BenQ DC T800: dotykový displej levně

Sférické zkreslení a vinětace

Geometrické zkreslení je očividné v celém rozsahu ohniskových vzdáleností. Na nejširším ohnisku se objevuje klasické soudkovité zkreslení, jeho síla je průměrná. Tedy nic skvělého, ale také nic, zač bych měl fotoaparát kárat. Zato na nejdelším ohnisku se objevuje něco, co bych skutečně nečekal. Místo poduškovitého zkreslení je zde pořád patrné zkreslení soudkovité. Je však méně výrazné než u širokého ohniska. Nemůžu však upřít, že mě to překvapilo.

ohnisko 37,5 mm

ohnisko 112,5 mm

Vinětace je na širokém ohnisku poměrně výrazná, platí to zejména pro dolní rohy. Na nejdelším ohnisku se rohy srovnávají a jejich ztmavení je přijatelné, trochu hůře jsou na tom levé rohy.

Digitální šum

CCD snímač s úhlopříčkou 1/2,5" a rozlišením 8 megapixelů je poměrně typická záležitost v kategorii malých kompaktů. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se BenQ s problémem malého čipu a velkého rozlišení popral. V kapitole o stabilizaci jsme si již ukázali, že na tom fotoaparát není dvakrát dobře. Fotoaparát nabízí citlivosti ISO 100, 200, 400, 800 a ISO 1600, ale automatika nastavuje citlivosti i mimo tyto hodnoty. Při dostatku světla zvolí i ISO 80, v zapnutém režimu S.S.F a nedostatku světla pak může volit až ISO 2000. Podívejme se na CD disk, který obsahuje velké plochy i detaily tvořené malými písmeny. Protože makro režim dovoluje ostřit až od 15 centimetrů, musel jsem být tentokrát o kousek dále a obrázky jsou méně detailní.

ISO 100

ISO 200

ISO 400

ISO 800

ISO 1600

Když jsem viděl tyto fotografie, naprosto jsem se zhrozil. To co BenQ DC T800 předvádí na ISO 100 bych čekal spíše u čtyřnásobné citlivosti. Je zde znatelný jak barevný, tak jasový šum, snímky jsou poměrně ostré. Už ISO 200 začíná výrazně žehlit obrázky a snižovat tak vysoké hodnoty šumu. Písmena jsou už rozpitá, detaily se ztrácí. ISO 200 je ještě jakž takž použitelné pro fotografie, pokud je výrazně zmenšíte. Na vytištění je dobré jen ISO 100, u ISO 200 leda v černobílém provedení, kdy se zakryje barevný šum a nutností je také zmenšit fotografii, ať získá trochu ostrosti. Stabilizace vyšší citlivostí u modelu T800 postrádá jakýkoli smysl, buď si roztřesete snímky dlouhým časem nebo je rozmažete vyšší citlivostí. Snímky budou rozmazané tak či tak, na ISO 200 a výše však budou navíc flekaté.

ISO 400 je jak přejeté žehličkou. Občas se vyskytne výrazně tmavší pixel, ale jinak jsou to jenom rozpité fleky. Písmena už nejdou téměř přečíst. U ISO 800 začínají fleky přebírat vládu nad skutečným obrazem, písmena nejdou přečíst a co víc, pomalu ani nejde tušit, že tam nějaká byla. Všechno se velmi silně rozpilo. Fotoaparát končí u ISO 1600. Zde už fialová barva šumu nadobro přebrala moc nad užitečným signálem. Nelze přečíst ani velká červená písmena, detaily nejsou žádné, šum vysoký.

Dále se podíváme na snímky bílé plochy (z horního levého okraje fotografie).

ISO 100	ISO 200
ISO 400	ISO 800
ISO 1600

Ani ISO 100 neposkytuje příliš pěknou plochu. Barevný šum je ještě v normě, objevují se však výrazně tmavší či naopak světlejší pixely. ISO 200 přidává barevný šum, fotografie je již více barevná než šedivá, tmavé pixely jsou očividně rozpité a již nejsou tak ostré jako u ISO 100. ISO 400 je jak by bylo ISO 200 rozpito ve vodě. Přehlídka pokračuje dále citlivostí ISO 800, která přidává výraznou barevnost. Mám dojem že se dívám na duhu upravenou mozaikovým filtrem ve Photoshopu a ne na fotografii bílého papíru. ISO 1600 přidalo ještě více barevnosti.

Trochu překvapí pohled na graf průběhu šumu. Když se však podíváme na to, jak jednotlivé citlivostí rozpíjí obraz, je výsledek vcelku pochopitelný. Jasově se jednotlivé pixely neliší, zkuste si obrázky převést do stupnice šedi. Objeví se velké šedivé shluky pixelů a rozdíly mezi jednotlivými pixely budou malé (algoritmus počítá rozdíly jasů mezi bezprostředně sousedícími pixely). Proto tak nízké hodnoty.
Pokud chcete alespoň trochu dobré fotografie, natvrdo nastavte ve fotoaparátu ISO 100. Pokud nebude stačit světlo, raději to vzdejte, nemá to smysl. Co se nevyfotí na ISO 100 a nižší, nevypadá dobře. To je také důvod, proč bych existenci režimu S.S.F na místě výrobce raději zamlčel. Kvalita obrazu je bohužel výrazně podprůměrná a to často i na nejnižší citlivost ISO 100. Velká škoda.

