Canon CanoScan 5600F: levně na knihy i kinofilmy

Testy skeneru začneme u reflexních předloh, tradiční jedné stránky z časopisu ve formátu A4. Zkoumat budeme barevné podání i míru detailů.

Zde se můžete podívat na výsledek skenování při 300 dpi s automaticky zapnutou funkcí Auto Tone. Výsledek byl k dispozici za 7 sekund co se týče skenování, dalších 5 sekund zabrala příprava pro skenování (zahřívání,...). Jako ukázku tu dávám výsledek naskenovaný pomocí tlačítek na skeneru v PDF se zapnutým rozpoznáním znaků OCR.

Na následujících řádcích vyzkoušíme maximální rozlišení skeneru ve spolupráci s dodávanou aplikací ScanGear. V tabulce uvidíte na hlavní úhlopříčce výřezy z naskenovaných snímků tak, jak je pořídil skener. Sloupce udávající rozlišení skeneru, řádky pak přepočítaná rozlišení. V pravém horním rohu tak jsou výřezy ze snímků pořízených ve velkém rozlišením sníženým na nižší, naopak v levém spodním rohu uvidíte snímky zvětšené z menšího rozlišení na vyšší. Obrázek ve sloupci 600 dpi a řádku 1200 dpi tak byl zvětšen z původního 600dpi rozlišení na výsledných 1200 dpi. Nemělo by se stát, že softwarově zvětšený snímek bude vypadat stejně jako snímek naskenovaný hardwarově ve vyšším rozlišení. Pokud by tomu tak bylo, vyšší rozlišení by bylo zbytečné.

Pokud se pozorně podíváte, detaily zhruba od 1600dpi rozlišení v podstatě nerostou a toto rozlišení tak lze považovat za maximální, které skener zvládne. Pro skenování reflexivních předloh je to nicméně i tak naprostý luxus (téměř 14000 × 19000 pixelů při formátu A4).

Ani zde to nevypadá, že by skener měl nějak výrazně vyšší skutečné rozlišení než cca 1600-2400 dpi. Pak už míra detailů opravdu v podstatě neroste, zlepšuje se pouze hladkost hran, ale ne ostrost a detaily.

V oblasti rychlosti jde dobře vidět, že nejde o model nejvyšších tříd, proti Canonu 9000F je ve vyšších rozlišeních 2-3× pomalejší. Ukládání trvá dlouho, ale to je dáno z velké části mým velmi pomalým pevným diskem.

Skener, přesněji řečeno aplikace k němu dodávané, umí obraz pochopitelně i upravovat a snaží se jej trochu vylepšit. Na následujících ukázkách uvidíte výsledky těchto metod.

Auto Tone, korekce podsvícení a vyblednutí dávají fotografiím mnohem více "života". Doostření se logicky nehodí pro časopisy, protože zvýrazňuje tiskový rastr. Ten se dá účinně potlačit funkcí descreen, pak ale počítejte s trochu slabší ostrostí. Dosti podobně funguje i potlačení šumu.

Pokud jde o rychlost, pak ve všech režimech trvalo zahřívání skeneru zhruba okolo 5 sekund, skenování pak u většiny funkcí 7 sekund. O trochu delší bylo potlačování šumu, větší nárůst ale zažijete u korekcí podsvícení a vyblednutí (plus minus 13 sekund) a nejdéle trvá odstranění rastru.