BenQ DC E1000: dostojí svým předpokladům?

Příslušenství

Fotoaparát je dodáván v poměrně malé šedobílé krabici, ta má pěkný design. Není ani graficky přehnaná, ani zbytečně nudná. Vyobrazuje daný fotoaparát a ve spodní části informuje o všech důležitých vlastnostech fotoaparátu. Uvnitř je všechno příslušenství, člověk se až diví, jak se to tam všechno vejde.
Balení tedy obsahuje samotný fotoaparát, Li-Ion akumulátor, nabíječku a přívodní kabel k nabíječce, poutko na ruku, pouzdro na fotoaparát (poměrně nezvyklá věc), dále USB kabel, AV kabel, CD se software ArcSoft PhotoImpression 5.2 a VideoImpression 2, spoustu různých letáčků a záruční list. Jako poslední věc je asi 400-stránkový vícejazyčný manuál (ve 13 jazycích). Většinu důležitých věcí se zde sice dočtete, bohužel je v něm ale poměrně velké množství chyb. Jednak v něm najdete několik vložených stran upravujících nové možnosti fotoaparátu, které ve staré verzi nebyly a jednak má česká verze občas zajímavý překlad. Jako ukázku můžu uvést anglický termín "2 seconds", který je zde přeložen jako "2 minuty".

Výdrž baterie

Fotoaparát napájí Li-Ion akumulátor. Ten má při napětí 3,7 V kapacitu 820 mAh. To není příliš vysoká hodnota, proto nelze očekávat dobrou výdrž. Ta skutečně nebyla příliš vysoká, po dobu testu se pohybovala kolem 200 až 230 fotografií na jedno nabití. Dodaná nabíječka je schopna dobít akumulátor přibližně za dvě hodiny, což je standardní doba.

Nevýhodou zmíněného akumulátoru je jeho zahřívání. Při delším provozu se teplota akumulátoru slušně zvýší, takže při vyjmutí akumulátoru z přístroje držíte celkem teplý předmět. Fotoaparát, který od akumulátoru přebírá teplo, se pak dá označit slovem vlažný. Bude to ideální přístroj do zimního počasí.

Indikátor nabití je poměrně přesný jen co si zvyknete na jeho styl ukazování stavu. Má pouze tři stavy: plně nabit, z poloviny nabit a téměř vybit. Poslední stav je signalizován červeně. Jeho signalizace přichází již poměrně brzy, takže velmi dobře a s předstihem víte, kdy fotoaparátu dojde energie. Na tuto červenou signalizaci můžete vyfotit ještě přibližně kolem 40 fotografií. Až se přístroj poprvé vypne, lze jej ještě dvakrát zapnout a pokaždé pořídit kolem 5 - 8 fotografií.

Dodaný software

První nepříjemností je samotný fotoaparát, který je takřka nemožné po připojení k PC spustit. Pokusíte-li se o to, dopadne to často neúspěchem a fotoaparát pak nespustíte ani když bude od PC odpojen. Nezbývá než vyndat akumulátor, znovu jej vrátit zpátky a fotoaparát zapnout. Chcete-li propojit fotoaparát s PC, nezbude často nic jiného, než připojovat již zapnutý fotoaparát (nebo použít čtečku SD karet).

Fotoaparát je dodáván se softwarem ArcSoft PhotoImpression 5.2 a VideoImpression. Protože ve mně PhotoImpression zanechal spoustu nejrůznějších emocí (a ne vždy příjemných), budu se mu věnovat trochu déle než obvykle. Při spuštění se ohlásí obrazovkou, které informuje o nové verzi PhotoImpression 6. Tu je nutno zavřít, jinak program nikdy nenaběhne. Pro import souborů se otevře takováto obrazovka.
Proč software nerozpozná fotoaparát jako fotoaparát, ale jako USB disk, nevím. V nastavení fotoaparátu je možno u USB spojení nastavit pouze spojení s počítačem a spojení přes PictBridge.
Tato obrazovka přináší nejedno překvapení. Předně, při výběru složky, kam nové fotografie chcete nahrát, není možno nové složky vytvořit. Takže musíte pěkně ručně přes Windows nebo nějaký souborový manažer. Žádné automatické tvoření složek např. s datem pořízení fotografií se zde nekoná. Zobrazování fotografií v náhledu je postupné a pomalé. Tato pomalost je dána tím, že se nahrávají kompletně celé fotografie, což urychluje výsledné kopírování do počítače. Než vytvoříte a zvolíte složku, kam fotografie ukládat, polovina fotografií už je nahrána v paměti počítače.
Samotný program pak vypadá asi takto. Vlevo je strom složek, uprostřed přehled nahraných fotografií, vpravo pak další vlastnosti. Tady si to hned nevšimnete, ale program na vás chystá jednu nepříjemnou zradu. Nenahrává totiž videoklipy ale pouze fotografie. Veškeré videoklipy pro recenzi tak s formátováním karty s myšlenkou, že jsou již v počítači, vzaly za své a musel jsem je točit znovu. Chcete-li mít i natočené videoklipy, pak nezbude nic jiného, než kopírovat snímky z karty ručně (přes čtečku karet nebo přes souborový manažer, kdy se fotoaparát tváří jako USB disk) nebo pomocí aplikace VideoImpression.
Program nabízí úpravy fotografií, k dispozici je spousta zajímavých efektů. Samozřejmě na Photoshop a podobné to nemá, ale člověk se může vyhrát celkem slušně. Posledním obrázkem pak ukážu VideoImpression pro editaci videí.

