Canon PowerShot G11: géčko, o jakém jsme snili

Fotoaparát jsme dostali v malé tmavě šedivé krabici.

V našem balení byl fotoaparát, Li-Ion akumulátor, popruh na krk, nabíječka s přívodním kabelem, AV a USB kabel. Měli byste však dostat i malou verzi návodu a CD-ROM se softwarem a manuálem.

O napájení se stará Li-Ion akumulátor NB-7L s napětím 7,4 V a kapacitou 1050 mAh. To jsou velmi dobré specifikace, a proto překvapí, že Canon uvádí výdrž jen na průměrných 390 snímků s LCD displejem (bez LCD displeje je to 1000 fotografií). Během testu se výdrž obvykle pohybovala mezi 450 až 500 snímky, což je velmi pěkné číslo. Baterie velmi dlouho hlásí plné nabití (např. v momentě, kdy píšu tyto řádky, má za sebou 380 fotografií a pořád ukazuje všechny tři čárky baterie). Jakmile ale zmizí první čárka, už víte, že je zle. Poměrně rychle zmizí i ta druhá, ikonka zčervená a máte ještě několik snímků. Nicméně i po zčervenání máte k dispozici nějakých 50 fotografií, což vůbec není špatné.

V tomto ohledu mě už dlouho žádný fotoaparát nevytočil jako právě PowerShot G11. Před ním byl takovým hodně vytáčejícím fotoaparátem PowerShot G10 a ještě před ním PowerShot G9. Asi vidíte, kam tím mířím. Softwarová podpora Canonu ke své G řadě je velmi špatná a nepochopím, jak si takový výrobce jako Canon, může dovolit neustále ignorovat připomínky k problému svého softwaru. Problémy jsou tři spolu související. Prvním je focení RAW+JPEG, druhým je neustálá nepodpora USB Mass Storage a třetím problémem, který to vše krásně zaobaluje, je nefunkční software.

Zrcadlovky Canon EOS jsou bez problému, tam krásně funguje EOS Utility. Kompakty bez RAWu se dají přežít, neboť i při nefunkčním softwaru se dají snímky natahat ručně. To by dokonce nebyl problém ani u G11, kdyby RAW+JPEG opravdu znamenal RAW+JPEG. Jenže on znamená RAW+RAW, proč? Na kartě jsou zbytečně dva obrovské RAW soubory, ze kterých se JPEG stane až v momentě, kdy je nahráváte přes CameraWindow do počítače. Pokud to tedy chcete tahat ručně (což jde bez problémů), stejně ten druhý RAW musíte zkonvertovat a volba RAW+JPEG tak vlastně naprosto postrádá smysl. JPEG totiž dostanete jen pokud vám funguje CameraWindow. Problém tedy neřeší ani kopírování snímků přes čtečku karet.

CameraWindow ale velmi často stávkuje. Nainstalovat jej není problém, ale spustit ano. K tomu totiž vyžaduje spuštění spousty zbytečných procesů (jeden z nich je navíc "solidní" bezpečnostní riziko), takže pokud se vyskytne nějaký problém (a miliony odkazů na různých fórech po celém světě ukazují, že je to velmi často), můžete zkoušet zapínat tyto chybějící služby, hrabat se v registrech Windows a doufat, že to rozběháte. Mně se to povedlo kdysi u G10, bohužel u starší G9 nikoli a při G11 jsem tím zabil dva dny bez výsledku. A aby všemu nebyl konec, díky chybějícímu USB Mass Storage snímky nenatáhnete ani v jiném programu (ZoomBrowser by se tvářil, že by to i zvládl, jenže stejně vnitřně spouští nespustitelný CameraWindow).

Software ZoomBrowser EX spustit jde, ale žádná výhra to není. Kostrbatější ovládání a malá možnost úprav tomuto softwaru nedávají moc prostoru pro vážnější využití.

Digital Photo Professional se už jeví v mnohem lepším světle. Je určen pro editaci RAW souborů. Navigace mezi složkami je přirozená, náhledy se zobrazují rychle.

Možnosti úprav nejsou úplně nejbohatší, ale pro základní práci to stačí. Kdo by si chtěl s RAW soubory hrát více, měl by zvolit kvalitnější (bohužel také zpravidla placený) software. Nicméně z RAW souborů z G11 zas nevytáhnete o mnoho více než z JPEGu, takže i DPP by vám mělo stačit.

Software PhotoStitch pro výrobu panoramat se naopak ukázal být velmi schopným. Výsledné snímky jsou totiž v plném rozlišení, takže můžete tvořit opravdu velká panoramata.

