Canon PowerShot G9 X Mark II: kapesní borec

 

PowerShot G9 X Mark II dostal nový procesor, který by měl mimo jiné zlepšit rychlost ostření. Ta ale byla velmi dobrá i u předchůdce, kde se pohybovala okolo 0,2-0,3 sekundy. Mírné zlepšení tu je, a tak na nejširší ohniskové vzdálenosti se dostáváme na přibližně 0,15-0,2 sekundy, na maximálním zoomu pak na 0,2 sekundy.

 

Fotoaparát má dva druhy průběžného ostření. Pokud jde o chování po namáčknutí spouště, je zde jednorázové One Shot a průběžné Servo. Na kompakt to funguje poměrně slušně, a to i za slabšího světla. Dále je možné si zapnout doostřování náhledu, tedy ještě před namáčknutím spouště. Obraz se tedy stále doostřuje, aby bylo komponování jednodušší.

 

Výběr AF bodu může být ručně dotykem na displeji, což je dosti pohodlná metoda. Nechybí pochopitelně ani detekce tváří se sledováním. Zde musím říci, že detekce tváří je hodně svižná i úspěšná, poradí si totiž i s poměrně velkými úhly natočení hlavy. Další nastavení jsou spíše kosmetická, lze tedy např. volit velikost AF bodu (doporučuji nejmenší).

 

Nesmím ale zapomenout na manuální ostření. I když lze ostřit otočným prstencem, díky výraznější aretaci poloh (klikání kolečka při točení) to není nejlepší nápad, obraz se totiž bude dost třást. O něco lepší je to na displeji, který může zvětšit náhled 5× i 10× a ačkoli se obraz docela ztmaví, pořád to stačí i na ostření v pokoji osvětleném nepříliš silnou žárovkou. Výtku bych měl ale k citlivosti dotykových šipek. Když se dotknete displeje a prst podržíte, nejprve se nic neděje a po chvíli se ostření rychle rozjede. Jemné doladění tak trvá moc dlouho a pokud to náhodou trochu přepísknete, veškerou snahu si můžete rozhodit tím, že velmi rychle ujedete až příliš moc daleko. Chválím ale to, že je možné si v MF režimu zaostřit autofokusem a pak dolaďovat. Potěší i bracketing zaostření pro tři různě zaostřené snímky (lze si vybrat krok zaostření).

 

 

Co se týče ostřících vzdáleností, začíná se pod 5 centimetry, ale postupně se dostáváte až k téměř 30 centimetrům. Makro režim se příliš neliší, ten spíše hovoří o ochotě ostřit na kratší vzdálenosti. Na makro to není ideální fotoaparát, maximální přepočtené zvětšení totiž dosahuje hodnoty zhruba 0,5× při nejširším úhlu záběru. V takovém případě se makro snímky nekomponují zrovna moc snadno.

 

 

Na snímcích kleští půjde dobře vidět, že zvětšení není moc velké. Nelze být moc blízko a širokoúhlý záběr k tomu tvoří nepříjemnou kombinaci. Doporučuji také trochu clonit (alespoň na F2,8), jinak bude kresba velmi mléčná, jakoby za igelitem.

 

 

 

 

Poněvadž jde o pokročilý kompakt, dočkali jsme se všech čtyř základních expozičních režimů, tedy automatiky, priority clony, času a plného manuálu. S měřením expozice jsem neměl větší problémy, korekce expozice pak nabídne rozsah od -3 EV do +3 EV. Pokud je to potřeba, obvykle je to spíše do plusu (např. v protisvětle).

 

Rozsahy expozičních časů začínají na 1/2000 sekundy, což se může zdát jako poměrně dlouhý čas vzhledem k dobré počáteční světelnosti F2,0. Nezoufejte však, přístroje je vybaven 3EV ND filtrem, který může být řízen ručně i automaticky. Maximální čas závisí na režimu, automatika a priorita clony končí na 1 sekundě, priorita času a manuál na 30 sekundách. V manuálním režimu tu najdete i bulb. Citlivosti mohou být od ISO 125 do ISO 12800. Můžete nastavit maximální hodnotu, kterou může fotoaparát nastavit, a to na ISO 400 až ISO 12800 (po 1/3EV krocích). Automatické ISO funguje pro Canon typicky zvláštně, opět se neřídí pravidlem převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti.

