DiGICAM VQ2220: Jednoduchý foťák za nízkou cenu

Design fotoaparátu na první pohled zcela jistě neoslní a přiznejme si, že neoslní ani na pohled druhý. Tělo je stroze funkční, bez jakýchkoliv "elegantních" doplňků, které by jej zcela jistě jen prodražovaly. Nicméně fotoaparát neobsahuje žádnou ostrou hranu, ty jsou přeci jenom částečně zaoblené. Jinak má fotoaparátek tvar jednoduchého kvádru, dokonce neobsahuje na přední stěně ani klasický grip pro snazší držení. Ten má pravděpodobně nahrazovat jen vystouplý proužek z měkké gumy. No, podle mého názoru sice neposkytuje takovou "jistotu" jako plnohodnotný grip, ale je to pořád lepší, než vůbec nic. Přeci jenom se s kvalitně řešenými gripy setkáváme jen u modelů zvučnějších značek (tedy také patřičně drahých) anebo u ještě nákladnějších digitálních zrcadlovek (které by se bez gripu asi neprodaly).

Přední stěně (která je jako celý fotoaparát vyvedena ve stříbrné barvě) jednoznačně dominuje objektiv. Tím nemám na mysli jeho fyzické rozměry, ale spíš umístění v objímce, což se zcela jistě nedá přehlédnout, protože nejen "chrání" objektiv, ale také o 5 mm vystupuje z těla ven. Objektiv je jak už jsem psal monofokální s ohniskovou délkou 8,47 mm a poměrně slušnou světelností F2,8. Komu by vadilo, že nemá optický zoom, může použít až čtyřnásobný zoom digitální. Ovšem "jen" na vlastní odpovědnost. Uvědomte si, že digitální zoom "přibližuje" tím způsobem, že pouze zvětšuje snímek - a k tomu samozřejmě nevyužívá celou plochu snímacího čipu (protože to z principu nemůže) - takže dochází k jisté kvalitativní degradaci výsledné fotografie. V případě monofokálního objektivu tedy bude mnohem lepší, když se uživatel k objektu přiblíží a digitální zoom použije jen v případě, že toto učinit nemůže.



Nad objektivem je umístěno okénko průhledového hledáčku - takže se uživatel zcela jistě setká s paralaktickou vadou. Ale to jen v případě fotografování hodně blízkých objektů, proto bych v této situaci doporučoval použít spíš LCD displej, který zobrazuje to, co "vidí" objektiv. Vedle hledáčku je potom umístěn blesk, který je u tohoto aparátu skutečně velmi málo výkonný. Svědčí o tom hlavně fakt, že jeho dosah je jen do vzdálenosti 2,5 metru, což jej předurčuje jen na použití v malých místnostech. Pokud jej uživatel použije napřiklad k fotografování promoce, dostane ve výsledku snímky poněkud tmavé a zašedlé. Vedle objektivu je také dioda, která uživatele informuje o zapnuté samospoušti. Úplně vlevo je pak černý gumový grip, o němž jsem více napsal výše.



Přesuneme-li svou pozornost na horní stěnu přístroje, zjistíme, že nabízí asi nejpodstatnější ovládací prvky celého fotoaparátu. Zhruba uprostřed se totiž nachází tlačítko POWER, které celý aparát uvádí do chodu. Po jeho pravé straně je pak volící kotouč, kterým se nastavují jednotlivé expoziční režimy (manuální a automatický režim, režim prohlížení, videosekvence, nastavení a režim práce jako webkamera). Nastavovací mechanismus je dostatečně tuhý a zcela jistě nedojde ani k náhodnému přepnutí. Posledním prvkem na horní stěně je potom vlastní spoušť fotoaparátu, fungující přesně tak, jak je člověk zvyklý: namáčknutím dojde k aktivaci autofokusu, plným zmáčknutím se potom exponuje vlastní snímek. Tlačítko je sice poměrně malé, ale nečekal bych, že by s jeho používáním mohly být spojeny nějaké problémy.



Tím se pomalu dostáváme ke stěně zadní, která, stejně jako většina ostatních digitálních fotoaparátů, nabízí největší množství ovládacích prvků. Největší dominantou je samozřejmě LCD displej, i když svými fyzickými rozměry nepatří zrovna k největším. Zobrazení na něm je ale uspokojivé a s výběrem položek z menu nebude mít nikdo ani ten nejmenší problém. Nad LCD displejem je umístěno okénko průhledového hledáčku, vedle něj (prakticky jeho součástí) je potom diodka, která informuje o připravenosti fotoaparátu k expozici.

