Canon PowerShot SX740 HS: bytelný univerzál

Dále se podíváme na míru šumu. V tomto případě fotoaparát nemá RAW, takže budeme studovat jen kvalitu JPEG snímků.

 

 

 

I na nejnižší citlivosti jsou patrné vlivy odšumování obrazu. Barvy jsou trochu vybledlé, nicméně šum není problémem.

 

 

Citlivost ISO 200 více rozmývá jemnější detaily a barvy jsou opět o trochu slabší.

 

 

ISO 400 dále navyšuje rozmývání, to je patrné zejména na červeném autě vlevo. Nejde o moc dobrý výsledek.

 

 

Dostáváme se k citlivosti ISO 800 a zde je už vše opravdu hodně rozmyté a barvy jsou jen velmi nevýrazné.

 

 

ISO 1600 skrývá celý obraz za jakýsi závoj. Detaily zde v podstatě neexistují.

 

 

Nejvyšší citlivost ISO 3200 vše jen zesiluje. Barvy téměř neexistují a totéž platí o detailech (obraz je velmi neostrý).

 

 

 

Zde jsem snímky zkonvertoval na rozlišení 12 megapixelů pro vzájemné srovnání mezi recenzemi. Jak je vidět, přijatelné jsou dvě nejnižší citlivosti ISO 100 a 200. Nouzově se dá používat ISO 400, výše to ale vypadá už dost špatně a ISO 800 bude vyžadovat stále znatelné snížení rozlišení, aby snímek vypadal přijatelně.

 

 

 

Už při nejnižší citlivosti jdou trochu vidět vlivy odšumování. Při zvyšování citlivosti se odšumování zvyšuje a detaily degradují.

 

 

 

Při konverzi na 12MPx rozlišení (pro vzájemnou srovnatelnost výstupů mezi recenzemi) vypadají být per-pixel detaily logicky lepší. I tak je u všech citlivostí viditelné odšumování a je jasné, že je dobré držet se nejnižší citlivosti ISO 100, pokud je to možné.

 

 

 

Pokud jde o bílou plochu a barevný šum, tak zde je vidět silné barevné odšumování a ani na nejvyšší citlivosti neuvidíte žádné barevné fleky.