Canon PowerShot S90: malý zázrak

Zkreslení snímků je v praxi málo znatelné, i na nejširším ohnisku jsou linie dostatečně rovné a v tomto ohledu patří fotoaparát k těm lepším. Zkusil jsem se však podívat i na RAW pomocí programu RAW Therapee, který umí neprovádět korekci zkreslení. A výsledek je dost šílený. Zjistil jsem, že na nejširším ohnisku objektiv zkresluje skutečně více než dost. Nicméně nemusíte se bát, každý normální konvertor RAWu narovnání provádí automaticky.

Na následujícím grafu vidíte úroveň vinětace. Pokud přesahuje hodnoty 0,7 EV, bývá už zpravidla viditelná, záleží ale také na rychlosti nástupu. U PowerShotu S90 nastupuje až v samotných rozích, takže je patrnější. S přicloněním vada znatelně klesá.

Nyní se podíváme na kresbu v rozích a vinětaci při ostření na krátkou vzdálenost. Jako první je tu 28mm ohnisko.

Při plně otevřené cloně je kresba uprostřed vynikající, naopak rohy jsou horší. Je zajímavé, že už při F2,8 je kresba uprostřed lehce slabší, ale rohy jsou na tom podstatně lépe než v předchozím případě. S dalším navyšováním clony se ostrost v rozích pomalu zlepšuje, lze vidět chromatickou aberaci. Díky většímu čipu než je u kompaktů obvyklé, se při F5,6 ještě ve velké míře nevyskytuje difrakce, resp. je ještě poměrně slabá. U kompaktů s 1/2,3" čipy bývá tato clona většinou už docela rozmazaná. To je další výhoda většího čipu. Při F8 je ale difrakce patrná. Pokračujme 60mm ohniskem.

Na 60mm ohnisku má objektiv dobrou kresbu, od clony F5,6 se lehce projevuje difrakce a začíná také růst neostrost v rozích, nejde však o nic dramatického. Zakončujeme maximálním 105mm ohniskem.

Na nejdelším ohnisku se situace v podstatě opakuje. Od F5,6 začíná lehká difrakce, výrazněji se projevuje ale až u F8. Lze si všimnout i chromatickou aberaci. Ještě se podíváme na tentýž test, tentokrát ale na praktické scéně venku a na větší vzdálenost.

Na nejširším ohnisku je opět vidět, že kresba v rozích je poměrně dobrá, a to i při plně otevřené cloně. Ano, mohlo by to být i lepší, ale rozhodně jde o nadprůměr. Při F5,6 se zlehka projevuje difrakce, její výraznější nástup je pak patrný u F8. Následuje 60mm ohnisko.

Ani zde není fotoaparátu co vytýkat. Kresba je krásně krásně ostrá a detailní, na vyšších clonách se zlehka začíná objevovat difrakce. Jako poslední je maximální 105mm ohnisko.

I zde jsou výsledky velmi dobré a ostrost prakticky ve všech políčkách potěší.

Vyvážení bílé funguje docela spolehlivě, při žárovkovém osvětlení mají snímky rozumnou teplotu, při horším denním počasí jsou lehce studenější, ale nic vážného. U fotoaparátu můžete využít i manuálního nastavení vyfocením bílé plochy. Je dobré, že snímací terčík je velmi malý, a tedy je snadné najít bílou plochu, která se do něj vleze.

Totéž při venkovní scéně.

Možnosti fotoaparátu tím ale zdaleka nekončí. Je možno využít i několik barevných nastavení.

U fotografií lze upravit ostrost.

Vyšší nastavení ostrosti již tradičně lehce zvyšuje šum, proto doporučuji nechat nastavení na výchozí nebo nižší hodnotě. Nechybí ani nastavení kontrastu.

Vyšší kontrast dělá snímky živější, musíte ale počítat s nižším dynamickým rozsahem a snadněji vznikajícími přepaly.

Vedle nastavení saturace je možné ještě vyladit modrou, červenou a zelenou barevnou složku. To zde ale už nebudeme ukazovat.