BenQ DC E1000: dostojí svým předpokladům?

Sférické zkreslení a vinětace

Ačkoli je BenQ DC E1000 velmi levný fotoaparát, jeho objektiv má poměrně dobré vlastnosti, optické chyby nejsou příliš výrazné. Na nejširším ohnisku se objevuje soudkovité zkreslení, není ale příliš výrazné a patří k tomu lepšímu. Na nejdelším ohnisku se očekávané poduškovité zkreslení nedostavuje, čáry jsou téměř naprosto rovné. K těmto optickým vadám tedy nemám žádné námitky.

ohnisko 35 mm

ohnisko 105 mm

Co se týče vinětace, tak i zde je na tom fotoaparát dobře. Nejširší ohnisko sice přináší tmavší rohy s výjimkou pravého horního, ale už s malým zvýšením ohniskové vzdálenosti se tmavé rohy stávají minulostí. Dobře to lze vidět i z grafu, kde při dvojnásobném zoomu jsou hodnoty v rozmezí 0,5 až 0,8, přičemž hodnoty pod 1,0 obvykle značí prakticky neznatelné zatmavení rohů. Takže i zde fotoaparát předvedl dobré výsledky.

Digitální šum

Z údajů o fotoaparátu můžeme předběžně usuzovat, že se šumem na tom bude v kategorii kompaktů poměrně dobře. Zatímco velká část 10MPx přístrojů používá zhruba 1/2,3" CCD čipy, BenQ použil podstatně větší 1/1,8" CCD čip. Navíc podporuje citlivost ISO 50, což by teoreticky mohlo znamenat dosti dobré výsledky. Podívejme se tedy na fotografie kompaktního disku, který obsahuje celistvé plochy i detaily v podobě malých písmen.

ISO 50

ISO 100

ISO 200

ISO 400

ISO 800

ISO 1200

ISO 1600

Jak pravila teorie, tak se ukázala i praxe. ISO 50, ISO 100 a dokonce i ISO 200 podávají excelentní výsledky. Nijak se neztrácí barevnost, detaily. Vše zůstává tak, jak má. Dokonce se neobjevují ani barevné, typicky zelenofialové fleky (ISO 50 má překvapivě občas trochu tmavších pixelů). Dokonce i ISO 400 je těchto flíčků prosto. Při této hodnotě naskakuje sice již mírné zrnění, ale největším problémem této citlivosti je ztráta detailů, rozmazání. Jinak je to rovněž velmi dobře použitelná citlivost s mírnou ztrátou barev (u červených písmen).

U citlivosti ISO 800 bych její účinek nazval "filtrem starých novin". Obraz je o něco zrnitější, rozpitější, barvy začínají blednout. Poprvé se výrazněji objevují zelené a fialové fleky. Úroveň detailů klesá, v případě nouze bych se však nebál toto rozlišení použít za předpokladu, že se výsledná fotografie bude trochu zmenšovat, čímž se zakryje trochu šumu a zaostří detaily. ISO 1200 je dosti podobné citlivosti ISO 800, ale přidává znatelnější šum. Stále má však tento šum docela pěknou strukturu. Na pěkné fotografie to ale rozhodně není. ISO 1600 očividně prochází nějakým odšumováním, obraz je rozmazaný a nepoužitelný.

Nyní se podívejme ještě na fotografie bílé plochy.

ISO 50	ISO 100
ISO 200	ISO 400
ISO 800	ISO 1200
ISO 1600

Snímky bílé plochy už tradičně vypadají mnohem hůře. I zde jsou u citlivosti ISO 50 patrné občasné tmavé pixely, jinak je plocha veskrze hladká. ISO 100 vypadá o něco lépe. Za dobré považuji i ISO 200, které začíná trochu zrnit, ale stále je to poměrně přijatelné. Horší je to ale u ISO 40. To už zrní znatelně a o celistvosti plochy se nedá příliš hovořit. Objevují se již barevné změny i výrazněji jasově odlišné pixely. A tak to roste dál a ISO 800 je opět znatelně horší. Pravá tragédie začíná ale až u ISO 1200 a ISO 1600, které barevnou smršť rozmažou a aspoň trochu se tak snaží zakamuflovat svou nepoužitelnost. Ostatně podívejte se na následující graf.
Z těchto pozorování a grafu lze tedy vřele doporučit focení na citlivost ISO 100, která je na tom se šumem nejlépe. K zahození rozhodně nejsou citlivosti ISO 50 a ISO 200, poměrně dobré výsledky podává také ISO 400. ISO 800 je možné použít, má-li se výsledná fotografie zmenšovat, jinak už moc použití nenabídne. Na plný formát už nestačí. Vyšší citlivosti jsou nepoužitelné.

