Canon PowerShot SX1 IS vs. SX10 IS: souboj CMOS a CCD

Fotoaparáty jsme dostali ve dvou modrých krabicích. Modrou barvu zvolil výrobce velmi dobře, tento odstín se mi opravdu líbil. Ale to pochopitelně není pro kvality fotoaparátu důležité. Pojďme se raději podívat na obsah.

Kromě samotného fotoaparátu s krytkou objektivu tak zde najdete čtveřici alkalických AA baterií, sluneční clonu, stylový popruh na krk, USB a AV kabel. V klasickém balení naleznete ještě CD-ROM se softwarem, CD-ROM s plnou verzí manuálu a ořezanou verzi papírového manuálu. My jsme je však nedostali. Odlehčenou verzi papírového manuálu hodnotím negativně, takto funkcemi nabitý fotoaparát si určitě papírovou verzi zaslouží. Zvláště když jednotlivé položky v menu občas dělají docela zvláštní věci, které zas tak nesouhlasí s názvem, nebo je těžké se dovtípit napoprvé jejich účel.

U fotoaparátu PowerShot SX10 IS opět najdete totéž příslušenství. Navíc je zde však bezdrátové dálkové ovládání i s baterií. Takže si to můžete hned vyzkoušet.

V této podkapitole se bohužel mnoho přesných čísel nedozvíte. Oba fotoaparáty jsou napájeny čtveřicí AA baterií, použil jsem velmi kvalitní články Varta PowerAccu 2700 mAh. Než jsem stačil vybít napůl nabité články ležící týdny ve skříni, byla už polovina testu za mnou. Čtveřice baterií Varta, které již byly dost vybité a přeci jen ležely dlouhou dobu ladem, stihly napájet SX1 IS na 420 snímků (a to plně nabité články mají vydržet právě na těchto 420 snímků!). Z počátku jsem používal také Sanyo nepovedené série s kapacitou 2500 mAh (neměl jsem ještě k dispozici druhou čtveřici Vart pro SX10 IS). Nepovedenost byla hodně znát, odložení na pár měsíců a opětovné nabití nestačilo ani na zapnutí fotoaparátu. Druhé nabití stačilo na 40 snímků a třetím nabitím se baterie začaly výrazně zlepšovat a poskytly energii na 320 snímků.

Toto všechno ale bylo měření s nekvalitními bateriemi nebo plně nenabitými, které jsem potřeboval prvně vybít, abych mohl změřit skutečnou výdrž. Oba fotoaparáty pro toto měření dostaly čtveřici plně nabitých baterií Varta PowerAccu 2700 mAh. Bohužel ani u jednoho fotoaparátu se mi nepodařilo baterie vybít, takže nemohu hovořit o přesných číslech. Úspornější SX10 IS má vydržet 600 snímků, do vrácení fotoaparátu českému zastoupení Canonu jsem ale ani tolik fotek nestihl pořídit, takže jsem to vzdal a dal důraz na SX1 IS, kde jsem měl nafoceno podstatně více snímků. Doufal jsem, že aspoň tento fotoaparát dokážu vybít. Nicméně ani zde se mi to nepodařilo a opravdu jsem se snažil fotit každou chvíli.

A teď se držte. SX1 IS má vydržet s NiMH akumulátory na 420 snímků. Já jich pořídil 940 a baterie se netvářily, že by jim docházela energie. Nabíjení blesku bylo sice mírně pomalejší, ale červenou signalizaci vybité baterie se mi prostě dosáhnout nepodařilo. Takže to vypadá, že s velmi kvalitními AA články nemá SX1 IS problém vydržet přes 1000 snímků! Osobně odhaduji, že bych byl schopen dosáhnout až kolem 1200 fotografií u SX1 IS a možná i přes 1500 fotografií u SX10 IS. Výdrž na baterie je prostě neskutečná.

Konečně se mi po dlouhé době podařilo s pomocí internetu přijít na to, jak zprovoznit fotoaparáty Canon na mém počítači. Přeinstalace softwaru totiž ničemu nepomáhala. Dílo se tedy povedlo a nyní i fotoaparáty Canon jsou systémem správně detekovány a software CameraWindow DC dokáže naběhnout.