Zobrazení LCD

Fotoaparát nabízí velký 3,0" LCD displej, jehož skleněný kryt vyplňuje celou zadní stranu přístroje (je tedy i mezi tlačítky). Má poměrně rozumné pozorovací úhly co se týče reprodukce barev, bohužel poměrně brzy začíná světlat černá barva a přecházet do inverze. Ostatní barvy se drží. Silné slunce není pro LCD displej příjemný společník. Pokud si aspoň trochu stíníte, tak je ještě vše celkem bez problémů, ale pokud budete fotit například seshora nad hlavou, neuvidíte nic ani za zamračeného počasí.

Zobrazení je na první pohled trochu chudší, ale to platí pouze pro základní režim. V něm vidíte ikonku fotografického režimu (v tomto případě M - manuální nastavení expozice), dále blesk, režim ostření (zde makro), další ikonkou může být režim snímků (samospoušť, sekvenční snímání). Na pravé straně je pak signalizováno rozlišení, kvalita JPEG komprese a počet zbývajících snímků.

V manuálním režimu pak můžete vidět nastavení clony a času. Mezi těmito nastaveními se přepínáte tlačítkem OK, čas a clonu jako takovou pak už nastavujete šipkami nahoru a dolů. Vlevo dole je pak ještě signalizace nabití baterie. Ta má pouze tři stav:, plná, z poloviny nabitá a červeně je signalizováno vybití (resp. brzké ukončení práce fotoaparátu).

Při focení se pak kromě času a clony ukáže ještě navolená ISO citlivost a kousek nalevo pak EV kompenzace. Na levé straně uprostřed se zobrazuje také ikonka roztřesení při použití příliš dlouhých časů.


Plné zobrazení LCD displeje přidává ve spodním řádku histogram, zobrazení EV kompenzace (bez použití blesku upravuje expozici, při zapnutém blesku pak upravuje sílu blesku, expozice zůstává neměnná), dále je zde ikonka měření expozice (zde celoplošné), vyvážení bílé a ISO citlivost. Na pravém obrázku je docela zajímavé odpočítávání samospouště.


Režim nastavování fotografických možností je přístupný po stisku tlačítka MENU. Menu je poměrně logicky zvoleno, jeho prohlížení netrvá nejdéle, nastavování je logické, velmi bych však uvítal jeho rychlejší opouštění. Ideální by bylo namáčknutím spouště menu zrušit a nikoli jen tlačítkem MENU. Zbytečně to zdržuje. Dále by se mi líbilo, kdyby se šlo nějak rychleji přepínat mezi horními dvěmi záložkami (např. stiskem šipky vlevo v menu, ta je v tomto režimu nevyužita). Takto se musíte proklikat nahoru, pak můžete vejít do dalšího menu a teprve pak nastavovat. Na druhou stranu do druhého menu nastavení fotoaparátu příliš často chodit nebudete. Jednotlivé položky se nastavují v roletových nabídkách zobrazených vpravo, stačí stisk tlačítka OK.

Samotné procházení menu nabídek je celkem v pořádku, ale frustrující je nepochopitelná provázanost jednotlivých nastavení. Lépe řečeno, restartování nastavení při použití jednotlivých režimů. Nastavíte jeden ze scénických režimů, polovina nastavení se změní, ale po vrácení původního scénického režimu se jen polovina vrátí zpátky. Upřímně řečeno, měl jsem často pocit, že fotoaparát si vybírá naprosto náhodně, která nastavení vrátí a která ne. Toto se týká v podstatě všech nastavení - přenastavíte ISO citlivost, zruší se makro, najednou nejde spustit blesk, makro musíte znovu nastavit. Často se budete rozčilovat proč není polovina vlastností nastavených před 10 sekundami stále aktivní.


Scénické režimy jsou k dispozici po stisku tlačítka MODE. Je jich zde rovných 24, po stisku tlačítka zoomu se pak zobrazí podrobnější popis daného režimu. Občasné faktické a gramatické chyby ve spolupráci s mnoha slovy zkrácenými tečkou ale dělají popis méně srozumitelným.


Prohlížení fotografií lze provádět ve třech módech. V plném a pak dvou režimech, které jsou jsou informačně až přespříliš chudé. Na prvním obrázku je vidět plný režim. Nahoře je datum pořízení, vpravo pak pořadové číslo fotografie a jejich celkový počet. Směrem dolů následuje histogram, název souboru, jeho velikost, zvolená clona a expoziční čas. Ve spodním řádku zleva je použitý fotografický režim, rozlišení fotografie, vyvážení bílé, EV kompenzace, ISO citlivost, blesk a měření expozice. Druhý režim ponechává z této široké nabídky informací pouze pořadové číslo fotografie, jejich počet a žluté logo režimu prohlížení fotografií. Tedy téměř vůbec nic. Poslední režim ukáže už jen a pouze fotografii.

Na snímku vpravo je pak zvětšení dané fotografie. Zde bych vytknul fotoaparátu přílišnou pomalost. Než se zpřístupní možnost přiblížit fotografii, uběhnou přibližně tři sekundy a to je mnoho. Vynikne to v kontrastu se samotným přibližováním a posouváním, které je naopak příjemně rychlé.

Menu

K samotnému menu už není příliš co říci. Dostanete se do něj stiskem tlačítka menu, kde můžete nastavovat vlastnosti focení i samotného fotoaparátu jako takového. Tady můžete jednoduše zapnout / vypnout zvuky, nastavit úsporný režim, formátovat kartu a spoustu dalších věcí.