BenQ DC E1000: dostojí svým předpokladům?

Dále se můžete podívat na několik doprovodných snímků, ze kterých můžete vytušit možnosti fotoaparátu a obrazovou kvalitu.
Na této fotografii zvolila automatika poměrně krátkou expozici a snímek je poměrně tmavý. Co se týče šumu, tak obloha je na tom poměrně dobře, budova trochu hůře. Inu, ISO 100 podává lepší výsledky než ISO 50.
Tento snímek se automatice podařil. Šum není téměř vidět, fotografie má solidní barvy a úroveň detailů je rovněž celkem dobrá.
Je s podivem, že i přes použití krátkého ohniska a vysoké clony mohlo dojít k tak vysokému rozmazání pozadí. Toto je asi nejbližší makro, k jakému se dá s testovaným fotoaparátem přiblížit - kolem 10 centimetrů. Blíže už jít nemůžete.
Zde byla zvolena docela krátká expozice, což se projevilo mírným podexponováním fotografie. Kolem ostrých hran budov si můžete všimnout chromatickou aberaci a nafialovělé světlejší okraje.
Dlouhé ohnisko a co nejnižší clona mají za výsledek slušné rozostření pozadí, která pěkně vytáhlo přední trs trávy z fotografie.
Zde se automatice podařilo správně vyvážit bílou, světlo vydávané žárovkou je na fotografii v podstatě bílé. Fotografie tedy není ani výrazně do žluta a ani studenost barev není na žárovku přehnané.
I zde jsem se pokoušel o co největší rozmazání pozadí, ale rozměry lampy mi to nedovolily. Aby se mi vešla celá na fotografii, musel jsem být poměrně daleko, takže se hloubka ostrosti o něco prodloužila. Osobně nemám k fotografii výhrady.
Ačkoli BenQ DC E1000 je na makra poměrně nešikovný fotoaparát, s trochou štěstí se vám mohou podařit i vcelku slušené snímky. Když se smíříte s tím, že na méně než zhruba 9 centimetrů nezaostříte a začnete tomu přizpůsobovat kompozici, lze si s modelem E1000 docela pěkně pohrát. I tak je škoda, že zde není trochu lepší makro.
Díky 10MPx snímači může nabídnout fotoaparát poměrně mnoho detailů. Pochopitelně, stále by to mohlo být i lepší. I přes nepřízeň počasí a příliš jasnou oblohu se podařilo fotoaparátu dát jí jiný, než úplně bílý nádech. Zde jde vidět trochu zvláštní vyvážení bílé, kdy je celá fotografie laděna do žluta. Kamení je díky svému barevnému charakteru šedé barvy a digitálnímu šumu postiženo typickým problémem zelených a fialových fleků. Ty však na obloze, či vzdálených stromech nejsou téměř patrné.
Z mnoha pokusů dopadla tato fotografie asi nejlépe, obloha si krásně zachovává svou barvu, ve tmavších stínech budovy je pořád patrná kresba. Nejedná se o výrazné podpaly, i když by to mohlo být lepší. Šum na obloze je ve tmavších místech trochu patrnější, nicméně stále patří k tomu lepšímu. Na této fotografii jsou patrné chromatické vady na rozhraní budovy a oblohy (zejména v levé části), kde klesající linie jdou výrazněji do modra, stoupající naopak do žluta. Na této fotografii to nedosahuje tak výrazných rozměrů, ale na některých jiných z téhož místa je chromatická aberace mnohem výraznější.
Menší hrátky se světlem. Zde automatika vyvážila bílou poměrně dobře. Úroveň detailů je vyhovující, stejně jako u šumu (s ohledem na velikost snímače, rozlišení, zvolenou citlivost a osvětlení). Spíše než jasové rozdíly jsou zde patrné ty barevné.
Poslední hrátky s obrazem. Přemluvit fotoaparát k zaostření na kapky není až tak těžké (nechcete-li na ně ostřit, stačí jít blíže a fotoaparát zaostří na budovy vzadu).