ale zvěčněný objekt. Je tedy na fotografovi, aby sebe i s fotoaparátem rozpohyboval kolem objektu. Není to ale tak složité, jak by se mohlo zdát. Stačí být připraven např. při cestování vlakem a ve vhodnou dobu na správném místě vyfotit s delším časem cokoliv zajímavého za oknem. Rozpohybovaná expozice působí zcela jiným dojmem a může provokovat k dalším úpravám.
Panning je určitě zajímavou technikou, jak zachytit i ozvláštnit snímky. Ale stejně tak jako jiné způsoby, i panning vyžaduje určitou dávku tréninku, zkoušení a v neposlední řadě i nápaditosti, jak tuto techniku využít. Jaké jsou vaše zkušenosti?