Canon EOS 1000D: solidní základ

V krabici naleznete fotoaparát s plastovou krytkou bajonetu, objektiv s krytkou přední i zadní čočky, Li-Ion akumulátor, nabíječku včetně přívodního kabelu, USB kabel a AV kabel. V našem balení chybělo CD se softwarem a manuály, dostali jsme však tištěný manuál (v maďarštině :-))

Fotoaparát je napájen Li-Ion akumulátorem LP-E5 s rozumným napětím 7,4 V a dostatečnou kapacitou 1080 mAh. To má dle výrobce při focení bez blesku stačit na 600 snímků, případně na 200 fotografií při zapnutí Live View. Mě se povedlo fotoaparát vybít jen jednou, zhruba 50 snímků bylo s bleskem, podobné množství jsem pořídil s Live View. V rámci toho byly pořízeny i snímky sekvenčním snímáním (zhruba necelá stovka), takže zhruba půlku z toho můžeme odpočítat, sekvenční snímání není náročné na baterie (v poměru k počtu snímků).

Mě se povedlo pořídit necelých 800 snímků, takže když odpočítáme test sekvenčního snímání a budeme předpokládat trochu větší počet fotografií s bleskem, dostaneme se zhruba na 700 snímků na jedno nabití, což je velmi příjemné číslo.

K fotoaparátu je dodáván rozličný software. Jako první přijdete do styku asi s programem EOS Utility, kterým můžete stahovat snímky z fotoaparátu do počítače (a nevynechá ani přenos RAW souborů). S aplikací jsem měl jen jeden menší problém, ale ten se týkal stahování snímků a jejich třídění kvůli recenzi, normální uživatel, který má jen jednu zrcadlovku EOS, s tím nepřijde do styku. Jde o to, že bych čekal dialog potvrzení složky pro stáhnutí fotografií dříve, než se snímky začnou doopravdy stahovat, čímž by se předešlo tomu, abych to nevědomky stahoval úplně někam jinam.

Během downloadu snímků se v menším okně ukazují náhledy, po poslední fotografii se pak spustí aplikace Digital Photo Professional.

Možnosti úpravy RAW snímků sice nejsou úplně nejbohatší, ale pro základní práci postačí. Lze zde aktivovat redukci šumu i opravovat chyby objektivu, velmi dobrou práci odvádí zejména odstraňování chromatické aberace. Zamrzí však, že tlačítko "Zpět" (Undo) se vrací maximálně o jeden krok.

Další aplikací, kterou znají i majitelé kompaktních fotoaparátů Canon, je ZoomBrowser EX. Osobně mi v některých ohledech přijde poněkud těžkopádnou aplikací, zejména co se týče zvětšování náhledů snímků.

Zvětšení jednoho snímku se provede do nového okna. To slouží především k prohlížení, je zde ale jedno editační tlačítko.

Úprav je zde ale málo, každá se otevírá v novém okně a moc tu toho neuděláte. CD-ROM by dále měl obsahovat PhotoStitch pro tvorbu panoramat a Picture Style Editor.

U zrcadlovek hraje prim hledáček a nejinak je tomu i u modelu EOS 1000D. Ten patří k těm trochu menším, ale dobře použitelným. V obrazu lze vidět sedm ostřících bodů, kdy ty, na které byly zaostřeno, zčervenají. Ve spodním řádku se pak ukazuje expoziční paměť (AE lock nebo bracketing), dále stav nabití blesku, synchronizace blesku (resp. uzamčení expozice blesku), následuje korekce expozice blesku, expoziční čas, clona, úroveň expozice, informace o černobílém focení, ISO citlivost, korekce vyvážení bílé, počet snímků, které se ještě vejdou do vnitřního bufferu a stav zaostření.

LCD displej má poněkud malou 2,5" úhlopříčku a klasické rozlišení 230.000 bodů (320×240 pixelů). Obraz tedy nijak zvlášť nevybočuje ze zaběhnutých zvyklostí. Pozorovací úhly jsou dobré, pozorovatelnost na slunci jen průměrná. Protože EOS 1000D nemá stavový displej, jeho funkci zde zastává právě LCD displej.

Ten tedy ukazuje expoziční čas, clonu, v dalším řádku korekci expozice a ISO citlivost. Následuje ikonka motivového programu a vyvážení bílé. Čtvrtý řádek ukazuje režim snímání (např. samospoušť, sekvenční snímání), barevný styl, režim měření expozice a režim ostření. V posledním řádku je stav baterie, kvalita, resp. styl ukládání snímků a v závorce nakonec počet zbývajících fotografií. V plně automatickém je vidět, že lze nastavovat jen samospoušť a kvalitu JPEG komprese (rozlišení a případně snímání do RAW).

V režimu Live View toho na displeji opravdu mnoho není. V podstatě je zde jen spodní řádek s expozičním časem, clonou, korekcí expozice, počtem zbývajících fotografií a ISO citlivostí. Na dalším snímku vidíte nastavování vyvážení bílé.

Po stisknutí tlačítka ISO se objeví tato jednoduchá tabulka, kde se dá pohybovat tlačítky čtyřsměrného ovladače nebo hlavním voličem. Vpravo je pak základní zobrazení hlavního menu fotoaparátu. To je děleno na červená fotografická nastavení, modrá prohlížecí, tři žlutá technická a jedno zelené vlastní menu.

Zde je několik barevných stylů včetně zobrazení jejich nastavení. Rozsah možností je pak vidět na pravé fotografii. Prostor ke hraní zde rozhodně je.

Dále vidíte nastavení prohlížecího režimu a technických nastavení.

Ve třetí záložce je uživatelské C. Fn nastavení, které se skládá z 12 voleb. Jejich přehled je zobrazen ve spodním řádku. Jako poslední je zde vlastní menu, kam si můžete naskládat sami vámi vybrané volby, které jsou tak mnohem rychleji přístupné a nemusíte je tedy lovit v ostatních menu nabídkách. Lze si zvolit i jejich pořadí.

Stiskem tlačítka DISP se dozvíte pár informací o nastavení fotoaparátu. Poslední snímek z menu je věnován nastavení kvality snímků.

V prohlížecím režimu lze zobrazit na stránce maximálně 9 snímků najednou. Přeskakování mezi těmito stránkami je možné pouze hlavním voličem, šipkami se lze pohybovat jen po jedné fotografii. Vpravo je plné zobrazení, kde nahoře vlevo je expoziční čas, následuje clona, vpravo pak číslo složky a souboru. Následuje samotný snímek s blikajícími přepaly a histogram napravo. Dalšími informacemi je fotografický režim, měření expozice, může zde být korekce zábleskové expozice a ISO citlivost.

V dalším řádku je vyvážení bílé, může zde být i zobrazení její korekce, na tomto snímku je ale až nastavení barevného stylu. Třetí řádek ukazuje JPEG kompresi s rozlišením, velikost souboru v MB, barevný prostor může být doplněn o informaci o zámku souboru proti smazání. Poslední řádek ukazuje pořadové číslo snímku s jejich celkovým počtem, datum a čas pořízení.

Při zvětšení snímku téměř všechny informace zmizí, jen se vpravo objeví graf, kde vidíte, jak velký výřez ze snímku vlastně vidíte.