Canon PowerShot G9 X vs Sony Cyber-shot RX100

Oba fotoaparáty podporují automatické ostření i to manuální. V obou případech lze k zaostření využívat otočné okruží, kdy se o něco lépe se ostří se Sony, na druhou stranu Canon ukazuje zaostřenou vzdálenost, což se velmi hodí. U Canonu lze využít i šipky na dotykovém displeji, ale převod je tak nevhodně zvolen, že se to skoro vůbec nedá používat (nejprve mění ostrost jen velmi pomalu a po chvíli držení to naopak nabere "turbo" a přeletí ostřící vzdálenosti až příliš rychle).

Canon má o něco lepší automatiku výběru AF bodů, jeho autofokus je také o něco rychlejší. Na nejširší ohniskové vzdálenosti je to zhruba 0,2 sekundy u Canonu a 0,35 sekundy u Sony, při maximálním zoomu byly ale naměřené hodnoty velmi podobné a pohybovaly se okolo 0,25 sekundy. Canon rozhodně vítězí při ručním polohování AF bodu pomocí dotyku, toto u Sony opravdu hodně chybí. Na druhou stranu v zimě v rukavicích nastavíte AF body u Sony bez problémů, u Canonu si s běžnými rukavicemi neškrtnete.

Pokud jde o úspěšnost ostření, oba fotoaparáty nepatří k úplně špičce. Pokud dodržíte minimální ostřící vzdálenost, je Sony o něco spolehlivější, ale za slabšího světla chtějí oba přístroje výraznější kontrast a občas to prostě vzdají. V otázce makra a minimální ostřící vzdálenosti jsou na tom oba fotoaparáty docela bídně. Minimem jsou přibližně 4 centimetry na minimálním zoomu. Zatímco Canon postupně roste k 23 centimetrům na maximálním zoomu, Sony na tuto hodnoty vyskočí téměř okamžitě a už od 50mm ohniskové vzdálenosti vyžaduje minimálně 40 cm.

Výsledky ukazují i přepočtená zvětšení. Na minimálním zoomu mají oba fotoaparáty zhruba 0,5× zvětšení (při velmi širokém úhlu záběru). Canon zvládne u telemakra nabídnout zhruba 0,3× zvětšení, Sony sotva přeleze 0,2×.

Zde je vidět, že zvětšení u obou fotoaparátů je opravdu dost podobné. Canon má lehce navrch, ale nejde o žádný znatelný rozdíl.

I zde má Canon jen velmi mírný náskok ve zvětšení. Sony díky lepší světelnosti může o něco lépe mazat pozadí, má také trochu jemnější bokeh. Oba fotoaparáty mají při plně otevřené cloně a makru dosti měkkou kresbu. Canon je v tomto o něco ostřejší a kontrastnější. Všimněte si další zajímavé věci, Sony i přes o 1/3 EV lepší světelnost volil o 1/3 EV delší čas. Tedy 2/3EV rozdíl v neprospěch Sony.

Opět je tu vidět, že při stejné cloně a citlivosti volí RX100 o 2/3 EV vyšší expozici. Zde už to bylo dost na to, aby došlo u Sony k pohybové neostrosti (dost foukalo).

Canon i Sony mají všechny expoziční režimy (automatiku, prioritu clony, času, manuál i bulb režim), také rozsahy časů mají stejné. Začíná se tedy na 1/2000 sekundy, končí se pak na 30 sekundách. Ani jeden z přístrojů tedy nemá vyloženě krátké expoziční časy, což může způsobovat problém díky velmi dobré světelnosti. Za silného světla tak může být problém s použitím nejnižší clony F1,8 u Sony, resp. F2,0 u Canonu. Zde je nutné říci, že Canon je na tom mnohem lépe, neboť na rozdíl od Sony má vedle irisové clony i 3EV ND filtr (navíc je automatický), takže v případě, že by hrozila přeexpozice, přicloní si. Na druhou stranu automatika clonění je docela na hlavu postavená a fotoaparát cloní až příliš často. Nezřídka tak letí ISO nahoru, aniž by muselo.

Sony více táhne k podexpozici, zde se občas hodí kladná korekce, zatímco Canon měří expozici o něco spolehlivěji. Kde naopak Canon ztrácí, je automatika ISO citlivosti. Ta má tři různé režimy toho, jak rychle navyšovat ISO citlivost a všechny tři jsou nesmyslné. Jedna drží pořád 1/15 sekundy, druhá pořád 1/1000 sekundy a prostřední nastavení je stále poněkud agresivní (o 1 EV kratší čas než dle pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti). To se někdy sice může hodit, ale obvykle je to zbytečné. Sony bohužel nenabízí možnost volit agresivitu nastavování, ale drží se přiměřeně pravidla převrácené ohniskové vzdálenosti. RX100 má nejvyšší citlivost ISO 6400 (v multiexpozici až ISO 25600), G9 X podporuje i ISO 12800.

Pokud jde o světelnost, při prvním pohledu na specifikace F1,8-4,9 a F2,0-4,9 by se mohlo zdát, že rozdíly jsou minimální. Na minimálním zoomu je F1,8 a F2,0 rozdíl 1/3 EV a F4,9 na maximu je stejné, což by napovídalo, že se dostaneme i pod třetinu EV. Jenže u Sony je F4,9 na 100mm ohniskové vzdálenosti, kdežto u Canonu už na 84 mm. Navíc Canon má výrazně horší průběh světelnosti, takže zatímco do F2,8 na cca 35mm ohniskové vzdálenosti jsou na tom velmi podobně, F4 má Canon už na 45 mm, kdežto Sony až u 68 mm. Canon má dokonce rozsah, kdy dosahuje hodnoty F5 (tedy horší než na konci). V praxi je tak rozdíl světelností objektivů v průměru 0,47 EV ve prospěch Sony. Na druhou stranu Sony potřebuje pro stejný jas obvykle o téměř 2/3 EV delší expozici, takže jsou si oba přístroje spíše rovny nebo Canon dokonce lehce vede.

Můžeme srovnat také výsledky optických stabilizací obou fotoaparátů. Nastavil jsem přepočtenou ohniskovou vzdálenost 84 mm u Canonu a 87mm u Sony. U obou přístrojů jsem byl schopen z ruky vyfotit poměrně velké množství ostrých fotografií při 1/60 sekundy. Občas to nevyšlo, ale v zásadě většina snímků byla dostatečně ostrá.

U Canonu jsem při stejné úspěšnosti a ostrosti se stabilizací dosáhl při expozičním času 1/13 sekundy. S delšími časy už úspěšnost hodně klesala.

Sony na tom bylo trochu hůře, tam byla rozumná úspěšnost někde kolem 1/15 až 1/20 sekundy. Canon tedy nabídnul 2,3EV účinek (1/13 sekundy versus 1/60 sekundy), u Sony jsem naměřil spíše kolem 2EV nebo lehce pod.