 

 

Když se podíváme na průběh světelnosti, tak začínáme na velmi slušné hodnotě F2,0, poměrně rychle ale roste a dosahuje dokonce až F5,0. Na maximálním zoomu pak lehce spadne na konečných F4,9. Maximální hodnota clony je F11 v celém ohniskovém rozsahu.

 

 

Na tomto grafu vidíte srovnání hloubky ostrosti s dalšími kompakty i fotoaparáty s výměnnými objektivy. Je třeba vidět, že základní Micro Four Thirds objektivy F3,5-5,6 jsou horší u širšího úhlu záběru, ale po chvilce zoomování jsou přeci jen o něco lepší. APS-C je na tom (se setovými F3,5-5,6 objektivy) vždy minimálně stejně tak dobře nebo je znatelně lepší.

 

Fotoaparát dále podporuje HDR režim s několika způsoby skládání od těch poměrně realistických až po "umělecké". V nabídce je také expoziční bracketing, který vyfotí 3 snímky s rozdíly mezi jednotlivými expozicemi od 1/3 EV do 2 EV.

 

 

 

Fotoaparáty Canon mívají většinou solidní video, PowerShot G9 X Mark II na tom také není špatně. V běžných režimech je ale maximem jen Full HD (1920×1080 pixelů) při 25 snímcích za sekundu. Pouze ve speciálních režimech videa se dostanete i na 50p (resp. 60p). Je škoda, že se vyšší snímkovací frekvence nedá používat ve všech případech.

 

 

Kvalita videa je slušná, byť se mi zdá, že by se z Full HD dalo vytřískat i trochu více detailů. Zoomování je plynulé a nepříliš rychlé, jdou však slyšet některé provozní zvuky fotoaparátu (např. kliknutí při ukončení zoomování). Autofokus je pozvolný, což dělá video trochu přirozenější, někdy je ale lenivější až moc a někdy naopak docela pulzuje. Máte však možnost ostřit i ručně a pokud použijete manuální režim videa, klidně si pohrajete i s expozicí. To se hodí zejména tehdy, když chcete použít nižší clonu a malou hloubku ostrosti.

 

U videa lze navolit expoziční časy od 1/2000 sekundy až do 1/8 sekundy pro pohybově hodně rozmazané video. Clony pak mají klasický rozsah a pokud se vám nechce ladit expozici do posledního detailu, vedle ručně nastavené ISO citlivosti si můžete nechat i její automatiku. Zafixujete si tedy čas a clonu, ale o jas se už postará fotoaparát. Dokonce si v takovém případě můžete nastavit korekci expozice, což je výborné.

 

Stabilizace se zdá být na displeji velmi slušná, nicméně v praxi je vidět mírné skákání obrazu, občas pak výraznější skok (zejména při chůzi se obraz rozpadá). Sílu dynamické stabilizace lze nastavit na tři různé stupně, které se pochopitelně liší úhlem záběru. Na maximální nastavení si nechává opravdu hodně prostoru pro práci, takže na posun fotoaparátu reaguje opravdu s velmi výrazným zpožděním. To se pochopitelně ve výsledku projeví v mnohem stabilnějším obraze, neboť fotoaparát má dostatek dat na stabilizování. Bohužel budete muset zapomenout na zpomalené videosekvence. Využívá se záznam do MP4. 

Ke stažení dávám dvě krátké Full HD videosekvence. Jedna ukazuje zoomování (12 sekund, 36 MB), druhá pak stabilizaci při chůzi (9 sekund, 28 MB).

 

 

 

Jako u většiny světelných kompaktů a objektivů, i zde se mrkneme na kvalitu bokehu. Začneme plně otevřenou clonou.

 

 

 

Zaostřená plocha je docela měkká, bokeh je průměrný (odlesky mají výraznější okraje).

 

 

 

Po přiclonění se zlepší kresba v zaostřené ploše, bokeh je ale nadále trochu nervózní.