Vyvážení bílé

Správné vyvažování bílé dělá občas fotoaparátu problémy. Někdy funguje výtečně, ale v některých podmínkách je velký problém dostat rozumnou fotografii. Za zamračeného počasí v lese jsem zpravidla dostával buď velmi studené nebo naopak až nepříjemné teplé zabarvení fotografií. Podobný problém si můžete všimnout při ukázkách focení portrétů.

automatické vyvážení	denní světlo
oblačno	žárovka
zářivka H	zářivka L
manuální vyvážení

Rovněž fotoaparátu moc dobře nedělá ani žárovka, tu je jen občas schopen rozpoznat a nastavit tóny trochu více do studena. Občas ale fotografie s výrazným nádechem dožluta mají velmi zajímavou atmosféru, to však nemění nic na tom, že automatika by si s tímto problémem mohla poradit přeci jen o něco lépe. Výhodou je přítomnost manuálního vyvážení bílé, které pracuje dobře a jednoduše se zapíná i používá. K němu jsem výhrady neměl.

Měření rychlosti

Kromě neustálého resetování fotografických nastavení při změnách jiných vlastností v menu má fotoaparát ještě jeden a ještě výraznější problém. Tím je rychlost, zde tedy pomalost. Takto pomalý fotoaparát skutečně jen tak neuvidíte. Na pohotové focení ihned zapomeňte, to s modelem E1000 jednoduše není možné. Těžko říci, zda je to opět chyba nevyladěného firmware nebo je procesor uvnitř fotoaparátu až tak pomalý. Tipoval bych to na spolupráci obou faktorů. Posuďte sami.

• První snímek - 5,5 sekundy (To za předpokladu, že se vám povede fotoaparát na první stisk tlačítka spustit. Nechápu, proč je nutno tlačítko držet celou jednu sekundu, když se navíc stejně občas stejně nezapne. Objektivu chvíli trvá než se vysune, pak čekáte než se fotoaparát dostane do režimu plné pohotovosti, dále mu chvíli trvá než zaostří a následně konečně pořídí snímek)
• Snímek bez namáčknutí - 0,7 sekundy pro nezaostřenou fotografii, 1,4 sekundy pro zaostřenou fotografii (Další nepříjemné překvapení. Zapomeňte na plné zmáčknutí spouště - fotoaparát sice pořídí fotografii za 0,7 sekundy, ale nikdy se mu nepodaří zaostřit, což platí pro fotografie do cca 2 metrů. Z pohotovostního režimu lze ostré fotografie s vysokou úspěšností pořizovat pouze s namáčknutím a až následným domáčknutím. Pak se pořízení jedné fotografie dá stihnout za zhruba 1,4 sekundy. Opět příliš dlouhý čas)
• Snímek s namáčknutím - s menší prodlevou (Až budete čekat na vhodnou chvíli pro snímek, zbystříte všechny smysly a vaše reflexy dosáhnou nejrychlejších výkonů. Kvůli menší prodlevě spouště ale i tak můžete přijít o ten správný okamžik. Prodleva není nepříjemně dlouhá, ale u některých fotografií ji bohužel pocítíte)
• Přezoomování - 1,5 sekundy (Poměrně standardní čas)
• Sekvenční snímání - 14,25 s na 9 fotografií, tedy 0,63 fps (Sekvenční snímání fotoaparátu patří k těm pomalejším. Fotografie jsou ale okamžitě ukládány na kartu, takže můžete snímat až do jejího zaplnění)
• Rychlé sekvenční snímání - 0,75 s na 12 fotografií, tedy 16 fps (Zmáčknete spoušť a během 0,75 sekundy se pořídí 12 fotografií v rozlišení VGA nebo 2 megapixely)

Rychlostí mě tedy BenQ DC E1000 opravdu zklamal. Výsledky jsou hluboce podprůměrné, chtělo by to rychlejší procesor a především odstranit nesmyslné prodlevy. Vždyť pokud chcete pořizovat fotografii jednu za druhou (ručně s namáčknutím, vyfocením, prohlédnutím), pak jste schopni pořídit snímek zhruba co čtyři sekundy. Přitom zobrazení fotografie trvá pouze jednu sekundu a zbývající tři sekundy jdou na vrub ostření, prodlevám fotografa a zbytečným chvílím, kdy se nic neděje.

