Canon PowerShot G10: stále mezi nejlepšími

Úspěšná řada profesionálních kompaktů Canon PowerShot s označením "G" má svého dalšího pokračovatele. Je jím model G10. Ten nahradil starší kompakt PowerShot G9, který jsme testovali v srpnu minulého roku. Novinkou je nový a ještě rychlejší procesor DIGIC 4, který zajišťuje i několik nových technologií pro lepší automatické focení. CCD čip má na kompakt poměrně velkou 1/1,7" úhlopříčku, ale bohužel zbytečně vysoké rozlišení 14,7 megapixelů. Klidně by mohlo zůstat 12 MPx z modelu G9 a nic by se nestalo. Jen marketingové oddělení Canonu by mělo trochu těžší práci.

 

Konečně však byly vyslyšeny hlasy volající po širším ohnisku. To bohužel přineslo kratší rozsah ohnisek, takže z 6× optického zoomu 35 - 210 mm se u G10 naráz stal jen 5× optický zoom, který začíná na krásných 28 mm, ale končí už na 140 mm. Nicméně mám za to, že tento rozsah pokryje většinu potřeb fotografa. Obrovským překvapením je mírně lepší světelnost než u předchůdce. Zatímco dnes je trend hnát světelnost do skutečně nechutně špatných hodnot, u G10 se zlepšila světelnost na nejdelším ohnisku z F4,8 na F4,5. Nicméně při tomto ohnisku (140 mm) mohla mít G9 světelnost o něco lepší (u G9 jsem tento údaj neměřil). Světelnost na nejširším ohnisku zůstala s hodnotou F2,8 stále velmi dobrá.

 

 

Canon stavěl na osvědčeném základu modelu G9 i co se týče designu. Když jsem G10 poprvé uviděl, téměř jsem nebyl schopen najít rozdíly. Nepočítám-li označení "G10" na přední straně, tak nový model přináší jen dvě ovládací kolečka navíc. Jinak jsou fotoaparáty v podstatě totožné. Tělo je tedy černé barvy, pořádně hranaté a na kompakt poněkud větší. I tak překvapí vysoká hmotnost 350 gramů bez karty a akumulátoru je proti předchůdci ještě o 30 gramů více. PowerShot G10 rozhodně není žádný drobeček. Každopádně když chytnete fotoaparát do ruky, pocítíte dojem solidnosti a tuhosti. Tento přístroj už něco vydrží.

Příď obsahuje velký objektiv s poměrně velkým vstupním otvorem. Nad ním je průhledový optický hledáček, který stejně jako u G9 dost trpí na malé pokrytí a ztrácí tím poněkud svou využitelnost. Směrem doprava nahoru (z tohoto pohledu) zde naleznete integrovaný blesk. Kdo by chtěl externí variantu, může ji použít, neboť fotoaparát má i sáňky na blesk. Vpravo dole si lze všimnout malinké tlačítko, jímž se odjišťuje okruží objektivu a vy pak můžete použít filtry a předsádku LA-DC58K, která je určena pro 58mm filtry. Případně lze využít telepředsádku TC-DC58D, která zvýší ohnisko na 1,4násobek. Výsledkem tak je ohnisková vzdálenost až 196 milimetrů.

Směrem nalevo najdete malý grip. Jeho rozměr není příliš velký, ale i to stačí, aby pomáhal v držení fotoaparátu. Na poměrně členité přídi si lze všimnout ještě jeden prvek nalevo od hledáčku.Je jím přisvětlovací AF dioda, která je dosti silná a svítí poměrně netypickým zeleným světlem. Dá se použít také jako redukce efektu červených očí. Díky silnému svitu se ani není čemu divit.

Objektiv má na kompakt trochu větší průměr, ale hlavně zaujme velký průměr vstupního otvoru, tedy velká přední čočka. Začíná na příjemných širokoúhlých 28 milimetrech, končí pak na 140 mm, což znamená 5× optický zoom. Světelnost objektivu je velmi dobrá, ačkoli fantastických hodnot konkurenčního Panasonicu Lumix LX3 nedosahuje. Jenže ten má také výrazně menší rozsah ohnisek.