Poměrně rychle načte malé náhledy snímků, uživatel může program ovládat horními pěti tlačítky. Zde se dá nastavit cesty ke složce, kam se mají ukládat soubory a lze ji dokonce i přes tento program vytvářet (to spousta podobných programů konkurence překvapivě neumí). Při nahrávání snímků se začnou již nahrané fotografie zobrazovat ve fullscreenu, což mě osobně spíše štvalo. Takže klávesa Windows a hodit CameraWindow DC na pozadí.

Oba fotoaparáty si však na mém počítači příliš nerozuměly s USB portem, každou chvíli se fotoaparát samovolně odpojil, i když mechanicky byl připojen správně. Jiné fotoaparáty toto nedělají. Zkoušel jsem svůj kabel i kabel, který byl dodaný s fotoaparátem. S jiným USB portem si už rozuměly fotoaparáty lépe, nicméně jiné fotoaparáty neměly nikdy problém s žádným USB portem. SX1 IS byl ještě docela v pořádku, ale u SX10 IS spojení vypadávalo každou 15. - 50. fotku. Při kopírování 200 fotografií tak nebylo příjemné 8× fotoaparát vypínat a znovu zapínat. U SX10 IS je to rovněž způsobeno trochu jiným umístěním USB konektoru blízko gumové krytky, která má tendenci vytlačovat kabel ven a především ztížit uživateli jeho plné zastrčení.

Po nahrání snímků se objeví okno programu ZoomBrowser EX. Zde vidíte malé náhledy na snímky, které si lze pochopitelně zvětšit.

Takto pak vypadá zvětšení. Možnosti programu jsou zde dosti omezené, snad jediná zajímavost je editace snímků a i ta není právě obsáhlá.

Můžete zde totiž nastavovat jen několik parametrů, které jsou navíc děleny na podskupiny. Není možné měnit více věcí mezi podskupinami. Vždy je tak nutno všechny volby potvrdit, než můžete jít k další úpravě, která se otevírá do nového okna. Nepůsobí to nejlépe.

Polohovací displeje mají v obou případech rozlišení 230.000 pixelů. U SX10 IS má malou úhlopříčku 2,5" a formát 4:3, u SX1 IS je úhlopříčka trochu větší, konkrétně 2,8". Formát je pak 16:9. To ostatně vidíte i na následujících fotografiích, kde jsem vkládal fotografie LCD displeje obou fotoaparátů. Pokud na SX1 IS fotíte ve formátu 4:3, přicházíte o část LCD displeje, viz první snímek. Zobrazovaný snímek je tak na LCD displeji v menším rozlišení, výhodou zas je, že ikonky nezasahují do obrazu.

LCD panely mají v obou případech přijatelné výkony při ostřejším světle. Není to tedy žádný zázrak, ale viděl jsem i horší. Pozorovací úhly jsou takové "všelijaké". Poměrně rychle a znatelně vidíte pokles věrnosti obrazu, ale se zvyšujícím se úhlem už degradace obrazu neroste a navíc díky slušnému kontrastu pořád velmi dobře vidíte, co fotíte. Výhodou je to, že v obou případech jde o polohovací displeje, takže si je jednoduše natočíte a kolmý úhel můžete mít takřka kdykoli.

Základní zobrazení displeje bývá většinou chudší než na prvním obrázku. Pokud jsou hodnoty na výchozím (automatickém) nastavení, jejich ikonky se nemusí zobrazovat. To platí hned pro polovinu levého sloupce, kde vyvážení bílé, nastavení barev, sekvenční snímání a korekce blesku ve výchozím stavu své ikonky neukáží. Dále zde najdete měření expozice, rozlišení videosekvencí, kvalitu JPEG komprese a rozlišení snímku. Na levé straně si jistě všimnete i velký histogram, který lze v menu zakázat. Horní řádek pak na pravé straně zleva ukazuje stabilizaci (resp. signalizaci roztřesení snímku), pak je zde nahrávání audia (na ukázkové fotografii nikoli) a signalizace otáčení fotoaparátu (fotoaparát s šipkou nahoru).