Vyvážení bílé

Naopak vyvažování bílé pracovalo poměrně dobře. Neměl jsem pocit, že by fotografie měla mít jiné barvy, než ve skutečnosti měla. Občas se vyskytly trochu chladnější fotografie (portrét), ale jinak měly vždy fotografie ty správné odstíny.

automatické	denní světlo
stín	žárovka
zářivka	manuální

Pokud by fotograf měl pocit, že i přesto fotoaparát barvy špatně vyvažuje, má k dispozici i manuální vyvážení. To je chvályhodné. Jinak je nabídka režimů poměrně chudá. Kromě automatiky je tu už jen denní světlo, stín, žárovka a zářivka. Jsou to ale ty nejdůležitější.

Měření rychlosti

Po stránce rychlosti fotoaparát vůbec nepotěší. Je to patrně nejpomalejší fotoaparát, který jsem doposud testoval. Dlouho nabíhá, ostření je pomalé, mezi režimy jsou velmi dlouhé a zbytečné prodlevy. Například při prohlížení fotografie začne přibližování fungovat až po více než třech sekundách. Ani další, standardně měřené časy nejsou vůbec nízké, posuďte sami.

• První snímek - 6,0 sekundy (Fotoaparát velmi dlouho najíždí, chvíli trvá také než se po naběhnutí obrazu objeví ikonky fotografických nastavení. Poté lze zmáčknout spoušť, ale ostření trvá dlouho a tak celý proces zabere 6 sekund)
• Snímek bez namáčknutí - 1,35 - 1,4 sekundy (Velmi dlouhé ostření a prodleva spouště se podepisují na poměrně dlouhém času těsně pod 1,4 sekundy. V makro režimu je možno dokonce snímek nepořídit vůbec, pokud totiž fotoaparát nezaostří, snímek se nevyfotí)
• Snímek s namáčknutím - cca 0,2 sekundy (Fotoaparát patrně kamufluje horší odezvu na spoušť předčasným přehráním zvuku vyfocení. Ten se totiž ozve hned po zmáčknutí, ale fotografie je pořízena až po zhruba 0,2 sekundy)
• Přezoomování - 1,1 sekundy (Přezoomování je naopak velmi rychlé, na druhém konci rozsahu ohnisek jste téměř okamžitě)
• Sekvenční snímání - 21,15 sekundy na 9 snímků, tedy 0,43 fps (Sekvenční snímání patří mezi nejpomalejší, jeden snímek je pořízen za 2,35 sekundy)
• Expoziční bracketing - 6,3 sekundy, 3 snímky (Taktéž jako v předchozím případě, na každý snímek potřebuje fotoaparát více než dvě sekundy)

Je velká škoda, že samotná práce fotoaparátu je tak pomalá, když nabízí velmi rychlé ovládání pomocí dotykového LCD displeje. Co dohání rychlým nastavováním, ztrácí při samotném focení a to je bohužel špatné. Při ručním co nejrychlejším focení se dostanete asi na čas 4,5 sekundy na snímek (z toho 1 sekundu trvá náhled na pořízený snímek, jenž se ale dá naštěstí vypnout úplně).

Optický a digitální zoom

BenQ DC T800 nabízí pouze 3× násobný zoom. Ten má rozsah spíše do daleka, začíná až na 37,5 mm, končí na 112,5 mm. Možnosti pak doplňuje 4× násobný digitální zoom. Ten je výhradně skokový (pouze 1×, 2×, 3× a 4× přiblížení, nic mezi tím), což se nepříjemně projevuje ve videích. Nejprve přibližujete plynule, ale jakmile narazíte na digitální zoom, obraz se najednou zvětší, což nepůsobí ani trochu přirozeně. Naštěstí u videí je to ošetřeno tím, že pro digitální zoom musíte tlačítko přiblížení znovu zmáčknout.
Ohnisko 37,5 mm se projevuje v malém úhlu záběru. Většina fotoaparátů má širší základní ohnisko a tak pokryjí podstatně větší část areálu mateřské školky.
Trojnásobný optický zoom logicky až tak moc obraz nepřiblíží. Značka je pořád poměrně nepatrným prvkem na fotografii. Od malého ohniska ale nelze čekat více. Na pomoc může přispěchat ještě 4× násobný optický zoom.
S malým rozlišením vypadá snímek dobře, ale v detailním náhledu je vidět už u 2× násobného digitálního přiblížení ztráta detailů. Raději zůstaňte pouze u optického zoomu.

Protisvětlo

Co se týče focení v protisvětle, je na tom BenQ DC T800 průměrně. Většinou jsou fotografie prosté odlesků, případně jsou slabší. Na této fotografii se mi podařilo dostat plošně velké, ale slabší odlesky. Ty mají oranžovou a červenou barvu, kolem slunce jsou pak fialové. Typické modré a zelené odlesky se mi po dobu testování pořídit nepodařilo, ale ve dnech testování bývalo spíše škaredě.

Noční scéna

Na automatické režimy se vám mnoho nočních fotografií nepodaří. Jednak jste limitování časem 1/4 sekundy, jedna automatika bude volit spíše vyšší citlivosti ISO (pokud náhodou nenastavíte nízké ISO natvrdo) a dostanete výrazně zašuměné fotografie. Naštěstí je k dispozici noční režim, který nabízí délku expozice až 8 sekund a navíc často volí citlivost ISO 100, která zajistí ještě poměrně slušné fotografie prosté silného šumu. Občas zvolí i ISO 200 a to už je pak na obrazové kvalitě znát.

Standardní scéna

Tentokrát jsem jako standardní scénu výjimečně zvolil budovu starého dolu. Fotoaparát použil citlivost ISO 80, což se dobře projevilo na poměrně nízkém šumu, bohužel úroveň detailů je spíše horší. Fotografie v detailním náhledu působí rozpitě.