Canon PowerShot A1000 IS: ve stínu předchůdce

Původní Canon PowerShot A590 IS, na který se budu v recenzi často dokazovat, byl opravdu parádní kompakt, který nabízel optickou stabilizaci, 4× optický zoom, manuální režimy expozice, možnost použití předsádek, vysokou rychlost a prostě celkově výtečné ovládání. Canon PowerShot A1000 IS je jeho nástupce, který v první řadě přináší větší 10MPx snímač a je schopen natáčet videosekvence v 30 snímcích za sekundu. Bohužel fotoaparát přišel jak o předsádky, tak i o manuální režimy expozice, což je docela velké minus. Koukněme se tedy, jak je model A1000 IS dobrý.

Ve třídě základních kompaktů patří A1000 IS k těm trochu větším, zejména šířka je poněkud výraznější rozměr. Stále se však bez potíží vejde do kdejaké kapsy. Jeho tělo je plastové, takže na první pohled působí dost lacině. Skutečnost je trochu lepší, nicméně přeci jen pocit kvalitně zpracovaného fotoaparátu mít nebudete. Nabízí se ve třech barevných variantách, ty se od sebe ale příliš neliší. Je tu modrá verze, kterou jsme testovali, pak šedá, která vypadá skoro stejně, grip je ale tmavě šedivý a poslední verzí je hnědý model. Ten už má trochu výrazněji odlišnou barvu. Grip není příliš velký, ale přesto se fotoaparát drží bez problémů, do ruky padne dobře.

Přídi dominuje objektiv s výrazným okružím se vzhledem leštěného kovu. Nad ním je optický hledáček, což je v této kategorii už spíše výjimka. Canon tak ještě tuto vymoženost nabízí, nicméně hledáček už tradičně trpí na malé pokrytí. To je totiž sotva 70 %, což je příliš málo. Hledáček je tedy skoro nepoužitelný, protože budete fotit něco úplně jiného, než v něm vidíte. Napravo od něj naleznete integrovaný blesk, nalevo pak pomocnou AF diodu a pod ní malý mikrofon. Barevně oddělený je pak menší grip, který zvětšuje šířku fotoaparátu.

Vraťme se k objektivu. Ten nabídne 4× optický zoom, což je veskrze průměrné číslo. Rozsah ohnisek začíná u 35 mm a končí na 140 mm. Bohužel se tedy nejedná o širokoúhlý objektiv. Potěší však světelností na nejkratším ohnisku, která činí F2,7. Na nejdelším je už F5,6, což radost příliš neudělá. Výhodou je však účinná optická stabilizace obrazu. Zatímco A590 IS mohl využít předsádky, což bylo v jeho třídě něco naprosto neobvyklého, A1000 IS je této vymoženosti bohužel zbaven.

Vrchní část je na pravé straně tvořena barevně odlišným gripem. Na něm naleznete spoušť s příjemným ovládáním a páčku zoomu. Se suchýma rukama nečiní větší problémy, ale jakmile máte jen trochu zpocené prsty, už začíná prst klouzat a zoomuje se docela špatně. Dále je zde velké ovládací kolečko, které má příliš tuhý chod a není kde jej dobře uchytit, protože je docela nízké. I zde trochu vlhčí prsty znamenají silně ztíženou práci, což je velká škoda.

Můžete si všimnout, že fotoaparát nenabízí prioritní režimy ani manuální. To je oproti modelu A590 IS znatelný a nepochopitelný krok zpátky. Z modelu A590 IS tyto režimy dělaly velmi zábavnou hračku, levný fotoaparát pro ty, kteří si rádi hrají. A1000 IS už tak zábavný není. Jedinou možností, jak nastavit ručně čas expozice, je v rychlém menu pod korekcí expozice. Po stisku tlačítka DISP můžete natvrdo zadat čas, ale jen v rozmezí 1-15 sekund. Clona je nastavena na nejnižší hodnotu a ISO citlivost můžete ručně nastavit v rozmezí ISO 80 až ISO 1600. Dále nechybí tlačítko spouštění fotoaparátu, které je silně zapuštěno a bez silného stisku je trochu těžké jej zapnout. Poté zde jen vidíte napsané jméno modelu.

Stejně jako přídi dominoval objektiv, záď tvoří z velké části LCD displej. Na rozměry fotoaparátu má úhlopříčku pouze 2,5" a bohužel směšně nízké rozlišení. Zatímco výrobci již u lepších fotoaparátů pomalu přechází z 230.000 bodů na větší rozlišení, Canon nedošel ani sem. Model A1000 IS má rozlišení pouhopouhých 115.000 bodů (240×160 pixelů). Na tomto rozlišení nemáte sebemenší šanci poznat, zda je snímek ostrý nebo roztřesený. Po každé fotografii tak budete muset pro zjištění vlézt do menu prohlížení a podívat se v detailu. Naštěstí stisknutím tlačítka FUNC. SET při rychlém náhledu se zobrazení fotografie pozdrží a vy si ji můžete lépe prohlédnout. Pozorovací úhly také nepotěší, poměrně brzy dochází k inverzi barev.

Nad LCD displejem je optický hledáček. Jak jsem již říkal, jeho velkým problémem je velmi malé zhruba 70% pokrytí. To je málo. Vedle hledáčku jsou pak dvě diody signalizující provoz fotoaparátu. Celá pravá strana je pak zasvěcena hlavním ovládacím prvkům.

