DiGICAM Aosta AX330C: nově již s CCD a AF

Součástí standardní dodávky je kromě fotoaparátu samotného také slušivé ochranné pouzdro, které se dá lehce připnout k opasku a tak může mít uživatel přístroj ihned po ruce. Pro lepší držení je potom k dispozici poutko. Nechybí ani tradiční USB kabel, který využijeme při přenosu snímků do počítače, pokud je budeme chtít upravovat anebo jen "vyprázdnit" paměťovou kartu. Tu si v případě tohoto fotoaparátu ale budeme muset stejně koupit, protože vnitřní 16 MB integrovaná paměť by na pořádné fotografování někde na cestách zcela jistě nepostačovala. Do poručoval bych alespoň 64 MB nebo 128 MB kartu. Samozřejmě platí, čím víc, tím líp. Ale možnosti většiny z nás jsou omezeny a požadavky se také různí.

Co je dobré je přítomnost dobíjecí Li-Ion baterie včetně nabíječky. Na plnou kapacitu je baterie dobita zhruba během dvou hodin. I tak lze ale jen doporučit baterii náhradní. Většinou totiž vypoví službu v tu nejméně očekávanou chvíli.

V balení samozřejmě nechybí ani CDROM se softwarem. Opět nalezneme ovladač pro operační systémy MS Windows a Mac OS. Navíc je na CDROMu i programový balík pro snadnou a jednoduchou úpravu fotografií a jejich archivaci, včetně Microsoft NetMeeting a DirectX8. Zcela poslední součástí je návod k obsluze, který je ve formě brožury v mnoha jazycích, český překlad je v přiloženém sešitku formátu A5. Na 26 stranách jsoou pak vysvětleny všechny možnosti tohoto přístroje.

Jako volitelné příslušenství lze k fotoaparátu dokoupit rozšiřující stojánek (vpodstatě dokovací stanice), síťový adaptér a kabel pro připojení k televizi.


Praktické zkušenosti

Fotoaparát DiGICAM Aosta AX330C se vyznačuje nejen kompaktními rozměry, ale také na svou třídu poměrně sofistikovaným ovládáním. To sice nemusí vyhovovat každému, ale podle mně jde jen o zvyk. Zpočátku se sice nastavování může zdát poněkud matoucí, ale později uživatel zjistí, že je vlastně velmi jednoduché a snadné. Jak jsem psal již v popisu přístroje, je menu řešeno pomocí spodní nabídkové lišty, z níž jednotlivé položky vyskakují nahoru, přičemž na nejvyšší příčce je právě zvolené nastavení.

K displeji snad jen jednu výtku. Na přímém slunci jsem měl opravdu co dělat, abych na něm alespoň něco viděl. O koukání na snímky jsem se ani moc nepokoušel, ale semtam jsem potřeboval zkontrolovat něco v menu a to bylo docela nepříjemné. No, nic není dokonalé, že?

Co se týká reakční doby, je na tom přístroj až na jeden fakt docela dobře. Do provozního stavu se po zapnutí uvede během dvou vteřin, což je doba na tuto kategorii více než dobrá (teda ze současného hlediska - v budoucnu se časy budou zcela jistě zkracovat) a zabírá ji především vysunutí o bjektivu. Zaostření je potom otázkou zhruba 1,5 vteřiny, což sice není tak rychlé jako v případě Canonu PowerShot A300, který jsme recenzovali nedávno, ale nepatří to ani k hodnotám nejpomalejším. Vlastní expozice je po zaostření samozřejmě otázkou okamžiku (fotografujeme-li na slunci, v tmavé místnosti by to dopadlo jinak, ale to u všech fotoaparátů). Ukládání exponovaného snímku ale trvá poměrně dlouhou dobu - tedy aspoň na mě těch pět sekund takto působí. V porovnání s tímto lze konstatovat, že procesor DIGIC, který používá již výše zmiňovaný Canon skutečně odvádí dobrou práci, když stejný úkon zpracuje za nějaké dvě vteřiny.

Fotografování testovacích snímků probíhalo za jasného letního odpoledne - tedy snímky z exteriéru. Snažil jsem se vyfotit několik typických situací, které by se mohly vyskytovat i na některých snímcích případných uživatelů. Nezapomněl jsem ani na vyzkoušení možností bleskového světla, makrošnímku a noční fotografie bez blesku.

a) Dynamická situace a barevné podání - fotografie pocházejí opět z křižovatky na brněnském Komenského náměstí, kde je na malém prostoru vysoká koncentrace architektonicky zdařilých budov (tedy podle mně, znalec oboru na to může mít zcela jistě naprosto jiný názor :-). Ze snímků je vidět, že se s fotoaparátem dá fotit ledacos a pomalejší dynamické situace nedělají problémy - ano, světelné podmínky samozřejmě také hrají svou velmi podstatnou roli a při vyšších rychlostech by k deformacím nepochybně došlo i u mnohem nadupanějších přístrojů.



Barevné podání snímků je na dostatečně slušné úrovni, přeci jenom na prudkém slunci dochází k jistému barevnému zkreslení. Kvalitu snímků jsem volil nejvyšší (tedy nejvyšší avizovanou výrobcem) - 5 Mpix. Na snímcích lze vidět poměrně jasnou zrnitost, která vzniká již při nastavení ISO 100. Důsledkem může být jak použité softwarové zvětšení, tak i snímací čip. Nicméně otázkou přeci jenom zůstává, jaký formát fotografie si nechá uživatel ze snímku vytvořit. Na formát rozměrů 10x15 (i o stupeň větší) by tato zrnitost nemusela mít žádný vliv. Jako dalším řešením se jeví přepnout fotoaparát do rozlišení 3 Mpix, které souhlasí s jeho fyzickými možnostmi.

b) Použití blesku v domácích podmínkách - i v případě tohoto fotoaparátu jsem udělal několik snímků s bleskem. Při šeru či nízké intenzitě světla je použití blesku nezbytností, jednak pro zachycení "správné" barevné tonality a jednak také proto, aby se vůbec dalo fotografovat z ruky. Snímky zcela jasně ukazují zlepšení barevné tonality a celkové projasnění snímku při použití blesku.



c) Makrosnímek - snímání okolí z blízkosti několika centimetrů také není tomuto přístroji cizí. Makro zvládá od 15 cm, proto jsem vyfotografoval několik drobných spojovacích součástek zhruba ze vzdálenosti 20cm. Nejedná se sice o pravé makro v poměru 1:1 či vyšším, ale naštěstí díky autofokusu je docela kvalitně zaostřeno a lze pozorovat i detaily v podobě šroubovic. Pro lepší posouzení jsem udělal snímek jak na přímém světle, tak i s pomocí blesku.



d) Noční snímek - jedná se o pokus o zhodnocení přístroje i na takové věci jako je snímek ze stativu v noci bez použití blesku. Samozřejmě s možností využití co nejvyšší citlivosti ISO.