PMA 2004: Čtyři fotoaparáty od Panasonicu
19.2.2004, Michal Spáčil, aktualita
Panasonic předvedl na PMA 2004 EVF zrcadlovku LUMIX DMC-FZ10, kterou jsme měli možnost na Digimanii již recenzovat. Pro nás hlavním bodem programu firmy však bylo představení LUMIXu DMC-LC1, digitální verze analogové Leicy. Panasonic také přichází se dvěma kompakty s optickým stabilizátorem.
1. Panasonic LUMIX DMC-FZ10
Představovat tuto čtyřmegovou EVF zrcadlovku s dvanáctinásobným zoomem a optikou od Leicy bylo nejspíš na PMA 2004 nutné, na Digimanii to však již není třeba. Díky pružnosti českého zastoupení Panasonicu jsme totiž měli možnost tento přístroj zrecenzovat se značným předstihem již v závěru loňského roku. Vše podstatné si tedy můžete přečíst v této recenzi, za níž najdete i rozsáhlou čtenářskou diskusi.
Stručně shrnujeme, že mezi klady FZ10 patří optická stabilizace, přibržděný prstenec manuálního ostření, zoom od 35 do 420 mm při neměnné světelnosti F2.8, rychlé nabíjení, ostření na pohyblivé předměty…Slabším místem jinak výborného přístroje je pomalejší autofokus.
2. Panasonic LUMIX DMC-LC1
Tento přístroj je stejné podstaty jako Leica Digilux 2 (viz náš článek ze dne 5.12.2003), od nějž se liší pouze značkou, černým tělem (Leica je zčásti ve stříbrné) a nižší předpokládanou cenou. Jde o pětimegapixelový fotoaparát, vyznačující se dokonalým napodobením svého vzoru, klasické reportážní Leicy na kinofilm. Objektiv LEICA DC VARIO-SUMMICRON zoomuje v rozsahu ohniskových 28 - 90 mm při světelnosti F 2.0 – F 2.4.
Zoom, zaostření i clona jsou nastavovány manuálně pomocí kroužků na objektivu, kruhový ovladač na horní hraně těla přístroje umožní přímý přístup k nastavení času. Přístroj není vybaven kreativními režimy ani dašími “berličkami”, je to nástroj pro zkušené fotografy s jasným záměrem. Pokud se DMC-LC1 dostane na naše trhy a jeho cena bude snesitelnější než hrůzná “paleta”, již musí mít připravenou zájemce o Leicu Digilux 2, připraví fotografickým nadšencům neklidné noci.
3. Panasonic LUMIX DMC-LC50 a DMC-LC70
Tyto dva kompakty mají těla velmi podobná stávajícím modelům od Panasonicu, dvojici LUMIXů DMC-LC33 a DMC-LC43. Dalo by se říci, že jediný rozdíl rozeznatelný "pouhým okem" je stříbrná barva obou novinek.Jde o tří - a čtyřmegové kompakty, které jsou po technické stránce opět výsledkem sloučení zkušeností Leicy se skly a Panasonicu s elektronikou.
LC50
LC70
Po vzhledové stránce jsou nové LUMIXy zamýšleny jako stylové kompakty. Oba využívají systém Venus Engine LSI od Panasonicu, jenž má co nejdokonaleji převádět získaný obraz při minimálních ztrátách rychlosti procesu. Rychlý náběh a závěrka zvládající 1/2000 sekundy svědčí o tom, že výrobce se zde řídil heslem "rychlost nadevše". To nejdůležitější však je využití optického stabilizátoru MEGA O.I.S., který zabraňuje rozmazání snímku v důsledku rozklepaných rukou fotografa. Tento systém jsme už viděli u FZ2 a FZ10 a v testech se dobře osvědčil. Jen si lámeme hlavu nad tím, jak se výrobci podařilo vtěsnat složitý mechanický systém do malého objektivu kompaktního fotoaparátu. Optická stabilizace totiž není žádná legrace. Motor vychylující korekční čočky reaguje na signály z gyrosenzoru umístěného v těle fotoaparátu a nastavuje je tak, aby světlo z objektivu dopadalo na stále stejné místo CCD čipu. Jak to přesně funguje, nevíme, a nejspíš se ani nedozvíme - výrobce to do světa jen tak nevytroubí. To ostatně platí pro všechny systémy obrazové stabilizace a pro všechny výrobce.
