BenQ DC T800: dotykový displej levně

Autofokus, ostření

Překvapením je, že model T800 nabídne vedle automatického zaostřování také manuální možnost ostření. Při jeho zapnutí se objeví uprostřed obrazu rámeček, který však není nijak jinak upraven (rozuměj zvětšen obraz v něm). Až po kliknutí na něj se dostanete do módu ostření, kdy se celý obraz zazoomuje (rámeček tak postrádá větší smysl). Lze ostřit dotykem na šipky, případně kliknutím na posuvník. Bohužel i ten funguje jako obdoba tlačítek. Kdybyste se třeba v daném případě dotkli místa kolem 0,6 metru, posuvník by se začal pohybovat tímto směrem. Dotykový displej si přímo říká o to, aby se jedním stiskem dala tato vzdálenost navolit a šlo by tak o nejrychlejší ruční ostření, jaké by bylo možné. Škoda, že BenQ tuto velkou šanci zahodil.
Autofokus ostří pomalu a často vám bude připadat, že neostří vůbec. Mohou za to poměrně velké vzdálenosti, které je nutno mít od objektu. Ač výrobce udává v základním režimu bez zoomu celých 40 centimetrů, osobně jsem se byl schopen jen vyjímečně dostat lehce pod 50 cm. Naopak docela často jsem potřeboval i kolem 60 centimetrů.

Je však skutečně velmi zvláštní, řekl bych až divné, že mnohokrát nabídne plné přiblížení kratší vzdálenost ostření. Při focení testovacího obrazce jsem byl schopen dostat se na 49 cm bez zoomu a 53 cm se zoomem, ale při praktickém focení to bylo spíše 60 cm bez zoomu a jen 55 cm se zoomem. Vskutku podivné. Makro také příliš nepotěší. Výrobce uvádí 15 centimetrů a v praxi jsem se na ni také přibližně dostal. Povedlo se mi zaostřit ze zhruba 14 centimetrů. V makro režimu navíc není k dispozici optický zoom, ale pouze digitální. V oblasti ostření, s výjimkou plného zoomu, fotoaparát propadá jak rychlostí, tak vzdálenostmi nutnými na odstup.

Makro režim

Jak již bylo řečeno, makro skutečně není výsadou fotoaparátu BenQ DC T800. Minimální vzdálenosti kolem 15 centimetrů jsou příliš vysoké a znemožňují jakékoli detailní fotografie (ledaže byste fotili detaily zaoceánského parníku). Ostření vám bude přinášet problémy v podobě neustálého couvání. Když však najdete tu správnou vzdálenost, fotoaparát bude trochu déle ostřit, až se mu to nakonec povede.
Na fotografii lze velmi dobře vidět, jak moc daleko jsem musel být - tolik prázdného místa kolem kleští jsem ještě nikdy nemusel mít. Na makra si tento fotoaparát nekupujte.

Nastavení expozice - automatika

Ve stylovém fotoaparátu vcelku pochopitelně chybí manuální možnosti nastavení expozice. Takový fotoaparát není určen pro náročné focení, ale spíše pořizování momentek z rušného života. Je zde možná pouze kompenzace v rozmezí -2 EV po +2 EV po krocích 1/3 EV. V případě, že je zapnut blesk, upravuje tato hodnota intenzitu blesku, časy zůstávají neměnné.

Automatika v BenQ DC T800 je asi první, která má častěji tendenci snímky lehce přeexponovávat než naopak. Nelze ji příliš hanit, neboť se přiměřeně řídí "vlastním rozumem" stejně jako pokyny fotografa. Na namíření fotoaparátu do světla reaguje rozumným přicloněním. Fotograf může vždy dobře tušit, jak fotografie expozičně přibližně dopadne. LCD displej má možnosti nastavení jasu od +1 po +7, měl jsem nejčastěji nastaveno +4 nebo +5 a expozice snímku odpovídala tomu, co bylo zobrazeno na displeji.

