Canon PowerShot G11: géčko, o jakém jsme snili

U fotoaparátu PowerShot G11 se Canon odhodlal k neskutečně odvážnému kroku. Snížil totiž rozlišení, a to hned skoro o 5 megapixelů. Výsledné rozlišení na kompakt poměrně velkého 1/1,7" CCD snímače se tedy snížilo ze 14,7 MPx na 10 megapixelů. Nutno říci, že takové rozlišení je pro běžné potřeby více než dostatečné. Díky menší hustotě pixelů se tak teoreticky mohla snížit úroveň šumu, na což se také na následujících snímcích podíváme. Jsou zde jak JPEG snímky, tak i RAW s nulovým odstraňováním šumu. Na modré ploše uvidíte dobře jasový šum, na bílém pozadí barevný a malá písmena ukáží zachování detailů.

Při citlivosti ISO 80 nelze mít k ničemu námitky. Obraz je ostrý a bez šumu.

Při mírně vyšší citlivosti ISO 100 se rovněž nic nemění, obraz je bez problémů. V pozadí snímků RAW lze pozorovat velmi mírné barevné flekatění. To je u JPEGu účinně odstraněno.

ISO 200 v JPEG formátu stále nepřináší žádný šum navíc, snímky jsou čisté, hladké a stále ještě docela ostré. Při pohledu na RAW jde ale vidět, že čip už začíná trochu šumět, má jak jasový, tak barevný šum. Ostrost zůstává dobrá (je vidět, že mírné odšumování se podílí na mírně slabší ostrosti JPEGu).

Další navýšení citlivosti na ISO 400v RAWu opět zvyšuje jasový i barevný šum. Redukce šumu je tedy výrazně silnější, nicméně i tak v JPEG dostanete nezašuměné snímky (jak jasově, tak barevně není problém), klesá však poněkud ostrost. ISO 400 je pro běžné použití stále bezproblémová citlivost.

ISO 800 výrazně zvyšuje především barevný šum u RAWu. Mám za to, že odšumování je u JPEGu v jasové složce zbytečně silné, klidně mohlo být o jeden až dva stupně slabší (stačí se podívat do DPP, kde u ISO 800 nastavuje stupeň číslo 5 u jasové složky). Takto se začínají ztrácet detaily a obraz rozmývat, což je bohužel daň za jinak velmi hladký a nezašuměný obraz.

Naopak u ISO 1600 výrazně roste jasový šum. Je patrné, jak data ze snímače jsou i přes šum dosti ostrá a o ztrátu detailů se postaralo odšumování. I při ISO 1600 je snímek docela hladký, ale už je také poněkud zastřený (jakoby v mlze), bez výraznějších detailů. Na ISO 1600 bych už nefotil, pokud není třeba.

Nejvyšší citlivost ISO 3200 přidala jasový i barevný šum, v JPEGu je celý snímek rozpitý a velmi nekvalitní. Osobně bych pro pěkné snímky nepřekračoval ISO 400, rozsah automatiky nejčastěji od ISO 80 do ISO 800 se mi zdá být docela rozumný a je dobré, že automatika používá ISO 1600 opravdu jen v krajních případech. Podívejme se na snímky plyšového králíka za umělého osvětlení.

JPEG snímek je prakticky v každém případě aspoň trochu méně ostrý než snímek získaný z RAWu. Nejlepší výsledky jednoznačně poskytne snímání při ISO 80 nebo ISO 100 do RAWu. Nicméně snímání do JPEG přináší velmi kvalitní snímky do ISO 400, pak už začíná být redukce šumu agresivní. U ISO 800 si Canon mohl dovolit trochu ubrat, bylo by to lepší. Ještě se podíváme na snímky bílé plochy.

Na těchto snímcích lze pozorovat jak silné je postupné vyhlazování. V JPEGu vás jasový šum téměř nepotká, přitom při snímání ho čip vyprodukuje opravdu dost. Nejprve se podíváme na graf šumu v RAWu.

Rozdíly mezi pixely jsou velmi výrazné, rostou až k téměř rozdílu jasů o hodnotě 15 (při rozmezí jasu 0-255 se tak jednotlivé pixely v průměru liší při nejvyšší citlivosti o cca 6 %).

V JPEGu je toto účinně redukováno odšumováním, vidíte, že linie se drží pěkně vespod. Přidal jsem tedy 4× zvětšenou jasovou složku, která ilustruje průběh. Je patrné, jak u ISO 800 začíná fotoaparát nasazovat podstatně silnější odšumování.