Oba kompakty ukládají data na SD a k přenosu na PC vužívají USB - zatím není známo, jestli rychlejší nebo pomalejší variantu.
Představovat tuto čtyřmegovou EVF zrcadlovku s dvanáctinásobným zoomem a optikou od Leicy bylo nejspíš na PMA 2004 nutné, na Digimanii to však již není třeba. Díky pružnosti českého zastoupení Panasonicu jsme totiž měli možnost tento přístroj zrecenzovat se značným předstihem již v závěru loňského roku. Vše podstatné si tedy můžete přečíst v této recenzi, za níž najdete i rozsáhlou čtenářskou diskusi.
Stručně shrnujeme, že mezi klady FZ10 patří optická stabilizace, přibržděný prstenec manuálního ostření, zoom od 35 do 420 mm při neměnné světelnosti F2.8, rychlé nabíjení, ostření na pohyblivé předměty…Slabším místem jinak výborného přístroje je pomalejší autofokus.
2. Panasonic LUMIX DMC-LC1
Tento přístroj je stejné podstaty jako Leica Digilux 2 (viz náš článek ze dne 5.12.2003), od nějž se liší pouze značkou, černým tělem (Leica je zčásti ve stříbrné) a nižší předpokládanou cenou. Jde o pětimegapixelový fotoaparát, vyznačující se dokonalým napodobením svého vzoru, klasické reportážní Leicy na kinofilm. Objektiv LEICA DC VARIO-SUMMICRON zoomuje v rozsahu ohniskových 28 - 90 mm při světelnosti F 2.0 – F 2.4.
Zoom, zaostření i clona jsou nastavovány manuálně pomocí kroužků na objektivu, kruhový ovladač na horní hraně těla přístroje umožní přímý přístup k nastavení času. Přístroj není vybaven kreativními režimy ani dašími “berličkami”, je to nástroj pro zkušené fotografy s jasným záměrem. Pokud se DMC-LC1 dostane na naše trhy a jeho cena bude snesitelnější než hrůzná “paleta”, již musí mít připravenou zájemce o Leicu Digilux 2, připraví fotografickým nadšencům neklidné noci.
3. Panasonic LUMIX DMC-LC50 a DMC-LC70
Tyto dva kompakty mají těla velmi podobná stávajícím modelům od Panasonicu, dvojici LUMIXů DMC-LC33 a DMC-LC43. Dalo by se říci, že jediný rozdíl rozeznatelný "pouhým okem" je stříbrná barva obou novinek.Jde o tří - a čtyřmegové kompakty, které jsou po technické stránce opět výsledkem sloučení zkušeností Leicy se skly a Panasonicu s elektronikou.
LC50
LC70
Po vzhledové stránce jsou nové LUMIXy zamýšleny jako stylové kompakty. Oba využívají systém Venus Engine LSI od Panasonicu, jenž má co nejdokonaleji převádět získaný obraz při minimálních ztrátách rychlosti procesu. Rychlý náběh a závěrka zvládající 1/2000 sekundy svědčí o tom, že výrobce se zde řídil heslem "rychlost nadevše". To nejdůležitější však je využití optického stabilizátoru MEGA O.I.S., který zabraňuje rozmazání snímku v důsledku rozklepaných rukou fotografa. Tento systém jsme už viděli u FZ2 a FZ10 a v testech se dobře osvědčil. Jen si lámeme hlavu nad tím, jak se výrobci podařilo vtěsnat složitý mechanický systém do malého objektivu kompaktního fotoaparátu. Optická stabilizace totiž není žádná legrace. Motor vychylující korekční čočky reaguje na signály z gyrosenzoru umístěného v těle fotoaparátu a nastavuje je tak, aby světlo z objektivu dopadalo na stále stejné místo CCD čipu. Jak to přesně funguje, nevíme, a nejspíš se ani nedozvíme - výrobce to do světa jen tak nevytroubí. To ostatně platí pro všechny systémy obrazové stabilizace a pro všechny výrobce.
Oba kompakty ukládají data na SD a k přenosu na PC vužívají USB - zatím není známo, jestli rychlejší nebo pomalejší variantu.