Fotoaparát potěší přítomností optického hledáčku, který je v dnešní době už velkou raritou (zejména kvůli stále větším LCD displejům). Bohužel pokrytí je u G11 nedostatečné, navíc na nejširším ohnisku docela velkou část obrazu zabírá objektiv. Co se týče stran, zobrazuje optický hledáček zhruba 80 %, což ve výsledku dává přibližně 65 % vyfocené plochy, a to je málo.

Obrovským lákadlem modelu PowerShot G11 je LCD displej. Ten má solidní úhlopříčku 2,8", zajímavější je jeho rozlišení 461.000 bodů a nejzajímavější to, že je plně polohovatelný. Tohle u řady G už dlouho chybělo a je jen a jen dobře, že se polohovatelný displej vrátil. Zobrazení se nevymyká zvyklostem Canonu. V levém sloupci, který částečně kopíruje rychlé menu, najdete stav baterie, detekci otáčení přístroje, vyvážení bílé, barvy, i-Contrast a sekvenční snímání. Dole je zobrazen i způsob měření expozice. Pravý sloupec obsahuje vedle ikonky fotografického režimu květinku makro režimu, směrem dolů je blesk, redukce efektu červených očí a oznámení o korekci expozice blesku.

Ve spodním řádku najdete údaj o ISO citlivosti, ikonku ND filtru, bracketingu a korekce expozice. Po namáčknutí se objeví expoziční čas a clona, výborné je, že se také objeví použitá hodnota ISO citlivosti, kterou nastaví sama automatika.

Zrychlené menu značky Canon je už tradičně na výborné úrovni, rychle se jím vše nastavuje a není zde žádný problém. Pomocí čtyřsměrného ovladače můžete zapnout samospoušť, blesk nebo makro režim.

Lze jím zapnout i manuální ostření, kdy se vpravo ukáže zaostřená vzdálenost a uprostřed zvětšený obraz. Nicméně ani s vysokým rozlišením LCD displeje není manuální ostření právě nejjednodušší. Po zmáčknutí tlačítka hvězdičky (AE Lock) se ukáže naměřená expozice, která se zamkne. Otočným okružím můžete využít programový posuv, tedy upravit čas a fotoaparát upraví clonu, aby byla expozice stále stejná. Zamčení expozice lze zrušit kterýmkoli tlačítkem (vyjma spouště a hvězdičky).

Zobrazení displeje lze doplnit o mřížku a reálný histogram. V manuální režimu se napravo ukáže graf expozice, zeleně je vyznačena ta správná (pokud máte nastavenu korekci expozice, zelená čárka se dle toho posune). Nastavovat můžete čas a clonu, mezi nimi se přepínáte tlačítkem pro nastavení měření expozice, samotné nastavení probíhá otáčením okruží čtyřsměrného ovladače.

V režimu Rychlý snímek máte k dispozici toto menu ve stylu zrcadlovek. Stejně tak lze po jednotlivých volbách chodit a nastavovat je. Napravo pak vidíte styl focení panoramat.

Na dalším snímku vidíte účinnost funkce Zaměnit barvu. Pravým tlačítkem vybíráte barvu, která se bude nahrazovat (Octavia byla červená), pravým tlačítkem se pak vybírá barva, kterou se bude nahrazovat (tu jsem získal z obalu jednoho CD). Vpravo je ukázka videosekvencí, vlevo nahoře vidíte rozlišení a zbývající čas.

Hlavní menu má klasický design, na jaký jsme u Canonu zvyklí. Dělí se na tři záložky, tou první jsou fotografická nastavení. Na druhé záložce pak najdete technická nastavení fotoaparátu jako jas displeje, zvuky nebo datum.

Třetí záložka je věnována vlastnímu menu "Má nabídka". Sem si natáhnete nejpoužívanější volby, zvolit si můžete i pořadí. Nemusíte je tak lovit v rozsáhlém menu (první záložce), ale jen tady mezi několika málo položkami. Při prohlížení snímků dole vpravo najdete čas a datum pořízení, nahoře pak vedle stavu baterie číslo složky a souboru, dále pořadové číslo a celkový počet.

V podrobnějším zobrazení je sice snímek menší, ale vidíte i histogram (blikáním na snímku se signalizují přepaly). Údaje jsou seshora doplněny o režim focení, měření expozice, expoziční čas, na dalším řádku je ISO citlivost a clona. Následuje vyvážení bílé a barevné efekty, tedy všechny důležité údaje, v případě použití i-Contrastu tu najdete i tuto informaci. Dole je ještě velikost souboru a rozlišení.

U videosekvencí se změnila prostřední část, kde je vedle ikonky videosekvence a měření expozice přidáno rozlišení se snímkovací frekvencí a korekce expozice. Vyvážení bílé zůstalo, dole se pak místo rozlišení ukazuje délka videosekvence. Napravo vidíte přehrávač videosnímků.