Canon IXUS 220 HS: multifunkční Karkulka

Stylový Canon IXUS 220 HS patří zhruba do středu nabídky této stylové řady. Ve velmi tenkém těle schovává 12MPx CMOS BSI čip, který slibuje vysokou citlivost, Full HD video i zpomalené 240fps videosekvence. Objektiv dále nabízí slušný 5× optický zoom od velmi širokoúhlých 24 milimetrů a nechybí ani optická stabilizace, která je u videa dokonce dynamická! Cena je pak 4500 Kč s DPH. Vypadá to, že se máme na co těšit.

K testu nám přišla velmi stylová vínově červená varianta fotoaparátu. Musím uznat, že tato barva fotoaparátu opravdu náramně sluší. Na vlastní oči je ještě desetkrát krásnější než na fotkách. Fotoaparát zaujme velmi tenkou stavbou, má to ale jednu nevýhodu. Pokud fotoaparát pokládáte klasicky nastojato, nemusíte se ani snažit a při nejbližší příležitosti jej převrhnete. Zpracování je až na rohy LCD displeje, které nejsou úplně pevné, velmi dobré. Fotoaparát působí tuhým dojmem. Na to, že je tak tenký, se překvapivě dobře drží.

Objektiv nabídne 5× optický zoom. Začíná na velmi širokoúhlých 24 milimetrech, do záběru se vám tak vejde opravdu mnoho. Maximální ohnisko je pak 120 milimetrů. Potěší velmi dobrá světelnost F2,7 na nejširším ohnisku, to už dnes začíná být raritou. Na nejdelším ohnisku je ale k dispozici F5,9, což je bohužel typický špatný standard dnešních kompaktů. Objektiv nabízí optickou stabilizaci, která je u videosekvencí navíc dynamická.

Nahoře je jen tlačítko pro zapnutí přístroje a spoušť. Ta má příjemný chod, rozumné namáčknutí i domáčknutí. Páčka zoomu je rovněž dobře ovladatelná, zoom je přiměřeně rychlý a přesný. U videosekvencí je kvůli přirozenosti pohybu a hluku zpomalen, na můj vkus možná až moc.

Na zádi je průměrně velký 2,7" LCD displej s klasickým rozlišením 230.400 bodů (320×240 pixelů). Nejde však o žádné ořezávátko, pozorovací úhly jsou velmi dobré, ani z velmi ostrých úhlů nedochází ke ztrátě barev.

Nalevo od displeje je červené tlačítko pro spuštění natáčení videosekvencí. Zpoždění je poněkud delší, fotoaparát totiž nejdřív musí zaostřit. Černé posuvné tlačítko přepíná mezi klasickým režimem focení (+ scénickými režimy) a plnou automatikou. Následuje čtyřsměrný ovladač, který mi přišel trochu utopený. Je sice velký, ale kdyby byl tak o milimetr výše, ovládal by se mnohem lépe. Směrem nahoru se koriguje expozice (skvělé je, že se potvrzuje nejen stiskem tohoto tlačítka podruhé, ale i potvrzovacím tlačítkem FUNC.SET, což u starších Canonů nešlo), vpravo je blesk, dole zobrazení displeje a nalevo makro.

Ani v nejmenším však nechápu, proč je dole tlačítko DISP a zmizela samospoušť. Tu je nutno složitě lovit v menu. Kdyby zde aspoň bylo skvělé quick menu z PowerShotů, dalo by se to snést. Je zde ale typické quick menu IXUSů nelogicky řazené do dvou sloupců. V tomto menu se ale cokoli nastavuje dost složitě. O to horší je, že ta samospoušť je v menu a ne na tlačítku. Ještě štěstí, že samospoušť zůstává aktivní po vyfocení snímku. Při představě, že bych měl po každém snímku aktivovat samospoušť v tomhle menu, mě jímá hrůza. K čemu je tu komu tlačítko DISP?

Uprostřed ovladače je potvrzovací tlačítko FUNC.SET, které slouží také ke vstupu do quick menu. Jak už bylo řečeno, Canon nepoužil vynikající řešení z PowerShotů, kde je vertikální menu s horizontálním výběrem položek. To je snad to nejlepší možné (lepší je snad už jen nastavování pomocí myšlenek :-)) Bohužel IXUSy mají už tradičně velmi nepřehledné dvousloupcové menu, kde to vertikální je sice shodné s PowerShoty, ale jednotlivé volby už nemáte v horizontálním menu, ale v druhém vertikálním, ke kterému se musíte nejprve prokliknout. Nechápu, proč jeden tentýž výrobce dokáže mít v kompaktech jedné řady nejlepší řešení ze všech a ve druhé doslova ergonomický "nesmysl".

Poslední dvě tlačítka slouží ke vstupu do režimu prohlížení snímků a ke vstupu do hlavního menu fotoaparátu, které se už tradičně skládá ze dvou záložek. První je věnována fotografickým nastavením, druhá těm technickým.

Sami vidíte, že fotoaparát je velmi tenký a jeho nestabilitu na jakémkoli povrchu dotváří ještě ten fakt, že spodek je zúžený. Pod malou gumovou krytkou najdete HDMI i USB port.

Napájení má na starosti malý Li-Ion akumulátor, jako paměťové karty lze použít v podstatě jakýkoli typ SD a MMC karet (tedy včetně SDXC).

Displej se standardním rozlišením 230.400 bodů (320×240 pixelů). Zobrazení je pro Canony typické. Je zde stav baterie a volného místa na kartě (jak pro snímky, tak pro videosekvence). Po namáčknutí se zobrazí expoziční čas, clona i citlivost (a to i v automatickém režimu, za což má Canon pochvalu).

Naopak pokárat musím quick menu. Jako už tradičně u IXUSů tu máme dvousloupcové menu, kdy se musíte přepínat mezi levým a pravým sloupcem (v pravém sloupci volíte konkrétní hodnoty). Problém je právě v tom, že v obou menu nabídkách se pohybujete tlačítky nahoru/dolů. Chcete třeba nastavit ISO, takže se šipkami nahoru/dolů dostanete na ISO citlivost, tlačítkem vpravo se dostanete do podmenu a opět tlačítky nahoru/dolů vybíráte citlivost. Vaše prsty tak pořád přeskakují po různých tlačítkách.

Kdo však zkusí ovládání PowerShotů (kompaktů téhož výrobce!), rychle zjistí, jak je toto řešení výrazně pomalejší a špatně ovladatelné. Samo o sobě špatné není, ale proti geniálnímu menu PowerShotů je prostě hrozné. Tam se totiž konkrétní volby vybírají okamžitě tlačítky vpravo/vlevo.

Hlavní menu je děleno na dvě záložky, kde je ta první věnovaná fotografickým nastavením, druhá pak technickým.

Módů prohlížení snímků je několik, my si ukážeme jen dva nejdůležitější. První je celoplošný náhled s číslem snímku a datem. Druhý ukazuje menší náhled s histogramem a plným zobrazením expozičních hodnot. Dále tu najdete i celoplošné zobrazení bez jakýchkoli informací nebo střední náhled se zvětšeným středem ve zobrazení 1:1 pro porovnání ostrosti.

Canon IXUS 220 HS za dané peníze slibuje mnohé. Ovladatelnost je mixem dobrých i horších vlastností, celkově bych ji ale řadil k nadprůměru. V dalších kapitolách se podíváme na praktické výsledky.