Stabilizace obrazu

Bohužel stabilizace obrazu si cestu do modelu T800 nenašla. Je zde pouze elektronická stabilizace Super Shake Free (S.S.F). Jak již bylo řečeno v první kapitole, nic by se nestalo, kdyby zde vůbec nebyla. Spíše fotoaparátu škodí. Dokáže nastavit citlivost až ISO 2000 a upřímně řečeno, už ISO 400 je pro praxi naprosto nepoužitelné. ISO 2000 je pak naprosto mimo.

Myslím, že následující fotografie hovoří za vše. První byla pořízena za klasických podmínek, bohužel díky nejdelší expozici 1/4 s v běžných režimech byl tedy použit mírně kratší čas 1/4 s (standardně používám v tomto testu 1/2,5 s), citlivost ISO 200 zůstala a clona F5,2 se také příliš nevymyká. Ohnisko bylo použito nejdelší možné, tedy 112,5 mm na vzdálenost asi 3 metrů. Druhý snímek je se zapnutou stabilizací S.S.F (1/30s, ISO 2000).

stabilizace vypnuta, ISO 200

stabilizace zapnuta, ISO 2000

Po počátečním zděšení už asi chápete, proč by se BenQ technologií S.S.F neměl nikde chlubit. Už na ISO 200 je obrazová kvalita velmi špatná, na ISO 2000 mírně řečeno příšerná. Dále přikládám jednu fotografii za běžného denního světla při použití citlivosti ISO 1600 - nebylo to nutné, ale chtěl jsem to zkusit. Je dobře vidět, že ani zmenšení na rozlišení 500×375 pixelů nic nezakrylo a fotografie je i v tomto miniaturním rozlišení naprosto nepoužitelná. Dále fotografie mají při těchto vysokých citlivostech tmavý levý okraj včetně fialového pruhu.

Expoziční a fotografické režimy

Fotograf dostává k dispozici 12 scénických režimů, mezi nimiž je však jeden mód stabilizace a dále pořizování videí a hlasové poznámky. Takže jich zbývá 9. To je překvapivě nízké číslo, když si vzpomenu na model E1000, který jich měl 24. Nabídka je tedy taková (popisky jsou uvedeny z fotoaparátu):

• Auto režim - Lze používat pro fotografování za většiny podmínek
• Noční záběr - Používá nízkou rychlost závěrky pro lepší noční záběry. Použijte stativ / držte bez otřesů
• Nahrávání videa - Slouží k nahrávání videa a zvuku
• Nahrávání hlasu - Nabízí neomezenou délku nahrávání hlasu
• Krajina - Nastaví ostření na nekonečno a sníží clonu pro maximální hloubku pohledu při snímání krajiny ve dne
• Květina - Používá režim makro pro zvýraznění čar a sytost pro zvýraznění detailů květin
• Portrét - přiblíží objekt tak, aby byly zvýrazněny přirozené pleťové tóny a zároveň rozostří pozadí
• Sníh - Zvýšením kontrastu zdůrazňuje texturu a vrstvy sněhu
• Sport - Používá vyšší rychlost závěrky pro fotografování objektů v pohybu
• S.S.F - Zvýšením hodnoty ISO zabraňuje rozmazaným snímkům způsobeným otřesy
• Potraviny - Umožňuje zblízka fotografovat potraviny v sytých barvách
• Kompozitní snímek - Přidá snímek pro vytvoření efektu fotonálepky (orámuje fotografii nějakým "vtipným" rámečkem)