F2,8 na nejširším ohnisku je velmi dobrá hodnota, ještě nedávno typická pro většinu kompaktů. F4,5 na nejdelším ohnisku pak patří spíše do kategorie ultrazoomů. Klasické kompakty mívají zpravidla výrazně horší světelnost, takže tady si zaslouží Canon také pochvalu. Konečně nějaký fotoaparát, který jde ve zhoršující se světelnosti proti proudu. Maximální clona činí v celém ohniskovém rozsahu F8, nechybí ani integrovaný ND filtr. Objektiv je vybaven účinnou optickou stabilizací.

I základ vrchní části je velmi podobný modelu G9, nicméně právě vrch je tou částí, která se nejvíce odlišuje. Úplně napravo si pod označením o rozlišení 14,7 megapixelů můžete všimnout kolečko korekce expozice. To rozhodně není zvykem, a vyvést jej v této formě není špatný nápad. Má rozumně tvrdý chod, ale i tak se občas může stát, že si jej trochu pootočíte. Směrem doprava jsou sáňky na blesk, které u kompaktů nebývají právě běžné.

Velkou zajímavostí je hlavní ovládací kolečko, které je zde dvoupatrové. Spodní patro slouží k nastavování citlivosti, což je zvláštní počin. Je to lepší, než kdyby tato volba byla zakopaná někde hluboko v menu. Kolečko má dosti tuhý chod, dle mého názoru by mohl být přeci jen o trochu lehčí, ale díky rozumné výšce a průměru se ovládá dobře. Tento nápad se mi líbí. Druhé kolečko je už typickým hlavním voličem s různými fotografickými režimy. Je poněkud vyšší, ale s výrazně menším průměrem. I toto kolečko by mohlo mít o trochu lehčí chod.

Fotoaparát se zapíná zeleně svítícím tlačítkem ON/OFF, ke kterému nemám výhrady. Stejně tak nelze nijak hanit páčku zoomu, kterou se zoom dávkuje dobře, jen je nutno počítat s poměrně málo kroky, na které lze zoom nastavit (alespoň ve srovnání s nedávno testovanými PowerShoty SX1 IS a SX10 IS, kde šel zoom nastavit téměř na jakoukoli hodnotu). Spoušť má poněkud nezvyklý chod s dlouhou a měkkou dráhou, ale poměrně rychle si zvyknete. Nicméně kratší a trochu jasnější chod by nebyl na škodu.

Vzadu potěší velký 3,0" LCD displej, který má nyní rozlišení dokonce 461.000 bodů. Obraz je tak podstatně ostřejší, než je u kompaktů zvykem. Potěší i velmi dobré pozorovací úhly, kdy kontrast neklesá prakticky v žádném směru. Podstatně horší je to ale s optickým průhledovým hledáčkem. Ten je sice u kompaktů už poměrně zřídkavý jev, takže jeho přítomnost je rozhodně potěšitelná, jeho velmi nízké pokrytí však značně snižuje využitelnost. Naměřil jsem totiž zhruba jen 60% pokrytí v celém rozsahu ohnisek, což je opravdu málo.

Na nejširším ohnisku musíte počítat i s tím, že se v záběru objevuje objektiv. Vedle hledáčku jsou dvě diody. V případě správného zaostření svítí vrchní zeleně, v případě nezaostření obě dvě blikají, horní oranžově, spodní červeně.

Nalevo od hledáčku je tlačítko přímého přístupu. Lze mu přiřadit některou z nabízených funkcí, měl jsem tam třeba ND filtr. Vy si tam ale klidně můžete dát něco jiného. Pokud si aktivujete "posun ISO citlivosti", můžete i při AUTO ISO využít vyšší citlivosti. Pokud je jasné, že ISO 400 nestačí na nějaký rozumný čas a tlačítko tedy svítí modře, můžete jej stisknout a fotoaparát navolí až ISO 800, čímž zkrátí expoziční čas do přijatelnějších hodnot. Nemusíte tedy nastavovat AUTO HI ISO na velkém kruhovém voliči. Je to rychlá a efektivní cesta, jak vyšší ISO dočasně povolit.

Směrem napravo od hledáčku je tlačítko pro vstup do menu prohlížení fotografií. Mohlo by být kapánek méně zapuštěné, ale s jeho stiskem v podstatě žádné problémy nejsou. Poté už jen následuje typická pravá zadní stěna PowerShotů řady G.