Po pravé straně LCD jsou pod sebou umístěna tři tlačítka. DISP, které slouží k zapnutí či vypnutí LCD displeje, dále velmi důležité tlačítko MENU, které na displeji vyvolává nabídkový list a posledním tlačítkem je SET. S jeho pomocí se provádí potvrzení jednotlivých nastavení, dále pak volba bleskového režimu (to samozřejmě jen v režimu snímání). Vedle těchto ovládacích prvků je mřížka mikrofonu.

Nad výše popsanými prvky se nachází křížový volič ("joystick"), který je důležitý zejména pro pohyb v menu a pro výběr jednotlivých voleb. Jinak jsou jeho funkce zdvojeny, neboť ve snímacím režimu se pomocí šipek nahoru a dolů provádí zoomování (v tomto případě digitální přiblížení), šipkou doleva se aktivuje samospoušť, šipkou doprava pak sekvenční snímání. Umístění křížového voliče ve mě však vzbudilo jisté rozpaky. Netvrdím, že přístup či jeho ovládání je složité, ovšem uvítal bych, kdyby bylo potvrzovací tlačítko voleb poblíž. Jistá ergonomie je vždycky nutná - skvěle to má vyřešeno například Olympus, který do středu volícího kotouče přidal tlačítko OK. Ještě větší "minimalizace" pohybu dosáhl Nikon, který volby potvrzuje šipkou doprava. No, třeba se i v tomto bodě dočkáme vylepšení u příštích modelů - koneckonců u low-endů se křížový volič teprve začíná prosazovat (anebo vyplácet, do finančních záležitostí firem nevidím).



Na pravé boční stěně (vzhledem k pohledu zezadu) k dispozici očko pro poutko, které poněkud zvyšuje "jistotu" při držení fotoaparátu - zcela jistě pak přístroj z ruky nevypadne. Na levé stěně dole je za černou gumovou krytkou uschován USB kontakt, který samozřejmě slouží k propojení přístroje s počítačem, pod ním je potom AV konektor. Ten se vyplatí, pokud chceme snímky ukázat třeba známým, kteří přišli na návštěvu a nechceme kvůli tomu zapínat počítač. Na cestách tato možnost také nemusí být k zahození, protože televize jsou všude, počítače nejsou součástí standardního vybavení hotelů - o motelech či spaní pod širákem nemluvě. A notebook s sebou na výlety vozí málokdo. V horní části levé stěny je tlačítko, které přepíná mezi normálním zaostřovacím režimem a makrorežimem - fotoaparát totiž "umí" makro od 20 cm. Není to sice nijak závratná hodnota, ale pořád lepší než vůbec nic.



Prostor pro baterie a paměťovou kartu je umístěn za plastovými dvířky na spodní straně přístroje. Jeho otevření a manipulace s bateriemi a kartou jsou velmi snadné, takže s vkládáním ani vyjímáním žádné problémy nebudou. Jako paměťové médium se používá karet Secure Digital, ovšem součástí standardní dodávky žádná není. Proto uživateli "musí" pro začátek postačit 8 MB vestavěné interní paměti. Z hlediska testování mě tato alternativa samozřejmě nijak moc nenadchla, proto mají testované snímky menší rozlišení, než by vzhledem k rozlišení vestavěného snímacího čipu mohly mít. Použité baterie jsou také kapitolou sama pro sebe neboť se používají monočlánky typu AAA (mikrotužky). V jejich případě bude asi přeci jen poněkud problematičtější sehnat dobíjecí články o dostatečné kapacitě. Bez nich by se však stal provoz fotoaparátu zcela jistě poněkud "neekonomickým" vzhledem k ceně alkalických baterií na jedno použití. Na spodní straně fotoaparátu je také umístěn závit pro stativový šroub, který využije nejeden fotograf ať už kvůli špatným světelným podmínkám anebo proto, aby byl na snímku také vidět.



Ještě bych měl napsat pár poznámek k ovládání přístroje. Menu na LCD je poměrně jasné a práce s ním dá se říct intuitivní. Myslím, že to platí i pro naprostého začátečníka, který si přeje hlavně fotografovat a ne být zatěžován nějakými složitými volbami - ty přijdou na řadu třeba časem. Expoziční režim je vesměs automatický (název "manuální" pouze zvětšuje množství voleb v menu) a ovlivnit jej lze pouze kompenzací expozice. Jako u všech digitálů je k dispozici i nastavení teploty bílé barvy.