Seshora zde najdeme reproduktor a napravo od něj tlačítko pro vstup do prohlížecího režimu. Bohužel je poněkud zapuštěno, a tak se hůře mačká. Pro vyjetí z tohoto režimu lze zmáčknout opětovně toto tlačítko nebo namáčknout spoušť. Obvykle v tomto případě spoušť pracuje skutečně jen jako "únikové tlačítko", zde však nejen zruší režim prohlížení, ale okamžitě také začne ostřit. Takové chování je dobré pro ty, kteří jen zmáčknout spoušť a čekají. Nicméně ti, kteří jsou zvyklý na namačkávání, budou touto vlastností frustrováni. Musíte počkat, až fotoaparát někam zaostří (vzhledem k tomu, že v režimu prohlížení míří fotoaparát často k zemi, tak zaostří zem), a až pozná, že se nebude nic exponovat, uvolní ostření. Až pak můžete ostřit a mířit fotoaparátem přesně tam, kam chcete.

O něco lépe jsou na tom další dvě tlačítka, levé pro aktivaci detekce tváře a pravé funkční tlačítko, jemuž můžete sami přidat funkci, kterou chcete. To je velmi dobrá věc, vložil jsem tam korekci expozice, vy si tam můžete dát klidně něco jiného.

Dalším obrovským krokem zpátky je čtyřsměrný ovladač. Je v rovině s okolím, takže stisk jednotlivých tlačítek je velmi nepohodlný a často přitom stisknete něco jiného, než chcete. Když chcete jedno postranní tlačítko, často stisknete FUNC. SET. Ovladač se dá ovládat snad pouze nehtem. Navíc nevýhodou je to, že z nějakého prapodivného důvodu se neregistruje rychlé mačkání, musíte zvolnit tempo. Pak se zaznamená každé. Proč to nejde rychle? Tento ovladač vám velmi rychle začne jít opravdu hodně na nervy.

Směrem nahoru volíte ISO citlivost, což mě velmi potěšilo. Vlevo se nastavuje oblast ostření, tedy makro režim, normální ostření a ostření na nekonečno (rozuměj od tří metrů dál). Napravo se spouští blesk, který má pouze tři módy. Zapnutý, vypnutý a automatický. Nicméně hlouběji v menu můžete nastavit pomalou synchronizaci a redukci červených očí. Směrem dolů se nastavuje sekvenční snímání a samospoušť. Zde musím Canon naopak pochválit, neboť samospoušť se pamatuje i po vyfocení fotografie. Nemusíte tedy před každou fotografií znovu a znovu nastavovat samospoušť. Navíc je k dispozici uživatelská samospoušť. Můžete tedy nastavit čas zpoždění od 0 - 10 sekund (případně ještě 15, 20 a 30 sekund) a nechat pořídit 1 - 10 snímků. Takové možnosti nemají ani pokročilé ultrazoomy. Vše se potvrzuje tlačítkem FUNC. SET.

Toto tlačítko také spouští rychlé menu, které je skutečně výborné. Máte zde několik možnosti nejdůležitějších nastavení, a na rozdíl od některých jiných fotoaparátů (třeba BenQ) vždy zůstává na poslední navolené položce. Tedy na té, kterou pravděpodobně budete v blízké době vracet zpátky. Nejen, že zůstává po vstupu navolená poslední funkce (třeba vyvážení bílé), ale dokonce aktuální hodnota (třeba na denní světlo). Rychlá menu fotoaparátů Canon jsou skutečně perfektním a dobře ovladatelným pomocníkem.

Poslední dvě tlačítka jsou označena DISP a MENU. DISP slouží k úpravě zobrazení displeje, tedy k různému množství zobrazení informací na LCD displeji, stejně jako jeho vypnutí. Tlačítko MENU slouží ke vstupu do hlavního menu fotoaparátu. Do toho už často chodit nebudete, a tak lze pochopit, že zde už při každém vstupu začínáte na první položce seznamu, a nikoli na poslední změněné.

Na levé straně toho mnoho nenajedete. Jsou zde jen dva šroubky držící tělo pohromadě na zajímavém tmavě modrém krytu. Objektiv se na takto malý kompakt vysouvá docela dost.

Pravou stranu ukazuji bez objektivu, abyste lépe viděli tloušťku přístroje. Jen je téměř dvakrát tak široký než nejtenčí fotoaparáty své třídy. Nahoře je gumová krytku vstupu napájení a AV, příp. USB kabelu. Pod ní je velmi zajímavě tvarované ouško pro poutko na ruku. Vypadá stylově.

Na levé straně spodní části naleznete krytku prostoru pro baterie a paměťovou kartu. Uprostřed je závit pro stativ, bohužel je plastový. To však při malé váze fotoaparátu tak nevadí.

Fotoaparát je trochu netradičně napájen dvojicí AA baterií, což mu bude spousta lidí zazlívat, a neméně tak velká spousta zase chválit. Myslím, že tentokrát potěší nadšence AA baterií, neboť s nimi nabízí neuvěřitelně dobrou výdrž. Canon PowerShot A1000 IS podporuje SD, SDHC a MMC+ karty, což je jistě dobrá zpráva. Tyto karty jsou rychlé, mají vysokou kapacitu a velmi nízkou cenu.

Celkově tak Canon PowerShot A1000 IS potěší pěkným designem. Bohužel nepotěší obrovská spousta ergonomických prohřešků, s posuvnými a otáčejícími se prvky se těžce hýbe, má-li člověk trochu vlhké prsty. Polovinu tlačítek navíc nelze lehce zmáčknout, protože jsou moc zapuštěná. Jejich ergonomie je bez přehánění naprosto tragická. Naopak radost udělá firmware, menu nabídky jsou intuitivní a téměř vše je podřízeno co nejkomfortnějšímu ovládání.