Canon PowerShot SX1 IS vs. SX10 IS: souboj CMOS a CCD

Objektiv nabízí 20× optický zoom, což je velmi slušné. Pro praktické využití by jistě stačilo i méně, ale někdy se každý milimetr ohniskové vzdálenosti navíc hodí. Při 20× zoomu bych předpokládal trochu širší začátek, ale i 28 mm je příjemně širokoúhlých.

Do záběru se vejde hodně, potěší i rozumný kontrast v rozích. Co ale vůbec nepotěší, je chromatická aberace. Ta je silná a po celém snímku. Dokonce i na tak neuvěřitelných plochách jako je patník chodníku vpravo dole. Zde se tedy Canon opravdu nevyznamenal.

Přiblížení je opravdu velmi znatelné, značka již zabírá na fotografii velkou plochu. Rovněž lze vidět jednotlivá stéble trávy, ta jsou ale šumem trochu degradována. Na značce si lze opět všimnout chromatickou aberaci.

Zde jsem poněkud neobvykle dostal tmavší fotografii s digitálním zoomem. Většinou to bylo naopak a fotografie byly spíše světlé. Úroveň digitálního zoomu mě však velmi mile překvapila. I při 4× digitálním zvětšení snímek vypadá překvapivě dobře, není příliš rozpatlaný.

Dá se očekávat, že objektiv s obrovským rozsahem ohnisek bude mít s protisvětlem hodně problémy. Během testu moc nepřálo počasí, takže slunce jsem si moc neužil a fotoaparáty také ne. V protisvětle jsem tak otestoval jen SX10 IS.

Jak vidíte, lze se dočkat odlesků objektivů. Ale toto je asi nejvíc, čeho jsem dosáhl. Odlesky na většině fotografií nejsou a pokud ano, tak spíše slabé. Co se týče odlesků objektivu, tam Canon odvedl dobrou práci. Horší je to však s aberací, která je obrovským problémem, hodně zde připomíná Fujifilm S100FS, který s tím měl také problémy. Fotoaparát aberuje kdekoli, kdykoli, no prostě stále.

Jak vidíte, na nejširším ohnisku je v rozích obrazu aberace více než viditelná. Ani není třeba dělat zvětšený náhled snímku. Zvýšená clona vůbec nepomáhá. Na snímcích se objevují zejména červené a zelenomodré linie.

Ani nejdelší ohnisko není aberací ušetřeno. Zde jsou rovněž zelenomodré linie, případně fialové. Zde se to Canonu opravdu hodně nepovedlo a je to chyba, která celý fotoaparát výrazně sráží dolů. Canon očividně nenásledoval cestu Panasonicu, který u své FZ28 aberaci překvapivě dobře a kvalitně softwarově odstraňuje. Objektiv modelu FZ28 totiž aberuje také (stačí se kouknout do RAWu), ale je potlačena. Zde nikoli a dost je to vidět.

Co se týče protisvětla, má fotoaparát funkci i-Contrast, která prosvětluje tmavé stíny fotografie. O této technologii jsem hovořil již v kapitole o expozici, nicméně předložím zde znovu obě fotografie, kde lze účinek funkce vidět.

Snímek je většinou lépe prosvětlen, někdy je to však trochu moc, snímek působí mírně přeexponovaně. Výsledky jsou všelijaké, jednou se funkce projeví i tam, kde byste nečekali, někdy úplně naopak. Její zapnutí či vypnutí není chyba, v obou případech dostáváte rozumné snímky. Funkci i-Contrast lze provést i u již nafocených snímků.

Tentokrát bude tato kapitola velmi dlouhá, neboť se podíváme na snímky z PowerShotu SX10 IS i SX1 IS pro co nejlepší srovnání šumu a toho, co na fotografii způsobí. Oba fotoaparáty sice nabízí až 15sekundovou expozici, ale každý trochu jinak. Levnější SX10 IS nabízí manuální nastavení expozice i prioritu času až s 15sekundovou expozicí, kdežto SX1 IS v těchto režimech nabízí pouhou sekundu. Teprve ve scénickém režimu Dlouhá závěrka je možno nastavit manuálně až 15 sekund, ale citlivost je striktně omezena na ISO 80 a clona plně otevřena. Lepší podmínky pro noční focení tedy nabízí SX10 IS.

Oba fotoaparáty nabízí na ISO 80 docela málo šumu a ostrý obraz, což je chvályhodné. Ostření občas vypovídalo službu, a tak jsem raději ostřil manuálně. Na zvětšeném obrazu na displeji toho moc poznat nebylo, tak jsem ostřil spíše dle grafu vzdálenosti, na kterou je ostřeno.

Oba fotoaparáty podávají dobré výsledky (co se týče ostrosti) a malého množství šumu. SX1 IS je ale očividně silně limitována časem 1 sekunda. Proto při nižších citlivostech použijte režim Dlouhá závěrka a oželte manuální nastavení expozice, protože jinak dostanete takto podexponované snímky.

Při citlivosti ISO 400 už začíná stačit i jednosekundová expozice modelu SX1 IS. V obou případech jsou výsledky na citlivost ISO 400 a ohledem na velikost čipu a rozlišení přímo parádní, takto kvalitní snímky z jiných ultrazoomů jen tak nedostanete. Snad jen z Fujifilmu S100FS. Šum je sice vidět (zejména ten jasový), ale ostrost snímku příliš nenarušuje.

CMOS snímači očividně sedí focení v noci, protože podává velmi dobré výsledky, dokonce kvalitnější než CCD snímač, který naopak ve dne vede. Šum je sice u obou fotoaparátů výrazný, ale mohu říci, že spousta obyčejných kompaktů se stejně velkými čipy a totožným rozlišením by takový výsledek zvládla sotva na ISO 400, spíše na ISO 200.

Citlivost ISO 1600 je již nad možnosti obou čipů. Ve světlech ještě lze vidět obrysy a nevypadá to tak zle, ale stačí jen trochu méně nasvícená oblast a už se objeví obrovské množství jasového i barevného šumu, který je navíc divně rozpatlaný.

Výrazně snížené rozlišení a citlivost ISO 3200 se podepisují na sníženém množství detailů. Fotografie nevypadají hezky, ale lze je použít třeba jako menší ilustrační fotografie na web.

U tohoto testu na chvilku vykouklo sluníčko a ukázala se i modré obloha, takže stačil jen krátký čas a nízká citlivost. Opět byla focena budova šenovských mlýnů.

Ostrost snímku a kontrast jsou velmi dobré, zejména ve scénickém režimu Krajina, který kontrast trochu zvyšuje. Šum je v normě, i když bych si dokázal představit i poněkud hladší oblohu.

Je vidět, že zde prakticky není rozdíl mezi CCD a CMOS. Snímky vypadají prakticky totožně, šum je podobný a chromatická aberace je také bohužel patrná na obou snímcích.