Canon EOS 40D: neúnavný dříč

Digitální zrcadlovku Canon EOS 40D jsme od českého zastoupení společnosti Canon obdrželi spolu s objektivem EF 17−40 mm F4,0 L USM. Jedná se o ryze profesionální objektiv, který dokáže využít vysokého rozlišení desetimegapixelového CMOS čipu fotoaparátu. Předem čtenáře upozorňuji, že recenze se týká fotoaparátu, nikoliv objektivu. Přesto jsme se rozhodli podrobit objektiv standardním testům.

Vzhledem k tomu, že se jedná o ultra širokoúhlý objektiv, který je schopen vykreslit pole plného kinofilmového políčka (full-framového čipu), očekávali jsme výrazné sférické zkreslení. To je sice opravdu na širokém konci zoomu výrazné, vzhledem k reálnému ohnisku 17 mm je však na dobré úrovni. Výsledky vinětace dopadly nad očekávání dobře, protože DSLR vyřízla z celkového obrazového pole jen středovou část s minimální vinětací. Ohnisko 40 mm se nepotýká ani s výrazným zkreslením, ani na něm není znát vinětace, jak se ostatně dalo očekávat.

Rozlišení objektivu dosahuje na 10 Mpix. snímači hodnoty 1800 lph, což je velmi dobrá hodnota.

Na dlouhém konci zoomu dosahuje objektiv 1800−1850 lph, což rovněž nadprůměrný výsledek. Některé objektivy konstruované na FF čipy a kinofilm mají problémy s kresebností při snímání na APS-C čipy.

Z uvedených testů vyplývá, že majitelé kinofilmového objektivu (či fotografové pokukujícím po FF DSLR) se nemusí použití tohoto objektivu na malých snímačích obávat.

Fotografování scén se zdrojem světla v záběru je disciplínou prověřující antireflexní vrstvy objektivu, ale i celkovou konstrukci objektivu a nemalý vliv na výsledek má i digitální čip. Reflexy zpravidla vznikají na vnitřních mechanismech objektivu, způsobují světelný závoj a snižují kontrast fotografie. Použitý objektiv vyniká perfektním přenosem kontrastu. CMOS čip DSLR EOS 40D si poradil se zachycením tohoto kontrastu a jeho převedením do výsledné fotografie.

Z fotografie je patrné, že 40D netrpí takovými nemocemi amatérských zrcadlovek, jako je přelévání světla do stínů a tudíž neschopnost zachytit vysokou hranovou ostrost na kontrastním místě fotografie. V protisvětle jsme v redakci nafotili s EOSem 40D mnoho fotografií, zdaleka nejhůře si fotoaparát s objektivem poradili právě se scénou paneláku v protisvětle a i zde nejsou reflexy nijak výrazné.

Znehodnocení obrazu v důsledku digitálního šumu či negativních důsledků jeho redukce jsou problémem prakticky u každého fotoaparátu. Digitální zrcadlovky se obecně dokáží s tímto neduhem vypořádat lépe díky větším světlocitlivým buňkám a mimo dle některých spekulací i díky vyšším požadavkům na kvalitu při výrobě čipů. Canon EOS 40D vyniká oproti předchůdci novým obrazovým procesorem Digic III a zcela novou architekturou čipu, která díky větším mikro čočkám před jednotlivými buňkami na CMOS čipu dokáže lépe využít dopadající světlo a zvýšit tak odstup signálu od šumu. Pro posouzení zde přikládám testovací fotografii exponovanou fotoaparátem Canon EOS 30D při citlivosti ISO 3200 ZDE. Dle mého názoru je šum 40D oproti starší verzi méně barevný a svým charakterem se více přibližuje zrnitému filmu, než šumícímu digitálu.

Z testovacích fotografií vyplývá, že Canon EOS 40D poskytuje čisté fotografie zcela bez šumu až do citlivosti ISO 200 a i při citlivosti ISO 400 šumí méně, než leckterý digikompakt při ISO 100. Pro disciplíny, ve kterých se hledí na jemné podání barevných přechodů a jemných nuancí jako je např. portrét či akt, doporučuji používat maximálně ISO 800. Od nejvyšších citlivostí ISO 1600 a ISO 3200 vás mnohdy zrazujeme. U EOSu 40D však má jejich použití své opodstatnění.

Canon býval dříve často pranýřován za průměrný výkon automatického vyvážení bílé. S příchodem procesoru Digic III se situace patrně zlepšila, protože při praktickém fotografování s Canonem EOS 40D jsme žádné nežádoucí barevné posuny na snímcích nezaznamenali. Až na jednu fotografii (viz níže).

Fotografie byla exponována odraženým bleskovým světlem ve výtahu osvětleném zelenými zářivkami. Automatika fotoaparátu si s tímto problémem nedokázala poradit, což je však vinou hlavně starého blesku Canon Speedlite 550EX. Nové blesky Canon již předávají fotoaparátu informaci o barvě odraženého světla, tudíž je podobný problém vyloučen. Jste-li tedy vlastníky staršího či neznačkového blesku, doporučuji buďto uživatelské nastavení vyvážené bílé, nastavení teploty chromatičnosti v Kelvinech, nebo snímání do formátu RAW/sRAW.

Při nastavování vyvážení bílé má fotograf k dispozici celkem šest přednastavených šablon, automatiku, uživatelské nastavení a velmi užitečné je rovněž manuální stanovení teploty chromatičnosti v Kelvinech. Na testovacích snímcích je patrné, že podobnou teplotu nastavuje předvolba blesk a denní světlo, stejně tak šablona stín a zataženo, jak vyplývá z jejich povahy.

Digitální zrcadlovky překonávají svou rychlostí odezvy i rychlostí celého systému všechny digikompakty. Z měření sériového snímání je jasné, že Canon EOS 40D nalezne využití i jako reportážní fotoaparát. Počínaje dnešní recenzí byla změněna testovací metodika měření rychlosti fotoaparátů, takže to nyní bude přesnější a výsledky spolu tudíž budou lépe srovnatelné.

Multisegmentové měření Canonu EOS 40D změřilo relativně dlouhý čas a to i přesto, bereme-li v úvahu slabé noční osvětlení. To bylo dáno především tím, že použitý expoziční režim Program usiloval o rovnoměrné tonální zastoupení (histogram ve tvaru Řípu) a exponoval proto fotografii jako světlou, bez tmavých a podexponovaných stínů a bez přepálených světel (mimo lampy). Na výsledné fotografii je tudíž maximum informací. Pokud by fotograf vyžadoval temnou noční fotografii, doporučuji použít zápornou korekci expozice, nebo režim manuál.

Při fotografování standardní scény katedrály sv. Petra a Pavla se obloha bohužel zatáhla, přesto je však na fotografii patrná velmi dobrá rozlišovací schopnost jak objektivu, tak i digitálního čipu. Prakticky každý jednotlivý pixel je perfektně vykreslen. Na linii kostelních věží je patrná linka chromatické vady, která by tam samozřejmě být neměla. Naopak cihlová zeď v popředí je exponována zcela korektně, bez jakékoliv známky výrazného doostření, jak tomu bývá u většiny kompaktních fotoaparátů.