Dále mě příliš nenadchla stabilita vnitřního firmware. Za celou recenzi se mi asi čtyřikrát stalo, že fotoaparát kompletně zatuhnul (při přechodu z prohlížecího módu do fotografického). Protože zde však pochopitelně není žádné Ctrl+Alt+Delete, zkusil jsem jej vypnout. Ani to nepomohlo a fotoaparát prostě nereagoval. Nezbývalo nic jiného než vytáhnout akumulátor a vrátit jej zpátky. Celkově mi přišlo, že jsem musel akumulátor kvůli různým chybám vytahovat nějak příliš často. Očividně je něco nekalého ve firmware fotoaparátu.

Optický a digitální zoom

Pouze 3× násobný optický zoom moc možností neposkytuje. Jeho rozsah je pro tyto objektivy typický a to od 35,1 mm do 105,3 mm. Proti takto zvolenému rozsahu nic nemám, kdyby byl objektiv širokoúhlejší, silně by bylo limitováno maximální přiblížení (teoreticky: při 28mm objektivu by byla maximální ohnisková vzdálenost 84 mm a to už by bylo příliš málo), naopak delší základní ohnisko by zbytečně znemožňovalo pojmout do fotografie vysoké objekty či větší skupinky lidí a maximální přiblížení by nebylo o moc lepší.
Ohnisko 35 mm nenabízí právě nejširší úhel pohledu, jen kolem 63°. V této třídě jde o standardní hodnotu. Trochu mě zaráží nižší barevnost fotografie, ale tento problém se týkal fotoaparátu obecně. Téměř všechny fotografie mají poněkud slabší barvy.
Je dobře vidět, že 3× násobný optický zoom toho mnoho nezmůže. Značka uprostřed se zase příliš nezvětšila a stále je jen malinkou plochou na fotografii.
Malý rozsah objektivu se snaží trochu eliminovat až 4× násobný digitální zoom. Je však jasné, že digitální cestou se už toho mnoho nezmůže. Fotografie je znatelně rozmazaná, detaily se ztrácí, postavička na značce však vypadá stále poměrně dobře. Rozmazání působí jako anti-aliasing (vyhlazování) a tak vypadá trochu lépe než na verzi bez digitálního zoomu. Obecně však digitální zoom nelze doporučit, možná maximálně tak do 2× násobku.

Protisvětlo

Focení v protisvětle je disciplínou, kde BenQ DC E1000 přinese poměrně slušné výsledky. Dynamický rozsah je samozřejmě problém jako vždy a odnesete si buď přepálenou oblohu nebo podpálenou zem, případně obojí jako na následující ukázce.
Expozičně takovou fotografii mnoho fotoaparátů zvládne jen těžko o mnoho lépe. Potěší však naprostá absence odlesků objektivu. Prakticky na žádné z fotografií pořízených v protisvětle jsem nic takového nenašel a nejhůř se vytvářel lehoučký odlesk kolem slunce, ale ten byl díky své pozici i barvě snadno zaměnitelný za jasný sluneční svit a nijak zvlášť nerušil.

Noční scéna

Možnosti manuálních nastavení expozice a zejména nejdelší čas závěrky 8 sekund dělají z modelu E1000 překvapivě dobrý fotoaparát pro pořizování nočních fotografií. Chvíli si budete muset zvyknout na stativový závit umístěný na levé straně, ale jinak by neměly být větší problémy.
Vyskytuje se snad jen jeden a tím je opět vyvážení bílé. Fotoaparát má tendenci silně všechno barvit do žluta, doporučuji tedy manuálně nastavit vyvážení bílé na žárovku, ať se objeví také i jiné barvy světel (modrá obloha, neony,...). Fotografiím chybí trochu vyšší kontrast.

Standardní scéna

U scény šenovských mlýnů vylezla vinětace, která má však dále tendenci klesat a nikoli stoupat. Opět se objevují roztodivné časy expozice. Na to, že byla použita citlivost ISO 50, mě trochu zklamala úroveň šumu. Vypozoroval jsem však, že ISO 100 podává co se týče šumu o něco lepší výsledky, takže pak by byla fotografie možná ještě trochu kvalitnější.