Pravý sloupec seshora ukazuje motivový režim, i-Kontrast a blesk, zapnutou redukci červených očí, ISO citlivost, sekvenční snímání / samospoušť. Předposlední řádek je poněkud bohatší. Květinka signalizuje makro a pak je zde zobrazen dostupný čas pro videosekvence. Znovu připomínám, že fotoaparát dokáže natáčet videosekvence ve kterémkoli režimu, jenž je navolen na hlavním ovládacím kolečku. Úplně dole je pak počet volných fotografií na kartě. Dole uprostřed vidíte ještě korekci expozice.

Na pravém snímku vidíte situaci po namáčknutí spouště. V případě úspěšného zaostření rámeček zezelená, histogram zůstává a ISO citlivost ukáže přesnou navolenou hodnotu. Vidíte tedy, jakou citlivost automatika zvolila. Červená ikona blesku nahoře signalizuje vhodnost použití blesku (příp. posunu ISO citlivosti). Dole se objeví navolený expoziční čas a clona.

Na následujících dvou snímcích je zobrazení displeje modelu SX10 IS. můžete si všimnout, že v levém sloupečku byla sloučena kvalita JPEG komprese a rozlišení snímku do jednoho. Kvalita JPEG komprese se pak totiž navolí stiskem tlačítka DISP. Rovněž se ikonky makra, ISO citlivosti a blesku přesunuly nahoru doprostřed, naopak ikonka roztřesení doprava.

Pravá fotografie ukazuje "posun programu". Fotoaparát tedy naměří určitou expozici, vy ale máte možnost upravit její dosažení. Vše se ukazuje nad ukazateli expozičního času a clony. Horní řádek grafu ukazuje clonu, spodní čas, a tedy s jakou clonou bude navolen jaký čas. Vy si tedy můžete vybrat, zda chcete použít 0,5 sekundy a F6,3 nebo třeba F4,0 a 1/3 sekundy. Expozice (množství světla) bude totožná, ale snímek bude třeba méně rozmazaný nebo s menší hloubkou ostrosti.

Dále zde máme rychlé menu dostupné po stisku tlačítka FUNC.SET. Prolézání je svižné, funguje na principu zřetězeného seznamu, takže z poslední položky se na první dostanete jediným klikem. Potěší také to, že po aktivaci rychlého menu jste vždy na poslední volené položce, která je tak rychle editovatelná zpátky, resp. na jinou hodnotu.

Jak vypadá manuální ostření, si můžete prohlédnout napravo. Zvětšený náhled je docela malý a při daném rozlišení LCD displeje to opravdu není žádná sláva. Úplně napravo se ukazuje graf vzdálenosti, na kterou je zaostřeno. Překvapivě je zde podporováno minimálně 10 cm. Méně v manuálním režimu nelze nastavit. To mi přijde jako velké mínus. Alespoň osobně využívám manuální ostření právě u krátkých vzdáleností, kdy automatika protestuje.

Na dalších snímcích si ukážeme pár dalších zobrazení, jako je volba ISO citlivosti (po stisku levého tlačítka) a nastavení samospouště (po stisku tlačítka dolů). Oba tyto výběry jsou opět ve formě zřetězeného seznamu.

Dále je zde korekce expozice, která se spouští po stisku příslušného tlačítka. Koriguje se točením kruhového voliče, což je vzhledem k jeho náladové citlivosti občas trochu problém. Jednoduše změníte expozici o 2/3 EV, ale změnit pouze o jeden krok (1/3 EV) může být občas trochu složité, protože pomalé a krátké otočení není registrováno a když zrychlíte, zpravidla to přepísknete. Napravo pak vidíte ostření FlexiZone, kdy jsem tlačítkem DISP. změnil velikost ostřící oblasti (lze ji jen o jeden krok zmenšit) a kruhovým voličem posunul na jiné místo. Možných umístění je 15 (5 umístění ve třech řádcích).

Při volbě scénických režimů přichází ke slovu opět kruhový volič a stará známá nepřesnost při výběru chtěné položky. Někdy je to skutečně těžké, chce to cvik a najít optimální otáčení. Pravý snímek ukazuje zoomování. Aktuální ohnisko se ukazuje v horním grafu, pod ním je napsána přibližná vzdálenost, ze které lze ostřit.

