Canon IXUS 300 HS: superstylovka i pro náročné

Fotoaparát k nám došel v malé zelené krabici

Uvnitř jsem našel fotoaparát, Li-Ion akumulátor, nabíječku s kabelem, AV kabel, USB kabel. Mělo by zde být i CD a stručný návod, tyto věci ale naše balení neobsahovalo.

Napájení má na starosti Li-Ion akumulátor NB-6L s nízkým napětím 3,7V a průměrnou kapacitou 1000 mAh. Canon udává výdrž na poměrně slabých 250 snímků. Pokud ale fotíte na normální režimy bez různých průběžných ostření a detekcí, vůbec není problém se dostat na 360 až 430 snímků na jedno nabití. A to rozhodně není málo. Ukazatel nabití je navíc konečně docela přesný a poměrně dobře víte, kolik ještě zbývá energie. Dobrý je i čas nabíjení, akumulátor je nabitý za necelé dvě hodiny.

Ke stažení fotografií slouží poměrně příjemná aplikace CameraWindow (na Windows XP je ale velmi těžké ji rozchodit).

Po dokončení nahrávání se spustí aplikace Zoom Browser EX. Doporučuji si trochu pohrát s nastavení zobrazování (Zoom Mode je na první pohled hodně chaotický).

Fotografie lze rozkliknout a podívat se na ně ve větším. Možnosti editace jsou ale mizivé, kromě úprav kontrastu a pár podobných jednoduchých věcí zde není téměř nic

Toto je asi nejrozsáhlejší nabídka editačních možností.

LCD displej má velkou 3,0" úhlopříčku a rozlišení 230.400 bodů. Poměr stran je 16:9, což je fajn pro natáčení videosekvencí a focení širokoúhlých fotografií (viz snímek vpravo), ale pro klasické snímky v poměru 4:3 (vlevo) to vůbec není ideální. Pro fotografie tak zbývá jen něco málo přes 170 tisíc bodů a úhlopříčka takového obrazu je jen něco málo přes 2,4". V podstatě tak jde o nejmenší displej, jaký lze u dnešních kompaktů nalézt. Alespoň se většina ikonek ukryje do černých sloupců po stranách, a tak nepřekáží.

Po namáčknutí spouště se objeví expoziční čas i clona, určitě lze ocenit i ukazování ISO citlivosti, kterou zvolila automatika. Na pravém snímku vidíte novou formu rychlého menu, které ani zdaleka nedosahuje kvalit toho, které Canon používal u starších fotoaparátů. Má zbytečnou dvousloupcovou formu, která se ovládá poněkud složitě a vyžaduje spoustu přemáčkávání a vracení, než vše potřebné nastavíte. Proč zde není použito klasické menu, jaké měly starší Canony, to opravdu nikdy nepochopím.

Volby na čtyřsměrném ovladači spouští taková menu, jaké vidíte na levém snímku. U videosekvencí je pak zobrazení celoplošné (u HD videosekvencí), nahoře vlevo je pak zbývající čas.

Hlavní menu má klasickou strukturu tak, jak jej u Canonů známe. Je rozděleno na dvě záložky, první se věnuje fotografickým nastavením, druhá pak technickým nastavením.

U videosekvencí je rychlé menu rovněž k dispozici. Při zobrazování vyfocených snímků je možno zvolit několik stylů. Asi nejpoužívanější bude celoplošné zobrazení s omezenými informacemi.

Velmi užitečné je i zobrazení s menším náhledem, který je ale doplněný o histogram a všechna důležitá expoziční nastavení. Třetí možností je trochu větší náhled s detailní ukázkou jedné oblasti ze snímku.

Pokud rychle točíte kolečkem na čtyřsměrném ovladači, náhledy na snímky se seřadí do zmenšeného pásu. Videosekvence se pak rovněž dají zobrazit v prvním a druhém detailním režimu.