Canon EOS 700D: dotykový hybrid

Starší zrcadlovky Canonu nebyly zrovna vhodné pro "domácí" videosekvence díky absenci pořádného autofokusu. S novými STM objektivy se to mělo změnit a ostatně v našem testu se to potvrdilo. Autofokus se sice nechytá za všech podmínek a občas správnou rovinu ostrosti přejede a vrací se zpátky (někdy dokonce vícekrát), ale pro běžné použití je to dostatečné. Rychlost je solidní a především je ostření opravdu naprosto tiché. K dispozici máte samozřejmě i manuální ostření, které vám dovolí větší kontrolu nad výsledkem.

Maximem zrcadlovky EOS 700D jsou Full HD videosekvence s rozlišením 1920×1080 pixelů při 25 nebo 24 progresivních snímcích za sekundu. Obraz je vcelku detailní, fotoaparát ale nemá moc rád větší kontrasty (zvýrazňuje je, např. tmavou krajinu a světlou oblohu). Rolling shutter efekt patří k těm méně výrazným, což chválím. Clonění je plynulé, ale občas se trochu zapomíná a dohání to, co zameškalo (obraz po zazoomování ztmavne a až po chvíli se rychle dorovná).

Potěší možnost nastavit si expoziční čas i clonu v režimu M (Av a Tv se chovají stejně jako P). To lze provést nejen před natáčením videosekvencí, ale i v průběhu. To se ale děje horním kolečkem s velmi výraznou aretací, takže ve videu jde toto klikání hodně slyšet. ISO citlivost můžete nechat na automatice i manuálu. Zvuk je stereo, venku hodně čistý, v interiéru mi přišel trochu tlumený.

Videosekvence jsou ukládány do formátu MOV a jak je u Canonu zvykem, jejich datový tok je obrovský, jedna sekunda Full HD nebo HD záznamu si vyžádá 6 MB. Můžete se podívat na několik ukázkových videosekvencí. První je venkovní Full HD (40 sekund, 223 MB), druhá pak interiérová (29 sekund, 158 MB). Třetí videosekvence ukazuje průběžnou změnu clony a následně nastavení dlouhého expozičního času ústící v záměrný přepal (24 sekund, 32 MB).

Objektiv disponuje optickou stabilizací, která slibuje 4EV účinek. Na objektivu je přepínač, kterým ji můžete vypnout a zapnout, více režimů tu nenajdete. Testovalo se při přepočtené 88mm ohniskové vzdálenosti s expozičním časem 1/8 sekundy na vzdálenost dvou metrů. Testovaný účinek byl tedy okolo 3,5 EV.

Zhruba v polovině snímků dokázala stabilizace dodat vcelku přiměřeně ostrý obraz. Na druhé polovině se jí to ale nedařilo a výsledky byly jako bez stabilizace (docela kritický je čas 1/60 sekundy, který stabilizaci moc nesedí). Její výkon bych tedy označil jako trochu nepředvídatelný, alespoň co se testovaného kusu týče. Stativ je tedy stále dobrým pomocníkem.

Portréty lze pochopitelně fotit s fázovým ostřením přes hledáček nebo pomocí hybridního ostření v live view režimu. Zde ale není výkon AF systému dostatečný (okolo 1,5 sekundy), takže bych jej raději nepoužíval. Samotná detekce tváří je průměrná, nenadchne, ale rozhodně ani neurazí.

I když 18-55mm F3,5-5,6 STM objektiv není zrovna ideální na portréty, potěší příjemným bokehem. Detaily jsou slušné, můžete se podívat i na snímek v RAWu.

Interní blesk směrné číslo 13 při citlivosti ISO 100, což jej pasuje na jeden z těch silnějších interních blesků, které můžeme u fotoaparátů s výměnnými objektivy najít. Synchronizační čas je průměrných 1/200 sekundy. Najdete tu klasické režimy jako vypnutí, zapnutí, automatiku (blesk i sám vyskakuje), nechybí slow synchro na první nebo druhou lamelu závěrky. Korekce síly blesku může být od -2 EV do +2 EV. Canon EOS 700D disponuje i podporou bezdrátových blesků.

Nepříliš dobrá světelnost objektivu se ale projevila v tom, že blesk toho světla nedodal nějak moc, přestože má poměrně slušné směrné číslo. Blesk vytváří velmi jemný efekt červených očí, který je snadno odstranitelný.