Natáčení videosekvencí je sice možné v každém režimu, ale na ovládacím kolečku je mu rovněž vyhrazena jedna volba. Zobrazení je tak totožné s fotografickým. Vpravo vidíte fotografické menu, které je přístupné po stisku tlačítka MENU. Budeme se mu více věnovat v příští kapitole.

Módů prohlížení je zde mnoho. První je bez jakýchkoli informací, druhý (na levé fotografii) pak jen přidává pár údajů. V pravém horním rohu to je pořadové číslo snímku a jejich celkový počet, pod ním pak název souboru. Levý dolní roh ukazuje rozlišení a kvalitu snímku, pravý pak datum a čas pořízení.

Další mód výrazně zmenšuje náhled snímku, přidává však histogram a pod číslem souboru je opět mnoho dalších informací. Předně je to fotografický režim, použitá citlivost, v dalším řádku expoziční čas, pod nimi může být kompenzace expozice a v posledním řádku toho oddílu je vyvážení bílé. V dalším oddílu vidíte velikost souboru v megabajtech, pod ním rozlišení snímku a v posledním řádků zůstává již známý datum a čas pořízení snímku.

Tato zobrazení si můžete nechat ukazovat po každém vyfocení snímku (náhled snímku). A to nejen na celou plochu, ale i tento podrobný s menším náhledem. Zruší se namáčknutím spouště, čímž ale spustíte ostření, takže musíte chvíli počkat, až fotoaparát doostří a pak můžete fotit. Náhled si lze podržet stisknutím tlačítka FUNC.SET, což pokládám za výborný nápad. Když se nechci podívat na snímek, jednoduše jej nechám zmizet. Pokud jej chci hned vidět pořádně, stisknu FUNC.SET a mohu si jej přibližovat a hned posuzovat. Nemusím pokaždé lozit do menu prohlížení, což výrazně usnadňuje práci a Canonu za to patří pochvala.

Třetím módem je střední velikost náhledu s vypíchnutým zvětšeným detailem vpravo dole, kde můžete kontrolovat ostrost. To se hodí zejména u fotografií, které jsou pořizovány s detekcí tváří, kde lze kontrolovat ostrost obličejů.

Zobrazení videosekvencí je dosti podobné fotografiím, prostřední část v pravém sloupci pod číslem souboru je ale jiná. Seshora tak zde najdete ikonku videosekvence a měření expozice. V dalším řádku je rozlišení a snímkovací frekvence. Následuje korekce expozice a v posledním řádku vyvážení bílé. Spodní část obsahuje velikost videosekvence a místo rozlišení je zde její délka.

Při puštění videosekvence vám nabídne fotoaparát tento přehrávač, kde se šipkami pohybujete po jednotlivých tlačítkách. Po spuštění mizí a zůstává pouze spodní řádek průběhu videosekvence. Tlačítkem FUNC.SET opět toto menu vyvoláte.

Menu jsme si již krátce představili. Skládá se ze čtyř záložek, kdy první se věnuje fotografickým věcem jako je např. povolení přisvětlovací diody, režim optické stabilizace a podobně. Druhá záložka je hlavní menu fotoaparátu, kde nastavíte jas, formátujete paměťovou kartu, atd... Ve třetí záložce si vyberete barevné téma menu a zvuky. Čtvrtá nabídka je velmi zajímavá.

Jedná se totiž o vlastní menu. Zde do této poslední záložky si totiž můžete vybrat vlastní položky z menu, tedy ty, které nejčastěji používáte a jste tak svými pány nad jejich pořadím. Není tedy nutno se složitěji proklikávat v klasickém menu mezi desítkami položek, když si stačí vybrat třeba pět nejčastějších a ty mít stále po ruce.

Poslední věcí je tlačítko přímého přístupu, kterému si sami můžete přiřadit jednu z funkcí. Fotoaparáty PowerShot SX1 / SX10 IS si tak jde značně přizpůsobit k obrazu svému, což je chvályhodné.