Canon IXUS 300 HS: superstylovka i pro náročné

Autofokus nabízí středové ostření, případně rozumnou detekci tváří doplněnou o 9bodové ostření, kdy si automatika vybere buď tvář, pokud ji detekuje, nebo jeden či více ostřících bodů. Tyto body volí většinou správně. Manuální ostření zde nenajdete.

Ostřící vzdálenosti jsou velmi dobré a téměř není rozdíl mezi makro režimem a tím klasickým. Rozdíl je spíše v tom, že klasické ostření na krátké vzdálenosti sice ostří, ale dost neochotně. Zapnutí makra způsobí, že fotoaparát častěji zaostří na blízko. Na nejširším ohnisku je možno ostřit zhruba od 2 až 3 centimetrů, na nejdelším pak z velmi pěkných 23 cm.

Přepočtené zvětšení je téměř v celé první polovině ohniskového rozsahu kolem 0,6, což není pro makro úplně ideální. Se zapnutým makrem se ale při troše štěstí můžete na nejširším ohnisku přiblížit až k 0,9× zvětšení, což je dobrá hodnota. Telemakro také není k zahození, hodnoty kolem 0,4× jsou na delších ohniscích velmi dobré. Díky krátkému ohnisku ale nedosáhnete až takového rozostření pozadí, jaké by se vám mohlo líbit.

Rychlost ostření je slušná. Na delších ohniscích má občas tendenci trochu přeostřovat, což může zdržovat, ale pokud k tomu nedojde, je téměř tak rychlé jako na nejširším ohnisku. Úspěšnost ostření by mohla být i trochu lepší, ale v zásadě také nebyla nejhorší. Občas má trochu problém zaostřit na méně kontrastní krajinu ve dne (třeba do hodně vzdáleného lesa), při focení maker má občas tendenci ostřit za předmět (problém zejména u květin).

Největší zvětšení dosáhnete na nejširším ohnisku se zapnutým makro režimem. Přijatelných výsledků ale dosáhnete v podstatě v celém rozsahu ohnisek.

Mohl jsem jít ke kleštím dostatečně blízko a pomocí nejnižší clony dosáhl velmi krátkého času expozice i rozumně rozmazaného pozadí.

Ačkoli je Canon IXUS 300 HS stylový kompakt, překvapí, že kromě automatiky zde najdete i prioritní režim clony a času. Automatika nabízí klasické způsoby měření expozice, poměrové, celoplošné se zdůrazněným středem a bodové. I poměrové měření mi přišlo na jas středu docela citlivé. Rozsah citlivostí je od ISO 125 do ISO 3200, časy pak mohou být 1/2500 s až 1 sekunda, v režimu priority času pak až velmi slušných 15 sekund. Ve většině ohniskového rozsahu je ale minimum jen 1/1250 sekundy.

Ačkoli hodnoty F2,0-5,3 by napovídaly nadprůměrně dobrou světelnost, její průběh není tak růžový. Do cca 40mm ohniska vyhrává nad svou konkurencí, nicméně pak už rozdíly nejsou příliš výrazné a na svých nejdelších ohniscích patří dokonce k podprůměru. Těsně před nejdelším ohniskem je světelnost dokonce F5,6 a až na nejdelším konci zpátky trochu klesne na příjemnějších F5,3. Za široké ohnisko se tedy zaslouží pochvalu, ale jinak je IXUS 300 HS spíše průměrný přístroj.

Clona je irisová, můžete tedy ovlivňovat hloubku ostrosti. V celém rozsahu ohnisek je maximální clona F8. Do ohniska cca 50 milimetrů tu funguje dokonce i zabudovaný ND filtr, který poněkud vylepšuje negativa plynoucí z velmi dlouhého nejkratšího expozičního čas 1/1250 sekundy v tomto rozsahu. Expozici dokáže stáhnout o 2 EV a ručně (v podstatě přinucením automatiky) je možné jej vyvolat v režimu priority času, kdy nastavíte dostatečně dlouhý čas na to, aby clonění nezvládla irisová clona. V režimu priority clony jej lze získat volbou tak nízké clony, že fotoaparát opět bude muset clonit druhým způsobem. V dalších režimech je ovládání ND filtru plně automatické.

Fotoaparát volí expozici v průměru přijatelně, občas má tendenci trochu přeexponovávat. Problémem je ale náchylnost k přepalům. Tento problém se ale tradičně týká spíše zobrazení LCD displeje, který zobrazuje snad všechno jen trochu světlé jako přepal. Pak vás ani 1 EV do minusu nemusí od falešné indikace přepalů zachránit. V praxi většinou bohatě postačí -1/3 EV.

Nenajdete zde ovládací kolečko, ale pouze posuvný přepínač mezi videosekvencemi, scénickými režimy (včetně prioritních) a mezi plnou automatikou.

Zde vidíte ukázku režimu Efekt miniatury.