V pravém horním rohu naleznete kulaté tlačítko s ikonkou hvězdičky. To slouží jako zámek expozice. Po jeho zmáčknutí se změří a navolí expoziční nastavení, přičemž není třeba držet spoušť. Máte však možnost upravit způsob dosažení této expozice. Na příklad fotoaparát zvolí 1/125 s a F2,8, vy však chcete scénu třeba při tomto množství světla trochu více pohybově rozmazat. Jen využijete programový posuv (potočíte kruhovým voličem) a automatika nastaví F8,0 a k tomu expoziční čas 1/15 s. Expozice jako taková je totožná, jen její dosažení se změnilo.

Dále zde jsou dvě tlačítka. To levé slouží k úpravě ostření. Po jeho stisku můžete upravovat rámeček ostření, kruhovým voličem nebo kurzorovými šipkami jeho umístění, tlačítkem DISP pak jeho velikost. Pravé tlačítko pak umožní upravit způsob měření expozice, případně slouží k přepínání mezi různými režimy nastavení. Jako příkladem může být manuální režim expozice, kdy se tímto tlačítkem můžete přepínat mezi nastavením clony a času, pokud využíváte manuální ostření, tak ještě mezi touto volbou a ostatními.

Čtyřsměrné tlačítko je kryto otočným okružím, které trochu mystifikuje tím, že máte tendenci mačkat spíše okruží než tlačítka. Dá se na to zvyknout, ale ta tendence pokládat prst spíše na okruží tu pořád bude a ovládání je tak trochu složitější, zejména u tlačítka s makrem. Směrem nahoru aktivujete manuální ostření, směrem doleva makro, doprava blesk a dolů sekvenční snímání nebo samospoušť.

Uprostřed je tlačítko FUNC.SET, kterým se spouští podařené rychlé menu, potvrzují se jím volby a navíc jím je možno pozdržet náhled pořízeného snímku. Po vyfocení stačí stisknout toto tlačítko a snímek po dvou sekundách (nastaveném času v menu) nezmizí. Můžete se tak hned podrobněji podívat na kvalitu snímku. Velmi dobrý nápad. Jen je nutno počkat, dokud se nezapíše na kartu, což vzhledem k obrovskému rozlišení fotografií může chvilku trvat. Pokud stisknete tlačítko dříve, stisk se nezaznamená.

Otočný kruhový volič je skvělá věc, protože se s jeho pomocí dá nastavit většina parametrů velmi rychle a pohodlně. Navíc má aretaci (oproti SX10 IS a SX1 IS), takže je i přesný. Směrem níže je tlačítko DISP. Pro úpravu zobrazení informací na LCD displeji a také na jeho vypnutí, což dramaticky prodlouží výdrž na baterie. Tlačítko MENU slouží pro vstup do hlavního fotografického menu, které je tvořeno čtyřmi záložkami.

Pravá strana je poněkud chudší. Grip není příliš vystouplý a objektiv se v základním stavu vysouvá jen průměrně. Nahoře je ouško na provlečení popruhu na krk a pod ním krytka, která ukrývá výstupy z fotoaparátu.

Levá strana je ještě chudší, protože zde naleznete už jen poutko na provlečení druhého konce popruhu na krk. Jinak jen několik šroubků. Je vidět, že fotoaparát skutečně nepatří mezi nejtenčí.

Vespod se nekoná žádné zvláštní překvapení. Zhruba uprostřed je závit pro stativ, který je kovový, což chválím. Dále je nalevo krytka prostoru pro akumulátor a paměťovou kartu.

Pod touto krytkou, která drží pevně a podporuje tak pocit dobře zpracovaného fotoaparátu, můžete nalézt Li-Ion akumulátor s napětím 7,4 V a kapacitou 1050 mAh. Tím Canon vyslyšel prosby o něco lepší akumulátor, protože výdrž nebyla právě nejsilnější stránkou modelu G9. Fotoaparát podporuje levné paměťové karty SD a SDHC.

Canon PowerShot G10 potěší velmi dobrým zpracováním a poměrně slušným ovládáním. Některé prvky a držení přístroje by sice šlo ještě vylepšit, ale v zásadě patří fotoaparát v těchto ohledech k mírnému nadprůměru. Jen by mohl být trochu lehčí.