Canon PowerShot SX500 IS: fotící stroj času

Fotoaparát umožňuje ostření automatikou (režim makro a klasika) i manuálně. Při manuálním ostření se uprostřed displeje objeví zvětšený náhled. Ve dne to funguje dobře, nicméně za trochu horšího světla (i např. v žárovkou méně osvětlených interiérech) je šum poměrně vysoký a zaostření není nejsnadnější. Ostřit můžete otáčením kolečka nebo šipkami nahoru a dolů. Ve druhém případě je ostření zprvu pomalejší, ale rychlost se stále zvyšuje a jde o efektivní způsob, jak docela rychle (pochopitelně na poměry kompaktů) přeostřit z nekonečna na blízko a naopak.

K dispozici máte detekci tváří, která nezklame ani rychlostí ani úspěšností. V obou sledovaných oblastech patří určitě k tomu lepšímu. Detekce je doplněna o 9bodovou automatiku, která pracuje dobře, občas ale středové ostření přeci jen neuškodí. Ostření se sledováním má raději trochu lepší světlo, pak ale funguje spolehlivě a je schopno pobrat i přiblížení nebo oddálení od objektu. Jako poslední je tu středové ostření. Zapnout můžete průběžné doostřování náhledu (Souvislý AF) i průběžné doostřování po zaostření (AF Servo). Obojí funguje překvapivě dobře i za slabšího světla.

Úspěšnost ostření je vcelku dobrá, za tmy má jen malé problémy. Co se týče rychlosti, zejména na širokém ohnisku předvádí solidní výsledky, na delším je to horší a prodloužení ostřícího času pak čekejte za horšího světla. Zde pak výsledky očekávejte podle toho, na jak ostré linie ostříte. Na obličeje a kontrastně nevýrazné objekty je docela problém zaostřit, naopak na sloup pouličního osvětlení nebo nasvícenou hranu zdi ostří fotoaparát překvapivě rychle a úspěšně.

Ohledně ostřících vzdáleností téměř není rozdíl mezi makro režimem a tím klasickým. Rozdíly jsou skutečně jen na nejširších ohniscích do 35 mm. Tam klasický režim potřebuje 3 - 6,5 cm, kdežto makro režim si vystačí s milimetrem a pak se třemi centimetry. Pak už oba režimy postupně rostou k 1,7 metru a skokově rostou a klesají, na nejdelším ohnisku je to pak 1,2 metru. Na nejširším ohnisku je tak možno dosáhnout 1,1× virtuální zvětšení. Pak je ale zvětšení poměrně malé, na nejdelším dosáhne maximálně cca 0,4×. To je průměrná hodnota.

S objektivem se můžete doslova přilepit na fotografovaný objekt. Díky velmi širokoúhlému ohnisku ale zvětšení není až tak dech beroucí, pro mnoho zajímavých scén to může být zajímavé (pokud nebude vadit stín objektivu). Na snímku jde vidět dost ustřelených pixelů.

PowerShot SX500 IS disponuje všemi expozičními režimy PASM, tedy automatikou, prioritou clony, času a plným manuálem. Měření expozice je poměrové, celoplošné se zdůrazněným středem a bodové. Zde musíte počítat s tím, že občas to bude chtít využít korekci s rozsahem od -2 EV do +2 EV. Nyní, když napadl sníh, je vidět značná podexpozice (šedivý sníh), což je ale běžný problém. U snímků v běžných podmínkách je to spíše naopak. Většina snímků je exponována správně, světlejší plošky ale docela rády táhnou k přepalům. Zde může pomoci technologie i-Contrast, která jasy trochu srovná za cenu vyššího šumu.

