Canon EOS 700D: dotykový hybrid
Nezapomínáme ani na testy digitálních zrcadlovek a dnes se podíváme na Canon EOS 700D vybavený novým setovým objektivem EF-S 18-55mm F3,5-5,6 IS STM. Jak si povede v testu nový styl hybridního ostřícího mechanismu?
Kapitoly článku:
Měření rychlosti
Fotoaparát je vybaven procesorem DIGIC 5 a k testu jsme využili extrémně rychlou SDHC kartu SanDisk Extreme Pro 8 GB s udávanou maximální rychlosti čtení 90 MB/s (v našem testu paměťových karet jsme jí naměřili necelých 74 MB/s).
- První snímek - 0,7 sekundy
- Snímek bez namáčknutí wide - 0,15 až 0,2 sekundy
- Snímek bez namáčknutí tele - 0,2 až 0,25 sekundy (kompletní přeostření do 0,4 sekundy)
- Snímek bez namáčknutí live view - 1,3 až 1,6 sekundy
- Odezva na spoušť - OK
- Prodleva mezi snímky JPEG - 0,25 sekundy (po 4 snímcích stoupá na 0,45 sekundy)
- Prodleva mezi snímky RAW - 0,25 sekundy (po 6 snímcích stoupá na 0,85 sekundy)
- Prodleva mezi snímky RAW+JPEG - 0,25 sekundy (po 2 snímcích stoupá na 0,85 až 1,6 sekundy)
- Sekvenční snímání JPEG - 7,1 fps (po 3 snímcích klesá na 2,1 fps)
- Sekvenční snímání RAW - 4,85 fps (po 6 snímcích klesá na 1,25fps, ukládání 5 sekund)
- Sekvenční snímání RAW+JPEG - 5,0 fps (po 2 snímcích klesá na 0,95 fps, ukládání 5 sekund)
Zatímco náběh je slušný a potěší zejména bleskurychlé ostření, problémem je velmi malý buffer. V RAWu pojme ještě jakž takž akceptovatelných 6 snímků, ale v RAW+JPEG jen dva. U JPEGu jsem sice naměřil jen 4 snímky, ale zde je vysoce pravděpodobné, že šlo problém nějakého nastavení fotoaparátu, které sekvenční snímání zpomalilo. Normálně by buffer měl pojmout 22 JPEGů. Výhodou je však rychlé ukládání a prodlevy mezi snímky jsou do zaplnění bufferu velmi příjemně krátké.
Vyvážení bílé, barvy
Systém vyvažování bílé barvy pracuje poměrně dobře, občas se ale nějaké zásahy hodí. Platí to zejména u zamračeného počasí ve stínu (např. v lese), kdy jsou barvy dost studené. V interiéru nebyly větší problémy a vcelku nelze nic namítat. K čemu mám ale výhrady, a to velké, je zamotaný systém nastavování vlastní barevné teploty podle snímku bílé plochy. Místo toho, aby to šlo udělat nějakým malým výřezem přímo při výběru, musíte nejprve vyfotit snímek bílé plochy (celoplošně, žádný výřez!), pak jít do hlavního menu, kde vyberete tento snímek jako zdrojový, ze kterého se bude ona bílá barva nastavovat a až pak můžete jít do menu vyvážení bílé a toto nově upravené vyvážení použít.
 auto |
 denní světlo (5200 K) |
 stín (7000 K) |
 zataženo (6000 K) |
 wolfram. světlo (3200 K) |
 bílé zářivkové světlo |
 blesk |
 uživatelské nastavení |
Dále tu najdete několik barevných stylů, u kterých lze upravovat ostrost, kontrast, saturaci a tón barvy. U monochromatického nastavení si nelze hrát se saturací a tónem, naopak jsou tu efekty filtrů a tónování jako třeba sépie.
 automaticky |
 standardní |
 portrét |
 krajina |
 neutrální |
 věrný |
 černobílý |
U již vyfocených snímků lze použít kreativní filtry.
 Č/B zrno |
 měkké ostření |
 efekt objektivu rybí oko |
 efekt olejová malba |
 efekt akvarel |
 efekt levného fotoaparátu |
 efekt miniatury |
Optický a digitální zoom
Optický zoom závisí na zvoleném objektivu, v našem případě to byl 3,1× zoom daný 18-55mm STM objektivem.
expoziční čas 1/200 s, clona F9, citlivost ISO 100, ohnisko 18 (29) mm, klikněte pro zvětšení
Úhel záběru je trochu užší než u jiných APS-C snímačů kvůli vyššímu crop faktoru, ale není to velký rozdíl. Objektiv kreslí po celé ploše vyrovnaně, trochu větší detailnost by ale neuškodila.
expoziční čas 1/160 s, clona F8, citlivost ISO 100, ohnisko 55 (82) mm, klikněte pro zvětšení
Přiblížení je tedy standardní jako u všech setových objektivů této kategorie. Kresba je slušná po celé ploše, zde není fotoaparátu co vytýkat.
Protisvětlo
V této části recenze se budeme věnovat náročnému focení v protisvětle.
expoziční čas 1/200 s, clona F8, citlivost ISO 100, ohnisko 18 (29) mm, klikněte pro zvětšení
Zde není s dynamickým rozsahem žádný problém, snímek je exponovaný tak, že jasy se sice přepalují v JPEGu, ale ještě je možné zachránit je v RAWu. Rovněž ze stínů se dá vytáhnout slušná kresba. JPEGy se ve stínech trochu mažou.
expoziční čas 1/250 s, clona F5, citlivost ISO 100, ohnisko 18 (29) mm, klikněte pro zvětšení
HDR ze tří snímků lépe srovnává jasy, obloha je už naprosto bez přepalů, krajina je více prosvětlená. Bohužel je nutné počítat se znatelně sníženou ostrostí a také užším úhlem záběru.
expoziční čas 1/400 s, clona F11, citlivost ISO 100, ohnisko 18 (29) mm, klikněte pro zvětšení
Automatika zde zvolila spíše tmavší expozici, takže z jasů v RAWu toho lze docela dost zachránit. Ve stínech je už kresba o něco slabší jak v JPEGu, tak i v RAWu. Objektiv zde trpí na odlesky.
expoziční čas 1/800 s, clona F9, citlivost ISO 160, ohnisko 18 (29) mm, klikněte pro zvětšení
V JPEGu je práce s jasy nepříliš dobrá. Stíny jsou tmavé, zatímco jasy až moc světlé. Přitom v RAWu můžete dostat do oblohy mnohem více přirozenější modré barvy a i se stíny se dá trochu pracovat. Počítejte však s tím, že vzroste šum.
expoziční čas 1/250 s, clona F10, citlivost ISO 100, ohnisko 18 (29) mm, klikněte pro zvětšení
Silné protisvětlo vytvořilo v JPEGu tmavší stíny (s místy slabší kresbou) a přepaly v obloze.
expoziční čas 1/250 s, clona F10, citlivost ISO 100, ohnisko 18 (29) mm, klikněte pro zvětšení
S korekcí jasů na nejvyšší nastavení se můžete dočkat nižších přepalů v obloze a trochu více prosvětlené krajiny. Tam ale počítejte s lehce nižší ostrostí i sníženou saturací barev. Toto je ukázka, kde vynikne omezený dynamický rozsah čipu. Velkou plochu přepalů v obloze už nezachráníte ani v RAWu, stejně jako prosvětlená kresba ve stínech začne trpět na poměrně vysoký šum.