Videosekvence

Celkem je k dispozici až 6 různých módů pořizování videa, avšak co se videonahrávek týče, fotoaparát bohužel nelze označit za nějakého přeborníka. Videa jsou ukládána v Xvid kompresi, takže zabírají velmi málo kapacity. Trochu se to projevuje na kvalitě obrazu, nicméně vzhledem k nízkému bitrate je výsledek dobrý.
Problémem jsou silné skoky clony při změně světlených podmínek. Nejsou to žádné plynulé přechody nebo jemné skoky ale poměrně silná a náhlá ztmavení obrazu. Fotoaparát sice umožňuje při natáčení používat optický zoom, ale v ten moment se vypne zvuk (doprovázeno lupancem) a znovu se obnoví, až přestanete upravovat ohniskovou vzdálenost. K dispozici jsou pak tyto možnosti natáčení:

• 640×480 / 30 fps - viditelná komprese, ale jinak akceptovatelná kvalita (cca 350 kB/s)
• 640×480 / 15 fps - dosti sekané (cca 200 kB/s)
• 640×352 / 30 fps - akceptovatelná kvalita (cca 250 kB/s)
• 640×352 / 15 fps - dosti sekané (cca 150 kB/s)
• 320×240 / 30 fps - akceptovatelná kvalita, malé rozlišení (cca 100 kB/s)
• 320×240 / 15 fps - dosti sekané (cca 50 kB/s)

Všechna videa s 15 fps na mě působila, že mají trochu silnější kompresi, ale to bylo nejspíše dáno sekaností obrazu (při déle zobrazeném snímku si člověk lépe všimne čtverců video komprese). Výrazně doporučuji točit videa s frekvencí 30 snímků za sekundu.

Jako ukázku vám nabízím ke stažení dva pořízené videoklipy. První má 22 sekund (7,7 MB), druhý pak 31 sekund (10,6 MB). Můžete si všimnout vypadávajícího zvuku při zoomování, skokového clonění i ostření při změně ohniska, které nabídne na chvíli značně rozmazaný obraz, který se ale záhy rychle zaostří.

Fotografování portrétů, blesk

Dále se podíváme, jak si fotoaparát poradí s focením portrétů. Detekce tváří je přítomna a vcelku funguje. Bohužel není nejrychlejší, ve výkonu má své rezervy. Trochu jí dělají problémy nakloněné hlavy. Naproti tomu její natočení vadí méně.
Automatika vyvážila snímek do poměrně studených barev. Osobně jsem však uvítal, že se striktně nedrží pravidla převrácené hodnoty (pro ohnisko 113 mm by měl být volen čas 1/113 s a kratší). Byl zvolen čas 1/40 s při citlivosti ISO 200, což toto pravidlo zcela porušuje, ale v tomto případě to rozhodně není na závadu. Je sice větší pravděpodobnost roztřesené fotografie, ale s jen trochu pevnější rukou není problém 1/40 s při této ohniskové vzdálenosti udržet. Výsledkem je citlivost ISO 200, která sice produkuje už dost silně zašuměný obraz, ale na ISO 400 by to bylo mnohokrát horší. Je znatelné přepálené pozadí (foceno bylo ve stínu).
Snímek dostal mnohem lepší barvy pleti, bohužel blesk je na snímku příliš cítit (jistě by pomohlo snížit jeho sílu). Kratší expozice umožnila, aby pozadí nebylo tak přepálené a konečně získalo alespoň nějakou kresbu. Minimální clona a nejdelší ohnisko se podepsaly na příjemně rozostřeném pozadí.
Pomalé synchro je taková všehochuť. Pleť dostala mnohem více jasu oproti první fotografii, bohužel byl zvolen příliš dlouhý čas 1/25 s. Ten už je docela těžké z ruky jen tak udržet, proto je i tato fotografie již mírně rozostřená. Fotoaparát navolil nižší citlivost ISO 100, šumu to však výrazně neprospělo.

Integrovaný blesk není příliš výkonný, ale stydět se také nemusí. Na nejslabší výkon je dost slabý, ale na rozdíl od nedávno testovaného fotoaparátu BenQ DC E1000 chodbu alespoň trochu osvětlí. Na standardní výkon podává vcelku rozumné výsledky, na nejvyšší výkon je výsledek téměř totožný.

-2 EV

+0 EV

+2 EV