Expoziční časy mohou být nejméně 1/1600 sekundy, což je poněkud dlouhý nejkratší čas, v protisvětle může být problém, zejména s i-Contrastem. Nejdelší čas v režimu P a Av je 1 sekunda, v Tv a M je to pak 15 sekund. Citlivosti mohou být od ISO 100 do ISO 1600, automatika pak končí na ISO 800. Pokud jde o rozsah clon, ten končí na F8. Nejnižší hodnoty jsou dány světelností objektivu, která má lehce podprůměrné krajní hodnoty. F3,4 na nejširším ohnisku moc nenadchne a F5,8 na nejdelším je typická nepříliš dobrá hodnota (s ohledem na zoom a rozměry pochopitelná). Problém je ale v průběhu světelnosti. Ta roste opravdu strmě nahoru hned od začátku a už okolo 50mm ohniska je světelnost F5! V rozsahu do cca 100 mm je s přehledem nejméně světelný ultrazoom (v poslední době testovaný).

Kvůli běžnému CCD snímači tu najdete maximálně HD videosekvence v rozlišení 1280×720 pixelů při 25 snímcích za sekundu. Ve VGA rozlišení (640×480 pixelů) lze dosáhnout 30 fps.

Kvalita videa je přijatelná, na HD rozlišení to není špatné, vadí mi jen lehké zrnění obrazu. Fotoaparát nabídne slušně ovladatelný optický zoom, velmi dobrou optickou stabilizaci i průběžné ostření, kterému není co vytýkat. Zvuk je stereo. Problémem může být akorát smear efekt, pokud se do záběru dostane silný světelný zdroj (silný svislý proužek přes celý obraz). Více už toho k videosekvencím není co říci, žádné zpomalené nebo jiné speciální režimy tu nenajdete. Zklame hodně vysoký datový tok neodpovídající kvalitě videa.

Pro ukázku dávám ke stažení dvě videosekvence. Jedna je venkovní (135 MB, 54 sekund), druhá pak interiérová (130 MB, 54 sekund).

Fotoaparát je vybaven inteligentní stabilizací, která by měla sama rozpoznat panning, stativ a další režimy. V menu ji lze zapnout trvale nebo jen při focení, samozřejmě ji lze vypnout. Test proběhl se 104mm ohniskovou vzdáleností a expozičním časem 1/8 sekundy na vzdálenost přibližně 2 metrů.

Stabilizace má přiměřený účinek, někdy je ale trochu nevyzpytatelná. Občas dá plně ostrý snímek, ale občas je její účinek mnohem slabší.

Fotoaparát má vcelku rychlou a nadprůměrně úspěšnou detekcí tváří, takže tady rozhodně nebudete mít problémy s portréty. Do stísněných prostor se může hodit širší ohnisko, tam ale počítejte se zkreslením na krajích snímku (to je dáno rektilineárním zobrazením běžných objektivů). Horší světelnost objektivu a vyšší šum čipu ale v takových podmínkách moc nepomohou. Detailnější portréty jsou na tom díky velkému ohniskovému rozsahu o něco lépe, ale špatná světelnost vám dovolí mazat pozadí jen minimálně.

Detaily ve tváří jsou celkem dobré, vlasy se sice třepí, ale většinou si zachovávají zdání přijatelné kresby. Pozadí se maže spíše lehce. Ke srovnání jasů jsem tu použil stažení expozice a blesk na prosvětlení popředí. Síla blesku je i přes špatnou světelnost objektivu vcelku slušná, u interiérových snímků byste ale měli počítat se středním efektem červených očí. Ten můžete nechat softwarově korigovat, případně použít AF diodu jako hardwarový prostředek k potlačení tohoto jevu.

Fotoaparát je napájen Li-Ion akumulátorem NB-6L s nízkým napětím 3,7V a kapacitou 1000mAh. To má vydržet na pořízení pouhopouhých 195 snímků nebo 50 minut videa. Jak už je u Canonu zvykem, opět docela "kecá". Opět je to ale myšleno v pozitivním smyslu slova. Po vyfocených 195 snímcích bude baterie hlásit minimálně poloviční nabití a při testu jsem neměl problém se dostat na 340 snímků plus několik krátkých videosekvencí. To je na rozdíl od udávaného počtu přeci jen mnohem lepší hodnota a výdrž je tak přiměřená.