BenQ GH600 a GH700: levné překvapení

Oba fotoaparáty mají 1/2,3" snímač s rozlišením 16 megapixelů. Pixelová hustota je tedy velmi vysokých cca 56 MPx/cm2, což většinou znamená i vysokou míru šumu. Model GH600 je vybaven klasickým snímačem typu CCD, u GH700 pak najdeme CMOS s BSI technologií. Nyní se podíváme, jak si oba modely stojí v otázce digitálního šumu.

Na nejnižší citlivosti dává mnohem lepší obraz CMOS verze GH700, a to i přesto, že její nejnižší ISO je 160, zatímco GH600 má ISO 100. Tam je kresba hodně rozpitá, zbytečně přeostřená a linie se hodně třepí. Naproti tomu GH700 má podstatně celistvější linie bez doostřování a tedy i bez třepení.

Situace se v podstatě opakuje. GH600 silně odšumuje a patlá obraz, GH700 dává solidní detaily, ostrost spíše průměrná.

Při citlivosti ISO 400 už CCD verze GH600 ztrácí detaily, výrazně se rozmývá a červená ztrácí saturaci. Snímek z GH700 už je sice také viditelně odšuměný (prolisy disku v podstatě neexistují), ale základní výraznější linie jsou i nadále patrné. Lepší je i zachování barev.

ISO 800 je zvláštní přehlídkou patlání a doostřování s potlačenými barvami. GH700 při téže citlivosti ztrácí slabší detaily, ty silnější jsou i nadále dobře patrné, aniž by bylo nutné je příliš přeostřovat. Ani zde ale nečekejte nějak dobrý obraz.

Citlivost ISO 1600 je u GH600 v podstatě nepoužitelná, barvy jsou velmi slabé, detaily v podstatě zmizely. GH700 lépe pracuje s barvami, ale detaily už nejsou o moc lepší než u CCD modelu. V tomhle jsou už oba přístroje téměř k ničemu.

Při citlivosti ISO 3200 se kvalita obrazu opět výrazně mění. GH600 je bez barev a detailů, GH700 zachová nejen lepší detaily, ale znatelně lepší jsou i barvy.

U citlivosti ISO 6400 je situace v podstatě podobná. Snímky mají 3 megapixely, GH600 dává v podstatě nepoužitelný obraz, u GH700 je neostrý, ale celistvý s příjemným jasovým šumem a aspoň trochu znatelnými barvičkami. Můžete se podívat i na míru zachování detailů při slabším světle.

GH700 má o něco méně agresivní odšumování, ISO 200 je docela koukatelné. GH600 patlá už při ISO 100. I u dalších citlivostí je na tom GH700 o trochu lépe, byť při ISO 400 a 800 ty rozdíly nejsou až tak výrazné. Od ISO 1600 se ale rozdíly opět výrazně zvětšují. Při těchto citlivostech dává GH600 v podstatě nepoužitelný obraz, který zejména od ISO 3200 chytá velmi výrazně namodralý nádech. Při 3 megapixelech dává GH700 překvapivě krásný lehce zašuměný obraz.

Nyní se podíváme na focení v protisvětle. Zatímco GH600 nabízí jen softwarové HDR z jediného snímku (tedy klasické softwarové prokreslování), GH700 už nabídne expozici tří snímků, které sloučí dohromady. Tedy pravé hardwarové HDR.

Obraz je ve stínech poněkud rozmytý, na bráně lze vidět odlesk objektivu. Chromatická aberace je však minimální.

V HDR režimu je snímek mnohem vyrovnanější. Krajina se netopí tak výrazně ve stínu, nicméně ani to nepomohlo kresbě, která je rozmytá a zejména v rozích opravdu hodně neostrá.

CMOS snímač modelu GH700 má nejnižší citlivost ISO 160. Kvůli tomu ani minimální čas a maximální přiclonění nestačí na odstranění přepalů. Kresba je nevýrazná a neostrá.

Objektiv nekreslil zrovna nejostřeji v horních partiích snímku. Kresba krajiny je znovu výrazně rozmytá.

Hardwarové HDR fotoaparátu BenQ GH700 lépe prosvětlilo krajinu, bohužel se znovu dočkáme silného rozpatlání agresivním odšumováním. BenQ ale občas prosvětlil jasy ještě více, než by byly bez HDR, proto je dobré občas využít mírnou korekci expozice do mínusu.

Tady bylo hodně nepříjemné protisvětlo, což se projevilo na velmi tmavé krajině, která je téměř bez kresby.

I CCD verze GH600 nabízí režim s označením HDR, ale jedná se jen o prosvětlení z jediného snímku. Stíny jsou prosvětleny, ale za cenu velmi výrazného a nepěkného šumu. Potěší absence odlesků objektivu.